O jazycích se Zuzanou Hájkovou

Dnes vám, milí čtenáři, představíme neslyšící spolupracovnici Jazykového centra ULITA, studentku Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a také interpretku poezie ve znakovém jazyce. Jmenuje se Zuzana HÁJKOVÁ. Požádali jsme ji o rozhovor, protože se v následujících číslech časopisu UNIE stane autorkou cyklu článků o "jazycích a neslyšících".

V Jazykovém centru pracuji jen na čtvrtinový úvazek, takže to zatím zvládám v pohodě. Sice je to první zkušenost, ale baví mě dělat v oblasti neslyšících. Práce pro neslyšící je opravdu užitečná.

Starám se o propagaci projektu, pohled neslyšících je trochu jiný než pohled slyšících pracovníků centra. Protože si to moji slyšící kolegové z centra uvědomují, přizvali mě ke spolupráci. Neslyšícím dokážu živěji a jasněji projekt představit. Dále spolupracuji na vytváření www stránek Ulity, překládám český text do ZJ. Kromě www připravuji různé další propagační materiály centra. Můj další úkol je připravit vybavení na kurz ZJ pro učitele.

V projektu spolupracuji ještě s Davidem Jordou, s ním se pracuje výborně. Mezi další mé kolegy patří Anna Hronová a Irena Zelená.

Stránky Jazykového centra jsou dvojjazyčné. Zájemci, kteří hledají více informací o službách centra, mohou na www stránkách spustit překlad do českého znakového jazyka. Bylo těžké takový překlad udělat? To zaleží, o jaký text se jedná, jak je náročný atd. Jazykové centrum Ulita má vlastní tlumočnici, v případě problému s překládáním se na ni obrátím. Pro jistotu mám taky Davida Jordu, můžu se s ním radit. Konečnou kontrolu udělala pro první překlad Radka Nováková. Takže vše probíhá díky nim dobře. Sama bych určitě nedokázala udělat kvalitní překlad. Jak jsem říkala, je to moje první zkušenost a navíc český jazyk je těžký! To víte sami!:-)

Naštěstí jsem měla celé studium výborné češtinářky, na prvním stupni v Brně Mgr. Maňasovou, na SŠ Mgr. Kateřinu Houškovou Červinkovou, nyní na VŠ Mgr. Hudákovou. Učit se češtinu pro neslyšící je náročné, chce to obrovskou trpělivost a motivaci. Navíc všechny moje oblíbené učitelky mají respekt ke kultuře neslyšících, což je pro mne to nejdůležitější. Proto jsem jim za to vděčná a díky nim mám k češtině kladný vztah. Poslední dobou si uvědomuji, jak je pro nás neslyšící český jazyk důležitý. Vlastně se v češtině perfektně nevyznám, přesto se díky "základní" znalosti češtiny můžu domluvit s majoritou (psanou formou), rozumím filmům atd.

Jak ses zmínil o "strašákovi", ano, je to tak. Já se neslyšícím vůbec nedivím. Vše zaleží na učiteli a taky na talentu žáků. Právě v Ulitě vyučujeme češtinu perfektním způsobem, jedna neslyšící a jedna slyšící. Nezapomínejme však na to, že český jazyk je pro nás až druhým jazykem. Myslím si, že důležitější je osvojit si jakýkoliv první jazyk - v našem případě znakový jazyk. Potom to s českým jazykem půjde mnohem lépe.

Angličtina..., ehm...:-), zajímavé je, že je jednodušší než český jazyk, přesto mě angličtina nikdy nepřirostla k srdci. Prostě jsem líná se naučit třetí jazyk, ale čím dál tím víc potřebuji rozumět angličtině:-/.

Obdivuji lidi, kteří vykonávají něco pro neslyšící. Některé mé kamarády to netěší a dokonce odmítají chodit tam, kde to organizují slyšící. Takže věřím, že by takovou agenturu neslyšící hodně uvítali. Já osobně uvítám každého, neslyšící nebo slyšící lidi, kteří mají zájem pracovat pro neslyšící. Ale mám jednu podmínku, a tou je jejich respekt ke komunitě neslyšících. V Ulitě jsou právě takoví lidé, tak jsem tam spokojená a věřím, že nejsem sama. Jsou tu i neslyšící studenti, kteří navštěvují kurzy Ulity:-).

Zuzko, děkuji Ti za rozhovor.