S Lucií Bílou jsem se setkala na jejím Černobílém turné. I když byla unavená po velmi náročném koncertě a měla před sebou ještě dlouhé natáčení, zářila a byla plná světla stejně jako její turné. Během něj představila svou znakovanou píseň „Stop“, ke které natočila s tlumočnicí Ivonou Ivicovou ve spolupráci s neslyšící Monikou Goldefusovou videoklip.
1) Kdy jste se poprvé setkala se světem neslyšících a čím Vás zaujal, překvapil?
Už v dětství jsem měla blízko holčičku, která neslyšela. Tenkrát jsem si neuvědomovala, jak je to těžké a kolik trápení lidem se stejným postižením život přináší, brala jsem to jako něco přirozeného, jako že je někdo klidný, divoký, upovídaný, tichý a někdo pro změnu hluchý… Co mě v budoucnu překvapilo, je to, že můj dětský pohled byl správný, a to právě z úhlu neslyšících, kteří si nikdy nestěžují a berou to, co jim život přichystal, mnohdy i jako dar a výhodu nad ostatními.
2) Je něco, co jste se od neslyšících naučila, co jste si uvědomila?
Mají v sobě zvláštní klid, jako by víc vnímali své okolí, víc mu naslouchali a navíc naslouchali tomu podstatnému, a tím nejsou vždy slova, ba naopak pocit, energie a oči, které jsou studní do duše. Říká se, že lidi zapomenou, co jste jim řekli, ale nezapomenou, jak jste se s nimi cítili. Právě to je to, co si právě neslyšící uvědomí dřív než ti ostatní – vnímají víc u lidí duši a ne slova, která jsou mnohdy prázdná. Mluviti stříbro, mlčeti zlato…budu teď pro své nové přátele ráda mlčet.
3) Jaké pro Vás bylo setkání se znakovým jazykem? Jaký znak se Vám nejvíce líbil a jaký bylo složitější si osvojit?
Na nápad spojit se se světem neslyšících mě přivedla jedna ze soutěžících v naší talentové soutěži, byla to Dominika a já jí za nápad budu vždy moc vděčná.
Přišla a s obrovskou pokorou nám ve znakové řeči předvedla písničku. Mě to tak nadchlo, že jsem se té krásné myšlenky už nepustila. Spojila jsem se s jednou báječnou překladatelkou a řekla jí svůj nápad. Vůbec jsem netušila, jak je znaková řeč krásná a jak je důležité umět říct myšlenku i obličejem – prý jsem pro to stvořená :-D. Je pravda, že bych mohla obličejem i tančit :-D. Moc mě bavilo si svět této řeči objevovat.
Líbí se mi znak láska, ale i smutek a sen. Všechny bavil lhář a já měla největší problém vyjádřit vzdalující se kočár.
4) Jak vzpomínáte na natáčení videoklipu „Stop“?
Natáčení bylo moc krásné. Na začátku jsem si myslela, že to celé nechám na krásné a šikovné překladatelce Ivoně (Ivicové, pozn. red.), ale režisér klipu mě sedět nenechal. Nakonec jsem se učila celou písničku a nechala se vést Ivonkou, ale i neslyšící Monikou (Goldefusovou, pozn. red.), která mě hlídala a bez které by to nedopadlo takhle dobře. Je to zlatíčko, vydržela se mnou pracovat několik hodin a nejvíc mě překvapila, když si pozdě večer před odchodem svolala celý štáb a všem s láskou poděkovala za nádherně strávený den. Byla by to škola pro všechny, kdyby viděli, s jakou úctou ta mladá slečna přistoupila ke svému úkolu, ale i k nám všem. Někdy narážím na lhostejnost, na samozřejmost, s jakou lidi přistupují ke svému okolí, ale Monika všem vyrazila dech a taky se zatajeným dechem jsme ji všichni poslouchali.
5) Můžou se neslyšící těšit na další znakované videoklipy a spolupráci?
Nechce se mi od toho utíkat a ráda bych byla tomuto světu platnější, a tak jsem si prosadila celé taneční číslo s písničkou „Stop“ i na „Slavíka“. Sice tam ze znakové řeči je jen část, ale je to takové zamávání mým kamarádům, s kterými jsem se díky této písničce seznámila. Na mém „Černobílém turné“ jich bylo mnoho a já jsem ráda, že jsem konečně mohla nabídnout něco i pro ně.
6) Během koncertu jste říkala, že Vás motivují muži, umíte si představit, že by Vás neslyšící fešák inspiroval k učení znakového jazyka?
Pro lásku bych se naučila i chodit po vodě :-D.
7) Na koncertě jste měla obří svítilnu, kterou jste si doslova posvítila na diváky. Na koho/na co byste si nejraději posvítila?
Moc by mě zajímalo, jak působím na lidi, kteří neslyší můj hlas. Je pro mne důležité, abych od těch správných lidí věděla, že jdu po dobré cestě a že jdu dobrým směrem. Zpěv je moje jistota, ale to, co ze mne jde, je důležitější. To je to, co chci předávat lidem – laskavost a lásku… a nebo energii a dobrou náladu. Nějak mám pocit, že právě neslyšící jsou ti, kterým nemůžu lhát, nemůžu se schovat za velký rozsah či barvu hlasu, za dobrou píseň, nebo slova –to vše se dá naučit, čistota duše se naučit nedá.
8) 20. září 2014 se bude konat Mezinárodní den neslyšících, měla byste chuť se ho zúčastnit?
Už teď se těším…
Připojte se! 