Víte, co mají společného Marilyn Monroe, John Baird, maršál Pilsudski, Nor Rotheim, Jan Werich a Karel Výmola? Na první pohled vůbec nic. Ale spojuje je "šťastný" rok 1926. Marilyn Monroe se v něm narodila, John Baird v Anglii vynalezl televizi, maršál Josef Pilsudski provedl v Polsku státní převrat, Nor Rotheim vynalezl aerosol na rozprašování všech druhů kapalin a Jan Werich začal hrát spolu s Jiřím Voskovcem. A Karel Výmola? Ten v té době slavnostně otvíral novou školní budovu Prvního českého ústavu pro hluchoněmé v Praze - Radlicích. Mimochodem, ve stejném roce jako Výmolův ústav byly postaveny například i budovy Československého rozhlasu či Národní banky Československé.
Nová školní budova pro Výmolův ústav byla zkolaudována 15. září 1926, vyučovat se v něm začalo 15. října 1926 a slavnostní, oficiální otevření ústavu proběhlo 21. listopadu. Tak si vyberte, které datum se Vám libí víc:-). Každopádně oslavy 80. výročí postavení radlické školy proběhly v týdnu od 16. - 21. října 2006. Slavilo se 90. výročí Prvního českého ústavu pro hluchoněmé v Praze a 80. výročí jeho fungování v současné školní budově. Prvních deset let své existence živořil ústav v pronajatých místnostech v Kateřinské a později v Ječné ulici. Ale o tom více v článku Výmolův ústav: První český ústav pro hluchoněmé v Praze.
Nyní se podívejme, jak oslavy radlické školy probíhaly.
V pondělí a úterý 16. - 17. října 2006 se v budově Střední školy, základní školy a mateřské školy pro sluchově postižené v Praze 5 - Radlicích konalo Sympozium zubních techniků a pedagogů středních zdravotnických škol, oboru zubní technik. Na tomto sympoziu zaznělo během dvou dnů jedenáct odborných přednášek, které souvisely s prací zubního technika v laboratoři. Všechny přednášky byly tlumočeny do znakového jazyka, protože mezi účastníky sympozia byly také neslyšící učitelé a studenti zdejší Střední zdravotnické školy. Ta byla založena v roce 1994 a po povodních v roce 2003 se z Berouna přestěhovala do Prahy - Radlic. Bylo to první odborné sympozium zubních techniků, které tato škola, jediná svého druhu v České republice, připravila pro odbornou veřejnost. Hlavním organizátorem tohoto sympozia byl odborný učitel této školy Jan Klička. Samozřejmostí byla také prohlídka moderně vybavené zubní laboratoře radlické školy.
Po celý týden 16. - 21. října se v celé budově školy, především na chodbách a klubovně, konala výstava k tomuto 80. výročí. Na fotografiích mohli všichni žáci, studenti, učitelé a pochopitelně i veřejnost vidět nové i staré fotografie, dokumentující 80 let bohatého života školy.
Ve středu 18. října byl významný den. Konalo se oficiální zahájení oslav. V 10 hodin dopoledne se úplně celá škola, snad s výjimkou kuchařek, sešla na malém prostranství za budovou školy. Pozvány byly také významné osobnosti, které k přítomným pronesly svůj projev. Byli to především zástupci Ministerstva školství ČR (mj. Alena Keblová), školní inspektor Karel Kuchler, ředitel školy v Ječné Pavel Laně, prezident České unie neslyšících Jiří Dachovský a několik dalších. Po slavnostních proslovech, kterým předcházely projevy obou dvou posledních ředitelek školy, Jany Barešové a Věry Pavličkové, se žáci, studenti a pedagogický sbor slavnostně vyfotili na památku před nafouknutým horkovzdušným balonem, i s pozadím školy.
Tím však oslavy ve středu 18. října neskončily. Následovalo oficiální zahájení činnosti Jazykového centra Ulita v přízemí budovy školy, prohlídka nově upravené keramické dílny, prohlídka školy a posezení ve společenské místnosti. Tady se nonstop promítaly filmy a fotografie ze života školy.
Středeční oslavy výročí doplnilo ještě slavnostní zahájení dnů otevřených dveří celé školy.
Čtvrtek 19. října byl vyhrazen především dětem. Vedoucí internátu, Lucie Kábelová, připravila pro děti základní školy zábavné Indiánské odpoledne. Opět bylo úplně vše tlumočeno do znakového jazyka.
Na pátek 20. října se těšili především bývalí neslyšící žáci této radlické školy. Ve školní budově totiž proběhla odpoledne příjemná akce, nazvaná Dlouho jsme se neviděli. Za dva dny, v pátek a sobotu 21. října, přišlo do své bývalé školy zavzpomínat možná až několik set bývalých žáků a studentů této školy. Bylo dojemné pozorovat zejména starší neslyšící návštěvníky, jak se na starých černobílých fotografiích poznávají. Někteří z nich vyšly z této školy teprve nedávno, většina však už před mnoha a mnoha lety. Někteří dokonce ještě vzpomínaly na přísného Viktora Parmu, školního zemského inspektora a prvního ředitele této školy. Podařilo se mi najít i patrně nejstaršího návštěvníka (viz foto), který si přišel zavzpomínat. Do této školy nastoupil už v roce 1929, tři roky po jejím otevření. Dnes je mu už hodně přes osmdesát, ale rád na svá školní léta vzpomínal.
Vzpomínali snad úplně všichni neslyší cí návštěvníci školy. Školní budova i její okolí se za těch 80 let změnily doslova k nepoznání. Někdy k lepšímu, někdy bohužel k horšímu. Například místo střední školy byl tehdy internát. Dnešní zubní laboratoř, kabinet středoškolských učitelů a tři dnešní třídy střední školy sloužily dříve jako dívčí internát. Tam, kde jsou pánské toalety, nacházely se sprchy se studenou vodou. Chlapci spávali na druhé straně chodby, tam, kde je dnes část mateřské školy, školní knihovna a moderní klubovna pro studenty. A dnešní moderní internát tehdy sloužil jako půda. Ne vše se však možná změnilo k lepšímu. Městský park, kam si neslyšící žáci chodívali posedět na lavičky a kde si někteří vyznávali své první lásky, musel v sedmdesátých letech ustoupit stavbě metra Radlická. Namístě školní zahrady se skleníky a ovocnými stromy dnes stojí plavecký bazén a rušná ulice Radlická. Tam, kde stávala před válkou hospodářská stavení a pole, dnes roste banka. Inu, profesor Výmola by se dnes asi nestačil divit.
Mnoho pozornosti a času také věnovali neslyšící návštěvníci prohlídce školních kronik. 80letá historie této školní budovy je pomocí úhledného písma a desítek fotografií zaznamenána v osmi školních kronikách. Když budete mít trpělivost, najdete v nejstarších kronikách také vlastnoruční poznámky prof. Karla Výmoly. Zajímavé je pročítat si staré záznamy, které tehdejší učitelský sbor vedl o žácích školy. Vedle běžných údajů se třeba u každého žáka zapisovalo, jakého je náboženského vyznání, jaké nemoci během školního roku prodělal, který doktor ho léčil, nebo na jaký film jdou žáci do kina. Promiňte, biografu.
Velký den D radlických oslav přišel v sobotu 21. října. Od 10 do 12h dopoledne probíhal kulturní program, nazvaný Kabaret aneb školní akademie. Žáci, studenti i učitelé školy se sešli v Divadle Na Prádle v Besední ulici na Malé Straně, přímo pod Petřínem. Sympatické menší divadlo rodinného typu bylo doslova zaplněno do posledního místečka. Na své děti se totiž vedle učitelského sboru přišli podívat také hlavně jejich rodiče, příbuzní a kamarádi. Abylo se opravdu na co dívat!:-)
V deset hodin se nejprve na plátně dataprojektorem promítal rok 1926 a historické okamžiky, které během toho roku vstoupily do dějin. Promítání se zastavilo na dni 15. října 1926, kdy se začalo ve Výmolově ústavu s vyučováním. Na podium vzápětí přišli moderátoři této školní akademie - Veronika Rafflerová a David Jorda. Oba dva bývalí žáci radlické školy. Po chvíli "uslyšely" dětský pláč a na podium se za nimi přibatolilo "miminko". Právě se narodila naše škola. Přišly také tři sudičky, které miminku - škole přály do dalších let jen to dobré. Na podium dále přišla zpěvačka Ivana Budweiserová a sympaticky pozdravila neslyšící i slyšící diváky. Apak už následovala vlastní dětská vystoupení, všechna velice krásně, vtipně i komicky zahraná. Postupně vystoupila každá třída základní školy. Nejčastěji zahrála pohádku. O Sněhurce a sedmi trpaslících, O dracích, princeznách a princích, O velikánské řepě, O třech prasátkách, bajky Zajíc a želva a Vlk a koza. Vtipnou scénku na motivy televizního seriálu Nemocnice na kraji města, kouzelnické i taneční vystoupení, pantomimu... Na závěr se pustil krátký dokumentární film Za zlatem severu a reklama, v níž hrají žáci školy. Obojí v režii M.T.D. (Multimediální tvůrčí dílna) "režiséra" Leoše Procházky. Film je o tom, jak se studenti střední školy na chvíli během turistického kurzu proměnili ve zlatokopy na Aljašce. A úplný závěr patřil všem vystupujícím, kteří zazpívali ve znakovém jazyce písničku Narozeninová od Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře.
Z divadla se pak jelo historickou tramvají z roku 1918 ke Smíchovskému nádraží a metrem zpět do školy. Odpoledne byla škola opět zcela naplněná především bývalými absolventy. Přišel natáčet také Televizní klub neslyšících. Díl věnovaný oslavám 80. výročí školy jste mohli v televizi vidět 16. listopadu. Apak už přišel dlouho očekávaný večer - Společenský ples. Ples proběhl v Kulturním domě Vltavská od 19 - 01 hodin. Moderátoři plesu byli opět neslyšící, tentokrát Eva Čechovská a Josef Sergej Bovkun. Po slavnostním úvodu a proslovu ředitelky školy Věry Pavličkové a předtančení skupiny Balare se již návštěvníci čile bavili. K tanci jim hrála Pražská pětka Jiřího Nevyjela. Přesto se návštěvníci, téměř převážně neslyšící absolventi, na taneční parket dostávali až později. Nejprve si museli sdělit své dojmy. Někteří z nich se viděli na plese po mnoha letech.
Kulturní program byl velice pestrý. S pantomimou vystoupili studenti JAMU Jana Smolíková a Robert Milíč (Pán a pes), Eva Jamborová a Michaela Kosiecová (Život) a Marika Antonova a Štefan Baláž (Lavička). Loňští maturanti z Radlic nám předvedli humorný příběh o tom, co vše může starším lidem způsobit zubní protéza. Mezi vystoupeními pantomimy mohli hosté obdivovat krásné romské tance. A ovšem, nechyběla ani populární skupina Tichá hudba. Zuzana Hájková, Marie Basovníková, Michal Brhel, Monika Zaoralová, Lucie Šůchová, Andrea Kalců a Žaneta Petraturová procítěně a přitom s nadhledem zazpívali během celého večera celkem osm písní ve znakovém jazyce. Noční čas od 23 do 01 hodin už patřil DJ Janě a snad všichni návštěvníci plesu to na parketu v rytmu diska pořádně roztančili:-).
Ples se velmi vydařil. Svědčí o tom i vysoká návštěvnost. Přesáhla 500 lidí a pořadatelé museli ještě hluboko po půlnoci prosit návštěvníky, aby už pomalu odcházeli ven, kam se však nikomu moc nechtělo. Škoda, že ples končil v jednu hodinu po půlnoci. Vyplatilo by se zavírací dobu posunout ještě na pozdější čas.
Někteří neslyšící říkali, že už teč se těší na rok 2026. Víte proč?:-)
Připojte se! 