Milí čtenáři, v tomto čísle časopisu Unie vám přináším jeden ze svých dalších příspěvků, a to na téma český jazyk a neslyšící. Mám pocit, že se už o výuce češtiny namluvilo hodně. Je to možná téma známé a také hodně široké, ale pro neslyšící hodně důležité. Proto jsem se rozhodla rozdělit svůj článek do dvou částí. V první části vám přináším názory dvou lektorek na výuku českého jazyka - Markéty Spilkové a Barbory Komárkové. Lektorky spolu vedou kurzy českého jazyka pro neslyšící v Jazykovém centru Ulita. Jedna je slyšící a druhá neslyšící. Společně kurz připravují a spolu jsou také v učebně, když učí.
Požádala jsem je, aby mi popsaly, jak takový kurz českého jazyka pro neslyšící vypadá, jak spolu spolupracují a jaké připravují materiály do výuky. Závěrem jsem si udělala malý průzkum, jak kurz vnímají a jak se v kurzu cítí samotné děti.
Ráda bych připomněla, že český jazyk pro neslyšící, tedy pro prelingválně neslyšící, musí být vyučován jinak - jako cizí jazyk. Bohužel, na školách pro sluchově postižené tomu tak stále není. Děti jsou českému jazyku vyučovány bez ohledu na velikost ztráty svého sluchu.
Ve svém předchozím článku jsem se zmínila o tom, že čeština je pro neslyšící děti jejich druhým jazykem. Jeho výuka musí přijít až po osvojení si českého znakového jazyka. Jinak zůstaneme ve výuce navždy neúspěšní.
Představme si, že jsou naše neslyšící děti cizinci a vysvětlujme jim český jazyk jako bychom postupovali při výuce českého jazyka Angličanů nebo Němců.
A máme se o co opřít. V knihovnách na toto téma najdeme spousty cizojazyčných článků, v češtině jsou články lehko dostupné např. v knihovně FRPSP, přímo můžeme některé vyhledat dokonce přes internet. Jen namátkou např. na http://ruce.cz/clanky/48 třeba článek od Mgr. Andrey Hudákové "Co a proč by se měly učit neslyšící děti?" (otištěno v časopisu Čeština doma a ve světě, 2002, roč. 10, s. 236-273).
Metodu, kterou popisují lektorky a kterou se v Jazykovém centrum Ulita vyučuje, považuji za optimální. Škoda jen, že se takovou metodou neučí na více školách v České republice. Volba metodiky je věcí školy. To je pravda. Musíme ale brát zřetel na to, že neslyšící, nedoslýchaví a ohluchlí - to jsou tři odlišné skupiny lidí. Ve škole musíme vytvořit takové podmínky, aby bylo možné výuku přizpůsobit všem.
Mgr. Andrea Hudáková si ve svém článku z roku 2002 (viz výše) klade stejnou otázku jako já dnes bezmála po pěti letech: "Kdy už začneme místo nesebevědomých nevzdělaných nesamostatných neslyšících jedinců bez kousku sebeúcty v našich školách učit a vychovávat plně harmonicky rozvinuté neslyšící děti - Neslyšící - plnohodnotné, hrdé, plnoprávné a svéprávné osobnosti bez pocitů méněcennosti vůči slyšícímu (a mluvícímu) okolí?"
Výuka českého jazyka v Jazykovém centru ULITA
Český jazyk vyučuji teprve od září. Jako absolventka Češtiny v komunikaci neslyšících jsem měla určité teoretické základy o tom, jak češtinu neslyšícím přiblížit a jak ji učit, ale musím se přiznat, že setkání s realitou bylo mnohem krutější.
V poměrně těžkém začátku mě velice podpořila supervizorka jazykového centra Anna Hronová, která mi vždy ukázala cestu, jak studentům jazykový problém vysvětlit, nabídla mi metodický materiál a vedla a stále mě vede při přípravách jednotlivých kurzů.
Druhým, kdo mi velice pomohl, byla má neslyšící kolegyně Markéta Spilková. Hned od prvního okamžiku jsme si padly do oka a výuka probíhala v maximální symbióze. Markéta dokáže studenty vždy přimět k tomu, aby se zamysleli a aby ve všem, co dělají, našli smysl. Markéta mě překvapila svou znalostí českého jazyka a schopností své znalosti ve srozumitelné formě předat dál. Znalosti studentů se velice liší. Někteří studenti byli schopni skloňovat podstatná jména, časovat a tvořit české věty bez problémů, jiní se v naší výuce poprvé dozvěděli základní pravidla pro užívání předložek. Bylo tedy velice obtížné najít cestu, jak uspokojit všechny a přitom nikoho neodradit ani neotrávit.
A jak vypadají jednotlivé lekce? V úvodu celého kurzu jsme se rozhodli pro jednotné téma. Protože mnoho studentů je mimopražských, zvolili jsme téma pražských legend, již z toho důvodu, že se mi velice zamlouvala kniha Aleny Ježkové 77 pražských legend. Příběhy se vztahují vždy ke konkrétnímu místu v Praze. Kurz je rozdělen do jednotlivých lekcí, každá lekce má svou legendu (O zvonění pro Karla IV, O ostatcích knížete Václava, O nejstarší pražské synagoze, O hladové zdi, O zvonku na věži Týnského chrámu). V předvánočním čase jsme se v jedné hodině byli na ona místa i podívat. Na sklonku jara nás čeká další toulka Prahou, samozřejmě jako vždy s nádechem českého jazyka.
Každá lekce je pak rozdělena do čtyř setkání. Snažíme se, aby vše mělo jasnou strukturu a řád. Střídáme jazykové jevy (předložky místa a času, časové spojky, slovesné prefixy) a praktické činnosti (jak napsat životopis, jak napsat motivační dopis, jak vyplnit žádost o vízum). V první hodině každé lekce se seznámíme s legendou, oprášíme starou slovní zásobu a naučíme se nová slovíčka, slovní spojení a fráze. V úvodní hodině se snažíme využívat nejen samotné čtení, ale i jiné metody známé z jazykových kurzů - např. přidávání vhodného nadpisu k textu, řazení rozstříhaného textu apod.), dále se snažíme pracovat i s českým znakovým jazykem, srovnávat texty psané a texty natočené ve znakovém jazyce. Využíváme rozdílů, které nám český znakový jazyk a český jazyk přináší.
V druhé hodině lekce se zaměříme na vysvětlení probíraného jevu, pravidla a ukážeme si vždy velké množství příkladů a ukázek, pracujeme s projektorem a interaktivní tabulí. Třetí hodina je zaměřena na procvičování. Studenti pracují především samostatně, snažíme se připravit materiál složený z různých obtížností, abychom uspokojili všechny naše studenty. V poslední hodině lekce se studenti učí produkovat vlastní texty.
A jak probíhá spolupráce mezi mnou a Markétou? Po domluvě s Annou Hronovou zpracuji téma hodiny. Markéta dostává materiály před hodinou. Ze začátku jsme si připravovaly scénáře, abychom věděly, co má která z nás v hodině na starosti. Nyní už je vše přirozené. Markéta většinou vede hodinu, je více aktivní, klade otázky a udržuje studenty v neustálé pozornosti, nedá jim ani chvilinku oddychnout. Já kontroluji správnosti textů a cvičení, dodávám další materiály, o které je mezi studenty zájem, a přidávám podněty k zamyšlení. Pokud se student ptá na gramatické jevy, je na mne, abych odpověděla. Markéta naopak vysvětluje a informace předává. Myslím, že za sebe mohu říci, že spolupráce je naprosto bezproblémová.
V únoru otevřelo Jazykové centrum Ulita kurz pro děti. Práce je to trochu odlišná, vedeme děti především k základům komunikace než k jazykovědě. Používáme různé metody ke vzbuzení zájmu o český jazyk, o čtení a o komunikaci. Při vymýšlení aktivit s Markétou více spolupracujeme, vymýšlíme hry, radíme se o způsobu, jak děti co nejvíce zaujmout a domnívám se, že se nám to daří. Na kurzu se vždy dobře pobavíme.
Kurzy jsou přínosné nejenom pro naše neslyšící studenty, hodně si z nich odnáším i já. Učím se, jak respektovat neslyšícího kolegu, učím se vzájemné komunikaci mezi neslyšícími a hlavně se díky supervizi učím učit český jazyk pro neslyšící.
Nebudu se opakovat po Báře. Jen bych ráda napsala o subjektivním pocitu z výuky českého jazyka a ze spolupráce s Bárou Komárkovou.
Když za mnou přišla Anna Hronová s nabídkou vést spolu se slyšící kolegyní hodiny českého jazyka, po chvilce rozmýšlení jsem nabídku přijala. Byly to hlavně zvědavost a touha po něčem novém, které přispěly k rychlému rozhodnutí. Báru jsem neznala, ale po prvním setkání s ní ze mne nervozita spadla. Nyní jsem velice ráda, že s ní můžu spolupracovat. Velice si při práci rozumíme. Bára sice cvičení na jednotlivé hodiny připravuje sama, ale já se jí vždycky snažím pomoci, pokud je to možné.
Kurz je přínosný nejen pro studenty a děti, pro Báru, ale i pro mne. Zjišťuji, že se český jazyk dá vyučovat jinak - zábavěji a hlavně zajímavěji. Někdy se dozvím nová slovíčka, hlavně fráze či přísloví, které se mezi neslyšícími nepoužívají. Dále se mi moc líbí vybrané téma - pražské legendy. Jsem sice z Prahy, ale takové historky neznám, potom má pro mne kurz také informativní charakter.
Snažím se využít všech svých možností a znalostí, aby všichni mému výkladu porozuměli a myslím si, že se mi daří. Výsledky naší práce se projevují v testech. Testy neznámkujeme, ale jen je ohodnotíme body. Tím si mohou studenti sami ověřit, kolik si z kurzu odnesli správných vědomostí. Děti netestujeme. Spíše se snažíme upoutat jejich zájem o český jazyk různými hrami. Bára zvolila dětem známé téma - čteme komiks Asterix a Obelix po jednotlivých stránkách a v návaznosti na aktuální příběh vymýšlíme hry. Snažíme se převážně o obohacení jejich slovní zásoby a o pochopení obsahu příběhů.
Připojte se! 