U nás v Čechách je trochu podivné přemýšlet o tom, jestli je čeština mým prvním jazykem (jestli je mým prvním jazykem jazyk český), protože u nás se užívá v naprosté většině jen jeden jazyk, a to český. Zatímco v jiných státech je běžné hovořit více jazyky, např. v Brazílii je obvyklé, že se tam mluví nejen španělsky, ale i portugalsky. Ale co menšiny, např. Romové? Ti by možná mohli mít trochu potíže s odpovědí na otázku, co je jejich mateřským jazykem - romština nebo čeština? Víme, že Romové doma rádi mluví romsky, protože je jim to vlastní. Naproti tomu však v práci nebo ve škole by jim nikdo nerozuměl, tak užívají češtinu. Je také možné, že někteří z nich již odmalička slýchávali oba jazyky. Co je ale pak pro tuto skupinu mateřským jazykem?
Možná že si takové otázky pokládají i neslyšící, obzvláště ti, kteří byli vychováváni slyšícími rodiči, nebo někým, kdo na ně od útlého věku mluvil... Co je pro ně prvním jazykem - český nebo znakový? Známe ty, kteří dávají přednost jazyku mluvenému, i ty, kteří naopak dávají přednost jazyku znakovému, ale proč tomu tak je??
Může být znakový jazyk mateřským jazykem i pro toho, který se jej naučí později? Dostáváme se k otázce, co je vlastně mateřský jazyk? Je mateřským jazykem ten jazyk, kterým na nás od narození mluvili naši rodiče?
Dříve, než se podíváme na to, co odborníci píší o kritériích, která rozhodují o tom, co je mým mateřským jazykem, vysvětleme si, co jsou kritéria. Jsou to pravidla, podle kterých potom rozdělujeme objekty do skupin (např. ti, co mají černé a hnědé vlasy, budou patřit do skupiny tmavovlasých lidí; ti, co mají blond vlasy, budou patřit do skupiny blond lidí - tady je naším kritériem barva vlasů). Jiný příklad: Když si chceme koupit tričko, stanovím si vlastní kritérium (pravidlo) - tmavě modrá barva a střih kolem krku ve tvaru V. Podle těchto kritérií si pak vyberu tričko.
Vraťme se ke kritériím, která nám pomohou určit, co je naším mateřským jazykem. Není to jednoduché, záleží na více okolnostech.
Prvním kritériem je původ jazyka. Toto kritérium se považuje za samozřejmé. Zde se jedná o ten jazyk, jehož slova (mluvený jazyk) jsme slyšeli poprvé nebo jehož znaky (znakový jazyk) jsme viděli poprvé - od prvního člověka. Díky tomu jsme vlastně poznali, že na světě existuje nějaký jazyk, který umožňuje, že si lidé rozumí. Podle tohoto kritéria je pak tento jazyk jazykem mateřským.
Podle druhého kritéria je mateřským jazykem ten jazyk, který lépe ovládám. Ptám se sebe, jakým jazykem se mi lépe "mluví" buč českým nebo znakovým, který jazyk používám např. při mém vysvětlování, nebo při vyprávění napínavého filmu. Tomuto kritériu se říká kompetence jazyka.
Mateřským jazykem také může být ten jazyk, který používám nejčastěji - tedy používání mateřského jazyka. Na první pohled to vypadá, že to je samozřejmé. Ale ve skutečnosti to může být jinak, například Rom, který je celý den v práci, kde se mluví česky, pak jde domů, jeho manželka je bílá - Češka, s ní zas mluví česky...kdežto se svou vlastní romskou rodinou se vidí jednou měsíčně, nakonec z toho vyplývá, že nejčastěji používá český jazyk, i když by samotný Rom dal přednost romštině. Nebo to může také záležet na uživateli, jak dalece svůj přednostní jazyk prosadí (kladení důrazu na svůj jazyk - tímto jazykem se bude se mnou mluvit) a pak jeho bližní budou užívat jeho jazyk, který je pro dotyčnou osobu více vyhovující. A tak to může být podobné i se znakovým jazykem1.
Nakonec to může být sám uživatel, který si řekne, kterému jazyku dává přednost. I když jej třeba neužívá (např. děti v romské rodině již romštinu moc neovládají, ale považují ji za svůj mateřský jazyk), identifikuje se s daným jazykem, jinak můžeme říci identifikace jazyka.
Nyní se dostáváme k poslednímu kritériu, které je spíše takovým "lidovým kritériem", jak lidé rádi říkají. Zde bereme v potaz sny (v jakém jazyce se nám zdají sny? - mně (Jana) se například někdy zdají sny, kde se ukazuje a naopak jindy sny, kde se mluví). Nebo jazyk, ve kterém si člověk potichu mluví (nebo si při tom ukazuje?). Zde se řadí i otázka jako - v jakém jazyce si počítáme matematické úkoly.
Jednou se mně (Lucii) samotné stalo, že jsem si při psaní testu nemohla vzpomenout na určitý pojem, a v tom pojednou se mi vybavil obraz tlumočnice a současně znak toho pojmu, a už jsem věděla, jaké slovo si napsat. To je to "lidové" vybavení.
A už víte, co je vaším mateřským jazykem? To asi těžko, když o tom tak přemýšlíme, aniž bychom brali v potaz okolnosti, náš způsob života...to znamená, v jaké společnosti jsem nebo kam rádi chodíme, podle toho, co nám jaká kultura nabízí, nemůžeme se jednoznačně rozhodnout. Je třeba si položit otázečku: "Co je ta společnost?", "Patří Neslyšící do společnosti? Do společnosti většinové, tedy slyšících?"
Na tyto otázky se podíváme až příště, řekneme si také něco o kulturní menšině, která je součástí většinové společnosti.
Přečtěte si také:
- Znakový jazyk (Bencie Woll, Encyclopedia of Languages)
- Jazyk znakový, jazyk přirozený (Petra Bímová)
- Jazyky neslyšících (Linda Awadová, 2006)
Připojte se! 