Jazyk neslyšících, znakový jazyk

Redaktorka (R): Opět dnes ve studiu vítám magistru Andreu Hudákovou, odbornou asistentku oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze. Dobrý den.

Andrea Hudáková (AH): Dobrý den.

R: My jsme slíbili posluchačům, že více řekneme o jazyku Neslyšících¹. Tedy o znakovém jazyce si dnes budeme povídat. Spíše půjde o jakési teoretické poznatky o jazyce Neslyšících. A tak mojí první otázkou je: Jestli je vůbec znakový jazyk jazykem přirozeným?

AH: Když se začínáme bavit o znakovém jazyce, tak bychom si měli nejdříve ujasnit, že tak, jako existuje mluvený jazyk, ke kterému všichni používáme mluvidla a vnímáme ho sluchem a tento mluvený jazyk má mnoho variant: angličtinu, němčinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu, tak stejně tak existuje znakový jazyk, který vnímáme zrakem a produkujeme ho pohyby těla: hlavy a rukou. Tento jazyk se jmenuje znakový jazyk a má taky svoje varianty - americký znakový jazyk, český znakový jazyk, britský znakový jazyk. A důležité je vědět, že třeba v Americe, Británii a Austrálii se mluví anglicky - to znamená stejným mluveným jazykem, ale existují (v těchto zemích, pozn. red.)tři znakové jazyky. Existuje britský znakový jazyk, existuje americký znakový jazyk a existuje australský znakový jazyk, které jsou odlišné.

R: A s tím určitě tedy souvisí i další otázka o gramatice, o produktivnosti a o všech těchto aspektech. Můžete nám to trošku více přiblížit, jestli vůbec má znakový jazyk, obecně, nějaká pravidla?

AH: To, co vy jste zmiňovala, to jsou některé z rysů přirozených jazyků. Takže znakové jazyky, jak už vyplývá, jsou přirozené jazyky a mají svoje přirozené mluvčí. Protože sice málo neslyšících dětí se rodí do neslyšících rodin², uvádí se 5 - 10%, ale u těchto dětí probíhá přirozený jazykový proces, jako u dětí slyšících ve slyšících rodinách. Je důležité, aby neslyšící děti ze slyšících rodin měly kontakt s dospělými Neslyšícími mluvčími, aby od nich mohly získávat přirozené jazykové poznatky, byť to nejsou jejich rodiče, protože znakový jazyk se nikdo nenaučí sám od sebe, tak jako mluvený jazyk se nikdo nenaučí sám od sebe. A známe příklady vlčích dětí - tak to samé je se znakovým jazykem. Ten se dá naučit jedině v komunikaci s dospělým mluvčím toho jazyka.

Kdežto jeden ze znaků přirozených jazyků... samozřejmě znakové jazyky mají gramatiku. Gramatiku - tím rozumíme pravidla pro sestavování jednotek do vyšších celků. To znamená, že jednotlivé části znaků můžeme sestavovat do znaků, ty můžeme sestavovat dál, do nějakých výpovědí, do nějakých vyšších celků, jako jsou texty a promluvy.

Je produktivní (znakový jazyk, pozn. red.). To je důležitá věc, že tak, jako v každém jiném jazyce, nemůžeme mít konečnou slovní zásobu a konečnou gramatickou zásobu všech jevů, protože vždycky se objevují nové a nové skutečnosti, které ten jazyk musí pojmenovat. A to umí všechny znakové jazyky³.

A také je důležité, že dokáže, každý ze znakových jazyků, mluvit sám o sobě, dokáže mluvit o gramatice - o své vlastní gramatice⁴.

R: Ještě mě napadá otázka... Jak byste posluchačům vysvětlila rozdíl mezi přirozenými gesty, mezi takovou pantomimou, které používají více či méně všichni, a znakovým jazykem jako takovým?

AH: Pantomima je nějaké pohybové vyjádření, které ale provádíme v prostoru. Naproti tomu znakový jazyk vždycky má nějaký svůj znakovací prostor, který je seshora omezený temenem hlavy, zezdola zhruba pasem a ze stran lokty, když roztáhneme ruce. A pouze v tomto prostoru všechno probíhá. Zároveň v pantomimě nemůžeme vyjádřit to, co není teď a tady. Ve znakových jazycích, jako v každých jiných jazycích, toto vyjádřit můžeme. Můžeme mluvit o budoucnosti, o fantazii, o minulosti⁵.

A pokud mluvíme ještě o gestech, tak ani gesta, ani pantomima nejdou rozdělit na menší jednotky, ale znaky znakového jazyka rozdělit na menší jednotky jdou⁶. Je to jako když slovo rozdělíme na hlásky. Z těch hlásek potom sestavujeme slova a stejně tak z těch malinkých jednotek (znakového jazyka, pozn. red.). Jsou tři základní, to je: kde znak ukazujeme, jakým tvarem ruky ho ukazujeme, nebo tvary rukou a jakými pohyby. Pak je ještě mnoho dalších. A z těchto tří komponentů můžeme sestavovat další a další znaky, což u gest a u pantomimy není možné.

A ještě bych se vrátila k té gramatice. Gramatika mluvených jazyků nám je asi bližší a víme, že právě ty jednotlivé komponenty řadíme za sebe, jak ve slově, tak slova řadíme za sebou a tím vznikají věty⁷. A ve znakových jazycích je velká výhoda, že můžeme ty jednotlivé části dávat nad sebe a můžeme je dělat zároveň. Takže jedním z rysů znakových jazyků, které mají všechny znakové jazyky na světě, je simultánnost. A oproti tomu mluvené jazyky jsou lineární. A ta simultánnost právě některým lidem, neznalým jiné komunikace než mluveným jazykem, přijde někdy zvláštní, primitivní. A to také vede k tomu, že si myslí, že je to pantomima nebo gesta.

R: ...(souhlasné přitakání)... A ještě ve stručnosti, Vy už jste to tak částečně zmínila: Jestli umí neslyšící člověk znakový jazyk automaticky, od narození sám od sebe? Tak na to je asi jednoznačná odpověď.

AH: Nemůže umět.

R: A poslední, zcela poslední otázka dnešního povídání: Jestli má znakový jazyk psanou podobu?

AH: Znakový jazyk, ani český znakový jazyk, ani žádný jiný znakový jazyk ve světě, nemá takovou podobu, jako jsme zvyklí třeba u češtiny, ale dá se zapsat. Existují takzvané notační systémy, ale pro běžné použití jsou nevhodné, protože tam se právě zaznamenávají ty jednotlivé části - to znamená: kde se ten znak ukazuje, jaké mají postavení ruce, v jakém vztahu vzájemném jsou a další a další věci. Takže všechno, co my ukážeme v jednom okamžiku, protože... právě, že to ukazujeme simultánně, se musí rozepsat. Rozepsat do té lineární podoby na papír. Což je dost nepohodlné pro psaní, ale je to velmi výhodné pro vědce, kteří tímto způsobem zaznamenávají ten projev a v současné době se velmi využívá audiovizuální technika, takže není s tím až takový problém.

A mnoho lidí často říká, že právě to, že nemají znakové jazyky psanou podobu takovou, na jakou jsme zvyklí u našich evropských mluvených jazyků, tak že to je důkaz toho, že není plnoprávný⁸.

R: hmm (souhlasné přitakání)

AH: Ale ve světě, když vezmeme všechny jazyky, které existují, všechny mluvené jazyky, tak většina mluvených jazyků nemá psanou podobu ⁹.

R: To už by byla asi hodně široká kapitola na povídání, nicméně shrnuto, tato otázka byla poslední. Znakový jazyk může tedy mít teoreticky i tu psanou podobu, ale z toho praktického hlediska to není příliš využíváno.

AH: Hmm... (souhlasné přitakání)

R: Tak já Vám dnes moc děkuji za povídání, paní Hudáková. Loučím se tedy s magistrou Andreou Hudákovou, odbornou asistentkou oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Děkuju a na shledanou.

AH: Není zač, na shledanou.

seznam všech dílů slyšitelného ticha najdete na stránce http://ruce.cz/slysitelne-ticho