Chtěla bych poznat svět neslyšících

Škola, na níž je ředitelkou, slavila letos už své 90. výročí. A budova, v níž tato škola sídlí, je jen o 10 let mladší. Přinášíme Vám rozhovor s Mgr. Věrou Pavličkovou, v pořadí osmou ředitelkou Střední, základní a mateřské školy pro sluchově postižené v Praze 5 - Radlicích.

Paní ředitelko, ředitelkou na této škole v Praze - Radlicích jste teprve druhým rokem. Většina neslyšících mimo tuto školu Vás ještě asi nebude znát. Můžete se nám, prosím, trochu představit?

Narodila jsem se téměř před padesáti lety v Třebíči. Tam jsem absolvovala základní školu a gymnázium. Při mém dalším rozhodování vyhrálo studium speciální pedagogiky a město Praha.

Po ukončení studia jsem se vdala, porodila dceru Terezu a po šesti letech zase rozvedla, a tak je to dosud. Žijeme samy s dcerou, která studuje posledním rokem management na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze.

Já jsem začínala učit v dyslektické třídě na základní škole a poté nastoupila na zvláštní školu, kde jsem nejdříve pracovala jako učitelka, potom jako zástupkyně ředitelky a nakonec jako ředitelka.

Celkem jsem tam strávila 25 let. Nasbírala jsem hodně zkušeností hlavně s mentálně postiženými a v rámci speciálního pedagogického centra i s různými klienty s kombinovaným postižením.

Co se týká mých zájmů: mám ráda život, lidi, hudbu - pop, rock a reggae, scifi, krimi a horory, ráda se bavím, vařím, uklízím, chodím do přírody, jezdím na vodu, cestuji.

Co mě přivedlo do Radlic? Asi osud.

Jsem tak trochu fatalistka a věřím, že co se má stát, stane se. A přišla optimalizace škol. Ocitla jsem se před svou další budoucností. V jednom jsem měla jasno - chci zůstat v oblasti speciální pedagogiky a mám jisté řídící zkušenosti. A to druhé vyvstalo samo - škola pro sluchově postižené. Po jistých úvahách jsem dospěla k závěru, že chci poznat něco dalšího. Že chci poznat neslyšící, proniknout do jejich života. Tak jsem tady a pokouším se o to.

Škola má tři součásti: střední školu, základní školu a mateřskou školu. Každá má svou kapacitu a naplněnost je různá.

Zpočátku nebyly děti v mateřské škole a jistý úbytek žáků zaznamenala i základní škola. V současné době fungují všechny 3 součásti: zrekonstruovaná a nově vybavená mateřská škola má 50 % naplněnost, základní škola 75 % a střední škola 100%.

V tomto školním roce tvoříme školní vzdělávací program, který vlastně začíná již v mateřské škole. Jeho základ tvoří dvouvětvový systém, který napomáhá vhodnému a správnému nastavení komunikačního systému a je založen na vzájemném působení slyšící a neslyšící učitelky.

Také na základní škole pracují vedle sebe slyšící a neslyšící pedagogové a to hlavně při výuce českého jazyka. Působnost neslyšících pedagogů chceme nadále rozšiřovat i do dalších stěžejních předmětů. Na střední škole probíhá výuka vždy za přítomnosti tlumočníka a také tu pracují společně neslyšící i slyšící pedagogové. Myslím si, že započatá cesta se rýsuje jako správná a budeme v ní pokračovat.

Učím výtvarné výchovy. Důvod je ten, že mám výtvarnou výchovu ráda, dětem přináší uvolnění, mohou vyjádřit své pocity zase trochu jinak a svým projevem o sobě ledacos prozradí. Ale také bych si vzhledem ke svým komunikačním "dovednostem" netroufla učit nějaký odborný předmět.

To je přeci jasné. Abych dětem a neslyšícím kolegům dobře rozuměla, abych si s nimi mohla popovídat, abych komunikovala na jisté úrovni, kterou předpokládám u lidí, kteří pracují a setkávají se se sluchově postiženými.

V říjnu škola slavila 80 let svého trvání v Radlicích. Musím konstatovat, že to bylo veliké vypětí a náročné přípravy pro všechny zaměstnance i žáky. Psaly se scénáře, tvořil se sborník, nacvičovala se vystoupení, zajišťovaly se atrakce, odborné sympozium, upravovala škola, oslovovali se sponzoři.

Někdy se to zdálo nezvládnutelné.

Ale stálo to za tu námahu. Sympozium zubních techniků mělo výbornou úroveň, podařilo ze zrekonstruovat a vybavit některé nové prostory školy, slavnostně se otevřelo Jazykové centrum Ulita a nová keramická dílna, uskutečnila se nádherná přehlídka vystoupení všech žáků školy v Divadle Na Prádle a následná projížčka historickou tramvají. Přišla spousta´bývalých žáků i zaměstnanců školy a vše gradovalo na sobotním plese.

Ples byl impozantní a také tomu odpovídala návštěvnost - hodně přes 500 lidí. S organizací nám také pomohli sami neslyšící, ujali se hlavně pořadatelské služby a moderování. Živou hudbu střídala Tichá hudba a další různá vystoupení. V závěru si všichni zařádili v rytmu diska. Já jsem se velmi příjemně pobavila a věřím, že i ostatní to vnímali podobně.

Nejblíže před námi jsou Vánoce. Zatím je to tajné, ale už se připravuje "Advent v divadle" a 24. února bude následovat další ples - tentokrát maturitní našeho pátého ročníku střední školy.

V naší nové keramické dílně chystáme kurzy pro veřejnost. Na jaře se uskuteční výjezd do školy v přírodě.

Určitě se kontaktujeme s ostatními školami pro sluchově postižené. Nejčastěji se setkáváme při sportovních kláních a ostatních soutěžích. Užší styk navázala MtŠ s MtŠ Pipan. Jedná se o pravidelné společné akce, které napomáhají dětem získávat nové kontakty, nové prožitky a pro pedagogy znamenají předávaní zkušeností.

Děkuji Vám, paní ředitelko, za příjemné povídání a držím naší škole palce do dalších minimálně 90 let. Jistě se vydala tou správnou cestou.

Pozn.: O dalších aktivitách této školy se můžete dočíst na webové stránce: www.sksp.org