Neslyšící a právo na vzdělání I.

Redaktor (R): V dalším pokračování našeho dlouhodobějšího cyklu na Classic FM si dnes a také v příštím díle budeme povídat o neslyšících a právu na vzdělání. Dnes je mým hostem ve studiu Andrea Hudáková, odborná asistentka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v oboru Čeština v komunikaci neslyšících. Já Vás zdravím, dobrý den.

Andrea Hudáková (AH): Dobrý den.

R: Jaké mají neslyšící v současné době vůbec možnosti vzdělávání? Můžeme se trošku dopustit možná i srovnání s minulostí.

AH: Nejdříve bychom si asi měli říci, koho dnes tím termínem „neslyšící“ vůbec myslíme. V minulosti, tím myslím období před revolucí v roce 1989, byli žáci v mateřských a základních školách rozdělováni na žáky nedoslýchavé, se zbytky sluchu a neslyšící. Důležité je říci, že dalšího vzdělávání, zakončeného maturitou nebo vysokou školou, mohli dosáhnout jenom ti, kteří chodili do těch mateřských a základních škol pro nedoslýchavé. Po roce 1990 se to změnilo a dneska se všechny školy jmenují „pro sluchově postižené“. Chodí tam všichni s různou vadou sluchu, kteří špatně slyší od narození, kteří ohluchli později, lidé s různými kompenzačními pomůckami (se sluchadly, s kochleárním implantátem…). A dneska, myslím, že se nepletu, je v České republice 13 základních škol pro sluchově postižené. Dá se říct, že je téměř pravidlem, že tyto školy jsou vždycky "komplex", to znamená, že u základní školy je vždy i mateřská a střední škola, navíc máme v Praze ještě jednu mateřskou školu samostatně, takže v Praze jsou 3 základní a 4 mateřské školy, z toho jedna je soukromá, jednu mateřskou školku ve Frýdku Místku a pak máme střední školy, které se asi spíše než podle toho, kde ta škola sídlí, vybírají podle oboru, jaký chce ten daný student studovat. Dá se říct, že všechny školy, že jsou nejen takovými velkými komplexy, ale jsou to i školy internátní, protože jich je v republice poměrně málo, takže plno dětí musí bohužel bydlet na internátě.

Když bychom měli jmenovat města, kde se ty konkrétní školy nacházejí, tak v Praze jsou to 3 – je to škola v Praze v Ječné ulici, v Praze v Radlicích v ulici Výmolově a v Praze v Holečkově ulici. V Čechách jsou dále v Hradci Královém, v Liberci, Českých Budějovicích a v Plzni a na Moravě jsou to školy v Brně, v Olomouci, ve Valašském Meziříčí, v Ivančicích, v Kyjově a v Ostravě. Kromě toho, že děti s vadami sluchu můžou chodit do těchto škol, můžou samozřejmě chodit i do běžných mateřských, základních, středních škol, anebo se může využít taková cesta mezi – mohou být specializované třídy pro děti s vadami sluchu v běžných školách, ale to se u nás zatím v současné době nevyužívá, i když tato možnost je.

R: My jsme až do této chvíle hovořili o základním vzdělání, kterému předcházejí mateřské školy, také o vzdělání středním, tom všeobecném, ale vy už jste mluvila o tom, že si neslyšící lidé mohou samozřejmě také vybrat určitou specializaci. Je ten výběr oborů pro neslyšící dostatečný? A jaký vůbec je?

AH: No, otázkou je, co můžeme považovat za dostatečný. V každém případě je mnohem větší, než před těmi dvaceti lety, to je jednoznačné. Důležité je znovu zopakovat to, že dneska každý člověk i ten, který od narození vůbec nic neslyší, má možnost studovat tak, aby dosáhl maturitního nebo vysokoškolského vzdělání, což dříve opravdu běžné nebylo. Dnes máme tedy střední školy s maturitou, střední odborná učiliště a odborná učiliště pro sluchově postižené. Jedno je v Praze v Holečkově ulici, tam se dá studovat na všech těchto úrovních, které jsem říkala. Zajímavé třeba pro nás asi bude, že tam mají maturitní obor Hotelnictví – turismus a novinkou posledních let jsou nástavbové obory pro sluchově postižené, jeden z nich je právě v Praze v Holečkově ulici, to je Společenské stravování a druhý ten nástavbový je v Hradci Králové, a to je Nábytkářství. V Hradci Králové je kromě toho už od začátku devadesátých let běžný obor středoškolský vychovatel. Dále bychom našli v Praze – Radlicích obor Zubní technik, nebo podle nové terminologie Asistent zubního technika a nesmíme zapomenout na školu v Praze Ječné ulici, kde je gymnázium pro sluchově postižené. Pokud bychom šli jenom po těch maturitních oborech, tak potom bychom dále našli v Brně, kde je oděvnictví a pár let otevřený nový obor, který se zabývá počítači, zejména tím použitím, to znamená softwarem. Další obor, který se zabývá počítači, je ve Valašském Meziříčí a ten se spíše zabývá hardwarem.

R: To byly tedy střední školy a ještě nám zbývají školy vysoké, i když samozřejmě jsme alespoň u těch středních škol asi nestačili vyjmenovat úplně všechny. Přejděme přesto teď na ty vysoké.

AH: Běžně se říká, že v České republice jsou na vysokých školách dva obory, které jsou jakoby už předem připravené na to, že tam budou studovat ti studenti s vadou sluchu. Je to na Janáčkově akademii múzických umění v Brně Výchovná dramatika neslyšících a na Filozofické fakultě v Praze (UK) obor Čeština v komunikaci neslyšících. Jsou i jiné školy, které ty obory nemají už přímo připravené, ale více méně se o nich dá předpokládát, že vědí, co to znamená, když studuje student s vadou sluchu a připravují ty obory tak, aby to bylo pro ty studenty přijatelné. Je to třeba univerzita v Hradci Králové, v Ostravě, v Olomouci, ale co se rozvíjí poslední dobou a myslím, že to má asi i největší perspektivu, jsou střediska pomoci studentům se specifickými vzdělávacími potřebami, to znamená, že student si vybere jakoukoliv chce vysokou školu a v tomto středisku získá tu podporu, kterou on zrovna potřebuje. Takže někdo potřebuje tlomočníka český znakový jazyk – čeština, někdo potřebuje zapisovatele, někdo třeba jenom kopírovací služby, někdo potřebuje převádět nějaké texty a pomáhat s nimi. Myslím si, že asi nejdál jsou s tím střediskem v současné době na Masarykově univerzitě v Brně a doufám, že těch středisek bude přibývat.

R: Tam se neslyšící zřejmě dozvědí také informace o těch dalších středních školách, na které jsme se nedostali… Nebo existuje nějaký souhrnný materiál, který by si mohli přečíst a dozvědět se, jaké školy mají na výběr?

AH: Je potřeba říct, že v podstatě tím, jak jsem říkala, že většina studuje ve středních nebo základních školách pro sluchově postižené, tak to je tak malá komunita, že to vlastně všichni vědí. Ale jsou samozřejmě i lidé, kteří studují právě v těch běžných školách, většinou jsou to lidé s menší vadou sluchu nebo s kochleárním implantátem, ale není to až tak úplně pravidlo, a asi nejjednodušší cesta, kde to všichni mohou najít je asi na internetu na stránkách Federace rodičů a přátel sluchově postižených, protože tahle organizace vydává i papírový adresář služeb pro sluchově postižené, kde jsou kromě jiného uvedené i všechny školy a mají ten adresář i v elektronické podobě.

R: Liší se nějak ty školy, o kterých jste tady hovořila, ve způsobu vzdělávání?

AH: Liší se ve způsobu vzdělávání a je to velmi složité vysvětlit, velmi složité tomu i porozumět i třeba pro studenty vysoké školy, ale dá se říct, že velmi laicky jsou ty školy rozděleny podle toho, jestli se více soustředí na to, aby se ti žáci naučili mluvit a komunikovat v mluveném jazyce, nebo jestli se více soustředí na to, aby dokázali používat psanou češtinu. Liší se v tom, do jaké míry používají nebo nepoužívají český znakový jazyk nebo znakovanou češtinu a také s liší v tom, do jaké míry a na jakých pozicích zaměstnávají dospělé lidi s vadou sluchu.

R: A kdyby se člověk o tom chtěl dozvědět ještě více, má tuto možnost?

AH: Kdyby se někdo chtěl dozvědět o vzdělávání lidí s vadou sluchu a nebo obecně o životě lidí s vadou sluchu, tak by ho možná mohlo zajímat, že v dubnu 2008 Ústav českého jazyka a teorie komunikace, který právě spravuje ten obor Čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě bude každou sobotu pořádat kurz celoživotního vzdělávání. Nebude to vysokoškolské vzdělávání, takové komplexní, ale spíše se tam budou říkat různé zajímavosti a takové věci, které zajímají běžného člověka, který se potká s neslyšícím člověkem někde v metru, má neslyšící kmarádku nebo něco takového.

R: Mým dnešním hostem byla Andrea Hudáková, odborná asistentka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru Čeština v komunikaci neslyšících. Já jí děkuji za příspěvek do našeho cyklu a přeji hezký den. Na shledanou.

AH: Děkuji, na shledanou.