zobrazeno: 4209x

Uvěřila jsem: Bariéry nemusí existovat

rozhovor s režisérkou divadla NABLÍZKO Apolenou Vynohradnykovou

zdroj: Gong 6/2007 publikováno: 02/06/2007

Kdo zná Českou komoru tlumočníků znakového jazyka, ví, že jednou z oblastí, na kterou se zaměřuje už téměř 5 let, je i tlumočení v divadle. První úspěšnou spolupráci Komora navázala s divadlem NABLÍZKO, konkrétně s divadelní režisérkou Apolenou Vynohradnykovou. Tuto milou maminku šestiletého Mikuláše jsem zpovídala, chtěla jsem vědět nejen to, jak začala spolupráce, ale i něco více o nové premiéře ojedinělého divadelního tlumočení Trnkovy Zahrady.

Co byste na úvod našeho rozhovoru na sebe prozradila čtenářům časopisu Gong?

Prozrazovat se nemá, to by pak nebyla žádná hra.

Máte docela zvláštní, ale hezké jméno. Dala Vám ho maminka? A proč?

Apolena je staročeské jméno. Mám ho moc ráda a úplně jsem s ním srostla. Rodiče mě tak pojmenovali proto, že táta chtěl Lenku, ale máma ne, a tak se nakonec shodli na Apolence.

Jaké jsou Vaše záliby?

Odmalička mám ráda pohyb. V dětství a dospívání jsem se poloprofesionálně věnovala výrazovému tanci. Ráda plavu, lyžuji, chodím do sauny. Ale moje veliká záliba je také „výtvarno“. Jsem z malířské rodiny a dodnes mám potřebu si občas něco nakreslit nebo namalovat.

Čeho se bojíte nejvíce?

Nejvíce se bojím, že narazím na nějaký svůj limit, kterému nebudu umět čelit. Že nenajdu dost odvahy nebo vnitřní síly.

Vím, že jste režisérkou, chápete to jako svou profesi? Můžete nám více přiblížit toto povolání?

Režírování rozhodně chápu jako svoji profesi. Miluji divadlo a vnímám ho jako vášeň, která mi byla daná už v kolíbce. Poslouchám svůj motorek, stále tiše vrčí a posouvá mě vpřed. Jsem za tento dar vděčná.

Režie je práce s energiemi. Režiséra chápu jako pavouka, který pomalu snove pavučinu utkanou z různorodých mnohobarevných vláken svých kolegů, aby ve výsledku polapil diváka a prohlásil jeho putující duši za hlavního strůjce svého díla.

Když jste byla malá, bylo Vaším přáním stát se režisérkou?

Ano, odmala chci být divadelní režisérkou. Jako důkaz by posloužily slohy na téma Čím chci být. Škoda, že zmizely v temných kabinetech základky, docela ráda bych se nad nimi teč pobavila.

Máte ještě nějaké jiné pracovní aktivity?

Měla jsem to štěstí, že jsem vždy mohla v divadle tvořit, tzn. že jsem měla plnou uměleckou svobodu. Nikdy jsem zatím nemusela vzít práci mimo obor nebo něco, do čeho bych neměla chuť. Od tohoto roku jsem začala učit jevištní muzikálovou praxi na konzervatoři Jaroslava Ježka, ale to vnímám od života jako příjemný bonus.

Jak vypadá Váš pracovní den?

Každý den je jiný. Záleží na tom, jestli zrovna zkouším, jak si stojí můj osobní život a co mi napoví ten můj motorek. V každém případě se skoro vždy těším na nový den.

Minulý rok skončilo tlumočené představení Tracyho tygr. Znamená to, že tato hra už není v repertoáru ani v podobě bez tlumočníků znakového jazyka?

Minulý rok jsem udělala tlustou čáru za svojí dosavadní uměleckou etapou a potřebovala jsem se rozloučit i s inscenacemi mému srdci nejmilejšími. Tou byl i Tracyho tygr, kterého jsme sedm let hráli vždy před vyprodaným hledištěm. Diváci jsou na mě za to dodnes naštvaní, ale mně je lehčeji. Někdy musíme opouštět staré, abychom mohli nalézat nové.

Jak byste hodnotila spolupráci herců a tlumočníků ve hře Tracyho tygr?

Spolupráce s Komorou pro mě znamenala objevení nového rozměru divadla. Vnímám ji jako osobní vítězství, protože nebylo úplně jednoduché o tom přesvědčit také okolí. Byl to experiment, který vyšel a přinesl všem zúčastněným z řad tvůrců i diváků nečekaně obohacující výsledek.

Jaké byly ohlasy na tlumočenou verzi představení Tracyho tygr, V melounovém cukru a Zahrady?

Ohlasy na všechna tlumočená představení byly obrovsky vstřícné a já jsem s definitivní platností uvěřila, že bariéry nemusí existovat. Podařilo se mi nezpochybnitelně obhájit vizi svého divadla, které nese název NABLÁZKO.

Jak vlastně začala Vaše spolupráce s organizací Česká komora tlumočníků znakového jazyka?

Byla to tzv. náhoda. Komora tenkrát s tímto nápadem obcházela divadla, ale nikdo na ně neslyšel. A tak se dostali až do Rubínu, kde jsme tenkrát sídlili. Na první společné setkání si vzpomínám dodnes. Okamžitě mě myšlenka stínově tlumočeného představení nadchla.

Proč Vás ta myšlenka nadchla?

Ráda zkouším nové postupy, které vytrhávají ze stereotypu. Tracyho tygra jsme v té době hráli už čtyři roky a já jsem cítila, že to bude jeho nový začátek. Navíc mám odmala silné sociální cítění a bylo mi víc než jasné, že je na čase se do divadelního tlumočení v Čechách konečně pustit. A v neposlední řadě musím zmínit, že s touto nabídkou přišli velice sympatičtí lidé. Na první pohled jsme si padli do oka.

Říkáte tzv. náhoda, věříte na náhody?

Ne. Věci, které mají přijít, přijdou. Jde jen o to, jakou prioritu jim dáme. A v tom mně vždycky pomáhá intuice.

Loni zároveň začala nová hra, která je určena zejména malým divákům, jmenuje se Zahrada. Co je na této hře z Vašeho pohledu jako režisérky nejzajímavějšího?

Zahrada je pro mě ještě větší experiment než byl stínově tlumočený Tracyho tygr. Tam jsme se snažili dostát americkému vzoru (v Evropě tradice tohoto typu tlumočení neexistuje). Jde v něm o to, aby bylo neslyšícímu divákovi zprostředkováno představení vytvořené původně pro slyšící. Ale Zahradu jsem chtěla udělat tak, aby ani jedno publikum nepochybovalo o tom, že hrajeme zrovna pro ně. O to mi šlo především a podle ohlasů se zdá, že se nám to opravdu povedlo. Slyšící děti vůbec nepostřehnou, že znakujícím postavám propůjčuje hlas někdo třetí a mají za to, že to mluví skutečně ony. A nadšení neslyšících, kteří mohou poprvé v historii českého divadla vidět na jevišti postavy hovořící znakovým jazykem, asi nemusím zdůrazňovat. To je práce, která má pro mě opravdu smysl.

Zahrada je ale ještě něčím unikátní. V květnu proběhla premiéra anglické verze tohoto představení, můžete k tomu něco dodat?

Na základě společných úvah tlumočníků a herců vznikl nápad, že by pro tak hezký, typicky český podklad, bylo příjemné připravit půdu i na místech mimo Českou republiku. A tak Trnkova Zahrada získala ještě podobu v mluvené angličtině, která je simultánně převáděna do mezinárodního znakového systému. Díky této úpravě je představení zpřístupněné i našim slyšícím i neslyšícím přátelům v zahraničí a anglicky mluvícím rodinám, žijícím natrvalo v Čechách. Překlad dramatizace pro nás připravil pan Robert Russell.

Učila jste se někdy český znakový jazyk? Pokud ne, láká Vás to?

Bohužel jsem se nikdy žádný znakový jazyk neučila, setkání s Komorou bylo první tohoto druhu. A naučit se ho mě samozřejmě láká, ale uvědomuji si, že bez každodenní praxe by to v této chvíli pro mě znamenalo přílišnou časovou investici, bohužel.

Když byste měla kouzelnou hůlku, co byste na světě změnila a proč?

Kdybych mohla něco na světě změnit, chtěla bych lidi zbavit úzkosti, podráží nám nohy. Strach v sobě nese sílu, a dokážeme-li ji využít, neublíží. Ale úzkost je zcela nepotřebná.

Moc děkuji za milý rozhovor, doufám, že se v budoucnu potkáme na některém zajímavém projektu. Přeji Vám hodně tvůrčích nápadů a hlavně hodně energie k jejich realizaci.
Text: Milena Najmanová, foto: archiv A. V.

 

sdílet na Facebooku      Google záložy           vybrali.sme.sk vybrali.sme.sk

Diskuze a názory k článku

Vložit příspěvek
kurz?vapodtr?en?Srtike ThroughGlowst?nov?n?Maqueeform?tovan? textzarovnat dolevavycentrovatzarovnat dopravaodkazEmail Linkhorn? indexdoln? indexuvozovkyListHelp


Pro vložení příspěvku k článku se musíte přihlásit. Nemáte login? Zaregistrujte se. Registrace je zdarma

Nové články a videa
HandsDance: hudební klipy pro neslyšící
10/02/2021 - Radka Kulichová
Dysfázie a autismus
02/02/2021 - Česká televize
Zlaté české ručičky
30/01/2021 - Česká televize
Ocenění ASNEP 2018
28/01/2021 - Česká televize
Kniha Odposlechnuto v Praze pomáhá neslyšícím
26/01/2021 - Česká televize
Původ znakových jazyků a jejich budoucnost
24/01/2021 - Česká televize
Raná péče
24/01/2021 - Česká televize
Lenka Matoušková
22/01/2021 - Česká televize
Studijní obor Čeština v komunikaci neslyšících
22/01/2021 - Česká televize
Vodníkova princezna
20/01/2021 - Česká televize
Vliv nových technologií na život neslyšících
18/01/2021 - Česká televize
Po stopách filmů sluchově postižených
18/01/2021 - Česká televize
Podpůrný spolek hluchoněmých svatého Františka Sáleského
16/01/2021 - Česká televize
Usherův syndrom
10/01/2021 - Česká televize
Divadlo beze slov
05/01/2021 - Česká televize
Pantomima a pohybové divadlo
01/01/2021 - Česká televize

Login 
Přihlašovací jméno:

Heslo:

zapamatovat Zaregistruj se, je to zdarma!
Zapomněl(a) jsi heslo?

nejnovější články z rubriky 
Lenka Matoušková
Být gay je těžší než být neslyšící
Vícegenerační neslyšící rodiny
Profesorka Alena Macurová
Tomáš Pazdera
Jubileum Jaroslava Paura
Hlasy tichého sveta 4
Hlasy tichého sveta 3
Rozhovor s Petrem Vysučkem o SPC
Neslyšící cestují..
« « « VÍCE « « « VÍCE « « «

nejčtenější články z rubriky 
Nevěřím, že by neslyšící úplně zmizeli
Nejlépe se cítím mezi nedoslýchavými kamarády
Rozhovor s Věrou Strnadovou
V módě je dovoleno všechno
Rozhovor s humoristou Vladimírem Jiránkem
Zákon o znakové řeči byl šitý horkou jehlou
Cit pro hudbu? Ten musíte mít v krvi
Baví mě každý pohyb
Tlumočení mě spolklo úplně a naplno
Koníček zvaný Aikido – harmonie, síla, cesta

uživatelé 
Online
registrovaní: 0
neregistrovaní: 48
celkem: 48
Přihlášení

ikonka 

aktuality 

RSS kanály 

[CNW:Counter]