Tento článek má Otázky:
1. Kam chodíte do kostela (na církevní shromáždění)? Pozn. původně byla jen první otázka, ale někteří z respondentů neužívají termínu kostel - ale spíše místo, kde se schází církev)
2. Co vám v této oblasti chybí, co postrádáte?
3. Jak jste se dostali k Bohu? - Jak jste získali informace?
4. Jak jste se dostali k Bohu? - Jaký byl první impuls?
5. Co pro vás víra v Boha znamená (co vám přináší)?
MUŽ (25)
Foto: Turínské plátno – zdroj: internet
1. Do kostela nechodím, Ježíš také nechodil do kostela. Jinak s kupina v našem městě má zatím málo členů, jsme začátečníci, proto se scházíme nepravidelně ve srovnání se skupinami, které mají víc členů, které znají bibli. Ale v rámci celé České republiky se naše setkání pořádají pravidelně.
2. Ježíš říká: „Když mě budete poslouchat a držet se mých slov, tak vám nic nebude chybět. Já jsem Pravda, Cesta a Život.“
3. Už od 12 let jsem přemýšlel o existenci Boha.
4. Poprvé jsem v Boha uvěřil ve 22 letech.
5. Ježíš říká, že je Cesta, Pravda a Život, a já cítím, že je to opravdu tak. Jeho chování je mnohem spravedlivější, než jsem si myslel.
MUŽ (32)
1. Tak různě. Do kostela chodím každou neděli, objednám si vždy tlumočníka přes Centrum pro zprostředkování tlumočníků. Mám štěstí, že jej nemusím platit. Nebo se občas v jedné vesnici sejdeme s neslyšícími, kteří jsou jiné víry. Navzájem se ale respektujeme, čteme si bibli a rozebíráme ji.
Vybíráme si různé kostely, když si nějaký vybereme, obvolám smskou všechny neslyšící, kteří chodí s námi, a napíšu jim, ve kterém kostele se sejdeme.
2. Chybí mi více setkání s neslyšícími, např. na Brněnsku se pořádá setkání, ale pro nás je to daleko. Taky mi vadí „antitolerance“ proti jiné církvi mezi věřícími neslyšícími, chybí mi příjemné popovídání si mezi sebou (nechci, aby to bylo jako válka mezi náboženstvími).
3. Moji rodiče jsou věřící katolíci. Jako malý jsem si četl se zájmem obrázkovou bibli, rodiče mi ji vysvětlovali. Ale byl to jen základ, více informací jsem dostal až po revoluci.
4. Impulsy mám pořád, ale nejvíce jsem to cítil, když jsem byl vážně nemocný – měl jsem zánět mozkových blan a měl jsem psychické problémy. Cítil jsem anděly, přesněji řečeno duchovno. Neviděl jsem je, ale cítil jsem je. Je to těžké vyjádřit.
Také to vidím v přírodě, která je velkým darem od Boha, který mohu vnímat pořád a pořád, cítím se jako znovuzrozený. Uvědomil jsem si to, když jsem viděl film o svatém Františkovi, který měl rád přírodu.
5. Dává mi sílu, duchovní sílu a hlavně světlo, které mohu ze sebe vyzařovat pro všechny. Také vždy vyslyší mé modlitby.
MUŽ (35)
1. Chodím do „kostela“ slyšících, který je typu rodinného domu. Máme tam bezplatný pronájem. Setkání jsou jednou týdně v pondělí na jednu až jednu a půl hodiny. Zde se pravidelně scházejí neslyšící z města. Občas se scházíme i o víkendech, to se sjedeme z celé České republiky. Setkání máme na jiném místě – v rekreačním areálu.
2. Za závažný nedostatek považuji pouze chybějící CD-ROM s překladem biblických textů do znakového jazyka, nic jiného mě nenapadá.
3. V roce 1993 sem přijeli neslyšící američtí misionáři, kteří navštívili klub na Vodově. Pozvali nás do své církve, byl jsem zvědavý, tak jsem přijal jejich pozvání. Řekli nám, že jsou součástí církve a setkávají se, aby si povídali o Bohu. Tehdy bylo zrovna na setkání téma srdce. Sdělili nám, že se pravidelně setkávají, dokonce i neslyšící. Divil jsem se. Neslyšící Američané potom odjeli, místo nich tu zůstal slyšící, který uměl znakový jazyk a občas měl slyšícího tlumočníka. Setkání mi ale už nic neříkala, nedotkla se mého srdce. Všiml jsem si však, že ti, kteří tam chodili (slyšící i neslyšící), byli milí a hodní k sobě navzájem. Přestal jsem tam však chodit (nic mi to neříkalo).
Uběhlo sedm let. Pak přijela Vesta (Vesta D. Sauter – misionářka z USA– pozn.red.) , která je odbornicí na znakový jazyk, tlumočení apod. Dozvěděl jsem se, že dojíždí do Brna. Poprosil jsem ji o setkání a požádal ji, aby mě a další neslyšící zasvětila do metody vyučování znakového jazyka. Jednou mě pozvala do horního patra, že se tam vypráví z bible. Mávl jsem s nezájmem rukou. Opakovaně jsem odmítal její pozvání, až jednou jsem tak zkusil zajít a zůstal jsem údivem stát: ukazoval se tam znakový jazyk – naprosto přesný, čistý – a to se dotklo mého srdce. Byl jsem překvapený, že Vesta má neslyšící spolupracovníky – misionáře, kteří ovládali znakový jazyk. Konečně byla komunikace taková, jaká má být – bezbariérová. Rozuměli jsme si. A to byl také ten první impuls pro setkání s Bohem.
4. Již před setkání s Vestou jsem dlouho hledal Boha, měl jsem ho sice v srdci, ale nikdo mi neotevřel cestu k němu. Bibli jsem nerozuměl, s tlumočníkem to také nebylo to pravé….až díky znakovému jazyku Vesty a jejích spolupracovníků jsem dostal přesně to, co jsem hledal.
5. Dává mi pokoj….je toho spousta….před vírou jsem nevěděl, co je život, teď už díky Bohu vím, co je. Bůh mě také vede životem, říká mi, jak mám žít, kam mám jít. Už vím, co je dobro a zlo, jak to poznat. Dozvídám se mnoho zajímavých událostí z historie. Dává mi možnost věci lidem vysvětlit. Vést je k tomu, aby nebyli „slepí“ – probudit je. V životě jsem stále hledal a hledal, neměl jsem jistotu, nyní jsem vše nalezl u Boha, u něho jsou odpovědi. Také vím, že se dobře postará o rodinu, má pro ni plán.
Znak „Bůh“: Jan Žampach
zdroj: Slovník znaků křesťanských
pojmů pro neslyšící.
Praha: Naděje, 2001.
ŽENA (27)
1. Nyní mám dvě možnosti: mám své tři čtyři oblíbené kostely, vždy si objednám tlumočníka nebo dojíždím do jedné vesnice k neslyšící rodině, tam se sejde několik neslyšících přátel.
2. Chybí mi odborné semináře vedené odborníky pro neslyšící zaměřené do hloubky, podle
aktuálních potřeb. Musím sama hledat. Chybí mi komunikace s „odborníky“, ale naštěstí mám kamarády, s kterými si můžu povídat.
3. Díky náboženství. Po revoluci mi škola (Ječná – pro neslyšící; základní škola pro sluchově postižené v Praze v Ječné ulici – pozn.red.) nabídla kroužek náboženství, ze zvědavosti jsem se přihlásila.
4. Také díky mojí mámě, která mě v 8 – 9 letech vzala do kostela. Bylo tam málo lidí, kolem třiceti, a příjemný, usměvavý, mladý kněz. Cítila jsem mezi lidmi něco navíc.
5. Dává mi rytmus života. Také mi vždy dává nadhled. Občas mi pomůže dívat se na svět mimo (jako že nejsem v něm), např. když jsem smutná, umím si od smutku vzít radost a naopak.
Připojte se! 