Fascinuje mě kultura Neslyšících

Pokud s ním budete mluvit poprvé, zřejmě vás hned zaujme (zejména ženy). Nosí zpěvákovo jméno a tvář filmového herce. Píše básně a překládá z němčiny. I jeho původ je zajímavý: jeho prarodiče z otcovy strany pocházejí z Itálie a Francie, z matčiny strany z Mačarska a Polska. To je nedoslýchavý student František Maxa, mezi svými kamarády pro svou pohodovou povahu zvaný Bohouš.

Narodil jsem se v Kraslicích u Sokolova. O část sluchu jsem přišel již při porodu, pak se mi ještě zhoršil po jednom úraze. Mám oba rodiče slyšící a až do druhé třídy jsem vyrůstal mezi slyšícími, ale nemohl jsem se úplně začlenit - vůbec jsem dětem nerozuměl.A proto jsem od třetí třídy začal navštěvovat školu pro sluchově postižené v Ječné ulici. Tam jsem pokračoval i na gymnáziu.

Lépe jsem se cítil mezi Neslyšícími. Na ZŠ mezi slyšícími jsem nerozuměl, odmítal jsem totiž nosit sluchadla.Až v Praze na škole v Ječné jsem pochopil, že jsou pro mě sluchadla nutná. V Ječné jsem většinu času trávil na internátě a tím se mi podařilo více poznat ostatní Neslyšící.

Ke znakovému jazyku mě přivedli moji spolužáci. Když jsem začal chodit na akce Neslyšících, tak jsem jich potkával stále více a pochopil, že znakový jazyk je pro mou komunikaci s nimi nutný Neuměl jsem ho však tak dobře.Ale čím víc jsem chodil mezi Neslyšící, tím víc jsem se ve znakovém jazyce zlepšoval. A musím se jej stále učit dodnes. Baví mě to.

Díky Neslyšícím jsem poznal úplně jiný svět, úplně jinou kulturu, která mě fascinovala.Ale i přesto pořád balancuji mezi kulturou slyšících a kulturou Neslyšících. Když jdu na akci Neslyšících, tak se cítím být Neslyšícím, a když jdu na akci slyšících, tak se cítím jako slyšící.

V podstatě obojí.

Studuji Evangelickou akademii - obor sociálně právní.

Vždy jsem se chtěl věnovat lidem. Měl jsem k nim určitý vztah. K tomu, abych jim pomáhal, mne vede mé osobní přesvědčení, že na světě nejsem sám pro sebe, ale také pro druhé. A to je třeba také určitým způsobem zužitkovat ve prospěch celé společnosti. Dá se to pak přirovnat ke skvělému pocitu, když ráno u nás doma otevřu okno dokořán do nového slunného dne, kdy ptáci zpívají a dole pode mnou je slyšet živé šuškání vesnických babiček.

Dělám čas od času průvodce Prahou pro německy mluvící turisty. Je to sezónní job, kterým si přivydělávám na svůj náročný život v Praze a samozřejmě také na cesty. Cestování je moje veliká vášeň. Ne nadarmo sv.Augustin říkal: Kdo necestuje, poznal jen první stránku knihy, kdo však cestuje, poznal celou knihu.

Německy jsem se naučil díky známým z Bavorska, kteří sem do Čech začali jezdit hned po revoluci a já jsem se s nimi o víkendech pravidelně setkával.Ale také díky tomu, že jsem měl na gymnáziu výbornou učitelku gramatiky a rodilou mluvčí na německou konverzaci.

Praxi u České unie neslyšících mi doporučila moje kamarádka. Zjistil jsem také, že v České unii neslyšících nabízejí poradenství pro nezaměstnané Neslyšící, a to splňovalo požadavky k vykonání mé diplomové práce na téma "Sonda do problematiky nezaměstnáváni a vzdělávání neslyšících".

Hned po studiu si chci minimálně týden odpočinout. A poté... No, to je vlastně složité. Mám docela mnoho pracovních nabídek, a to i ze zahraničí. Rozhoduji se nyní, kam půjdu. Pravděpodobně do Švýcarska, kde jsem ještě ze školních let navázal dlouholetou spolupráci s tamějším klubem Neslyšících v Curychu. Ve Švýcarsku mám mnoho neslyšících i nedoslýchavých známých a kamarádů. Pomáhám tam také jedné organizaci zabývající se mentálně postiženými. Dalším důvodem je má přítelkyně žijící v Německu. Žije asi 100 km od zmíněného pracoviště ve Švýcarsku.

Milí čtenáři, chtěl bych vám popřát mnoho úspěchů ve vašem životě, abyste se nikdy nevzdávali při prvním neúspěchu. Život není jen jeden cíl a jeden neúspěch, ale mnoho cílů a mnoho možností, které stačí jen využít. Záleží jen na každém z Vás, jak s těmito možnostmi naloží.