V minulém čísle Unie jsem se v článku o organizaci Pevnost zmínila, že vznikla nová interaktivní učebnice češtiny pro neslyšící, která se zabývá predložkami pojícími se se 3. pádem v českém jazyce. Že je to ojedinelé dílo snad ani nemusím dodávat. Zajímalo mě, co všechno se stalo, aby tato učebnice vznikla. Proto jsem poprosila PhDr. ROMANU PETRÁŇOVOU, Ph.D. o krátký rozhovor.
Ahoj Romanko, hned na začátku taková zahřívací otázka: Jak dlouho pracuješ s neslyšícími lidmi?Pracuji s nimi už od roku 1992 jako učitelka u neslyšících dětí. Zpočátku jsem učila především výtvarnou výchovu a dějepis, později český jazyk.
Jak a kdy vlastně vznikl nápad k vytvoření nové učebnice pro neslyšící lidi?Dá se říci, že to byla náhoda. Vše začalo velkým zděšením. Učila jsem sice neslyšící děti, ale jiné předměty, ne český jazyk. Mám aprobaci na výtvarnou výchovu a na 1. stupeň speciálních škol. Nejsem "vyučená" češtinářka. Roku 1998/99 jsem dostala třídnictví a český jazyk v 5. třídě. Děti přestupovaly na 2. stupeň základní školy. Lekla jsem se, že budu muset učit dle staré metody, to znamenalo nepoužívat český znakový jazyk. A navíc výuka neměla systém, gramatika se vysvětlovala dost zmateně, například vzor soudce se učil až v osmé či deváté třídě. A mnoho z gramatiky českého jazyka se vůbec neučilo.
Když jsem to s hrůzou říkala Vestě Sauter (pozn. autorky: americká misionářka, která se věnuje neslyšícím lidem), odpověděla mi, že je to výborná příležitost zkusit učit češtinu jinak, jako druhý jazyk. Začala jsem o tom hodně číst a přemýšlet a přes léto jsem se poctivě připravovala. Součástí mé představy byla i přítomnost neslyšícího lektora (asistenta) během výuky. Poprosila jsem tedy paní ředitelku, která souhlasila. Tak jsem začala spolupracovat s Martinem Wiesnerem.
Knížka vznikla z aktuální potřeby. Zjistila jsem, že přestože mé děti ve třídě byly při vysvětlování nové látky ve znakovém jazyce ve škole, časem ji třeba zapomněly a pak chybovaly. Když si ji potřebovaly zopakovat, neměly možnost. Slyšící lidé mají možnost kdykoliv nahlédnout do učebnice cizího jazyka, zopakovat si slovíčka, gramatiku, udělat si nějaká cvičení a podle klíče zjistit, zda cvičení vypracovali správně. Tuto možnost neslyšící studenti nemají. Proto jsem dostala nápad vytvořit tuto učebnici. Neslyšící děti většinou komunikovaly v českém znakovém jazyce, a tak vzniklo CD a ne klasická papírová učebnice.
A tak ses dala do přípravy náročného projektu, což byla "výroba učebnice". To jsi měla málo práce ve škole?Ne, to určitě ne. Mým snem bylo vytvořit učebnici, o jejíž podobě a obsahu bych sama rozhodovala. Hledala jsem si tedy peníze, ale zjistila jsem, že granty se dávají spíše organizacím, ne fyzické osobě. Přemýšlela jsem tedy, jakou organizaci poprosím o spolupráci. Petr Vysuček tehdy byl můj asistent ve škole. Důvěřovala jsem mu, a proto jsem nakonec poprosila o spolupráci Pevnost - České centrum znakového jazyka. Dalším hlavním faktorem bylo to, že Pevnost má nejblíže ke znakovému jazyku.
Věděla jsi od samého začátku projektu, že to bude CD-rom? Aproč?Ano, bylo to hlavně kvůli znakovému jazyku, chtěla jsem, aby neslyšící děti mohly studovat samy, bez učitele a ve svém mateřském jazyce, tzn. v českém znakovém jazyce. Většina učebnic pro neslyšící je koncipována na základě českého jazyka. Tato ne, je určena všem, kteří se chtějí zdokonalit v českém jazyce, mohou studovat sami formou samostudia. Jedinou podmínkou je, že musí mít počítač. Přesto si myslím, že je jednodušší mít počítač, než sehnat kvalitního učitele, kterému se pak navíc musí zaplatit výuka. Věřím tomu, že budoucnost výuky půjde tímhle směrem, opakování bude probíhat většinou formou samostudia.
Toto CD se musí nainstalovat na počítač, museli jsme proto také vytvořit takovou konfiguraci programů, aby přes 800 videoukázek, které na něm jsou, mělo poměrně dobrý obraz. Problém byl, že já jsem měla nějakou představu, kterou jsem často nemohla zrealizovat, protože jsem zjistila, že by bylo potřeba mnohem více financí. Což byla velká škoda.
Aha, to je určitě těžké, mít finanční limit. Ale řekni mi, proč byl vybrán z předložek zrovna 3. a 7. pád, na kterém teč pracuješ?Předložky jsou v českém jazyce velmi důležité a pro neslyšící také velmi obtížné. Uvědomovala jsem si to velmi silně, protože jsme v té době v českém jazyce probírali právě předložky, proto vzniklo CD zabývající se 3. pádem. Ten jsem měla ze sedmi pádů v českém jazyce nejvíce rozpracovaný. Ostatní pády už mají předložky, které se pojí i s jinými pády, např. předložka "na" se pojí 4. pádem a 6. pádem. Teč připravujeme 7. pád, který bude hotový v tomto roce.
Jak vypadala příprava a jak dlouho trvala?Snažila jsem se vybrat co nejvíce příkladů, které se pojí se třetím pádem. Inspiraci jsem hledala také v různých jazykových učebnicích, například v německé, anglické apod. Pak jsme je s Petrem Vysučkem a Radkou Novákovou překládali do českého znakového jazyka a snažili jsme se je rozdělit do několika skupin podle určité charakteristiky nebo podle překladu do českého znakového jazyka. Když jsme měli tyto skupiny vytvořené, vše jsme natočili na video, já jsem pak vytvořila sérii cvičení, články, úvod do gramatiky atd. Bylo toho hodně.
Aco bylo těžší, příprava či samotná realizace CD?Realizace byla náročná. Když jsem připravovala tento projekt, neměla jsem představu, jak moc to bude časově náročné. Naštěstí se na tomto projektu podílel i můj manžel jako programátor, který byl trpělivý a v průběhu zapracoval několik změn tak, abych byla spokojená. Kdybych tuto zakázku dala nějaké firmě, tak bych se nikdy nedoplatila a pracovníci dané firmy by zešíleli. Bylo to opravdu hodně práce, změn a konzultací.
Co bylo na CD nejtěžší? Aproč?Pro mě asi ta práce s počítačem, vytvoření celého programu, protože tomu nerozumím. Měla jsem jasnou představu toho, jak by to mělo vypadat, ale nevěděla jsem, jak náročná práce to pro programátora je. Například na CD je asi 13 různých typů cvičení. Zpočátku jsem nevěděla, že každý druh cvičení bude potřebovat vytvoření vlastního, zcela odlišného programu. Vytvoření takového programu trvá programátorovi i několik dní. Tím roste nejen časová náročnost projektu, ale je to také dražší po finanční stránce.
Někdy byla obtížná také koordinace týmu, který jsem vedla. Na projektu se podílelo dost lidí, kteří byli časově zaneprázdnění. Ale nakonec jsme to zvládli. Obtížné bylo také vytvoření CD během tak krátké doby. Projekt byl sice financován z různých grantů, hlavním sponzorem však byl Eurotel. Jednou z jeho podmínek bylo i to, že CD-čko musí být během roku hotové. Do toho se nám narodilo miminko, člověk musí psát různá hodnocení pro projekt a závěrečné zprávy. Bylo toho dost.
V této učebnici jsou zajímavá cvičení. Můžeš k tomu něco říci?Ano, snažila jsem se vybrat cvičení různého typu, například překlady, doplňování, výběr z několika možností, procvičování tvarů slov ve 3. pádu, výběr vhodnosti předložky, doplňování slov podle ilustrace atd. Bonusem jsou opakovací lekce, ve kterých studenti pracují s textem. Na něm a v dalších cvičeních si studenti mohou procvičit probranou látku a zjistit, jak probraný jev v reálném textu funguje.
Zadání úkolů nebo texty článků jsou i s překladem do znakového jazyka. Je to nutné?Texty s překladem i zadání úkolů v psaném českém jazyce jsou pro neslyšícího studenta, který neovládá dobře český jazyk, obtížné. Čerpám z vlastní zkušenosti, často jsem zažila situaci, kdy děti uměly splnit úkol, ale po přečtení zadání úkolu v českém jazyce dělaly úplně něco jiného než měly.
Udělala bys něco jinak?Těžko říci. Nic zásadního bych neměnila. Kdybych měla zkušenosti, které mám teč, určitě bych si ušetřila spoustu práce. Také teč mohu tyto zkušenosti uplatnit při tvorbě dalších projektů.
Možná bych čtenáře spíše upozornila na takovou zajímavost. Když jsme z vytvořeného scénáře v českém jazyce natočili překlad do českého znakového jazyka, byli jsme s výsledkem velmi spokojeni. Když jsem si však později, během kontroly, pustila nejdříve videoukázku se záznamem vyjádření ve znakovém jazyce a pak i překlad do psané češtiny, zjistila jsem, že bych to někdy přeložila i jinak. Český jazyk má volný slovosled a dává proto několik možností překladu. Aje těžké určit, který překlad je nejvhodnější. Bylo by možná zajímavé udělat na toto téma nějakou studii, která by zjišťovala, zda existují nějaká pravidla pro volbu adekvátního překladu.
Ale zpátky k otázce, udělala bych něco jinak? Asi ne, je to o zkušenostech, kolikrát jsem si zbytečně přidělala práci. A taky když jsou peníze, pracuje se jinak. Jde to mnohem lépe, dá se realizovat více nápadů, změn atd.
Součástí CD jsou i krásné ilustrace, které vytvořily Věra Macháčková a Ivana Tetauerová. Proč jsi však nemalovala ty? Vždyť máš přeci aprobaci z výtvarné výchovy?Bylo to hlavně z časových důvodů. Navíc Věrka i Ivana jsou opravdu ilustrátorky, já spíše kreslím a líbí se mi grafika. Maluji ráda, ale čas není. Mám totiž ještě malého syna a když mám hodinu čas, dělám jiné nutnější věci. Možná v budoucnu či spíše v důchodu (směje se).
Chtěla bys něco na závěr dodat?Určitě. Touto cestou bych se ještě jednou ráda omluvila Ivaně Tetauerové, která se na projektu též podílela. Při grafických úpravách bylo totiž na obalu CD napsáno špatně její jméno. Moc se za toto nedopatření omlouvám.
Romanko, moc Ti děkuji za krásný a poučný rozhovor. A přeji Ti hodně elánu a skvělých nápadů při tvorbě dalších učebnic.