zobrazeno: 6077x

Amerika - ráj neslyšících

zdroj: Gong 7-8/2007 publikováno: 15/10/2007

Někdy se někomu poštěstí a vyrazí si za oceán do Ameriky. Ať už za svou láskou, kvůli práci, nebo proto, že je bohatý a neví, co s penězi. Někdo se tam dostane i díky něčemu jinému... Udělala jsem rozhovor se dvěma muži, kteří se možná znají jen od vidění. Každý je jiný. Vojtěch Mrózek se narodil jako nedoslýchavý a Petr Vysuček je neslyšící. Každý má jiné zájmy, jiné přátele a přece je něco spojuje. Návštěva Ameriky včetně Gallaudetovy univerzity – ráje Neslyšících, v jejímž areálu se nachází základní, střední a vysoká škola, koleje, jídelna i hotel, sportovní hřiště, posilovna i krytý bazén. Nechybí tam knihovna se studovnou, galerie a divadlo. Dokonce i pošta tam je. Oba do tohoto ráje vyrazili díky své škole...

Odpovídá Vojta M.:

Vojto, v květnu letošního roku jsi jel do USA studovat na Gallaudetově univerzitě, do centra vzdělávání Neslyšících.

Byl jsem v USA s Filosofickou fakultou UK společně se spolužáky. Studovali jsme tam 3 týdny.

Jaké byly tvé první pocity z GU? Je to obrovský areál. Říká se, že je to ráj Neslyšících na zemi.

Před odletem jsem koukal na internetu, jak to na GU vypadá. Vzalo mi to dech. Je to takové malé neslyšící městečko a nachází se v něm skoro všechno. Mají tam i vlastního neslyšícího zubaře, policajty, herce... Máš pravdu, že to ráj Neslyšících na zemi.

Jak probíhala výuka? Byla speciálně upravena pro vás?

Je vždy speciálně upravena pro mezinárodní studenty, kteří tam přijedou. Nejdřív se učí na ELI (English Language Institute), který ej součástí GU. Učili jsme se základní ASL - americký znakový jazyk a pak MVL (Multi Visual Launguage) – přiřazení slovíček: např. The, In, Opposite ke geometrickým tvarům. Psali jsme v AJ, četli a vyprávěli si. Výuka na GU se vůbec nepodobá výuce v ČR. Každý student má svoji lavici a ve třídě nejsou okna, jak jsme zvyklí. A navíc tam byla zima, měli až moc dobrou klimatizaci.

Výuka probíhala s neslyšícím americkým profesorem? Jakou formou?

Výuka probíhala s neslyšícím profesorem hlavně v ASL. Jsou tam jen neslyšící. Někdy jsme ho provokovali naším českým jazykem. (smích)

Jsi nedoslýchavý, znakový jazyk ovládáš spíš pasivně. Rozuměl jsi neslyšícímu profesorovi nebo jste měli tlumočníka?

To máš pravdu, že ho ovládám pasivně. Ale naštěstí půl roku před odletem do USA jsme chodili na ASL na Filosofické fakultě a měli jsme amerického učitele, který se snažil nás naučit základy ASL. Vůbec jsme neměli tlumočníka. Když jsem do USA přiletěl, pomalu jsem jim nerozuměl! Neboť rychle používali prstovou abecedu. To byl takový fofr, že jsem nestačil přečíst ani A! (úsměv) Ale nebyl to můj velký handicap, později už to docela šlo.

Získal jsi pak nějaké osvědčení?

Získal jsem osvědčení, že jsem absolvoval tento základní kurz ASL. Ale to neznamená, že již můžu tlumočit a učit lidi v ASL. Na to si netroufám.

A co mimoškolní aktivita studentů? Mají tam o zábavu a sport postaráno?

V době, kdy jsme přiletěli na GU, hodně studentů jelo domů, neboť byl konec školního roku. Ale jinak holky hrají závodně volejbal, kluci americký fotbal a wrestling (zábavná show, při které profesionální zápasníci napodobují bojový sport).

Co jste dělali kromě toho, že jste studovali?

Sportovali jsme – plavání, atletika a tenis. Dokonce jsem zkusil bouderling (lezení na umělé stěně v GU). Jezdili jsme po Washingtonu. Poslední týden v USA jsme hráli denně volejbal. Proti Američanům jsme prohráli, ale já jsem to nesl statečně.

Kde jste spali? Přímo v Gallaudetově univerzitě nebo u nějaké rodiny?

Spali jsme na koleji přímo v GU. Hned po příletu jsme objevili mrtvé šváby ve vaně a smrdělo to tam.

Dorozuměl ses bez problémů anglicky, nebo jsi musel často vytahovat slovník?

Bez problémů to určitě nebylo, tu a tam nějaké malé potíže. Slovník jsem zapomněl v ČR, tak jsem ho nepotřeboval. (smích)

Našel jsi tam nové přátele?

No jistě, ale jen neslyšící. Byli tam přátelé nejen z USA, ale i z jiných koutů světa. Třeba kamarád Avi je z Indie, Larry z Nigérie a další z Chile, Jamajky a Aljašky...

Podívali jste se na nějaká krásná místa?

Byli jsme se podívat v New Yorku. To město je obrovské a miliony lidí v něm! A taky jsme se byli podívat ve městě Baltimore. Je to přístavní město. Ale nebyli jsme v Národním parku. To byla škoda. Zážitky mám přímo fajnové! Vzpomínám na krásné chvíle s našimi spolužáky a s lidmi z celého světa. Byli jsme dokonce v zábavném parku v Six Flagsu, kde byly jen samé horské dráhy.

Nedá mi to, abych se nezeptala na jídlo?

Jídlo v USA se nedalo jíst, vařili moc tučná nebo sladká jídla. Vše ve velkých porcích. Třeba jeden americký kopeček zmrzliny, to je u nás jak 3 kopečky. U nás v Čechách je jídlo daleko lepší. Chybělo mi vepřo, knedlo a zelo. Jaká česká lahůdka! (úsměv)

A co kultura v Americe, líbila se ti?

Kultura v USA? Ta byla zajímavá a osobitá. Mají jiná pravidla a způsob života. Mají třeba omezení, že nesmíš mít v ruce alkohol, jinak máš problémy s policajty.

Kdybys měl porovnat české a americké dívky, které by vyhrály?

Bez rozmyšlení určitě české holky jsou nejkrásnější. Většina holek v USA byly z těch tučných jídel hodně víc při těle.

Vím, že jsi měl problémy s vízem, jak to bylo?

Po příletu do USA jsem měl problém s celníkem, který mi nemohl dát razítko, abych mohl studovat, protože jsem měl turistické vízum. Nikdo to nemohl tušit, ani já. Celníci se tam dohadovali asi hodinu. Byl jsem z toho unavený. Nakonec mi celník vrátil pas, ale s utrženým kouskem papíru z pasu. Od této chvíle jsem měl neplatný pas. Jen jsem mlčel, byl jsem oproti celníkovi takhle malý. Ale pustil mě do Států. Chybu udělala Americká ambasáda v Praze. Po návratu do Prahy jsem dostal na úřadě nový pas s vízem na 10 let.

Chtěl bys ještě pak někdy ve svém životě jet do USA?

Určitě jako turista a možná i pracovně. Rád bych si prohlédl jejich národní parky a hory. Hlavně bych chtěl na Aljašku. Je to jen otázka peněz a vůle.

Odpovídá Petr V.:

Petře, v roce 2001 jsi vyrazil se svými spolužáky z Filozofické fakulty do USA. Během pobytu jsi měl možnost zhlédnout Gallaudetovu univerzitu - centrum vzdělání Neslyšících. Jaký byl tvůj první dojem z GU?

Na GU jsem se dostal poprvé před 6 lety, je to dlouhá doba, na první dojmy si těžko vzpomínám. Ale je pravda, že to byl pro mě silný zážitek. Neexistovaly tam pro mě žádné komunikační bariéry. Vůbec jsem tam nepotřeboval tlumočníka. Všichni ovládali znakový jazyk. Cokoliv jsem si potřebovat zařídit, vždy jsem se domluvil – ať už to bylo s učiteli, úředníky, policií, kuchařkami, uklízečkami, prostě nikdy jsem na žádnou bariéru nenarazil. To byl pro mě opravdu silný zážitek.

Měl jsi možnost nahlédnout do výuky?

Neměl. Byli jsme na GU v létě, kdy žádná výuka neprobíhala. Naše skupinka absolvovala pouze letní školu.

S jakými předměty ses seznámil?

Učili jsme se hlavně angličtinu. Pak také historii Neslyšících a ASL (Americký znakový jazyk).

Výuka probíhala s neslyšícím americkým profesorem. Jelikož jsi neslyšící, nejspíš jsi neměl problém mu rozumět. Nebo se vyskytly menší problémy?

Výuka probíhala přímou metodou, tedy ne v mezinárodním znakovém systému, ale přímo v ASL. Neměli jsme tlumočníka. Učitelé nám jen trochu přizpůsobili svůj projev v ASL, pro mě to nebyl problém, všemu jsem rozuměl. To je ale moje zkušenost Neslyšícího. Někteří moji nedoslýchaví spolužáci občas nerozuměli, protože ještě znakový jazyk neovládali dostatečně, a tak jsem jim občas tlumočili, co profesor vykládal.

Každý profesor musí umět znakový jazyk nebo pokud je slyšící, tak má s sebou tlumočníka?

Všichni museli ovládat ASL. Nevím, jestli se toto nějak nezměnilo, ale v roce 2001 to tak bylo. Musím říci, že se mi moc líbila přímá metoda výuky neslyšícím učitelem v ASL. Byli jsme s ním v přirozeném kontaktu, hned jsme reagovali na něj a on na nás poznal, co si o jeho výkladu myslíme. Bylo to pro mě poprvé v životě, co jsem viděl neslyšícího učitele. V roce 2001 ještě u nás žádní neslyšící učitelé nebyli. Tito neslyšící učitelé pro mě byli velkým vzorem pro mojí budoucí práci.

Nevíš, jaká je úspěšnost neslyšících absolventů? Dostávají se bez problémů do zaměstnání?

Na tuto otázku nemůžu odpovědět, nedostali jsme o tom žádné informace. Ale myslím si, že Neslyšící tam mají na trhu práce dobré podmínky.

V areálu Gallaudetovy univerzity se nachází „městečko“ Neslyšících. Myslíš, že by něco takového mělo existovat i v ČR?

Myslím, že odpověď na tuto otázku záleží na lidech v ČR. Samozřejmě je to krásný sen. Ale proč by se nemohl splnit?! Stačí jen, aby si všechny školy pro neslyšící, organizace atd. konečně uvědomily, že by měli respektovat Neslyšící a že by všichni, kdo tam pracují, měli umět český znakový jazyk. Pak by byl ráj i tady. Toto pochopení ale zatím u nás ještě není.

V roce 1988 došlo ke studentské bouři na GU, aby prezidentem byl sluchově postižený, nikoliv slyšící Dr. Elisabeth Ann Zinserová. Neslyšícím studentům se nakonec podařilo vydobýt, aby na post prezidenta stanul neslyšící prezident. Obdivuješ studenty, že se jim podařilo stát na svém?

Nevím, jestli se mě ptáš, protože jsem Neslyšící? Nebo protože si myslíš, že něco podobného já uskutečním v Čechách? Myslím, že nemůžeme tuto událost soudit, snažím se být neutrální, nikdo z nás tam tehdy nebyl. Já osobně studenty respektuji, líbí se mi, že projevili vlastní hrdost a chápu, že chtěli mít v čele své univerzity neslyšícího člověka. Osoba, která je v čele školy, je moc důležitá. Buď je to někdo, kdo všechny problémy Neslyšících zná, respektuje znakový jazyk a podle toho se snaží o to nejlepší pro studenty. Když je to někdo, kdo tohle všechno nezná, je potřeba všechno vysvětlit, ukázat příklady, v horším případě vybojovat. To může zabrat hodně času a vývoj celé školy se díky tomu může zpomalit.

Máš nějaký zážitek z GU?

Zážitků bylo hodně a všechny mě velmi posílily. Na jednu událost ale určitě nezapomenu. Jeli jsme na výlet do jednoho muzea ve Washingtonu, D. C.. Přišli jsme k pokladně a chtěli jsme zjistit cenu vstupného. Paní v pokladně na nás hned začala ukazovat, zeptala se nás, jak nám může pomoci. Všichni jsme ztuhli, byli jsme překvapení, že prodavačka lístků mimo GU také umí ukazovat.

V roce 2002 se konal festival DEAF WAY II. Kromě divadla tam probíhaly i různé přednášky. I ty jsi měl svou přednášku. A jaký jsi z toho měl pocit, stát na pódiu a přednášet pro tolik lidí.

Přednášel jsem o situaci u nás, v České republice. A jaký to byl pocit? Strašný! Bylo tam opravdu hodně lidí a já byl dost nervózní. Navíc moje prezentace na power pointu byla v angličtině, takže jsem musel přemýšlet napůl v angličtině a podle své prezentace přednášet.

Znakoval jsi česky, nebo jsi použil ASL?

Přednášel jsem v českém znakovém jazyce a měl jsem celkem čtyři tlumočníky. Naproti mně seděla v první řadě Radka Nováková, která můj projev simultánně tlumočila do ASL. Vedle mě na pódiu stál neslyšící tlumočník, který projev Radky převáděl do čistého ASL pro publikum. Vedle Radky pak seděl slyšící tlumočník, který se díval na ASL a tlumočil do mikrofonu do mluvené angličtiny a nakonec vedle neslyšícího tlumočníka na pódiu stál slyšící tlumočník, který z mluvené angličtiny tlumočil do mezinárodního znakového systému. Všechno fungovalo naprosto hladce, Radka i ostatní tlumočníci odvedli perfektní práci, ani jednou žádný z tlumočníků tlumočení nezastavil kvůli tomu, že by nerozuměl. Tento systém tlumočení se mi opravdu moc líbil, bylo to jednoduché a krásně to fungovalo. Škoda, že u nás se takto na podobných akcích ještě netlumočí. Příkladem je Miss neslyšících světa…

Líbila se ti kultura neslyšících v Americe?

Ano, moc se mi líbila.

Jací jsou tam neslyšící lidé?

Neslyšící jsou tam stejní jako my. Jeden rozdíl tam ale přeci jen je – všiml jsem si u nich mnohem více hrdosti než u neslyšících v Čechách. Je pravda, že od roku 2001 se toho u nás hodně změnilo, už i v České republice máme více hrdých Neslyšících, ale tehdy to tak nebylo.

Máš tam přátele, se kterými jsi stále v kontaktu?

Potkal jsem tam mnoho zajímavých lidí, ale ztratil jsem s nimi kontakt. Bohužel nemám při svém pracovním tempu čas si s nimi dopisovat.

Chtěl bys ještě pak někdy ve svém životě jet do USA?

Kdyby byla nějaká příležitost jet znovu do Ameriky, určitě bych se tomu nebránil.

Veronika Chladová,
foto: archiv Gongu

 

sdílet na Facebooku      Google záložy           vybrali.sme.sk vybrali.sme.sk

Diskuze a názory k článku

Vložit příspěvek
tu?n?kurz?vapodtr?en?Srtike ThroughGlowst?nov?n?Maqueeform?tovan? textzarovnat dolevavycentrovatzarovnat dopravaodkazEmail Linkhorn? indexdoln? indexuvozovkyListHelp


Pro vložení příspěvku k článku se musíte přihlásit. Nemáte login? Zaregistrujte se. Registrace je zdarma

Nové články a videa
Celostátní sportovní hry sluchově postižené mládeže a dětí — Aplikace Záchranka /2/
08/04/2018 - Česká televize
Celostátní sportovní hry sluchově postižené mládeže a dětí — Aplikace Záchranka
08/04/2018 - Česká televize
Týden diverzity
12/04/2018 - Česká televize
Mezinárodní festival pantomimy Otevřeno 2017
04/04/2018 - Česká televize
Bobista Jakub Nosek
30/03/2018 - Česká televize
Problémy s otěhotněním
24/03/2018 - Česká televize
Centra služeb pro neslyšící a nedoslýchavé
18/03/2018 - Česká televize
Středisko Augustin na Univerzitě Hradec Králové
10/03/2018 - Česká televize
Vícegenerační neslyšící rodiny
01/03/2018 - Česká televize
Tichý svět
12/02/2018 - Česká televize
I neslyšící chtějí pracovat
16/11/2017 - Jaroslava Fuksová
Škola pro sluchově postižené v Holečkově ulici slaví 230 let — Cena Hieronyma Lorma
05/11/2017 - Česká televize
Domácí porody
25/10/2017 - Česká televize
Rezoluce EP o znakovém jazyce
20/10/2017 - Česká televize
Neslyšící řidiči a taxikáři
15/10/2017 - Česká televize
Speciální škola pro sluchově postižené v Radlicích
10/10/2017 - Česká televize

Login 
Přihlašovací jméno:

Heslo:

zapamatovat Zaregistruj se, je to zdarma!
Zapomněl(a) jsi heslo?

nejnovější články z rubriky 
Týden diverzity
Beseda ve věznici
35 let TKN
Křesťanství a neslyšící
Projekt "Vzhůru ke vzdělání"
Andělská vánoční pouť
Hledáme Tiché talenty
Kalendář Tichá místa
Lidé na Osmičce odhlasovali, že Tichá kavárna je nejlepší
Pevnonews 4/2013
« « « VÍCE « « « VÍCE « « «

nejčtenější články z rubriky 
Nové zprávy v českém znakovém jazyce
Časopisy pro neslyšící
Karel Vojkovský, autor fotografií kalendáře APPN
První gay svatba neslyšících
Svatební speciál
Překvapilo mě anglické školství i kultura Neslyšících
Amerika - ráj neslyšících
Rád bych zvýšil životní úroveň neslyšících Slováků
Dobrovolníkem v Litvě
Kompenzační pomůcky jako hobby

uživatelé 
Online
registrovaní: 0
neregistrovaní: 22
celkem: 22
Přihlášení

ikonka 

aktuality 
Jak se stát úspěšným neslyšícím
Jak připravit neslyšící na budoucnost?
Manželské vraždění - tlumočené představen
Pražská muzejní noc - přihláška
Aplikace Pexeso – dárek pro neslyšící děti
Chvála sběratelství
EUDY YOUTH CAMP
EUDY JUNIOR CAMP
Poštovní muzeum i pro neslyšící
Festival Colours of Ostrava si nově užijí i ná

RSS kanály 

[CNW:Counter]