Co je jazyk / řeč?

     Lingvistika může být definována jako „systematické studium jazyka“ – disciplína, která popisuje jazyk ve všech jeho aspektech a formuluje teorie, jak funguje.

Ale co přesně jazyk / řeč je? Lidé často užívají toto slovo ve velice širokém smyslu: „řeč květin“, „řeč hudby“, „řeč těla“ atd. Tato kniha, společně s dalšími lingvistickými knihami, používá toto slovo k vyjádření specializovaného zvuku signalizujícího systém, který byl geneticky naprogramovaný, aby se vyvinul u lidí. Lidé mohou samozřejmě komunikovat i mnoha jinými způsoby: mohou mrkat, mávat, smát se, klepat někomu na rameno atd.

Je zcela jasné, že lidé mohou svoji řeč / svůj jazyk přetvářet do různých podob - do psaných symbolů, slepeckého Braillova písma, znakové řeči atd. Zvláště znakový jazyk má zajímavé vlastnosti, které zcela neodpovídají mluveným slovům. Nicméně řeč založená na zvuku je více rozšířená a možná zásadnější, a tak na základě tohoto byly vytvořeny priority v této knize.

Ale může být řeč definována? A jak může být rozlišena od systému zvířecí komunikace? Americký lingvista Charles Hockett propagoval užitečný přístup. To je vytvoření seznamu konstrukčních tvarů a uvážení, zdali jsou tyto tvary sdílené i jinými zvířaty. A ty důležité z nich budou diskutovány na následujících několika stranách.

Užívání zvukových signálů:

Když zvířata komunikují s jinými, můžou tak dělat z různých důvodů. Např. krabi komunikují máváním klepety na jiného kraba, včely  zase mívají komplikované série tanečků, které značí, kde asi je pramen nektaru.

Ale takové metody nejsou rozšířené tak, jako jsou rozšířené zvuky používané lidmi, kobylkami (luční koník), ptáky, delfíny, krávami, opicemi, a jinými druhy. Naše užívání zvuků není nijak specifikováno. Zvukové signály mají několik výhod. Mohou být používány ve tmě, a v určité vzdálenosti, umožňují posílání mnoho rozmanitých zpráv a dávají tělu volnost pro jiné aktivity.

Lidé pravděpodobně získali zvukový signalizační systém až v pozdějším stádiu jejich vývoje. Dá se tak usuzovat z ústrojí užívaného k řeči. Má nějaké základní funkce. Plíce jsou primárně užívány pro dýchání. Zuby, rty a jazyk jsou primárně užívány k jídlu. Hlasivkové vazy  (slabé pruhy membrány hluboko v jícnu), které se užívají nejprve pro uzavření plic v případě, že hrudník požaduje velký výkon k akcím. Když lidé zažili něco těžkého, automaticky zadrželi dech. To bylo důvodem pro uzavření hlasivkového vazu. Když těžký předmět klesne, vzduch hnaný přes otevřené hlasivkové uzliny, způsobuje chroptění. Před miliony let jsme potřebovali hrudník, abychom byli pružní na stromech – ale lidé dnes stále potřebují tento mechanismus pro takové akce jako je zvedání břemen, vyprázdňování a porod.

Arbitrárnost

Často je dobře rozpoznatelné spojení mezi aktuálním signálem a zprávou, kterou zvíře touží vyjádřit. Zvíře, které touží po zastrašení protivníka  může simulovat / předstírat postoj k útoku.

Např. kočka  se ohne do oblouku, prská a přípraví se k útoku.

V lidském jazyce je to naopak. V naprosté většině případů tu není spojení mezi signálem a sdělením. Symboly jsou užívány arbitrárně.

Zde není podstatné propojení, např. mezi slovem slon a zvířetem, které symbolizuje.

Ani fráze „Tyto banány jsou špatné “ skutečně nesouvisí s jídlem. Zvukomalebná slova jako kvak – kvák a bink  jsou výjimkou, ale ty se vyskytují poměrně zřídka, ve srovnání s celkovým počtem slov.

Potřeba se učit

Většina zvířat automaticky ví, jak má komunikovat, aniž by se to musela učit.  Jejich způsoby komunikace jsou geneticky zakódované (vrozené). Například včelí "tančení" je prakticky stejné ve všech včelstvech na celém světě, vyskytují se pouze drobné odchylky. Dokonce i v případech kdy přichází do hry prvek učení, jeho úloha je malá. Při jednom pokusu si pěnkava uzavřená ve zvukotěsné místnosti, bez přítomnosti ostatních pěnkav vyvinula abnormální druh zpěvu. Jakmile však byl pták vystaven občasným nahrávkám zpěvu jiných pěnkav jeho zpěv se vyvíjel normálně.

To je dost odlišné od dlouhotrvajícího procesu, potřebného k naučení lidské řeči, která je přenášena za pomoci kultury. Člověk vychovávaný v izolaci se jednoduše nenaučí mluvit, jak nám ukazují studie vzácných případů dětí "vychovaných" zvířaty, bez kontaktu s jinými lidmi. Lidská řeč není v žádném případě zcela ovlivňována prostředím a téměř určitě je nějaký druh vrozených schopností učit se jazyk. Ale tato latentní schopnost může být aktivována jenom dlouhodobým vystavením mluvené řeči.

Dualita

Zvířata, která používají zvuk k dorozumívání, mají určitou zásobu základních zvuků, která se liší druh od druhu - kráva vydává méně než deset zvuků, slepice okolo dvaceti a liška přes třicet. Delfíni, stejně jako gorily a šimpanzi, ovládají mezi dvaceti a třiceti zvuky. Většina zvířat používá daný zvuk pouze k jednomu účelu, tzn. že počet zpráv, které může zvíře předávat je omezený počtem základních zvuků, ve výjimečných případech ovládá zvíře i několik jednoduchých kombinací.

Lidská řeč je naproti tomu postavena na jiných principech - každý jazyk má určitou zásobu slovních jednotek neboli tzv. fonémů, jejichž počet je zhruba stejný jako počet základních zvuků u zvířat (v průměru mezi 30 a 40). Rozdíl je však v tom, že osamocený foném nemá žádný význam - ten získává až v kombinaci s jinými fonémy. Například zvuky f, g, d, o, samy o sobě nic neznamenají. Významu nabudou až v různých kombinacích: fog (mlha), dog (pes), god (bůh), atd.

Toto uspořádání jazyka do dvou vrstev - vrstva zvuků, která je zkombinována do složitější vrstvy větších jednotek - se nazývá "dualita" neboli "dvojité členění". Duální komunikační systém je značně pružnější než jednoduchý systém základních zvuků, protože umožňuje přenášet mnohem větší počet zpráv.

Toto uspořádání jazyka do dvou skupin (skupina zvuků, která se kombinuje s druhou skupinou větších jednotek) je známá jako podvojnost /dualita/ nebo dvojí členění. Podvojný komunikační systém je podstatně flexivnější než komunikační systémy bez dualit, protože můžeme vysílat mnohem více informací.

Jednu dobu se mělo za to, že "dualita" je zcela unikátní a charakteristická vlastnost lidské řeči, ale nejnovější výzkumy ukazují, že existují určité druhy ptačího zpěvu, ve kterých jsou jednotlivé tóny také bez významu a jejich kombinace pak vytvářejí smysluplné melodie.

Přemístění

Většina zvířat může komunikovat o potřebách pouze v nejbližším okolí. Pták svým křikem vyjadřuje pouze bezprostředně existující nebezpečí. Nemůže předávat informace o nebezpečí, které je vzdálené v místě a čase. Tento typ spontánního projevu je bližší dětskému pláči, když dítě něco bolí, když má hlad nebo když je spokojené, než tomu, jaké jsou projevy ve vyvinutých jazycích.

Naopak zase mluveným jazykem můžeme komunikovat snáze o potřebách, které neexistují, než o věcech, které existují. To je očividně ojedinělý fenomén, známý jako přemístění . Může se tu a tam vyskytnout také ve světě zvířat, například v komunikaci včel. Když najde včela - dělník zdroj nektaru, vrátí se zpět do včelího úlu a předvede včelí taneček, aby informovala ostatní včely o nalezišti nektaru, který může být vzdálený i několik mílí. Ale dokonce i včely jsou v této schopnosti omezené. Mohou se navzájem informovat pouze o nektaru. Lidský jazyk se umí vypořádat s jakýmkoliv předmětem a nevadí, jak daleko v čase a prostotu téma komunikace je.

Produktivita /tvořivost/

Většina zvířat má velmi omezený počat zpráv, které může přijmout nebo poslat. Například samečci jisté třídy kobylky luční mají na výběr šest možností, které lze přeložit následovně :

• Jsem šťastný, život je fajn.
• Chtěl bych se milovat (ucházet se o…)
• Bez dovolení jsi vstoupil na můj pozemek
• Ona je moje
• Pojďme se milovat (ucházet se o…)
• Oh, jak je pěkné se milovat (…….)

Tyhle zprávy neplatí pouze pro kobylky, ale jsou to okolnosti (situace), ve kterých mohou komunikovat. Všechna zvířata, tak jak je známe, jsou omezeny v podobném směru (způsobu). Včely mohou komunikovat pouze skrz nektar. Delfíni, navzdory své inteligenci a velkému počtu (velmi častému) mlaskání, pískání, krákání, se zdají být omezeni komunikací o stejných věcech, které se opakují. A dokonce chytrá opice, která se pyšní tím, že udělá 36 rozdílných vokálních zvuků, je povina opakovat stále to samé.

Tento typ omezení nenajdeme v lidském jazyce, který je tvořivý (produktivní). Lidé mohou vyprodukovat nová spojení (větu) kdykoli chtějí. Člověk může pronést větu, která nikdy před tím nebyla řečena, v nejméně pravděpodobné situaci a které bude rozuměno. Pokud někdo na párty řekne: „tady je fialový ptakopysk, který se plazí po stropě“, přátelé si možná myslí, že je mluvčí opilý nebo zdrogovaný, ale rozumí mu slova, která řekl. V každodenní rutinní situaci člověk neříká stejné věci ve stejný čas. V době snídaně někdo může jednou říct „toto je dobré kafe“, podruhé „je to kafe nebo pampeliškový čaj?“ a jindy „bylo by levnější pít benzín“.

Šablonování

Mnoho zvířecích komunikačních systémů se skládá z jednoduchých základních prvků. Není to vnitřní organizací systému.

Na druhou stranu, lidská řeč rozhodně není náhodná snůška jednotlivých položek. Lidé nepostaví vedle sebe zvuky a slova náhodně. Místo toho vytváří změny podle přesně definovaných vzorů (šablon).

Vezměme si zvuky písmen a, b, s, t. V angličtině jsou pouze 4 možnosti (možné cesty), ve kterých je možné tyto zvuky uspořádat, bats, tabs, stab nebo bast „vnitřní kůra“. Další možnosti jako *sbat, *abts, *stba jsou vyloučeny (hvězdička označuje nemožná slova a věty). Hvězdičková slova nejsou zahrnuta do těchto případů, protože taková pořadí jsou nevyslovitelná, a protože pravidla podvědomě následují (vychází) od lidí, kteří znají angličtinu, nedovolují tyto kombinace, dokonce ani pro nová slova. Nový prací prášek, který by se jmenoval Sbat, by byl nesrozumitelný od té doby, co angličtina nedovoluje sb, a to dokonce i když v některých jazycích (například ve starém Řecku) nejsou tato spojení neobvyklá.

Podobně uvažujeme o slovech burglar - lupič , loudly - hlasitě, sneezed - kýchali, the. Tady jsou opět možné 3 kombinace.

The burglar sneezed loudly. – Lupič kýchal hlasitě. Loudly  sneezed the burglar. – Hlasitě kýchal lupič. a (možná)  The burglar loudly sneezed. – Lupič hlasitě kýchal. Vše ostatní je nemožné tak jako * The loudly burglar sneezed - Hlasitý lupič kýchal nebo Sneezed burglar loudly the. – Kýchal lupič hlasitý.Všimněte si také, že jsme měli čtyři slova: burglars - lupiči, a, sneezes - kýchá, loudly – hlasitě. Není možné je použít v jakýchkoli kombinacích a vytvořit tak správně formulovanou větu. * A burglars – J e d e n   l u p i č i - je nemožná kombinace, a také  * burglars sneezes. – l u p i č i   k ý c h á. Ve stručnosti, angličtina dává přísná omezení, ve kterých položkách to může nastat najednou, a pořadí ve kterém přicházejí.

            Z toho vyplývá, že je to jako stanovuje komplet z možností pro náhradu z položek. Ve slově bats - netopýři, např. a bychom mohli nahradit e nebo i, ale v žádné případě h nebo z , které by mohly vést k * bhts nebo bzts. V této větě The burglar sneezed loudly – Lupič hlasitě kýchá  můžeme slovo burglar - LUPIČ  nahradit cat - KOČKA, butcher - ŘEZNÍK, robber - ZLODĚJ, nebo (v dětském příběhu) engine - LOKOMOTIVA, nebo shoe - BOTA. Ale nemůžeme je nahradit slovy into - do, nebo amazingly - překvapivě, nebo they - oni, které by mohly vést k neustálenému postupu tak jako: * The into sneezed loudly – Do hlasitě kýchal nebo * The amazingly sneezed loudly. – Překvapivý hlasitě kýchal

Každá položka v jazyce má své charakteristické místo v celém vzoru. To může být kombinováno s určitou specifickou položkou a být nahrazeno jinými:

VIZ VZOR

THE   ---------  BURGLAR  -----------  SNEEZED --------   LOUDLY

   ||                             ||                                     ||                               ||

  A   ------------- ROBBER   -----------  COUGHED  --------- SOFTLY

   ||                             ||                                     ||                               ||

THAT -------------  CAT -----------------  HISSED  ----------- NOISILY

 -

Ø   --------------  LUPIČ  --------------- KÝCHAL-----------HLASITĚ

   ||                             ||                                     ||                               ||

   ||                             ||                                     ||                               ||

TATO ------------- KOČKA -------------  SYČELA----------- HLUČNĚ

Jazyk proto můžeme považovat za spletitou / kombinovanou síť spojených prvků, ve které každá položka patří na určité místo a dává význam všem ostatním položkám. Žádná položka (oddělená jména z nějakých věcí) nemá nezávislé oprávnění či možnost existovat samostatně.

Prvky jazyka mohou být podobné hráčům fotbalu. Útočník, nebo brankář. Hra nemá venku užívání či hodnotu. Ale umístěním mezi jinými hráči útočník získává identitu a hodnotu. Podobně fungují lingvistické položky jako the, been, very, - Ø ; byl, byla, bylo; velmi získávají smysl jen jako část totální jazykové sítě.

Strukturní závislost

Nyní se podívejme znovu na síť ze zapletených položek, které stanoví jazyk. Bližší pohled odhalí jinou, základnější cestu, ve které se jazyk odlišuje od komunikace zvířat.

Pojďme se teď znovu podívat na síť zabezpečovacích detailů, které utváří řeč (jazyk).

Bližší prozkoumání odhaluje další, více základní cestu, ve které řeč (jazyk) se odlišuje od zvířecí komunikace. Podívejte se na příklady: "Tučňák skřékal. (vydával zvuk, mohlo by být třeba vřískal, nebo tak něco)" "To skřekalo." "Tučňák, který uklouzl na ledu skřekal." Každá z těchto vět má podobnou základní strukturu, obsahující podmět a sloveso (př.5)

obr. 5

Počet slov v každé větě nás neprovádí ničím ohledně její struktury. Jednoduché početní operace jsou opravdu nepodstatné pro řeč(jazyk). Například, předpokládejme, že se někdo snažil pracovat na tom, jak vyjádřit v angličtině minulost. Neměli by ve všem žádný úspěch, pokud by projednávali strategii jako je: „doplnit –ed na konec třetího slova“. Mohlo by se stát, že by čirou náhodou vyprodukovali několik dobrých vět, jako je:

Uncle Herbert toasted seventeen crumpets.

Strýček Herbert upekl 17 lívanců (tady by to odpovídalo)

Ale mnohem častěji by byl výsledek hodně absurdní:

* Clarissa hate frogs-ed

* Clarissa nesnáší žáby –ed.

* The girl who-ed hate frogs scream.

* Holka, která –ed nesnáší žáby křičí

Ve skutečnosti je to pro kohokoli vskutku nemožné, aby skládal věty a rozuměl jim bez toho, aby uskutečnil to, že každá věta měla neslyšitelnou a neviditelnou strukturu, která nemůže být objevována automatizovanými prostředky jako je počítání. Když to člověk jednou realizuje, může lokalizovat ten jednotlivý komponent, ke kterému musí být minulý čas –ed přidán, i když nikdy předtím neslyšel (neříkal) tuto větu, dokonce i když to obsahuje úplně nové sloveso jako:

*The penguin shramped the albatros

*Tučňák <shramped> albatros

Jinými slovy, jazykové operace jsou strukturově závislé – závisejí na porozumění vnitřní struktury věty, reagují pak na počet prvků které zahrnují. Zřejmé by to mohlo být pro mluvčího angličtiny. Ale rarita, nebo snad absence této zvláštnosti  ve zvířecí komunikaci naznačuje kritickou důležitost toho. Přítomnost toho nebyla prokázána v jakémkoli zvířecím systému (úvaha nad ptačím zpěvem může obracet k tomu, být strukturálně závislí v souvislosti s některými průzkumy).

            Mimo to, druhy strukturálních závislostí, nadcházení v řeči(jazyku)…

…jazyk je často dost komplikovaný a zahrnuje mnohem víc než pouhé připojení článků (jako v případě minulého času). Prvky větné struktury mohou měnit své místo, nebo mohou být dokonce vynechány. Například u jednoho typu otázky si mění první slovní prvek místo s podmětem:

         That dirty child   must   wash.

               1                  2

Tohle špinavé dítě  se musí  umýt.

Must    that dirty child   wash?

       2                  1 

Musí se   tohle špinavé dítě  umýt?

a ve větě;

Billy swims faster than Henrietta.

Billy plave rychleji než Henrietta.

je jasné, že základní význam této věty je‚ Billy plave rychleji, než plave Henrietta‘ a druhý výskyt slova „plave“ v této větě je samozřejmý.

Je nemožné srovnávat tuto schopnost jazyka s 36 výkřiky kočkodana nebo dokonce s komplexem tanců, kterými včely naznačují svým družkám, kde je med.

Lidský jazyk versus komunikace zvířat

Doposud mohou být hlavní podobnosti a odlišnosti mezi lidskou a zvířecí komunikací shrnuty následovně:

Lidský jazyk je znakový systém, který používá zvuky, charakteristicky se podílejí i na mnoha zvířecích systémech. V komunikaci zvířat je často souvislost mezi signálem a vyslanou zprávou, a systém zvířat je hlavně geneticky vrozený. V lidských jazycích jsou symboly nejčastěji arbitrární a systém je předáván z generace na generaci. Dualita a přemisťování - organizace jazyka do dvou úrovní a schopnost mluvit o nepřítomných věcech - je ve světě zvířat velmi ojedinělý. Žádný zvířecí komunikační systém nemá ani jeden tento rys. Zdá se, že kreativita, schopnost tvoření nových promluv, není přítomná v žádném přirozeném komunikačním systému zvířat. Nakonec i „vzor“ a „závislost“ na struktuře jsou také jedinečné jazykové rysy.

K shrnutí: jazyk je vzorová soustava libovolných zvukových signálů, charakterizovaný strukturou závislosti, tvořivostí, přemisťováním, podvojností a kulturním přenosem.

To platí pro všechny jazyky na světě, které jsou  ve svých hlavních rysech nápadně podobné. Nikde není doklad o tom, že by některé jazyky byly „primitivnější“ než jiné. Jistě jsou tu primitivní kultury. Primitivnost kultur se odráží ve slovní zásobě jazyka, která má menší slovní zásobu, než pokročilé společnosti. Ale i nejprimitivnější kmeny mají jazyk, jehož základním prvkem jsou stejné struktury jako například v angličtině, ruštině nebo čínštině.

Vznik a funkce jazyka

Jazyk, jak jsme viděli, se zdá být vysoce vyvinutou formou zvířecí signalizace. Ale v tomto řetězci je chybějící článek. Jak a kdy jsme začali mluvit?

To je problém, kterým se zabývají především etologové (zkoumají zvířecí způsoby) a  ani jeden z těchto problémů ještě není vyřešený. Mnoho lingvistů pohlíží na toto fascinující téma jako na oblast, která stojí mimo oblast řádné lingvistiky. Mnohem více se zabývají studiem současného jazyka, než spekulováním nad jeho vzdáleným vznikem.

Přestože jazyk byl nejprve hádankou, začal se zdát o něco jasnější. Možná proto, že lidé potřebovali lepší stupeň spolupráce s ostatními, aby mohli přežít, a pro tuto spolupráci byla nutná vhodná komunikace. Proto primární funkce jazyka je předávat konkrétní informace a sdělovat základní povely.

Jazyk ale může být použit také ke sdělení pocitů a emocí. Tento aspekt jazyka není tak rozvinutý jako „informační mluva“, protože lidé, stejně jako ostatní primáti, mohou sdělovat emoce křikem, vrčením, vzlykáním, posunky, atd. Proto potřebují jazyk jen k posílení a propracování těchto primitivnějších signálů. Navíc, jazyk slouží k společenskému popovídání, bezvýznamné nezávazné konverzaci všedního života. Ahoj, jak je pěkné tě vidět. Jak se máš? Není to počasí strašné? Toto společenské tlachání je nazývánofatickým kontaktem a je v první řadě prostředkem podporujícím společenský kontakt na přátelské úrovni. Někteří etologové to nazývají „upravená mluva“ a naznačují, že je to náhražka za přátelské upravování, kterou mají v oblibě opice.

To jsou další biologicky méně zajímavé funkce jazyka.

Lidé mohou používat jazyk z čistě estetických důvodů. Například při psaní poezie lidé pracují se slovy stejným způsobem, jako by modelovali z hlíny nebo malovali obraz. Mohou také mluvit, aby uvolnili nervové napětí, což je činnost vídaná u lidí, kteří si mumlají sami pro sebe ve vzteku a napětí.

V této kapitole bylo uvedeno několik rysů (charakteristik) jazyka, je v ní také zvažováno do jaké míry se tyto rysy nachází v jiných zvířecích komunikačních systémech. Bylo v ní také zmíněno několik hlavních účelů, pro které je jazyk používán.