Třináctého června se v Brně uskutečnilo II. setkání slyšících potomků neslyšících rodičů (CODA) v ČR. Motto setkání znělo: „Dětství je drama, a tudíž i komedie". Pokud se divíte, proč motivem setkání bylo právě dětství, vězte, že právě dětské prožitky jsou tím nejsilnějším pojítkem nás, slyšících vychovaných neslyšícími rodiči.
Jsou mezi námi ti, kteří se dnes ke komunitě neslyšících hlásí, a to nejen pracovně, ale i ve svém soukromém životě, ale i ti, kteří se nestýkají kromě svých neslyšících rodičů s jinými neslyšícími lidmi. Díky rodičům však máme mnohé společné. Někteří z nás prožili pestrobarevný kulturní život v srdci komunity neslyšících, jiní z nás „pouze“ poznali každodenní chod své rodiny. Myslím, že každý z nás prožil střet světa neslyšících se světem slyšících, jeho mnohá nedorozumění, ale i překvapivá pochopení. Toto prostředí i naše prožitky, to vše modelovalo naše životy, pěstovalo v nás rozmanité jazykové a komunikační dovednosti a učilo nás dalším specifickým dovednostem, které se napříč námi všemi střetávají v pomyslném středu i dentity CODA. Ať už je tento prostor vytvořen uměle nebo je skutečným místem souznění, je jisté, že je otevřený všem slyšícím potomkům neslyšících rodičů, a ne jenom tlumočníkům! Tento úvod budiž i výzvou pro ty, kteří se cítí být osloveni a rádi by se společně s námi setkali a třeba se i aktivně zapojili do činnosti našeho sdružení.
Očekávání
Po přivítání všech přítomných pronesla Radka Horáková několik slov o činnosti a smyslu sdružení: „V první řadě očekávám, že si ujasníme, jakým směrem se naše aktivity budou ubírat. Představuji si, že se tu domluvíme na konkrétních činnostech, které by mohlo naše CODA sdružení zajišťovat.“ Příspěvek Veroniky Myslivcové se pak týkal samotné podstaty sdružení: „Jsem ráda, že stojím u zrodu CODA v ČR. Věřím, že jsou další, kteří se připojí právě proto, že to cítí jako já. Sounáležitost s těmi, kteří v dětství zažívali ten zvláštní pocit výlučnosti od svého slyšícího okolí právě tím, že měli neslyšící rodiče. S těmi, kteří byli osamoceni se svou nepřenosnou životní zkušeností. Byli sami s velkým lidským a osobním tématem, které nemělo své posluchače a které neměli s kým sdílet. Věřím, že to najdu ve společnosti lidí CODA. Jsme tu pro sebe i pro další generace CODA. Já sama nejsem tlumočníkem znakového jazyka. Ráda však znakovým jazykem komunikuji s neslyšícími. Věřím, že jdu po správné cestě, jak najít další chybějící kousek sebe sama.“ V rámci tohoto tématu někteří přítomní vyjádřili pochybnosti, že by se účastníci CODA setkávání mohli příliš utápět ve svých dětských křivdách a bolestech a hledat „jen“ vzájemné pochopení. Obava je to samozřejmě oprávněná a vyjasňování smyslu CODA je nezbytné.
Uzavřenost vůči veřejnosti?
Nejen tyto dva příspěvky podnítily na setkání intenzivní diskuzi týkající se uzavřenosti sdružení vůči veřejnosti, smyslu setkávání CODA a v neposlední řadě i náplně činnosti sdružení CODA. Do tohoto dialogu vstoupili zprostředkovaně skrze přítomné i další účastníci projevující zájem o problematiku CODA, zejména mladí neslyšící rodiče, kteří v současnosti vychovávají své slyšící děti.
Rád bych na tomto místě vysvětlil, proč jsou interní setkání CODA nepřístupná veřejnosti. Je to kvůli snaze zajistit bezpečné prostředí, ve kterém může vzniknou pocit bezprostředního porozumění všech přítomných. Proto je na těchto setkáních možné otevírat témata, jejichž vnímání je nepřenosné na lidi z jiného socio-jazyko-kulturního prostředí. Naše „uzavřenost“ je ve své podstatě klíčem k hlubšímu sdílení našich zážitků, která dle mého názoru může být prostorem jak k „pouhé“ relaxaci, možné sebereflexi, ale i k další psychoterapeutické práci na sobě samých...
Ale protože všude tam, kde je něco uzavřené, se něco zároveň otevírá, tak se i CODA otevírají vnějšímu světu prostřednictvím dalších aktivit. A právě na dialogu uvnitř CODA se ukázalo, že se jedná o aktivity žádané a smysluplné. Mezi tyto aktivity dle našeho názoru patří: 1) dialog s mladými neslyšícími rodiči slyšících dětí; 2) dialog se slyšícími rodiči neslyšících dětí; 3) dialog s profesionálními pracovníky v různých oborech (sociální pracovníci, pracovníci rané péče, učitelé, pediatři, tlumočníci znakového jazyka apod.). Ve všech těchto oblastech mohou CODA prostřednictvím svých zkušeností přiblížit různá úskalí a pozitivní přístupy ve výchově dětí, v představách o budoucnosti dětí, v očekávání od dětí, nárocích na děti a rovněž i v přístupu k rodičům dětí.
V rámci workshopů jsme prodiskutovali některá témata, která bychom rádi v budoucnu prezentovali i zájemcům o danou problematiku z řad veřejnosti. První téma „Jak v dětství probíhá vytěsňování negativních zážitků do podvědomí?“ otevřel Karel Redlich a na jeho pozadí ukázal úskalí, která vznikají při „tlumočení“ dětí svým rodičům, a to jak v situacích, kdy rodiče po svých dětech vyžadují zajištění komunikace, ale také tehdy, kdy děti samy své komunikační dovednosti rodičům nabízejí a snaží se tak svým rodičům komunikaci v různých situacích ulehčit.
Dalším tématem „Neslyšící rodiče a jejich slyšící děti – vztahy a komunikace“ nás provedla Petra Horáková. K uvedení do problematiky využila svou diplomovou práci, která se zabývá vývojem mluvené češtiny CODA dětí. Popsala metody svého výzkumu a zmínila širokou škálu zahraniční literatury, která se aktuálně tomuto tématu věnuje. Na závěr konstatovala, že CODA děti nemají zásadní problémy s osvojováním mluvené češtiny.
Poslední příspěvek na téma „Jak skloubit slyšící a neslyšící svět v mé rodině?“ přednesla Veronika Myslivcová. Uvažovala zejména nad vzájemnou interakcí mezi svými neslyšícími rodiči, manželem a slyšícími dětmi. Namátkou vybírám některé z myšlenek: Jak probíhá společná komunikace, sejde-li se rodina pohromadě? Učí někdo z nás své děti znakový jazyk?
Těmito workshopy skončila první část setkání. Ve druhé části přítomní v souladu se stanovami řádně zvolili radu sdružení ve složení: Karel Redlich, Veronika Myslivcová, Roman Vránek. Rada si poté zvolila svého předsedu – Karla Redlicha.
V poslední části všichni přítomní rámcově stanovili program sdružení do června 2010 v tomto rozsahu: Je potřeba otevřít se veřejnosti a umožnit zájemcům o problematiku nahlédnout do jedinečného světa nás CODA. Dále je nutné uspořádat workshopy/semináře pro neslyšící rodiče slyšících dětí v Praze a v Brně a dvě setkání pro CODA. Dále je třeba zajistit workshopy/semináře pro slyšící rodiče neslyšících dětí v Čechách a na Moravě a získat odezvu z této strany.
Připojte se! 