Dítě s vadou sluchu v běžné škole

V minulém povídání jsme si slíbili, že se dnes zaměříme na to, jaké druhy a typy škol může dítě s vadou sluchu navštěvovat. Podle Školského zákona má dítě, žák či student se sluchovým postiženým, jakožto osoba se speciálními vzdělávacími potřebami, "právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jeho vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského zařízení" a pokud dítě nemůže vnímat mluvenou řeč sluchem, zajišťuje se mu (s odkazem na Zákon o znakové řeči) "právo na bezplatné vzdělávání pomocí nebo prostřednictvím znakové řeči".

Obecně můžeme říci, že se můžeme rozhodovat mezi dvěma formami vzdělávání: 1. integrace do běžné školy, 2. speciální škola. Podle Vyhlášky o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných rozhoduje o zařazení žáka do školy její ředitel, a to na základě doporučení školského poradenského zařízení (v našem případě speciálně pedagogického centra) a souhlasu zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka; na střední, vyšší odborné a vysoké škole pak také na základě přijímacích zkoušek.

Individuální a skupinová integrace

Jak je to s integrací (též zvanou integrované nebo inkluzívní vzdělávání)?

Směrnice MŠMT ČR k integraci děta žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení definuje dva typy integrace: 1. individuální integrace - Žák je vzděláván "ve třídě mateřské školy, základní školy, střední školy nebo vyšší odborné školy, která není samostatně určena pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami nebo ve třídě speciální školy samostatně určené pro žáky s jiným druhem nebo stupněm postižení". Individuálně integrovaných žáků může být v jedné třídě maximálně pět. 2. skupinová integrace - Žák je vzděláván "ve speciální třídě nebo specializované třídě zřizované podle zvláštních předpisů, v některých vyučovacích předmětech se žáci mohou vzdělávat společně s ostatními žáky školy a v rámci svých možností jsou zapojeni do všech aktivit mimo vyučování". Takové třídy mohou poskytnou speciální komunikační, výchovný a 

vzdělávací přístup a oproti speciálním školám, jichž je v republice pár, mohou být zřizovány v kterémkoli městě, v jehož blízkosti žije "potřebný počet" dětí s daným postižením. Tyto třídy mohou být samozřejmě jednotřídkami pro děti z různých postupných ročníků. Počet dětí ve třídě závisí na stupni jejich postižení; pro žáky se zdravotním postižením je to šest až čtrnáct, pro žáky s těžkým zdravotním postižením čtyři až šest. Pro žáky s vadami sluchu tyto třídy u nás - přes všechny své výhody - v současnosti bohužel nemáme. Je pravděpodobné, že začnou vznikat z iniciativy rodičů, nejspíše těch, kteří nežijí v blízkosti stávajících škol pro sluchově postižené a své děti nechtějí dávat do internátu.

Výuka

Výuka integrovaných žáků může mít mnoho podob. Záleží na potřebách každého konkrétního dítěte. Např.: Dítě má naprosto identickou výuku jako ostatní žáci ve třídě. Dítě má stejný rozvrh, ale na některé předměty má asistenta a/nebo tlumočníka nebo na některé předměty chodí k jinému (specializovanému) učiteli na individuální výuku nebo na výuku speciálně připravenou pro skupinku dětí s vadou sluchu "sesbíraných" z různých tříd školy. Dítě má v rozvrhu navíc/místo vybraných předmětů speciální předměty, např. znakový jazyk, kulturu neslyšících, rytmickou a pohybovou výchovu nebo logopedii.

Některé zahraniční školy s integrovanými žáky zaměstnávají i neslyšící pedagogy komunikující znakovým jazykem. Ti pak učí ve specializovaných třídách, ale i v integrovaných třídách - buč spolu se slyšícím učitelem, nebo vybrané předměty, např. výtvarnou výchovu, učí samostatně. V takových školách se ale i slyšící žáci učí alespoň základy znakového jazyka. V mnoha takových zahraničních školách se základy znakového jazyka učí i zaměstnanci školy.

SPC A IVP

Každý žák s vadou sluchu vzdělávaný v integraci - individuální nebo skupinové - by měl být v péči Speciálně pedagogického centra (SPC jsou většinou zřizována při základních školách pro sluchově postižené). SPC škole poskytuje pedagogické know-how pro práci s integrovaným žákem, konzultace, někdy i půjčování speciálních kompenzačních a didaktických pomůcek a zejména, v součinnosti se školou, zákonnými zástupci žáka a popř. zletilým žákem, zpracovává na každý školní rok žákův individuální vzdělávací program, někdy se uvádí také plán (IVP).

IVP obsahuje všechny skutečnosti, které jsou důležité pro úspěšnou integraci žáka, zejména údaje o cíli vzdělávání žáka, časové a obsahové rozvržení učiva, volbu pedagogických postupů, způsob zadávání a plnění úkolů, způsob hodnocení a klasifikace, úpravu konání závěrečných zkoušek, seznam kompenzačních pomůcek (např. individuální zesilovače, pojítka s infračerveným a rádiovým přenosem, světelný zvonek, indukční smyčky), speciálních učebních pomůcek, speciálních učebnic, speciálních úprav v učebně, ve škole atd.

V IVP je také vyjádřeno, zda je ve třídě potřeba dalšího pedagogické pracovníka nebo další osoby podílející se na práci s žákem/žáky. To znamená, že žák má, v odůvodněných případech, právo na asistenta pedagoga, který je zaměstnancem školy a jehož hlavními činnostmi jsou, podle Vyhlášky o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, "pomoc žákům při přizpůsobení se školnímu prostředí, pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, při komunikaci se žáky, spolupráci se zákonnými zástupci žáků a spolupráce s komunitou, ze které žák pochází". Podobné funkce může zajišťovat i osobní asistent, který však není zaměstnancem školy a je nutno ho hradit z jiných zdrojů, např. pomocí neziskových organizací. Student střední, vyšší odborné a vysoké školy má právo na bezplatné využití tlumočnických služeb ve výuce (kontakty na tlumočníky např. na www.gong.cz/tlumoceni).

Pouze na základě IVP může ředitel školy žádat zřizovatele o finanční prostředky na úhradu zvýšených nákladů spojených s výukou integrovaného dítěte.

Zvolíme integraci?

Integrace ve školském pojetí znamená, že se žák nebo student se sluchovou vadou začlení do kolektivu ostatních dětí ve třídě a ve škole. V žádném případě to neznamená jeho pouhou fyzickou přítomnost! Aby integrace byla úspěšná a naše dítě se stalo rovnocenným a respektovaným členem kolektivu, všechny zúčastněné strany - ředitelé, učitelé, spolužáci, ale i rodiče dětí ve třídě - musí přijmou dítě takové, jaké je, a vytvořit mu takové podmínky, aby se mohlo nejen plnohodnotně vzdělávat, ale i sdílet se svými spolužáky a učiteli běžné radosti i starosti.

Pokud se rozhodneme pro integraci, musíme najít vhodnou školu. Jak ale vybrat z takového množství existujících škol? Neplatí to absolutně, ale měla by to být, hlavně v případě MŠ a ZŠ, škola, která je v přiměřené vzdálenosti od našeho bydliště, je spíše menší a hlavně se k integraci staví pozitivně a budoucí učitelé našeho dítěte jsou ochotni vzdělávat se v dané problematice a přijmout nemalý kus práce navíc (vždy je pro všechny lepší, když učitel přizná, že by danou situaci nezvládl). Školu si pečlivě vybírejte, proberte všechno s ředitelem a učiteli školy, zjistěte, jaký mají přístup. Možností, jak školu poznat je, jak jsme si řekli minule, mnoho.

Při integraci je vždy nejdůležitější chuť a elán všech zúčastněných, podložený dostatečnou informovaností rodičů i školy. Potřebnou literaturu, materiály a další informace můžete získat např. v IC o hluchotě FRPSP (www.frpsp.cz).

Při konečném rozhodování o tom, zda integrace ano či ne, musí být na prvním místě vždy naše dítě, jeho osobnost, možnosti a schopnosti.

Kde hledat informace?

Přečtěte si také:

• Dítě s vadou sluchu ve speciální škole pro sluchově postižené (Andrea Hudáková, Lenka Okrouhlíková - Unie 9-10/2006)
• Dobré a špatné školy (Andrea Hudáková, Lenka Okrouhlíková, Unie 11-12/2005)