Milí čtenáři, v minulém čísle časopisu Unie jsem si vám dovolila představit způsob výuky českého jazyka v Jazykovém centru ULITA. (zde) Jak učit český jazyk neslyšící je však složitá otázka. Zajímalo mě proto, jakým způsobem přistupují k výuce lektoři mimo Jazykové centrum. Rozhodla jsem se oslovit k rozhovoru lektorku češtiny, Mgr. Lucii KASTNEROVOU, a představit vám její pohled na výuku češtiny.
Všichni víme, že jste jediná vystudovaná neslyšící češtinářka v České republice. Kde se vzal ten obrovský talent? A odkud se vzal Váš velký zájem studovat český jazyk a českou literaturu?Tak jako má někdo talent na fotbal, jiný například na litevštinu, já mám talent na češtinu, proto se nepovažuji za výjimku. Schopnost rozumět tomuto jazyku mi byla dána již do vínku. Zde je namístě také podotknout, že, ačkoliv jsem prelingválně neslyšící, mým prvním jazykem byla čeština. Český znakový jazyk jsem si osvojila až poté, v mateřské škole, a je mým přirozeným jazykem, ve kterém převážně komunikuji. Rodiče znakovat vůbec neuměli, odmalička na mě jen mluvili. K talentu na češtinu se přidala také schopnost odezírání. A neméně důležitým faktorem pro rozvoj mých jazykových kompetencí byla i četba. Četla jsem již od velmi raného věku. Studium českého jazyka bylo už jen přirozeným důsledkem mých jazykových schopností.
Myslíte si, že se neslyšící mohou učit češtinu s radostí?Pokud máte na mysli ty neslyšící, pro něž je čeština cizím jazykem, pak odpovím samozřejmě, pokud jsou správně vedeni a motivováni a znají svůj první jazyk (český znakový jazyk). Na druhé straně všechno má svůj protipól a protipólem motivace je vůle. Nic nám nespadne do klína zadarmo. Jestliže chceme něco dokázat, musíme tomu věnovat spoustu času, to je přece obecně známo :–). Učíme se vždy proto, abychom svoje nabyté znalosti a dovednosti uměli používat v praxi, to znamená používat češtinu (u neslyšících psanou) mimo výuku, ne jenom ve výuce. Zazvonilo, vše se hodí za hlavu a s češtinou se setkáme až za týden. Bohužel i tento způsob se u mnohých neslyšících praktikuje.
Neslyšící mívají často potíže s češtinou, jaké jsou příčiny těchto potíží?Na tuto otázku jsem vlastně už nepřímo odpověděla v předchozí odpovědi. Je důležité znát svůj mateřský jazyk, na jehož základě se potom mohou učit další jazyky. V případě neslyšících, jejichž mateřským jazykem není ani český znakový jazyk, ani český jazyk, a žijí v takzvaném bezjazyčí, je to velmi smutné. Velkým omylem je aplikovat češtinu za účelem „krásného vyslovování“ – tímto se nelze naučit žádný jazyk. Na některých školách se bohužel doposud zaměňují hodiny češtiny s logopedií. Doposud mám v živé paměti jednu hodinu češtiny, kde žáci se zavázanýma očima museli sluchem rozpoznat slova, která učitelka hlasitě vyslovovala.
V Ulitě učí dvě lektorky, jedna slyšící a druhá neslyšící, co si o tom myslíte, jistě máte bohaté pedagogické zkušenosti, viďte?Těžko mohu hodnotit koncepci a způsob výuky v Ulitě, protože to, zda je tato metoda nejlepší, ukáže až čas. To je právě na pedagogické práci tak trochu nevděčné, jelikož na rozdíl, řekněme od chirurgů, výsledky nejsou vidět hned, ale až za nějaký čas. Také nelze utvořit jednotný názor jenom na základě jednoho článku, ze kterého se poprvé dozvídám o způsobu výuky češtiny v Ulitě. Každopádně je ale důležité, že si neslyšící osvojují jazyk bilingvně – psanou češtinou a českým znakovým jazykem, v Ulitě výuka jazyka probíhá simultánně, kdežto u nás na MU preferujeme sekvenční způsob výuky jazyka. Nemohu ale říct, zda to či ono je lepší, hodně záleží na tvůrčím duchu a úrovni jazykových schopností každé skupiny. Zaujalo mě jednotné téma lekcí, pražské legendy, určitě to musí být zajímavé a poutavé :–).
O co bych se více zasazovala, je co největší využití konverzace v psané češtině. V dnešní době to není problém, existují různé možnosti využití psaného jazyka prostřednictvím elektronických médií jako jsou například chaty, blogy, diskusní fóra a podobně. Osvědčilo se mi, že tímto bezděčným způsobem si neslyšící lépe osvojují gramatickou, syntaktickou a stylistickou strukturu psané češtiny.
Jaká je Vaše představa ideální metody – čeština pro neslyšící děti a studenty?Jedna ideální metoda neexistuje, v pedagogickém procesu je mnoho metod a každému vyhovuje něco jiného – je to nekončící proces. Jiný přístup se také vyžaduje u malých dětí, jiný u studentů a podobně. Ale v případě češtiny pro neslyšící je základním předpokladem znát a používat první nebo přirozený jazyk, vyučovat český jazyk bilingválním způsobem (psanou češtinou a výkladem gramatických jevů, souvislostí v ČZJ a srovnáváním obou jazyků – ČJ versus ČZJ) a hlavně, což je prioritou mojí výuky, co nejvíce konverzovat v psané češtině.
Učíte češtinu vysokoškoláky. Bylo by možné aplikovat metodu, kterou používáte na vysoké škole, také na střední škole nebo na základní škole?Tak především mnohé usnadňují současné technické vymoženosti, které umožňují sledovat vyučovací proces vizuálním způsobem. Mezi něž můžeme řadit využití dataprojekce ve výuce, interaktivní tabule a v neposlední řadě elektronických médií jako je například e-learning. Studenty na Masarykově univerzitě učím už tři roky metodou e-learningu a mohu ji vřele doporučit. Lze v ní číst, psát cvičení, chatovat, sledovat animační výklad a skýtá mnoho a mnoho dalších možností. Tato metoda se dá aplikovat už od II. stupně ZŠ. U malých dětí je zapotřebí jiného přístupu, s tím já ale zkušenosti nemám, protože moje specializace je zaměřená na II. a III. stupeň škol.
Z psychologického pohledu výuka češtiny u středoškolských a vysokoškolských studentů je trochu odlišná. Na střední škole jsou v jednotlivých třídách studenti různých jazykových úrovní a všechny dotáhnout do kýženého efektu je mnohdy složité a mnoha pedagogům se to nedaří. Do toho nemalou měrou přispívá i politické pozadí vedení školy. Kdežto na vysoké škole studenty již dělíme do skupin podle jejich jazykových úrovní a těmto skupinám přizpůsobujeme metody výuky. Práce je pak spontánnější a efektivnější.
Lucko, děkuji Vám za rozhovor.
Mgr. LUCIE KASTNEROVÁ je u nás jediná neslyšící češtinářka. Její životopis je hodně pestrý. V roce 2002 absolvovala na Masarykově univerzitě obor Český jazyk a literatura a Speciální pedagogika. Při studiu pracovala rok na základní škole pro sluchově postižené (SP) v Brně, potom čtyři roky na střední škole pro SP v Brně a nyní učí na Masarykově univerzitě v Brně. Klobouk dolů!
Byla jsem mile potěšena, že Lucie souhlasila a poskytla mi rozhovor. Přála bych si, aby se neslyšící začali učit český jazyk s radostí. U Lucie tomu tak určitě bylo. Jinak by jen stěží dosáhla v češtině takových úspěchů. Líbila se mi její odpověď na otázku, kterou jsem jí položila během rozhovoru. Totiž zda je možné, aby se neslyšící učili češtinu s radostí.
Na jedné straně je to, jakým způsobem se neslyšící český jazyk učí, jakou zvolí lektor vyučovací metodu, jaké připraví do hodiny aktivity, jak studenty k výuce motivuje, atd., atd. Na druhé straně je tu naše vůle! „Nic nám nespadne do klína zadarmo. Jestliže chceme něco dokázat, musíme tomu věnovat spoustu času, to je přece obecně známo,“ říká Lucie Kastnerová.
A tak jsem si závěrem svého uvažování o češtině a její výuce dovolila udělat malý průzkum mezi námi neslyšícími. Položila jsem svým známým a přátelům jednoduchou otázku. Co pro ně znamená učit se českému jazyku a zda je pro ně znalost českého jazyka důležitá. Máme my neslyšící o učení se českému jazyku vůbec zájem? A kolik jsme schopni do učení se češtiny investovat? Myslíme si (stejně jako naši učitelé a lektoři), že český jazyk je alfou omegou naší úspěšné orientace ve světě? Že bez českého jazyka se zkrátka ve světě neobejdeme?…
Svým známým a přátelům jsem položila otázku: Je pro neslyšící důležitá znalost českého jazyka?
Marie BASOVNÍKOVÁ (22), studentka UK FF (Čeština v komunikaci neslyšících); Miss ČR 2006.
Znalost češtiny je důležitá. Žijeme v České republice, musíme znát češtinu.
To je logické. Pokud se naučím dobře český jazyk, můžu být hrdá na to, že ovládnu další jazyk. Navíc potřebuji češtinu ke každodenní komunikaci. Skoro všechny informace jsou přístupné zatím jenom v češtině.
Anonym (25)
Myslím si, že ano, neboť na VŠ jsou k dispozici informace většinou pouze v češtině. I když mají neslyšící na některých vysokých školách zajištěného tlumočníka, znalost češtiny je důležitá. K mým zálibám patří četba, čtu většinou v češtině. Četba mi dává zábavu, informace a také vzdělání. Díky četbě si rozšiřuji slovní zásobu. Mí někteří kamarádi jsou slyšící. Komunikujeme spolu prostřednictvím českého jazyka. Znalost českého jazyka je pro mě opravdu užitečná, je důležitá pro můj život. Proč? Abych se snadno zapojil do světa slyšících. Další důvod proč se češtinu učím a zdokonaluji se v ní, jsou moji slyšící rodiče, potřebujeme spolu komunikovat každý den. Neumím si představit, kdybych se nemohl dorozumět se svojí matkou. Cítil bych se sám, izolovaný, uzavřený do samoty. Bez znalosti češtiny bych nedokázal žít.
Jan WIRTH (20), maturant gymnázia v Ječné ulici.
Podle mého názoru je v současné době důležitější angličtina, neboť angličtinou se mluví skoro všude ve světě. Jestli je pro mě čeština důležitá? Ano, protože ji mám rád, používám ji při komunikaci a dorozumívání u nás v ČR. Bez ní bych byl bez informací. Ticho a žádné informace. Čeština je nádherný jazyk. Skloňuje se, zdrobňuje se, pěkně se rýmuje, s češtinou si taky můžeme hrát. Má navíc dia-kritiku – háčky a čárky nad slovy, to je zábavné.
Nevýhoda ale je, že neslyšícím i mně samotnému připadá hodně těžká. Ale věřím, že každý neslyšící člověk se ji naučí :–).
Robert MILIČ (25), student JAMU
Samozřejmě, že je pro mě český jazyk důležitý. Díky češtině získávám mnohé informace z oblasti kultury, z politiky, zkrátka každodenního života. Díky češtině získávám nové zprávy. Češtinu potřebuji znát kvůli čtení. Četba mi dává spoustu všeobecných znalostí.
Jakmile se chci vyjádřit, někomu něco napsat, něco zkritizovat, o něčem diskutovat nebo uvažovat nebo komunikovat se slyšícími, potřebuji češtinu. Znalost češtiny potřebuju při ucházení se o práci apod. Se slyšícími komunikuji psanou formou, abych mezi ně mohl proniknout, abych se mohl účastnit komunikace s nimi.
Díky znalosti češtiny, můžu vyjadřovat svoje názory. Např. protestovat proti chybování ve skrytých titulkách. Nechci, aby si slyšící mysleli, že my neslyšící nemáme vlastní názor. Jako každý jiný člověk musíme umět vyplňovat nejen formuláře, smlouvy, žádosti, ale také číst. Ke všemu, co jsem vyjmenoval, je nutné znát český jazyk.
Neslyšící lidé mívají ze psaní často strach. Strach a nejistota vycházejí jen z toho, že neslyšící češtině málo rozumí. Nemyslím mluvené češtině, myslím na špatnou znalost psané formy češtiny. Pro neslyšící jako kulturní menšinu je český jazyk cizím jazykem.
Nesouhlasím s tím, když si nějaký odborník dovolí o nás neslyšících říkat, že sluchová vada je jedno z nejhorších postižení.
Ale vlastně chápu, proč je sluchová vada považována za nejhorší předposlední postižení ze všech postižení vůbec. Je to právě z toho důvodu, že se nevyznáme v češtině.
Potřebujeme rozvíjet znakový jazyk, který je plnohodnotný jazyk srovnatelný s ostatními mluvenými jazyky. Jako každý jiný jazyk má svá pravidla.
Díky životní zkušenosti v minoritní společnosti a znalosti znakového jazyka je možné zdokonalovat češtinu. Ale je to jen můj názor :–).
A na závěr…?
Z ankety je patrné, že snad žádný neslyšící nemůže pochybovat o tom, že znalost češtiny je důležitá, a to z mnoha důvodů. Věřím, že většina z nás chce zdokonalovat svoji znalost češtiny, chceme zdokonalovat hlavně psanou češtinu, i když je těžké učit se ji. Často jsme k výuce češtiny demotivovaní ze školy. Výuka češtiny bývá zaměňována za nácvik mluvních dovedností, tedy za logopedii.
Nemyslím si, že by měla Lucka ze školy jinou zkušenost. Má sice na jazyky talent, ale učení se češtině musela také mnoho obětovat. Dnes je z ní úspěšná češtinářka díky její ctižádostivosti. Souhlasím s jejím názorem, že učení se musíme věnovat. Schopnosti psát a číst nezískáme „zadarmo“.
Dovoluji si moc poděkovat Lucii za rozhovor. S jejími názory velmi sympatizuji.
A co považuji za nejdůležitější? Motivaci, učit děti učit se jazyk s radostí. Znám pár takových učitelů, kteří tak k výuce češtiny přistupují. Jsem za ně moc ráda.
O čem se dočtete v následujícím článku?
Čeká vás překvapení :–). Hezké léto všem přeje Ulita!
JAZYKOVÉ CENTRUM ULITA
Projekt Jazykového centra Ulita je spolufinancován
Evropským sociálním fondem,
státním rozpočtem ČR a rozpočtem hl. m. Prahy.
Připojte se! 