V minulém Gongu jsme zavítali do Sluchového centra Praha za paní primářkou Olgou Bendovou. Odpovídala na dotazy týkající se výběru sluchadel, jejich nastavení a využití. Dnes budeme v rozhovoru o sluchadlech pokračovat, zaměříme se však na dětské uživatele a jejich rodiče.
Paní doktorko, z předchozího povídání už víme, že vybrat vhodná sluchadla není nic snadného. Má tento proces nějaká specifická úskalí, vybíráme-li sluchadlo pro dětského pacienta? V čem spočívají?
Za prvé ve výběru sluchadla. Měla by to být vždy kvalitní digitální vícekanálová sluchadla.
Za druhé v nastavení. u dospělých vycházíme z naměřených prahů sluchu na jednotlivých frekvencích. Konkrétní nastavení za nás provede počítač a my sluchadlo podle sluchových vjemů doladíme. u dětí lze takto postupovat pouze tehdy, jsou - li schopny tyto základní křivky poskytnout. Jedná se o děti starší, přibližně ve věku od 3 let. I tehdy bychom měli natočení audiogramu několikrát opakovat a získat jistotu, že tento subjektivní údaj je spolehlivý.
U mladších dětí nebo u dětí nespolupracujících, například z důvodu vícečetného postižení, máme k dispozici pouze objektivní měření kmenových elektrických potenciálů BERA (pozn. red.: BERA je metoda objektivního vyšetření, které nevyžaduje přímou spolupráci dítěte. Ve spánku jsou mu do sluchátek pouštěny specifické zvuky a měří se elektrická odpověď mozku na tyto podněty). Naměřené hodnoty přeneseme do počítače a sluchadla nastavíme jako u dospělých. Nemáme však subjektivní údaje k dolaďování.
Dalším problémem, se kterým se můžeme setkat, je nejistá pravdivost objektivního BERA vyšetření dětí s vícečetným handicapem, u nichž je i předpoklad psychomotorické retardace. Tady nastávají značné obtíže.
Jaké například?
Zkusím to přiblížit na modelové situaci. Představte si, že pracujete jako foniatr v menším městě. Svého ročního pacienta odešlete do některého sluchového centra na BERA vyšetření a opakovaně dostanete negativní výsledek, nebo-li - je objektivně prokázána velmi těžká vada sluchu nebo hluchota. Vyberete nejvýkonnější sluchadla, budete pomáhat rodině vyrovnat se s diagnózou hluchoty, zajistíte rehabilitaci. Po půlroce se ukáže, že dítě začíná reagovat na některé zvuky, které by jistě neslyšelo, pokud by bylo hluché. Jak upravíte nastavení? Pošlete dítě opět na objektivní měření a elektrofyziologické odpovědi se již objeví, bude se třeba jednat o těžkou nebo středně těžkou vadu. Pokud byste měli tato data na začátku vyšetřování, možná byste zvolili jiná sluchadla, ale zcela jistě byste je nastavili jinak.
Stává se to často?
Takové případy jsou vzácné, ale existují. Domníváme se, že jsou způsobeny nedostatečně vyzrálou mozkovou aktivitou, která není schopná vydefinovat požadovanou odpověď na zvukový podnět při objektivním BERA vyšetření.
Přesto zůstává faktem, že výsledky elektrofyziologického vyšetření u nespolupracujících a velmi malých dětí jsou základním stavebním kamenem k určení přesné diagnózy.
Nastavení sluchadla je určitým kompromisem. Vychází z výše uvedeného objektivního měření, z vlastních zkušeností foniatra a vždy by se mělo přihlédnout k tomu, co o reakcích dítěte říkají rodiče. Po vydání sluchadel by měli docházet s dítětem alespoň jednou za dva měsíce na kontrolu. V případě, že pozorují reakce, můžeme interval kontrol prodloužit nebo naopak. Jestliže se nic neděje, dítě nezačíná reagovat na zvuky, nerozvíjí se řečově, budeme muset sluchadla upravit a brzy si zopakovat objektivní vyšetření.
Další úskalí může nastat ve věku kolem šesti let, tedy v době, kdy sluchadla před nástupem do školy obměňujeme. Dítě si již sluchadla bere samo, samo si upravuje hlasitost a některé zvládá i přepínání programů. Pokud mu zkoušíme kvalitnější sluchadla, můžeme se ale dočkat i negativní reakce a odmítání nového, byť objektivně potvrzeno, lepšího. Dítě je totiž zvyklé na určitý charakter zvuků a řeči. Pokud si potvrdíme percepčním testem lepší rozumění s novými sluchadly, záleží na rodičích, jak přimějí dítě začít nosit nová sluchadla.
Dá se stanovit alespoň přibližná věková hranice, od kdy dítě už může dostat své první sluchadlo?
Podstatné je, aby sluchová vada byla vůbec diagnostikována, a to v co nejnižším věku dítěte. Stále u nás nemáme celoplošný screening sluchových vad, a tím dochází ke zpoždění. V zahraničí je běžné vybavit sluchadly půlroční dítě. Mírným problémem je rychlý růst zvukovodů a tím i nutnost častěji měnit tvarovky ke sluchadlům, ale není v zásadě obtížné zhotovit tvarovku do miniaturního zvukovodu. Samozřejmě, půjde-li o dítě například s těžkou psychomotorickou retardací, které je ležící, mají rodiče problémy dodržovat celodenní nošení sluchadel.
Jakou roli při výběru sluchadel zastávají rodiče?Velmi podstatnou, měli by být partnery lékaře a logopeda. Jsou důležití ve všech fázích. Při určování diagnózy - dítě reaguje či nikoliv-, ve fázi zpřesňování tíže vady, při sledování pokroků po změně nastavení sluchadel. Jestliže rodič tvrdí, že dítě reaguje stejně se sluchadly jako bez nich, může být chyba v nastavení. Především u nejmenších dětí je velmi důležité pozorování rodičů. Ovšem rodiče musí být poučení! Musíme je náležitě instruovat, jaké zvukové hračky mají používat, co přesně u dítěte sledovat, na co se zaměřit, z jaké vzdálenosti „vyrábět zvuky“. V tomto ohledu vykonává zatím nedoceněnou práci Středisko rané péče (pozn. redakce: Středisko Tamtam v Praze 5 a Olomouci), kde jsou schopni rodičům patřičně poradit. Jsou odborně erudovaní, mohou být s rodinou v osobním a častém kontaktu a díky tomu si získají jejich důvěru.
Kromě péče o sluchadlo je také potřeba občas vyměnit tvarovku. Jak se postupuje?
S pražskými klienty se většinou dohodneme na následujícím postupu. Pokud sluchadlo tzv. nepíská a tvarovka dobře sedí ve zvukovodu, ponecháme ji a s rodiči se domluvíme na výměně při další kontrole nebo pokud začne sluchadlo „pískat“. u mimopražských rodin, které nejsou tak časově flexibilní, a musí vyřešit i náklady spojené s cestováním, je to trochu komplikovanější. Nedá se totiž přesně určit, kdy dítě prodělá skokový růst a tvarovka už mu nebude sedět. I v tomto případě doporučuji osobní domluvu telefonicky.
Nárok na novou (měkkou) tvarovku má dítě jednou za rok, pojišťovna hradí 400 korun a rodiče zpravidla doplácí 50 korun.