Porušení tabu

Jako každý rok, tak i letos se konal Den žen. Byly zde poprvé i ženy ze západního Švýcarska. Výjimečné bylo i to, že část publika tvořili muži. Přesněji: muži byli v divadle, kde směli být. Výsledek: napínavý Den žen v hlavním městě Švýcarska.

Nejprve jen o ženách

Počasí bylo stejně horké jako vzduch ve Walkerhausu (Walkerhaus - jméno domu, kde se konala přednáška jen pro ženy). Byl zázrak, že přibližně 150 židlí se vešlo do posluchárny ve Walkerhausu.

Edith Rohr z Berner Frauengruppe (Bernské společnosti žen) zahájila 11. Den žen a přivítala všechny v Bernu. Jutta Gstrein pokračovala dále čtením vybraných pasáží z knihy Eve Ensler: "Vagina-Monology". Byla to velká výzva, přeložit obsah této knihy do znakového jazyka!

Stručný obsah knihy

Autorka knihy, Eve Enslerová, se ptá dvě stě žen a dívek, vdaných žen, profesorek, dělnic, hereček a prostitutek na jejich vaginu.

"Co by si oblékla tvoje vagina?"
"Večerní šaty."
"Co by řekla tvoje vagina?"
"Obejmi mě."

Na srazu byly popisovány zážitky s vlastní vaginou. Zážitky dobré i špatné. Velmi působivá byla reportáž o ženách z Bosny, které byly surovými způsoby a metodami znásilněny. Mluvilo se ale i o jiných věcech. Zájem byl především o nové logo neslyšících žen. Katja Tiss byla pochválena za svůj originální návrh loga. Jutta Gstrein zas ručně vyrobené logo rozbalila a ukázala. Toto logo mělo reprezentovat ženy z SGB-FSS (SGB - Švýcarský svaz neslyšících, FSS je francouzský a italský překlad, pozn. redakce.).

Nakonec se šlo pomalu pěšky do Národního divadla v Bernu, kde se konala druhá část programu a kde čekali muži.

A teč i o mužích

Na newyorské Broadwayi (světově proslulá divadelní scéna v New Yorku, pozn. red.) měla divadelní hra "Vagina-Monology" obrovský úspěch. Stejně tak v Německu. Francouzská divadelní skupina IVT (Mezinárodní vizuální divadlo) z Paříže se zabývala touto hrou a přeložila ji do znakového jazyka. Tato hra byla nejprve nastudována se čtyřmi herečkami a hrála se v mnoha zemích. Nedávno se skupina IVT dozvěděla od Eve Enslerové prostřednictvím jejího nakladatelství, že sama autorka si přeje, aby v její hře vystupovaly pouze tři herečky. Skupina musela tedy v krátké době upravit a znovu nastudovat svoji hru "Vagina-Monology". Tak se stalo, že v Bernu poprvé vystupovaly tři herečky.

To byla zvláštní příležitost pro francouzskou divadelní skupinu a herečku Emmanuelle Laborit ukázat se ve Švýcarsku. Proto byli pozváni i muži. Ostatně, skupina IVT byla požádána, aby toto téma "Vagina-Monology" zde zahrála.

Osobní komentář: Režisérovi a herečkám se velmi dobře podařilo náročnou a myšlenkově složitou hru "Vagina-Monology" převést do znakového jazyka. A to s ohledem na kulturu Neslyšících. Potíž byla v tom, že divadelní hra se hrála ve francouzském znakovém jazyce (LSF). Ale každý, kdo znal dobře obsah knihy, mohl bez větších znalostí francouzského znakového jazyka rozumět hře. Měla jsem dojem, že díky čtení z knihy "Vagina-Monology", byly ženy oproti mužům ve velké výhodě. Byla velká škoda, že kulisy na jevišti byly velice jednoduché a celá hra "Vagina-Monology" byla vlastně jenom vyprávěním ve znakovém jazyce. Netuším, jak moc velkou tvůrčí volnost dostala od samotné autorky Eve Enslerové tato francouzská divadelní skupina.

Rozhovor s režisérem Phillipe Galantem a herečkami Emmanuelle Laborit, Chantal Liennel a Kheirou Lamadou:

Jak jste se dostali k této divadelní hře?

Emmanuelle Laborit: tuto hru jsem "objevila" u příležitosti světového Dne žen. Naše divadlo tam organizovalo zájezd s různými herci a hudebníky. Všichni kromě mě byli slyšící. Byla jsem jediná z neslyšících a oni si na mě vzpomněli. Příjmy z toho podniku - zájezdu byly pro organizace, které pomáhají znásilňovaným a různě týraným ženám.

Text hry "Vagina-Monology" na mě udělal silný dojem a ihned jsem si vzpomněla na neslyšící. Měli by vědět, jak slyšící lidé tuto hru prožívají.

A jak se stalo, že tato hra mohla být převedena do znakového jazyka?

Emmanuelle Laborit: V ten samý den byla veřejnosti představena autorka této knihy, Američanka Eve Enslerová. Potkaly jsme se a já jsem jí vysvětlila, že bych její hru chtěla upravit pro neslyšící. Eve Enslerová souhlasila a poskytla mi autorská práva. Mohla jsem tedy tuto hru uvádět pro neslyšící ve znakovém jazyce. Hned jsem začala pracovat na této hře a zeptala se Philippe Galanta, jestli by nechtěl režírovat tuto hru.

Chantal Liennel: Emmanuelle se mě zeptala, zda bych chtěla spolupracovat. Ta hra se mi líbila a řekla jsem Emmanuelle, že s ní budu spolupracovat. Bylo pro mě důležité, toto téma zveřejnit.

Jaký byl váš záměr s tímto tématem? Emmanuelle Laborit: Šlo o to, abychom informovaly ženy. Mělo by se o tomto tabu, tedy o vagině, mluvit a nebát se toho. Naším cílem byli neslyšící, kvůli nim je hra ve znakovém jazyce. Phillipe, jaké to bylo pro tebe, jako pro muže, pracovat na této divadelní hře?

Phillipe Gallant: Pocházím z jedné neslyšící rodiny a mám dvě sestry. Ve své rodině jsem vždy mohl mluvit, o čem jsem chtěl. Věděl jsem toho o ženách hodně, nebylo to tedy pro mě žádné neznámé téma. Potíž byla v tom, jak převést psaný text od Eve Enslerové do znakového jazyka. Potřebovali jsme na to mnoho času, záleželo především na výběru vhodných slov. A~špravu textu jsme museli provést tak, aby tomu neslyšící rozuměli. Bylo pro mě důležité, aby náš změněný text byl co nejvíce podobný tomu původnímu, originálnímu textu.

Emmanuelle Laborit: Bylo velmi zajímavé, podílet se na překládání této divadelní hry. Ráda spolupracuji s jinými lidmi. Nejsem jediná herečka, je mnoho jiných herců, kteří jsou velmi dobří. Tato hra byla pro nás velká výzva a my jsme se jí chopili. Já a Phillip máme jednoho velmi dobrého známého ze světa neslyšících. Tento známý sám hraje, takže využíval své zkušenosti a pomáhal nám tak s přípravou naší hry "Vagina-Monology".

Mělo vaše představení už předtím nějaké následky?

Emmanuelle Laborit: Změna hry, kterou jsme provedli, je důležitá. Jde o téma, které bylo dosud tabu. V divadle se vedou diskuse a rozhovory na toto téma. Hlavně ženy o tom diskutují. Jsou ženy, které mi říkaly: "Až dosud jsem neměla odvahu o tom mluvit. Myslela jsem si, že nejsem "normální" a se svými problémy budu sama. Ale to se nyní změnilo, díky vám. Začíná se o tom mluvit, a hlavně i muži o tom mluví.

Chantal Liennel: Muži, kteří viděli tuto hru, rozumí nyní mnohem lépe svým ženám. Chápou, jak ženy myslí a jak se cítí. Jsou muži, kteří po skončení hry říkali: "Nevěděli jsme o tom vůbec nic, a proto se ženám omlouváme."

Byla jsem trochu u toho, když jste tuto hru zkoušeli. Museli jste o mnoha věcech diskutovat a mnoho vědí jste také obměňovali. Je to tak vždy?

Phillipe Galant: Ne, my jsme normálně hráli se čtyřmi herečkami. Ale během krátké doby jsme museli hru změnit, takže jsme měli jen tři herečky a musel jsem přepsat scénář. Zde v Bernu hrajeme poprvé se třemi herečkami. Proto byly naše zkoušky tak náročné.

Plánujete hrát v nejbližší době v nějaké nové divadelní hře? Ve které?

Emmanuelle Laborit: Ano, ve "Hře beze slov" od Samuela Becketta, v "Králi Learovi" od Shakespeara a poté v "Inoul Music - hall".