O kurzech českého jazyka, které pořádalo Jazykové centrum Ulita (http://www.jazykove-centrum-ulita.cz), jste měli možnost mnohé si přečíst v periodicích zabývajících se vzděláváním neslyšících. V rámci projektu tohoto vzdělávacího centra probíhala i výuka českého jazyka pro neslyšící, do které docházeli studenti středních škol. A o tom bych Vám chtěli napsat v tomto článku.
Český jazyk pro neslyšící – e-learning
V prezenčním kurzu, který probíhal jednou týdně 1,5 hodiny, jsme se společně se studenty zaměřili na praktická cvičení z oblasti gramatiky psané češtiny (např. předložky času a místa, skloňování jmen, časování sloves apod.), tak i na dovednosti užitečné pro praktický život (např. jak napsat motivační dopis, jak vyplnit formulář, jak popsat cestu apod.). Kurz vedly dva pedagogové, dvě ženy: slyšící a neslyšící. V průběhu kurzu jsme se pak aktuálně rozhodli pro experiment: výuku češtiny bez přímého kontaktu studentů s pedagogy. Vedla nás k tomu skutečnost, že o studium češtiny měli velký zájem také zaneprázdnění studenti, ti, kteří se nemohli účastnit prezenční formy studia. Pro ně byla nabídka našeho „distančního“ studia přijatelným řešením jejich situace. Tento studijní experiment jsme nazvali „Český jazyk pro neslyšící: e-learning“.
Jsme si plně vědomi toho, že se nejednalo o výuku formou e-learningu v té podobě, jaká je běžná, ale o jakýsi experiment. Jeho cílem bylo přivést neslyšící studenty a pedagogy k tomu, aby s jazykem začali pracovat jinak, a především to, aby studenti dostali příležitost zdokonalovat se ve svých jazykových schopnostech formou, v rámci které by jazyk užívali co nejdříve v přirozených situacích.
Tato forma studia dovolovala i to, že po změně podoby kurzu do něj byli přijímáni i noví studenti, tedy ti, kteří nebyli v kurzu přihlášeni od jeho začátku. Tématem jednotlivých lekcí byly různé pražské legendy. S kolegyní jsme vycházely z knihy Aleny Ježkové 77 pražských legend.
Spolupráce – slyšící a neslyšící učitel
Jak už bylo napsáno výše, základem výuky byl model, při němž jsou ve výuce přítomni dva pedagogové – slyšící pedagog (jeho mateřským jazykem je český jazyk) a neslyšící pedagog (jeho mateřským jazykem je český znakový jazyk). Spolupráce těchto dvou pedagogů, v našem případě dvou učitelek, byla zachována i v e-learningovém kurzu, i když jsme musely aktuálně vytvářet nové strategie spolupráce.
V přípravě na běžnou hodinu (tj. přímou výuku) věnovala slyšící učitelka pozornost výběru gramatického tématu, struktuře hodiny a zvoleným metodám práce. Neslyšící učitelka se potom v přímé výuce snažila navrhované materiály a metody práce vyhodnotit z pozice neslyšícího rodilého mluvčího a následně v hodinách dokonale předat připravený obsah, popřípadě dovysvětlit, co se slyšícímu pedagogovi nepodařilo vysvětlit zcela srozumitelně.
V e-learningové formě výuky jsme vycházely z rozdělení rolí v běžné výuce – neprobíhala už ale výuka tváří v tvář. Neslyšící učitelka se více soustředila na přípravu materiálů a byla jakýmsi pilotním studentem, který připomínkoval jednotlivé úlohy a posléze je i sám zadával studentům.
V této výuce nebylo možné se studenty komunikovat pružně jako při osobní výuce, nebylo možné reagovat na okamžité potřeby studenta, případně na neporozumění, která při řešení úloh vyvstávala. Student byl nucen pracovat více samostatně. Pracovalo se pouze s textem, popřípadě s dotazy studentů, které nám měli možnost zasílat v průvodním emailu k úlohám. Učitelky intenzivně spolupracovaly při opravách zaslaných úloh, zaslaných textů a společně hledaly důvody chyb studentů a možnosti řešení jejich odstranění. Velkou výhodou tedy byla velmi individuální práce s jednotlivými studenty, systematická práce na odstraňování typů chyb, kterých se dopouštěl každý jeden z nich.
Struktura kurzu
Studenti byli hned po přihlášení do kurzu informováni o plánované struktuře kurzu. Kurz byl rozdělen do jednotlivých lekcí. Každá lekce měla 4 části – 4 sady úkolů. Úkoly byly zveřejňovány na webových stránkách Jazykového centra Ulita vždy v pondělí po 15. hodině. V zadání úkolu bylo stručně popsáno, co je obsahem úkolu, návod, jak jej řešit, a forma, v jaké mají studenti úkol odevzdat. Studentům tak stačilo jen si stáhnout přiložený soubor s úkolem a do týdne poslat vypracovaný úkol zpět.
Jak už jsme zmínila výše, každá lekce měla sadu se čtyřmi úkoly. Podobné typy úkolů se opakovaly vždy každý měsíc. Pokusím se vám nyní přiblížit charakteristiku úkolů i s konkrétními příklady.
1. úkol
Vybrané téma pražských legend vztahujících se ke známým pražským památkám, se ukázalo více než zajímavým. Studenti dostali příležitost se netradiční formou a z jiného úhlu pohledu seznámit např. s Vyšehradem, chrámem sv. Víta nebo například s Děvínem. Legendy jsme vybíraly na základě několika různých hledisek. Bylo pro nás důležité to, do jaké míry je téma legendy zajímavé pro neslyšící studenty; zda se legenda vztahuje k místu, které je obecně známé; zda je rozsah legendy přijatelný pro neslyšícího čtenáře; zda náročnost textu odpovídá znalostem a dovednostem studentů a v neposlední řadě i to, poskytuje-li legenda dostatek motivace a inspirace pro přípravu celé lekce.
Každá vybraná legenda byla následně přeložena do českého znakového jazyka neslyšící učitelkou - rodilou mluvčí českého znakového jazyka. Student si ji mohl jako videosoubor stáhnout současně s úkolem. Práce s psaným textem legendy byla vždy prvním úkolem. Formy této práce byly různé. Studenti např. doplňovali do textu legendy chybějící slova z nabídky (viz Obr. 1). V jiné lekci pak naopak studenti vyhledávali přebytečná slova. V jiném úkolu byly proházené odstavce textu a studenti měli za úkol text logicky uspořádat, atd.
O useknuté ruce
V rámečku pod textem jsou slova, která patří do textu. Doplňte text legendy.
U kostela sv. Jakuba,od hlavních dveří, visí na zčernalá lidská ruka. Na pamětní desce pod ní je napsán podivuhodný : Jednou se do tohoto kostela dal přes noc zavřít . Chtěl drahocenné šperky, kterými byla ozdobena zázračná Panny Marie na oltáři.
Napravo, řetízku, příběh, zloděj, ukrást, soška
2. úkol
S textem legendy student pracoval nejčastěji i v druhém úkolu. S pomocí připraveného slovníčku nových slov si studenti ověřovali v navazujících cvičeních porozumění slovům a neobvyklým slovním spojením a pokoušeli se nová slova sami použít ve vlastních příkladech. Pomůckou jim mohla být i gramatická charakteristika zpracovaná ke každému vysvětlovanému slovu (např. u podstatných jmen jsme uvedli koncovku 2. pádu, rod apod.). Obsah slov či slovních spojení jsme podporovali situačním obrázkem (Viz Obr. 2).
Popište, co všechno musí obsahovat základní lékárnička? K tomu vám pomůže slovník.
1. | 7. |
2. | 8. |
3. | 9. |
4. | 10. |
5. | 11. |
6. | 12. |
obvaz, trojcípý šátek, hladká náplast, náplast s polštářkem, obinadlo, zavírací špendlíky, nůžky, léky, teploměr, oční kapky, jódová tinktura (Jodisol), pinzeta
3. úkol
Třetí úkol ze sady se zaměřoval na téma, které s legendou souviselo spíše jen volně. Studenti měli za úkol využít novou slovní zásobu a slovní spojení v textech, které sami vytvářeli. Zadávány byly texty různých délek. Studenti tak pracovali na hlubším porozumění významu slov a s českým jazykem zacházeli maximálně prakticky.
Nebo dostali studenti text a měli splnit úkol, který s textem souvisel. Měli například za úkol kreslit hrneček přesně podle popisu pracovního postupu. Žádné odchylky nebyly tolerovány. Dalším úkolem bylo podle schématických obrázků slovně popsat uložení raněného do stabilizované polohy. Téma první pomoci jsme spolu se studenty shledali velice praktickým (Viz Obr. 3). Jiný typ úkolu byl např. spojen s textem „Jak se orientovat v číslech“ (Viz Obr. 4). Tento úkol jsme tvořivým způsobem převzali z učebnice Čtení s porozuměním a přizpůsobili ho našemu tématu. Cvičení se velice podařilo. Potvrdilo se, že je velmi důležité jít v porozumění textu do hloubky a studenti si uvědomili, že existují texty, které musíme číst s maximální přesností.
Raněného položíme na záda.
Zjistíme zda proudí dýchacími cesty vzduch.
Zakloníme raněnému hlavu.
Uvolníme dýchací cesty.
4. úkol
Úkoly typu 1-3 jsme opravovali v podobě psaných komentářů přímo do textu. Snažily jsme se zachovat stejný princip práce s chybou jako u prezenční výuky – tedy, aby studenti opravovali své chyby samostatně za pomoci našeho návodu uvedeného v komentářích. Zásadní pro nás bylo maximální porozumění textu. Studenti měli podle původní dohody povinně zpracovat pouze jednu opravu textu. Ve skutečnosti se však velmi často stávalo, že jsme si se studenty vyměňovali texty až do chvíle, kdy byly celkově obsahově srozumitelné a gramaticky správné.
Na závěr každé lekce byla se studenty vedena diskuse na webových stránkách ulity. Do diskuse mohli přispívat jen frekventanti kurzu. K tématu lekce byly pro potřeby chatu zadávané v diskusi vždy dvě otázky. Každá z nich měla svou diskusní stránku. Studenti byli vedeni k tomu, aby odpovídali na zadanou otázku, ale zároveň také reagovali na příspěvky svých spolužáků.
Cvičení podporovalo studenty ve čtení s aktivním porozuměním, ale zároveň také v dovednosti písemně zformulovat své vlastní myšlenky a názory. Každý frekventant měl povinnost přispět do diskuse alespoň třikrát v rámci jednoho tématu. Do diskusí přispívali i pedagogové. Diskuse byly úspěšné. Velkým přínosem bylo pro nás sledovat, jakým směrem se diskuse vyvíjejí.
Umíte správně číst z čísel?
Lenka jde na výlet na Vyšehrad. Na Vyšehradě je také obchod s dárky. Lenka si opsala tabulky, jak mají otevřeno v pokladně a jak mají otevřeno v obchodě. Vyznáte se v nich také jako Lenka?
Cvičení 1. Odpovídejte na otázky, správné odpovědi podtrhněte.- Pokladna má otevřeno každý pracovní den dopoledne. ANO x NE
- Odpoledne jsou v pokladně jen dvakrát v týdnu. ANO x NE
- Je pravda, že ve čtvrtek nemají otevřeno v pokladně odpoledne? ANO x NE
- V pokladně začínají od 8 hodin jen v pondělí a v pátek. ANO x NE
Cvičení 2. Odpovídejte na otázky.
- Který den jsou v obchodě nejvíce hodin?
- Který den jsou v obchodě déle než do 15 hodin?
Cvičení 3. Rozhodněte se pro správnou odpověď.
1. Bratr Lenky se rozhodl, že půjde v pondělí do pokladny a pak si chce koupit pohled v obchodě. Rozhodl se dobře?- Ano, nemusel čekat před obchodem.
- Ne, v obchodě nikdo nebude.
- Ne, v obchodě otvírají ve 14h, takže by čekal víc jak 2 hodiny.
- Ne, v obchodě otevírají až v 17 hodin.
- Ano, v obchodě otevírají ve 12 hodin, tak čekal jen malou chvilku.
- Lenka má jít jen ve středu.
- Nejlepší dny na návštěvu jsou úterý nebo čtvrtek.
- Nejvhodnější dny k návštěvě jsou středa a pátek.
- K návštěvě obou míst se nejlépe hodí pondělí.
- K návštěvě obou míst se hodí úterý, středa i čtvrtek.
Závěrem
V závěru své zkušenosti bych ráda dodala, že kurz dokončilo více než 75% přihlášených studentů. Výhodu celého programu spatřuji v tom, že úkoly může každý plnit v čase, který mu osobně vyhovuje nejlépe, nemusí nikam dojíždět a přitom může zažívat pocit, že aktivně pracuje na zlepšování své češtiny. Neméně důležité je, že je student veden k samostatné práci a k zodpovědnosti v plnění úkolů.
Nevýhody této podoby kurzu se během výuky však samozřejmě objevily také. Hlavní se váže k technickému vybavení. Aby mohla být tato forma výuky efektivní, je nutné dokonalé technické zázemí, které jsme neměli ani my jako pedagogové, ale na druhé straně ani studenti. Cvičení se tedy omezovala na psaní do dokumentu v programu Word a na diskuse na webových stránkách. Také nám chyběla okamžitá zpětná vazba od studentů, na základě které bychom byly schopné vyhodnotit, jak studenti cvičení zvládají, co je na cvičení baví a co naopak nedělají rádi tak, abychom s těmito zjištěními mohly pracovat už při přípravě následujícího kurzu. Nebylo také možné ihned reagovat na aktuální situaci a řešit okamžité problémy studentů. Někteří studenti také plnili úkoly za pomoci jiné osoby – a potom se náš cíl míjel účinkem.
Celý průběh výuky byl pro mě, jako pro učitelku českého jazyka pro neslyšící, ohromným přínosem. Ráda bych poděkovala všem spolupracovníkům v Jazykovém centru Ulita. Velký dík patří také kolegyni Markétě Spilkové především za to, že se mnou ve všech typech kurzů byla ochotná učit. Pomohla mi tak pro mnoho neslyšících studentů vytvořit češtinu zajímavou a motivovala studenty k jejímu dalšímu poznávání.
Ilustrace jsou určené ke studijním účelům.
autorka článku je učitelkou českého jazyka v ZŠ pro sluchově postižené v Praze Radlicích a v Jazykovém centru Ulita
Foto: archiv JC Ulita