Bilingvismus slyšících dětí neslyšících rodičů

Co vlastně znamená bilingvismus?

V centru zájmu lingvistů a psychologů byl především vliv bilingvismu na vývoj myšlení a inteligence jednotlivce. V prvých výzkumech převažovalo chápání individuálního bilingvismu jako něčeho škodlivého, něčeho, co má rozhodně negativní vliv na verbální i neverbální inteligenci.

Na počátku 19. století byl vysloveny názory, že bilingvální vzdělávání má za následek verbální a kognitivní zaostalost. Tak jako dítě může mít jednu matku, tak také může mít pouze jeden mateřský jazyk. Jak by se mohlo učit dvěma a více jazykům, nebylo by schopné zvládnout ani jeden z nich a zároveň by mělo zmatenou mysl, jestliže každý z jeho jazyků by mu poskytl odlišný pohled na svět. Mnozí odborníci považovali bilingvisty za lidi s menšími vyjadřovacími schopnostmi, menší slovní zásobou, častěji se přeříkávající, dokonce často i za méně inteligentní.

Přibližně od padesátých let minulého století se názory na vztah bilingvismu a myšlení změnily. Ukázalo se, že drtivá většina uvedených výzkumů a studií obsahovala metodologické a jiné nepřesnosti. Často například nebyl brán zřetel na základní věci jako stupeň zvládnutí jednotlivých jazyků, společensko-ekonomické prostředí, ze kterého zkoumaní jednotlivci pochází, věk, pohlaví atd. Začal se zdůrazňovat kladný vliv bilingvismu na intelektový vývoj dětí. ŠTEFÁNIK (2000) poukazuje na brzké uvědomění si arbitrárnosti jazyka, rychlejší oddělení významu od zvuku, lepší divergentní a kognitivní myšlení, větší kreativitu.

Názory na bilingvismus

V centru zájmu lingvistů a psychologů byl především vliv bilingvismu na vývoj myšlení a inteligence jednotlivce. V prvých výzkumech převažovalo chápání individuálního bilingvismu jako něčeho škodlivého, něčeho, co má rozhodně negativní vliv na verbální i neverbální inteligenci.

Na počátku 19. století byl vysloveny názory, že bilingvální vzdělávání má za následek verbální a kognitivní zaostalost. Tak jako dítě může mít jednu matku, tak také může mít pouze jeden mateřský jazyk. Jak by se mohlo učit dvěma a více jazykům, nebylo by schopné zvládnout ani jeden z nich a zároveň by mělo zmatenou mysl, jestliže každý z jeho jazyků by mu poskytl odlišný pohled na svět. Mnozí odborníci považovali bilingvisty za lidi s menšími vyjadřovacími schopnostmi, menší slovní zásobou, častěji se přeříkávající, dokonce často i za méně inteligentní.

Přibližně od padesátých let minulého století se názory na vztah bilingvismu a myšlení změnily. Ukázalo se, že drtivá většina uvedených výzkumů a studií obsahovala metodologické a jiné nepřesnosti. Často například nebyl brán zřetel na základní věci jako stupeň zvládnutí jednotlivých jazyků, společensko-ekonomické prostředí, ze kterého zkoumaní jednotlivci pochází, věk, pohlaví atd. Začal se zdůrazňovat kladný vliv bilingvismu na intelektový vývoj dětí. ŠTEFÁNIK (2000) poukazuje na brzké uvědomění si arbitrárnosti jazyka, rychlejší oddělení významu od zvuku, lepší divergentní a kognitivní myšlení, větší kreativitu.

Sociální a jazyková zkušenost

Problematika bilingvismu je již dlouhý čas sledována, také názory vědců prošly jistým vývojem. V minulosti vznikala řada nedorozumění pramenící z odlišného chápání bilingvismu. Bilingvismus neboli dvojjazyčnost znamená ovládání dvou jazyků na stejné úrovni.

Je zřejmé, že je nutno rozlišovat různé stupně bilingvismu. A to nejen v souvislosti s bilingvismem všeobecně, ale konkrétně při každé ze čtyř základních jazykových zručností - čtení, psaní, mluvení a rozumění/naslouchání. „Není těžké zjistit, že u bilingvistů je stupeň ovládání každé ze čtyř uvedených zručností různý. Rozhodující je tu pravděpodobně vliv prostředí, ve kterém se člověk pohybuje a nároky, které se na něho a na využívání jednotlivých dovedností kladou ze strany okolí.“ (ŠTEFÁNIK, 2000, s. 7)

Vyvážený bilingvismus se vyskytuje zřídka. Úlohu tu sehrává způsob osvojení si dvou jazyků, věk, pořadí ve kterém byly jazyky osvojené, motivace a jiné. Většina bilingvistů je fluentnější v jednom ze svých jazyků, a proto se někdy při charakterizování uvádí tento jazyk jako první (český mluvený - český znakový bilingvismus).

V odborné literatuře se používá oproti termínu bilingvismus (dvojjazyčnost) i termín bilingvalismus (dvojjazykovost) jako stav v jisté společnosti (např. bývalé Československo), ve kterém se vedle sebe a střídavě používají dva geneticky příbuzné jazyky.