zobrazeno: 6705x

Jazyk dítěte a komunikační zázemí (nejen) v rodině dítěte

Bilingvismus a bikulturismus dětí

zdroj: ucjk, 2003 publikováno: 14/04/2007

Bilingvismus a bikulturismus dětí

V této podkapitole rozvádím komunikační zázemí dítěte v rodině. Výše uvedené poznatky o dvou jazycích se bezprostředně týkají dvou kulturních prostředí, do kterých dítě vyrůstá (srov. předchozí podkapitolu a termíny bilingvismus a bikulturismus).

Podle F. Grosjean je "skutečný" bilingvismu v rámci znakového jazyka a mluveného i psaného jazyka možný pouze u slyšících dětí hluchých rodičů v porovnání s bilingvismem hluchých lidí.8 U hluchých lidí nejde o "skutečný" bilingvismus, protože jejich jazyková kompetence v psaném většinovém jazyce často dosahuje velmi nízké úrovně a jejich jazyková kompetence v mluveném jazyce (mluvení a odezírání) rovněž nezajišťuje efektivní komunikaci. Jazykové kompetence slyšících lidí, kteří mají hluché rodiče, však nejsou mnohdy na takové úrovni, aby mohli znakový jazyk svých rodičů plynně používat (například jako profesionální tlumočníci), pokud se studiu znakového jazyka později nevěnují. Tito lidé jsou však schopni užívat dva jazyky, a proto se v jejich souvislosti mluví o funkčním bilingvismu. (Srov. Grosjean 1982, s. 88) 9

O bilingvismu slyšících dětí hluchých rodičů krátce pojednává H. Hejlová (1999, s. 52): "Specifickou skupinou bilingvních uživatelů znakového jazyka jsou slyšící děti neslyšících rodičů. Ti si mluvený majoritní jazyk i znakový jazyk rodičů osvojují již v dětství. Mnozí z nich (...) si bilingvismus udrží po zbytek života." Otázkou však zůstává, zda se u některých dětí spíše nejedná o funkční užívání mluvené češtiny a jazykové směsi ČZJ a mluvené češtiny (viz podkapitola Mluvit a znakovat současně?). V každém případě si však dítě osvojí více komunikačních způsobů. Pro jednoduchost řečeno se jedná o jazyk používaný s rodiči a o mluvenou češtinu používanou se slyšícími lidmi.

Na základě výpovědí informantů vytváří P. Preston čtyři skupiny bilingvních lidí: nejdříve skupinu lidí, kteří se identifikují více se znakovým jazykem a kulturou Neslyšících, dále skupinu lidí, kteří se identifikují více s mluveným jazykem a se světem slyšících lidí, dále skupinu lidí, kteří se sžili s oběma jazyky a světy, a naposled skupinu lidí, kteří se cítí mezi těmito dvěma světy ztraceni a nedokáží se identifikovat ani s jedním z nich. (Srov. Preston 2001, s. 140).

Jak si slyšící dítě hluchých rodičů osvojuje oba jazyky? Vyjděme např. z chování tohoto dítěte (Mrzílková 1988, s. 128): "Když je Lucka venku s dětmi, tak s nimi hovoří a současně ukazuje. Malé slyšící děti, její vrstevníci, jsou z toho zmateny a nevědí, jak mají reagovat, protože ukazování je pro ně nepochopitelné." V tomto příkladě je evidentní, že dítě může vycházet při rozlišování obou jazyků z jazykové směsi ČZJ a mluvené češtiny, kterou užívá se svými rodiči, tedy ze svého mateřského jazyka. A. Hudáková (2001, s. 9) ve stati o bilingvismu neslyšících dětí tvrdí, že: "(...) nelze uvažovat o souběžném používání mluvené češtiny a českého znakového jazyka. Jedná se o dva zcela rozdílné jazyky. Každý má svou vlastní strukturu. Chceme-li je používat zároveň, 'kazíme' oba dva. (...) Děti vychovávané tímto 'bilingválním' způsobem neovládají ani jeden jazyk pořádně. (...) Dítě neví (nechápe), že existují dva jazyky (český znakový jazyk a čeština) a že každý se používá v jiné situaci, v jiném prostředí a s jinými lidmi. (...) Oba jazyky je nutno vždy důsledně oddělovat." Slova A. Hudákové by mohla korespondovat i s osvojováním jazyka u slyšícího dítěte. Na rozdíl od prelingválně neslyšících dětí rozlišuje slyšící dítě s postupem svého věku stále více mluvení od ukazování, protože mluvenou češtinu slyší. Pokud má jeden z rodičů dítěte dobrou jazykovou i komunikační kompetenci v mluveném jazyce (např. je nedoslýchavý nebo slyšící), tak se mohou oba rodiče rozhodnout vést své dítě k dvěma jazykům současně. Může se jednat o sekvenční i simultánní bilingvismus.

"Na dceru jsem ze začátku mluvila, protože jsem nechtěla, aby měla špatnou výslovnost. Potom, když ta výslovnost byla lepší (zjistili jsme to hlavně ze školy, asi deset jí bylo), tak jsem na ní začala ukazovat. Ona s tátou vždy komunikovala znakovým jazykem. (...) Lepší je, když na mě ukazuje. Ale ona na mě (dnes) mluví, to se snad časem změní. To už musí pochopit sama. Vždycky jsme spolu mluvili, proto spolu mluvíme i teč. Ale když chci řešit nějaké důležité věci, jít do hloubky, tak ukazujeme, to je mnohem lepší."

Na bilingvnosti dítěte a jazykovém prostředí v rodině se výrazně podílejí prarodiče, o to více, když žijí všichni společně v jedné domácnosti. Prarodiče často pomáhají vyřizovat různé záležitosti, které se týkají jejich dětí, jejich vnuček a vnuků.

"Když bylo potřeba (ve škole) něco ústně domluvit, většinou to asi vyřizovala babička s dědečkem." (R)

Často samozřejmě prarodiče pomáhají i s rozvojem mluvené řeči svých vnuků a vnuček. 10

"V naší společné domácnosti byla do mých 9 let babička. Babička byla slyšící, takže veškerá naše komunikace s ní (včetně hluchých rodičů) byla mluvená." (D)

V mnohých případech bydlí hluší rodiče sami a své rodiče navštěvují. Někdy hluší rodiče své děti samozřejmě svěří svým rodičům "na hlídání" apod.

"Do mého jednoho roku jsme bydleli u prarodičů. A když jsem vyrůstal, tak jsem byl prakticky tři víkendy v měsíci u nich. Bylo to asi do mých devíti, desíti let. Chodili jsme na procházky, do lesa, do zoologické zahrady. Byl jsem u nich moc rád. Myslím si, že mě naučili mluvit." (R)

Pokud už dítě chodí do mateřské nebo základní školy, může se stát, že svůj volný čas, který dítě tráví s prarodiči je v nepoměru s časem, který by dítě mělo trávit se svými rodiči. To ukazuje předchozí ilustrace. Je vhodné přihlédnout k tomu, že jediné "volné" dny rodičů i dítěte jsou soboty a neděle (kromě svátků a prázdnin). Tento nepoměr ilustruje následující příklad.

Na bilingvnosti rodinného prostředí se podílí i další děti hluchých rodičů. Má-li slyšící dítě staršího sourozence, tak se komunikační zázemí v rodině mění. Dítě získává částečně ve svém starším sourozenci vzor pro mluvenou řeč. Dochází tak k simultánnímu bilingvismu. I v tomto případě je však vhodné uvažovat, že primární dorozumívací prostředek dítěte s rodiči (a naopak) se bude projevovat i v komunikaci mezi sourozenci:

"V dětství jsme mezi sourozenci používaly mluvený jazyk, ale někdy byl podporován znakovým jazykem." (D)

"Asi je i pro každé druhé a následující dítě v rodině jiná možnost vnímat rodnou řeč, například od prvorozeného sourozence, pokud slyší, pak na něho (na mladší dítě) mluví (rodiče a sourozenec) vlastně od narození dvojjazyčně, rodiče mluví jinak a sourozenec též, učí se tedy hned dvěma jazykům." (D)

Konkrétní výzkum se čtyřletými slyšícími dětmi hluchých rodičů dokazuje, že pro rozvoj mluvené řeči má větší vliv čas strávený v každodenním kontaktu s různými slyšícími lidmi i dětmi spíše než fakt, že dítě má slyšícího sourozence. (Srov. Leonhardt, Grüner 2000, s. 14) Pokud mají rodiče druhé dítě mohou už být znalejší a dítěti vyhledat to nejlepší pro jeho všestranný vývoj. Starší sourozenec může dítěti pomáhat např. s přípravou do školy, ale i s komunikací s rodiči apod. Podotýkám, že starší sourozenec se však ne vždy v takové zodpovědné roli cítí dobře. (Srov. podkapitolu Tlumočení sourozencům a prarodičům)

Stejně tak se v rodině mění komunikační zázemí pro slyšící dítě, pokud má neslyšícího sourozence. Slyšící dítě bude intenzivněji vystaveno ČZJ a můžeme předpokládat, že to dítěti umožní osvojit si ČZJ snadno a rychle (za předpokladu, že bude trávit čas s rodinou). Pokud má slyšící dítě mladšího neslyšícího sourozence je možné, že slyšícímu dítěti vyvstane řada povinností, týkajících se: docházky sourozence do školy, tlumočení při různých příležitostí (např. návštěva pedagogicko psychologické poradny, docházení k lékařům apod.). Myslím, že role staršího slyšícího sourozence je podobná případům, kdy má toto dítě mladšího slyšícího sourozence. Je však oblast, kde neslyšící dítě bude potřebovat podpořit více než slyšící dítě. Jde o učení se psané češtiny (popř. i mluvené). Podporu v této oblasti mu může poskytnout právě jeho starší slyšící sourozenec.

"Já jsem s ním (neslyšícím mladším bratrem) u toho (učení do školy) musela sedět, aby on uměl číst, že jo, aby si to uměl přečíst ve škole. Hodně jsem se s ním učila, to bylo akorát, když jsme se  odstěhovali od prarodičů." (R)

Kromě prarodičů a sourozenců dítěte se může dítě setkávat pravidelně i s jinými dospělými slyšícími lidmi, kteří na dítě mluví.

"Tatínek měl šest sourozenců, dost často jsme je navštěvovali, také mě učili mluvit." (D)

Může se stát, že dítěte nemá potřebu mluvit a v mluvené češtině se tak nerozvíjí. To nastane pravděpodobně tehdy, když je dítě bez staršího slyšícího sourozence, jeho prarodiče jsou neslyšící a dítě ani jeho rodiče se nesetkávají se slyšícími lidmi. Takové dítě by mohlo mít problémy v běžné mateřské i základní škole. (Viz kapitola Dítě a instituce)

Slyšící dítě se však může ocitnout v bilingvním rodinném prostředí i přesto, že mluvená čeština v rodině není používána. Je to v případech, když rodiče s dítětem znakují a zároveň umí dobře psát a číst česky. Svoje dítě k psané češtině tak povedou. Samozřejmě si dítě může psanou formu jazyka osvojit až v pozdějším věku ve srovnání s užíváním znakového jazyka a mluvené češtiny. Takový bilingvismus se však týká znakového jazyka a psané formy mluveného jazyka, jde tedy spíše o bilingvismus prelingválně neslyšících lidí.

poznámky

  1. Kompetence neslyšících lidí v ČZJ se mohou velmi různit, jako se různí u slyšících dětí hluchých rodičů. Srov. Preston (2001, s. 139)
  2. K bilingvismu slyšících dětí hluchých rodičů dále srov. Preston (2001, 132-133), Grosjean (1982, s. 200-201, 212, 269, 271, 277), Frishberg (1986, s. 11, 61) apod. K tomu, jak je bilingvnost těchto lidí vhodná pro  srovnávací studie dvou jazyků, srov. Klima, E. S., Bellugi, U.: The signs of language. Cambridge, Harvard University Press 1979. (s. 182)
  3. Počet informantů, kteří se svými rodiči žili ve svém dětství s prarodiči ve společné domácnosti je 5 (ze 13) a jeden informant bydlel u své tety. Z toho dva ze zmíněných  pěti informantů jsou sourozenci. Rodiče tedy ve čtyřech případech chtěli bydlet se svými rodiči (možná ze zdravotních důvodů svých rodičů apod.). Je také možné, že rodiče dětí neměli kde bydlet, nebo si prostě nevěděli rady. Přitom většina informantů tvrdila, že to byli právě prarodiče, kdo rozvíjel jejich mluvený jazyk. S. Gavelčíková (2002) uvádí, že totéž tvrdí v její anketě 14 informantů (z 28).

 

sdílet na Facebooku      Google záložy           vybrali.sme.sk vybrali.sme.sk

Diskuze a názory k článku

Vložit příspěvek
tu?n?kurz?vapodtr?en?Srtike ThroughGlowst?nov?n?Maqueeform?tovan? textzarovnat dolevavycentrovatzarovnat dopravaodkazEmail Linkhorn? indexdoln? indexuvozovkyListHelp


Pro vložení příspěvku k článku se musíte přihlásit. Nemáte login? Zaregistrujte se. Registrace je zdarma

Nové články a videa
I neslyšící chtějí pracovat
16/11/2017 - Jaroslava Fuksová
230 let škola pro sluchově postižené v Holečkově ulici — Cena Hieronyma Lorma
05/11/2017 - Česká televize
Domácí porody
25/10/2017 - Česká televize
Rezoluce EP o znakovém jazyce
20/10/2017 - Česká televize
Neslyšící řidiči a taxikáři
15/10/2017 - Česká televize
Speciální škola pro sluchově postižené v Radlicích
10/10/2017 - Česká televize
Konference odhalila tajemství znakového jazyka
15/02/2017 - Lucie Křesťanová
Ze zákulisí natáčení pohádky Nepovedený čert
15/01/2017 - Česká televize
Raná péče o neslyšící děti
22/11/2016 - Česká televize
Lékařka Eva Francová
20/11/2016 - Česká televize
Deaf Friendly
15/11/2016 - Tiché zprávy
Základy sexuální výchovy
12/11/2016 - Česká televize
Migrace, kultura, náboženství
10/11/2016 - Česká televize
Poradenské centrum pro neslyšící a nedoslýchavé Kroměříž
07/11/2016 - Česká televize
Pracovní příležitosti pro neslyšící
05/11/2016 - Česká televize
Profesorka Alena Macurová
02/11/2016 - Česká televize

Login 
Přihlašovací jméno:

Heslo:

zapamatovat Zaregistruj se, je to zdarma!
Zapomněl(a) jsi heslo?

nejnovější články z rubriky 
Bilingvismus
Důležité je být bilingvní: mít znakový jazyk i češtinu
Budování češtiny u malých neslyšících dětí
Memorandum k výchově a vzdělávání neslyšících
Právo neslyšícího dítěte vyrůstat bilingválně
Právo neslyšícího dítěte vyrůstat bilingválně /2/
Slyšící děti neslyšících rodičů a bilingvální výchova (TKN)
Dva jazyky - jeden učitel
Několik poznámek k uplatnění neslyšících pedagogů v procesu bilingvální výchovy
Jazyk dítěte a komunikační zázemí (nejen) v rodině dítěte /3/
« « « VÍCE « « « VÍCE « « «

nejčtenější články z rubriky 
Bilingvální vzdělávání sluchově postižených žáků
Co je to bilingvismus
Bilingvismus z pohledu rodičů
Několik poznámek k uplatnění neslyšících pedagogů v procesu bilingvální výchovy
Základ bilingválního vzdělávání a bilingvismu
Aktuálně o bilingvismu a bilingválním vzdělávání
Budování češtiny u malých neslyšících dětí
Bilingvismus slyšících dětí neslyšících rodičů
Dva jazyky - jeden učitel
Memorandum k výchově a vzdělávání neslyšících

uživatelé 
Online
registrovaní: 0
neregistrovaní: 38
celkem: 38
Přihlášení

ikonka 

aktuality 
Den otevřených dveří oboru Čeština v komuni
Začala registrace na konferenci INSPO 2018
Kdo zvítězí ve čtrnáctém ročníku literárn
O Koblížkovi a O Budulínkovi /vhodné pro děti
Podpora veřejně účelných aktivit spolků ZP
Oranžové schody pro rok 2018
Augustin pomáhá studentům se specifickými pot
Pozvánka na Galavečer 2018
Spolek nadšenců začal provozovat web s přehled
Cena Nadace Vodafone Rafael: 200 000 korun pro nez

RSS kanály 

[CNW:Counter]