Nejmladší předseda ČUN Praha

Ing. Martina NOVÁKA donedávna znali především mladí neslyšící a nedoslýchaví. A ještě tak ve škole pro SP v Ječné. Od září loňského roku jej však znají i starší neslyšící. Alespoň tedy v Praze. Po Františku Tichém byl totiž zvolen na Valné hromadě ČUN Praha jejím novým předsedou. Začala mu tak nová kapitola s úspěšným startem a zatím nejistým koncem. Kdyby však nic jiného, pak tento mladý, jen 29letý předseda přinesl do stárnoucí organizace příznivý rozruch. S Martinem se známe nejen z filozofické fakulty, tak si na mě našel čas i v předvánočním shonu.

Martine, stal ses nedávno novým předsedou ČUN Praha, v její 15leté historii už šestým v pořadí. V Praze Tě členové už dobře znají. Ale mohl by ses, prosím, krátce představit i ostatním čtenářům Unie?

Narodil jsem se v Praze, ve slyšící rodině, v roce 1977, právě na Tři krále. Mám o dva roky starší sestru. Už od narození mám sluchové postižení, jen nepatrné zbytky sluchu. Lékař spočítal mou sluchovou ztrátu na 99,96%, takže praktická hluchota. Ale se sluchátky můžu alespoň vnímat zbytky svého sluchu. Sluchátka a odezírání mi tak dávají jakýsi sluchový obraz. Ale od narození až do maturity jsem se vzdělával pouze orálně.

Jaké jsou Tvé koníčky, Martine?

Já jsem takový všeuměl. To, co vidím, a zaujme mě to, hned je to můj koníček. Patří k nim především počítače, turistika, příroda, průzkumné práce v terénu v rámci Výzkumného ústavu, kde pracuji. Ale také filmy, různé zábavné akce a samozřejmě také někdy klid :-).

Kam jsi chodil do školy?

Do Ječné. Ječnou znám doslova od sklepa až po půdu. Prošel jsem její MŠ, ZŠ i gymnázium.

Uvažoval jsi o studiu na vysoké škole?

Ano, ve čtvrtém ročníku gymnázia jsem se byl podívat do několika vysokých škol, na jejich dny otevřených dveří. Nejvíce se mi líbila Vysoká škola chemicko technologická (VŠCHT) v Praze - Dejvicích. Profesoři tam na mě dobře artikulovali a byli velmi ochotní. Dalším důvodem bylo, že mi tuto VŠ doporučila má starší SP spolužačka, která ji také studovala. Rovněž se mi líbilo, že to studium bylo napůl učení a napůl praxe. Zkrátka, že si tu naučenou teorii můžu hned v praxi (v laboratořích) vyzkoušet.

Nakonec jsem si přihlášky podal na dvě školy - VŠCHT a Přírodovědeckou fakultu UK (PřF UK). Na VŠCHT jsem skládal přijímací zkoušky z matematiky a chemie, na PřF UK ještě navíc z fyziky. Ale rok předtím se na PřF UK hlásilo málo zájemců, takže inzerovali, že budou přijímat nové studenty na základě vysvědčení a maturity. V důsledku toho se však naopak přihlásilo velmi mnoho zájemců a znamenalo to velmi přísné přijímačky. Na fyziku jsem však nebyl připraven a nebyl proto přijat. Přijímačky na VŠCHT jsem udělal bez problémů.

Na VŠCHT jsem měl navíc štěstí v tom, že mi velmi ochotná sekretářka hned na úvod školního roku nabídla pomoc přemluvit profesory, aby používali FM systém (kompenzační pomůcka pro SP, bezdrátová indukční smyčka - pozn. redakce). Vždy na začátku školního roku šla se mnou do učebny a ty profesory poprosila, aby si tento FM systém při výuce zavěsili a nemluvili zády ke mně. Někdy to učitelé nechtěli nosit, tak jim to pak sekretářka musela vysvětlovat. Někdy jsem na přednáškách nerozuměl všemu, ale naštěstí jsme měli skripta, přesně koncipovaná podle toho co se v hodině probíralo.

Nakonec mi sociální úřad přispěl 75% na nákup tohoto FM systému od firmy, která ho vyráběla.

Na VŠCHT už studovali asi 4 studenti z Ječné a teč je tam další naše absolventka. Já jsem studoval na Fakultě technologie ochrany prostředí - obor Technologie vody.

Co tento obor konkrétně zkoumá?

Zkoumá vše, co je spojeno s vodou :-)

A kam jsi šel po státnicích?

Po VŠCHT jsem se rozhodl studovat České vysoké učení technické (ČVUT), ale vydržel jsem tam necelých půl roku. Byly tam pro mě nevyhovující podmínky. Navíc v listopadu toho roku jsem nastoupil do zaměstnání - do Výzkumného ústavu vodohospodářského. Uvítal jsem, že jdu hned do zaměstnání ve svém oboru. Pracuji tam už 4 roky na skoro plný úvazek.

Třetí Tvou vysokou školou byla tentokrát Karlova univerzita. Vybral sis Filozofickou fakultu - obor Čeština v komunikaci neslyšících (ČNES).

Proč?

Chtěl jsem poznat problematiku neslyšících a poznat život kolem nich. Také jsem se chtěl hlavně zdokonalit v českém jazyce, neboť jsem měl často problémy s pochopením určitých slovních formulací. Hodně jsem se také stýkal s neslyšícími kamarády, kteří umí ZJ. Jezdili jsme na výlety a další akce. A jako parta jsme se také rozhodli, že se přihlásíme na pražskou Filozofickou fakultu.

Proč ses vlastně rozhodl studovat ZJ, když jsi byl celou dobu vzděláván orálně?

Těch důvodů je mnoho. Uvědomil jsem si, že orální metoda není pro mě vše. Když jsem chodil na vysokoškolské přednášky, skoro nic jsem neslyšel. Často se mi stávalo, že i ty mé zbytky sluchu mi vůbec nepomohly. Pak jsem byl v té společnosti úplně ztracen. Tak mne nejprve mí kamarádi začali učit určité znaky. Ty znaky jsem začal spojovat do celku, až mě úplně znakový jazyk pohltil. Například na přednáškách, kde byl tlumočník ZJ, jsem uvítal, že mohu přijímat plnohodnotné informace a jsem v plném obraze. A netýká se to jen přednášek.

Jak dobře umíš znakový jazyk?

Znakový jazyk ještě perfektně neumím, to přiznávám. Ale pochopím, co mi chce neslyšící říct. A jsem rád, že mu také ve ZJ můžu odpovědět. Těší mě, že se domluvím téměř s každým neslyšícím, i s cizincem.

Chodil jsi také na nějaké kurzy znakového jazyka?

Navštěvoval jsem kurzy ZJ v ČUN, Pevnosti a také na FF UK.

Můžeš ty kurzy porovnat?

Nejdříve jsem začal chodit na kurzy znakového jazyka České unie neslyšících. Začal jsem poznávat jednotlivé samotné znaky, později je spojovat do celků. Po roce jsem se rozhodnul zkusit současně i kurzy v Pevnosti. To už bylo dost náročné neboť výuka probíhá rovnou konverzačně užívají se specifické vlastnosti typické pro znakový jazyk jako klasifikátory apod. Neměl jsem dost času se těmto odlišnostem věnovat a tak jsem to ani nedokončil. Později jsem měl možnost zopakovat si styl učiva Pevnosti na FF UK.

Na Filozofické fakultě jsi studoval dva roky. Proč už jsi nenastoupil do třetího?

První dva ročníky tam jsou zajímavější, třetí ročník je hlavně samostatná práce a příprava na bakalářské zkoušky. Studium oboru ČNES bylo pro mě náročné, zároveň jsem totiž pracoval i ve Výzkumném ústavu.

Stalo se mi, že jsem třeba i pětkrát za den pendloval (přesouval se - pozn. redakce) mezi prací a školou. Bylo to pro mě hodně nervově vyčerpávající. Nemohl jsem se studiu příliš věnovat.

Jaké jsou podle Tebe výhody a nevýhody studia SP na FF UK a VŠCHT?

Výhodou studia ČNES určitě je, že se tu dozvíš informace o SP, více se ponořuješ do této problematiky. Nutností je však hodně číst povinnou literaturu, dobře ovládat český jazyk, perfektně pochopit sdělovanou informaci (byl jsem totiž dán do skupiny se slyšícími studenty, kteří mají jiné, na ovládání českého jazyka náročnější hodiny doplňkové češtiny než neslyšící).

Na VŠCHT se mi líbila především komunikace s přírodou, tzn. praxe a práce v laboratoři. Vytvářeli jsme například návrhy projektů čistíren odpadních vod, vodáren, převážně jejich technologickou část.

Nevýhodou mého studia na FF UK bylo, že jsem neměl vždy automaticky tlumočníka, protože mne zřejmě považovali za lehce nedoslýchavého.

Jak ses pak dostal k České unii neslyšících?

S ČUN jsem spolupracoval už dlouho. Podílel jsem se na organizaci pár jejích velkých akcí, jakými byla například výměna neslyšící mládeže Deaf Youth Exchange mezi Anglií a Českou republikou a letní tábor Summercamp pro mladé neslyšící a nedoslýchavé lidi z celé Evropy.

A jak ses dostal až na místo předsedy?

O práci předsedy ČUN Praha jsem původně vůbec neuvažoval. Až najednou tři týdny před volbami na valné hromadě se spousta lidí začala na mě obracet, zda nechci dělat předsedu. Tak jsem šel za dosavadním předsedou Františkem Tichýma ptal se na jeho názor. Říkal, že není problém zapsat se do kandidátní listiny, abych mohl dělat předsedu. Členem ČUN Praha jsem už 3 roky. Valná hromada ČUN Praha proběhla 15. září 2005 a já byl zvolen.

Jak bys, Martine, krátce představil neznalému Českou unii neslyšících, oblastní organizaci Praha?

ČUN Praha je jednou částí celého svazku České unie neslyšících. Naše sídlo je v Dlouhé ulici 37 v Praze 1, hned vedle Náměstí Republiky. Centrum denních služeb nabízí především sociální služby (dvě sociální pracovnice zajišťují klientům komunikaci s úřady), tlumočnické služby (dvě tlumočnice), právní služby a osvětové přednášky o nejrůznějších tématech včetně problematiky hluchoty.

V našem denním stacionáři pak členům nabízíme nejrůznější aktivity v několika zájmových klubech, jako je klub žen, seniorů, turistů, karet a šipek. Od ledna 2006 tu plánujeme také klub ohluchlých.

Jaké jsou Tvé úřední hodiny, Martine?

Neslyšící mne v kanceláři v Dlouhé najdou vždy v úterý od 14 do 19 hodin a ve čtvrtek od 15 do 19:30 hodin.

A Tvé plány do budoucna? Co bys tady rád změnil?

Chceme tu využívat všechny možnosti, které nám náš stacionář nabízí. Rádi bychom i nadále nabízeli kvalitní služby a nové podmínky podle nového sociálního zákona, který bude v roce 2006 snad schválen.

A samozřejmě i nadále pořádat tradiční akce, které ČUN Praha pořádá. Jsou to především Společenský ples neslyšících, turistické akce, dny otevřených dveří, mikulášské zábavy, vepřové hody a další.

V listopadu úspěšně proběhl IV. Společenský ples neslyšících. Kdy se členové i další neslyšící mohou těšit opět na další?

Listopad byl pro nás velmi nevýhodný termín, ale chtěli jsme plesem oslavit naše patnáctileté výročí. Rádi bychom se však vrátili do únorové sezóny. A protože letos to už nestihneme, tak V. Společenský ples neslyšících plánujeme na únor 2007.

V plánu však máme podobnou, i když menší akci. Jednalo by se o výstavu obrazů neslyšících umělců spojenou s nějakou zábavou. O patro nad námi byla totiž majitelem domu otevřena obrovská místnost. V rámci této akce chceme udělat také malý plesík přímo v srdci naší klubovny. Je to samozřejmě jen plán.

Od založení ČUN Praha uběhlo už více než 15 let. Spolu s příjemnou stránkou oslav si však člověk také všimne, jak spolu s tím zestárla i členská základna. Chystáš Martine nějaké omlazení klubové základny?

Ano, nezadržitelné stárnutí členské základny je jedním z nejvážnějších problémů, které nejen mě trápí. Ale mladí neslyšící jsou stále více zaneprázdněni a schází se třeba jinde. Samozřejmě však také chystáme i akce pro mladé neslyšící. Zmínil bych alespoň čtyři: v sobotu 11. února 2006 Valentinskou zábavu, každé úterý pak provozujeme čajovnu, kam může přijít kdokoliv a seznámit se s činností naší organizace. Dále chystáme znovuotevření kurzů práce s počítačem, kde by se nejen mladí neslyšící mohli naučit vyhledávat třeba práci. A díky grantu z Prahy 2 jsme také získali prostředky na nákup rehabilitačních pomůcek. Díky tomu nabízíme rehabilitační cvičení, a to i individuální s instruktorkou, která také provádí masáže. Výhodou je, že umí znakový jazyk.

Martine, jak vypadá takový Tvůj běžný pracovní den, když přijdeš do své kanceláře?

Po příchodu nejprve podepisuji a razítkuji papíry, které jsou potřeba. Pak se věnuji přátelům i členům, když potřebují něco okamžitě vyřešit nebo pomoci. Rád vyhovím každému, kdo ode mě potřebuje poradit. O ty vlastní klubové aktivity se většinou stará moje místopředsedkyně Denisa Lincová. Musím však začít více chodit mezi naše členy. Teč na konci roku jsem to trochu zanedbával. Ale mám tu v kanceláři docela dost práce.

S jakými dalšími organizace neslyšících spolupracuje ČUN Praha?

Na sklonku roku jsme začali úzce spolupracovat především s Klubem ohluchlých, od kterého v lednu převezmeme členskou základnu. Hodně našich členů je také zároveň členem Pražského spolku neslyšících, takže to je dost člensky propojené mezi těmito organizacemi.

Domníváš se, Martine, že třeba tady v Praze je těch organizací neslyšících dost nebo málo?

Těch organizací neslyšících je spousta, myslím, že by jich mohlo být v Praze i méně. V zahraničí se mě na to už ptali, proč je u nás tolik organizací pro SP. Není to tam tolik obvyklé. Ptal se mě na to dokonce i viceprezident Světové federace neslyšících (WFD).

Co bys přál ČUN Praha do roku 2006?

Aby se splnila všechna přání našich členů. Také mnohem lepší a hlavně jednodušší spolupráci s jednotlivými městskými úřady v Praze a hodně sponzorů. A také, aby Česká unie neslyšících hodně pomáhala všem, kdo tu pomoc potřebují.

Tak to Ti držím palce a přeji i Tobě, ať se daří!