Pozvánka do divadla Minor

Svět kolem nás vnímáme prostřednictvím pěti smyslů – zraku, čichu, hmatu, chuti a sluchu. Čím se jednotlivé vjemy liší, doplňují, obohacují, nahrazují? Do jaké míry je náš vnitřní prožitek závislý na smyslových vjemech? Co všechno může znamenat neslyšet? To se dozvíme v nové hře s názvem „Pod hladinou ticha“.

Inscenace pražského divadla Minor vypráví příběh neslyšící malířky, kterou na počátku děje najdeme ve věku dvanácti let, jak balancuje na hranici mezi světem slyšících a neslyšících. Její rodiče jsou neslyšící „s velkým N“, její bratr a kamarádi, kteří bydlí v okolí naopak patří do světa slyšících. Aničku, neslyšící hlavní postavu hraje nedoslýchavá Andrea Kalců – do hry se tak dostává prvek autentičnosti a reálný prožitek se promítá v divadelní postavě.

Anička, která si ve svém věku terpve začíná uvědomovat kým je nebo kým by jednou chtěla být, se stylizuje do postavy Malé mořské víly. Inspiraci Malou mořskou vílou H.Ch. Andersena nezapře ani motiv rozdělení na svět pod hladinou (svět ticha, představ) a nad hladinou (svět zvuků, reálný svět). Pohádky, snění a malování jsou pro Aničku prostředky, jak uniknout realitě, ve které je problémem mezilidská komunikace a tím i vzájemné vztahy a interakce. Protikladem k imaginativnímu světu je reálné prostředí sídliště a party mladých lidí, ve kterém se promítají životní zkušenosti autorky hry a zkušené režisérky Apoleny Vynohradnykové. V něm se však Anička setkává jen s nepochopením a neschopností dorozumět se. Mezi slyšícími si připadá ztracená a opuštěná – jen její fantazie jí dokáže dát pocit bezpečí a nahradit samotu.

K rozdílnosti světa slyšících a neslyšících se přidá ještě láska. Anička se zamiluje do mladého slyšícího hudebníka. Jeho nedostupnost a neschopnost se s ním dorozumět vyústí ve vánoční přání Aničky – jediné, co by chtěla, je slyšet. Anička se nakonec proti vůli svých rodičů rozhodne pro kochleární implantát. Vzdor proti rodičům vyvrcholí operací, při níž Anička skutečně kochleární implantát dostane.

Zbytkem příběhu se nese deziluze a trpké poznání, že kochleární implantát neudělá z neslyšícího člověka slyšícího. V Andersenovsky melancholické atmosféře se nakonec ukáže, že ani mladý hudebník nijak nezměnil svůj nezájem o vztah s Aničkou.

Pointa hry je však optimistická a nakonec se šťastného závěru přece jen dočkáme. „Každé poznání, které člověk udělá a každá odvaha je životem odměněna,“ komentuje to režisérka. Anička se jako dospělá stane profesionální malířkou a shledává, že za své zážitky může být nakonec vděčná. Dokáže totiž prostřednictvím svých obrazů předat svůj vnitřní svět nejen neslyšícícím, ale i slyšícím. A v tom je Aniččina pravá identita.

Představení je určeno slyšícím – pestrou směsici vyjadřovacích prostředků divadla bude tvořit mluvené slovo, texty ve znakovém jazyce, zpívané texty, hudba živé kapely, pohyb, promítané obrazy a další. Na výtvarné složce se podíleli čtyři umělci. Můžeme se tedy těšit na různorodou a přitom harmonickou hru se silnými vizuálními prvky, která zdaleka nebude stát jen na mluveném slově. Kromě Andrey Kalců (Aničky) jsou všichni ostatní herci slyšící – kvůli scénám, které obsahují promluvy ve znakovém jazyce však všichni absolvovali intenzivní kurz znakového jazyka. Na textech ve znakovém jazyce pracovali Andrea Kalců a Petr Vysuček.

Premiéra hry bude 7. prosince 2008, inscenace je určena dětem ve věku od osmi let, případně rodinám s dětmi či školám.