Speciální střední, základní a mateřské školy pro sluchově postižené
v Praze na Smíchově byly založeny jako Pražský ústav pro hluchoněmé
již v roce 1786, před 220 lety. Den otevřených dveří této školy proběhl 24. listopadu 2006. Škoda, že ředitel školy vyhlásil tento den
otevřených dveří k 220. výročí školy až nedlouho před konáním oslav.
Krátce z dlouhé historie školy:
V druhé polovině 18. století přichází doba zakládání ústavů pro hluchoněmé. První ústav pro hluchoněmé byl založen v Paříži již roku 1770. Podle vzoru Francie byl založen roku 1778 ústav v Lipsku, 1779 ve Vídni, 1784 v Římě, a roku 1786 v Praze. Zdejší škola je tedy pátým ústavem na světě, který byl pro sluchově postižené založen.
Snaha pomoci osiřelým dětem vedla členy pražské zednářské lóže "U sedmi hvězd", v jejímž čele stál Kašpar Herman hrabě KA~1/4nigel, k úvaze o založení sirotčince. Lóže chtěla sirotčinec založit u příležitosti návštěvy císaře Františka Josefa II. v Čechách. Vyslala deputaci k císaři.
Císař Josef II. ale doporučil, aby místo sirotčince, který již Praha měla, byl založen ústav pro hluchoněmé, o které se tehdy nikdo nestaral. Sám císař byl péči o hluchoněmé příznivě nakloněn. V Paříži několikrát sledoval vyučování hluchoněmých, které ve své škole předváděl veřejnosti abbé de l'Epée. Z jeho rozhodnutí byl založen i ústav pro hluchoněmé ve Vídni.
Členové lóže císařovu přání vyhověli.
V krátké době byl připraven projekt založení ústavu, byly zajištěny prostory v domě "U kamenného stolu" (později známého jako Salmovský palác) na Karlově náměstí, a 7. prosince 1786 byl ústav slavnostně otevřen.
Den otevřených dveří
24. listopadu 2006 přijelo plno lidí a auta zaplnila parkoviště před školou. Po otevření dveří v 9 hodin ráno jsme nejprve vešli dovnitř do školní kaple. Ani jsme se tam málem všichni nevešli. Proběhlo tam oficiální přivítání účastníků oslav s proslovem pana ředitele. Seznámil nás s mateřskou i základní školou a středním odborným učilištěm. Stručně také mluvil o historii školy, změnách po rekonstrukci, výstavbou... Ředitelem školy se stal hned po sametové revoluci Vlastimil Vácha. Jeho mluvený projev zajímavě tlumočil do znakového jazyka neslyšící smíchovský učitel Petr Valášek, který stál vedle a odezíral. Po proslovu začala prohlídka školy. Prohlédl jsem si postupně učňovské učiliště včetně jeho kroniky, nástěnné fotografie z historie školy, speciální pedagogické centrum (SPC), mateřskou školu, základní školu, základní školu praktickou, střední odbornou školu, střední odborné učiliště, odborné učiliště, internát školy a sborovnu.
Dále se mohli zájemci o učení seznámit s jednotlivými učebními obory i rekvalifikačními kurzy pořádanými v rámci projektu Equal ve spolupráci s Národní radou zdravotně postižených.
Uvnitř školy se toho mnoho změnilo, a to i za krátkou dobu, kdy jsem tam byl naposledy. Působí to jako obrovský palác v jedné budově. Přestěhovala a sloučila se sem totiž učňovská učiliště, která sídlila dříve ve Štefánikově a Radlické ulici.
V den otevřených dveří (pátek) probíhalo ve školních třídách normálně vyučování a žáci s učiteli byli přítomni. Bývalí absolventi školy se tak mohli podívat, jak se od jejich časů změnilo vyučování. Někteří viděli své bývalé učitele a vychovatele po mnoha letech a srdečně se s nimi vítali a bavili. Na závěr jsme si prohlédli školní zahradu. Den otevřených dveří u příležitosti 220. výročí otevření Pražského ústavu pro hluchoněmé skončil ve 14 hodin.
Den nám rychle utekl. Po skončení prohlídky školy neodjížděla ještě většina návštěvníků hned domů, ale přesunula se k dalšímu posezení v restauraci.
Zajímavé kolik se toho do jedné ohromné budovy vejde: speciálně pedagogické centrum (SPC), speciální mateřská škola pro děti s více vadami, speciální základní škola pro sluchově postižené, speciální základní škola pro děti s více vadami, zvláštní škola pro sluchově postižené, odborné učiliště pro sluchově postiženou mládež, střední odborné učiliště pro sluchově postiženou mládež, školní jídelna, internát, informační centrum pro sluchově postižené, ošetřovna. Nedílnou součástí školy je samozřejmě tělocvična, sportovní hřiště, fit centrum se saunou, posilovna s bazénem a rozlehlá zahrada. Nejvíce se změnil dřívější dívčí a chlapecký internát. Dnes jsou v jeho části učňovské obory pekař, kuchařka, cukrář, krejčí, čalouník. Dlouhodobě zůstává nezměněný obor zámečník. V suterénu přibyly obor malíř a natěračské práce, hotelnictví a turismus, společné stravování.
Dřívější dívčí a chlapecký internát má dnes tři kategorie. Ta první je pro malé děti, druhá pro středně staré děti a třetí pro mládež. Dříve tam byly velké místnosti s mnoha postelemi, na nichž spalo třeba 15 dětí. Dnes už je internát po rekonstrukci a je přestěhován o patro výš, neboť nedávno prošla celá škola celkovou rekonstrukcí, včetně nové střechy.
Na internátu jsou nyní pokoje pouze pro dvě osoby. Nové místnosti se získaly z dříve nepoužívaných půdních prostor, kde dříve byl mj. sklad lyží. Školní internát dnes působí příjemným a moderním dojmem. Dveře jsou vybaveny dveřním čipem bez použití klíče, počítače internetem, klubovna je velká a prostorná, vybavená stolním fotbalem a televizí, kuchyňka spotřebiči. Na bocích budovy jsou přistavena schodiště z bezpečnostních důvodů, pro případ požáru. Škola dnes působí světlejším dojmem než dříve. Přibyl také nový výtah a vrátnice u vchodu, která dříve nebyla.
Připojte se! 