zobrazeno: 5527x

Národní divadlo otevřelo náruč neslyšícím

zdroj: Gong 5/2004 publikováno: 15/12/2007


Zlata Kurcová pobavila diváky
Kouzelným cylindrem
Pod názvem "Otevřená náruč" připravilo vedení Národního divadla zajímavý a v Praze neobvyklý festival. Od 22. do 25. března se na scénách Národního a Stavovského divadla prezentovaly soubory, které představují národnostní, zdravotní a etnické menšiny. Neslyšícím hercům se po odmlce trvající půl století opět naskytla možnost vystupovat na prknech naší první scény.

Národní divadlo se zaplnilo pestrou směsicí diváků - neslyšících dospělých i dětí ze škol pro sluchově postižené, diváků slyšících i odborníků. Jako první v pondělí 22. března vystoupili sluchově postižení členové souborů Pantomimy S.I., Nepanto Praha a studentky 3. ročníku výchovné dramatiky neslyšících Divadelní fakulty JAMU v Brně.

Soubor Pantomimy S.I. v současné době tvoří 21 neslyšících mimů a na vystoupení do Národního divadla byli pozváni další neslyšící herci, kteří před časem ukončili aktivní uměleckou činnost (např. paní Volejníková, pan Jelen a další).

Program zahájil "Pohanský rok", jedna z nejnáročnějších her souboru. S tímto představením soubor získal na X. Mezinárodním festivalu pantomimy neslyšících v Brně v roce 1988 nejvyšší ocenění. O rok později, v roce 1989, v USA byla této inscenaci udělena Cena Asociace amerických divadel.

Režisér Jindřich Zemánek pro pondělní vystoupení v Národním divadle z "Pohanského roku" vybral část "Jaro". Inscenace se skládá z pěti částí, které na sebe navazují a jako celek vytváří silný emocionální náboj. Jakákoliv část vytržená z kontextu snižuje celkový dojem a divácký zážitek, i když bylo evidentní, že časový prostor pondělního večera nedovolil uvést celé více než hodinu trvající představení. Škoda, vytratil se tím duch a vyvrcholení.

"Kouzelný cylindr" v podání Zlaty Kurcové, členky dvou souborů - Pantomima S. I. a Nepanto Praha, patří mezi klasická díla v historii pantomimy neslyšících vůbec. Tímto původním klaunovským představením Zlata Kurcová získala srdce poroty i diváků na X. Mezinárodním festivalu pantomimy neslyšících, kde obdržela Cenu za nejlepší ženský výkon. Léta nic neubrala na výjimečnosti tohoto sólového vystoupení. I když se nejen u nás, ale také v zahraničí objevují napodobeniny, výkon Zlaty Kurcové je originální. V Národním divadle právem vyvolala největší potlesk. Bavili se všichni - dospělí i děti. Jako výraz vysokého hodnocení dostala herečka Kurcová kytici s poděkováním od známé režisérky Alice Nellis (filmy Výlet, Ene bene ad.).

Do přestávky diváci zhlédli části surrealistické opery "Valérie" podle předlohy Vítězslava Nezvala a "Loutkové pohádky".

Druhá část pondělních vystoupení měla sen jako hlavní téma. "Doteky snění" v podání studentek brněnské JAMU bylo surrealistickým vyjádřením různých projevů lidské duše a lidského citu tak, jak si to ve svých fantaskních výtvarných kompozicích představoval slavný malíř Salvador Dalí. "Sen o životě" a "Sny o létání" v nastudování souboru Pantomima S.I. vypráví o tom, jak lidé přicházejí a odcházejí, i o tom, zda člověk něco viděl nikoliv ve svém životě, ale ve svém snu. Sólo "Hymna" nebylo pouhým přetlumočením slov naší národní hymny do pohybů, ale byla to pohybová studie na verše původní písně Františka Škroupa ve hře Josefa Kajetána Tyla "Fidlovačka", kde poprvé zazněla píseň "Kde domov můj". Na kytaru doprovázel Radim Hladík, který byl také autorem hudby ke Snům o létání.

Vystoupení sluchově postižených herců vzbudilo velký ohlas i zájem ze strany vedení Národního divadla. Jak slíbil ředitel ND akad. arch. Daniel Dvořák, tato akce není poslední a z úspěšného festivalu "Otevřená náruč" chce vytvořit tradici.

RNDr. Josef Brožík

Miroslava Volejníková (stojící uprostřed)a Zlata
Kurcová (sedící vpravo dole) v Pohanském roku

Hrát pro diváky, ať je to kdekoliv

O svých pocitech z vystoupení na jevišti Národního divadla vypravují neslyšící herečky Miroslava Volejníková a Zlata Kurcová. Paní Volejníková hrála jednu z hlavních rolí v "Pohanském roku" a Zlata Kurcová byla na roztrhání, protože účinkovala v několika představeních ("Pohanský rok", "Kouzelný cylindr", "Sen o životě", "Sny o létání"). Kdy jste se dozvěděly, že vás čeká velký den v Národním divadle?

Miroslava Volejníková: "Když jsem vloni 5. prosince dostala dopis od Pantomimy S.I., myslela jsem, že to bude blahopřání k Vánocům. Zrovna jsem byla mrzutá, měla jsem bolesti v páteři, ale když jsem otevřela dopis, tak bolesti páteře okamžitě zmizely. Několikrát jsem nevěřícně četla, že máme vystupovat v Národním divadle."

Zlata Kurcová: "Brala jsem to jako každé jiné vystoupení. Všude se snažíme zahrát tak, aby diváci byli spokojeni. Národní divadlo bylo jednou z dlouhé řady divadel, kde jsme hráli. Je v tom určitá síla zvyku - hrát pro diváky, ať je to kdekoliv. A přece jenom se člověk neubrání dojmu, že hrát v Národním divadle je něco jako vidět Neapol a umřít..."

Jak jste se na vystoupení připravovaly?

Z. K.: "V polovině prosince jsme se všichni sešli a přemýšleli, jaký bude repertoár. Dvě hodiny jsme diskutovali, co tam dát. Šlo o to, aby se dvouhodinový program byl reprezentativní a to znamenalo sestavit ho z různých ukázek."

M. V.: "Já jsem nehrála 13 let! Věděla jsem, jak to bude těžké to znovu nacvičit a hlavně vrátit se na jeviště. Protože trpím bolestmi páteře, musela jsem začít opatrně - na počátku pouze 5minutovými cvičeními. Dávky jsem postupně zvyšovala. Nemohla jsem se chytit, byla jsem z toho nešťastná, a tak jsem požádala režiséra Jindřicha Zemánka, aby mi půjčil videokazetu s "Pohanským rokem". To mi pomohlo. Jezdila jsem na pantomimická soustředění do Brna. Ke všemu jsem v únoru chytla chřipku, musela jsem brát antibiotika. Myslela jsem, že to nezvládnu. Nakonec jsem šťastna, že jsem to dokázala. Kdyby mi takový dopis poslali za 10 let, už bych asi do toho znovu nešla."

Byly jste poprvé v Národním divadle?

Z. K.: "Ano, hrála jsem tu poprvé. Ale neslyšící tu už vystupovali. Vím, že Marta Kleisnerová (neslyšící herečka pantomimy, zemřela vloni, pozn. red.) někdy v druhé polovině padesátých let tu jako malá vystupovala. Vyprávěla mi o tom."

M. V.: "Přišla jsem do Národního divadla s překrásným pocitem, že budu vystupovat na jevišti, kde hrají velcí umělci. Poprvé s Národním divadle jsem byla , když mi bylo asi 10 let. Viděla jsem balet "Labutí jezero". Moc jsem obdivovala a toužila jsem, že až budu velká, jednou budu vystupovat v Národním divadle. Sama jsem tomu nevěřila a přece se to uskutečnilo jako zhmotnění snu. Jsem z toho šťastna."

Z. K.: "Národní divadlo se lišilo od ostatních divadel tím, že jsme měli přepychové šatny, která připomínala malý byt. Vlastní WC, vlastní sprcha umožňovaly větší soukromí. Rekvizity nosili rekvizitáři, jinde jsme zvyklí je sami nosit. Národní divadlo má největší jeviště, na kterém jsem hrála. Je 40 metrů dlouhé a 14 metrů široké. Zvláštní byl pocit, že kontakt s hledištěm je těsnější. Je to umocněno tím, že nejen přízemí, ale také všechny balkony a galerie byly jakoby na nás nalepené. Dívala jsem se po prezidentském loži, bylo bohužel prázdné."

Co pro vás znamenalo stát na prknech naší první divadelní scény?

Z. K.: "Spoustu skvělých ohlasů. Sama jsem dostala přes 20 SMS od slyšících lidí. (Poznámka red.: Byly to ohlasy typu: "Netušila jsem, co ve vás je." Nebo: "Vy jste opravdu skvělí" od Alice Nellis.) Dokonce s oslovením: Ahoj, klaune. Všichni si ceníme toho, že za námi osobně přišel ředitel Národního divadla pan Dvořák a slíbil nám, že se na jeviště Národního divadla opět vrátíme."

M. V.: "Měla jsem velkou radost, že v Národním divadle mohli vystupovat neslyšící herci. Každý mohl vidět, že neslyšící dokáží hrát na stejné úrovni jako slyšící herci. Snad si profesionální herci uvědomí, že pro nás neslyšící amatérské herce je divadlo velkým koníčkem, že dělíme čas pro rodinu a práci s divadlem."

RNDr. Josef Brožík

Po představení

Po představení v Národním divadle jsme si ještě šli sednout s přáteli do restaurace v Mánesu. Bylo mezi námi i pár herců, a tak jsem položila Františkovi Půlpánovi a Ladě Lištvanové (na fotografii) ze souboru Pantomima S. I. pár otázek. Později jsem vyzpovídala také Lucii Kastnerovou z téhož souboru. Františku, jak se ti stálo poprvé na prknech Národního divadla?

F. Půlpán: "Pro mě to bylo výjimečné i tím, že jsem byl vůbec poprvé v životě v Národním divadle, přestože žiji v Praze 25 let. Jinak jsem to tolik neprožíval. Nebyl jsem nervózní, už mám nějaké zkušenosti. A tady jsem měl jen malou roličku."

Jak na tebe zapůsobilo Národní divadlo?

F. Půlpán: "Myslel jsem si, že bude větší. Spíš mi připadalo hodně vysoké. Trochu to tady je jako v bludišti, mnoho chodeb. Herci tu mají hodně šaten, každý žánr (balet, opera, činohra atd.) má své vlastní."

Některé diváky překvapilo, že jste neměli jen čistě pantomimická vystoupení.

F. Půlpán: "Pantomima S. I. vybírala ze širokého repertoáru svých her tak, aby předvedla "od každého něco". Chtěli jsme ukázat z naší tvorby to nejlepší."

A jak se dnes večer hrálo v Národním divadle tobě, Lado?

L. Lištvanová: "Byl to příjemný zážitek. Ve hře Pohanský rok jsem hrála už před 15 lety a přišlo mi to jak včera."

Chtěla by ses vrátit na prkna Národního divadla?

L. Lištvanová: "Bylo by to hezké, ale pro mě není důležité, kde hraji. Hlavně chci hrát a svým hraním přinášet poselství slyšícím lidem, prostřednictvím pantomimy jim ukázat svět neslyšících."

Lucko, jaký to byl pocit, hrát v Národním divadle?

L. Kastnerová: "Byl to úžasný pocit stát na prknech ND, kterými prošlo tolik známých herců a kterým také prošli například Josef Zítek, Vojtěch Hynais a Mikoláš Aleš. Už po vstupu na mě dýchla taková zvláštní atmosféra, kouzlo historie."

V jakých představeních jsi hrála a bylo to pro tebe náročné? Nacvičovali jste dlouho?

L. Kastnerová: "Hrála jsem v Pohanském roku, královnu v Loutkové pohádce, Snu o životě a Snech o létání. Náročný byl Pohanský rok, který jsme hráli v devadesátých letech a po tolika letech aspoň část té hry oprášili. Další hry hrajeme často, hlavně v cizině. Na nacvičení jsme měli celkem 4 soustředění, kde jsme pěkně makali. Snad se výsledek podařil. "

Některé hry (např. Valérie, Doteky snění, Sen o životě) byly pro diváky dost těžké, ne každý je pochopil. Jak se tobě osobně líbila skladba programu? Měly se hrát spíš jednodušší hry přitažlivé pro diváky nebo je důležitější, aby hra měla uměleckou hodnotu i za cenu toho, že některým divákům nebude moc srozumitelná?

L. Kastnerová: "Doteky snění nejsou v repertoáru Pantomimy S.I. Je to hra nastudovaná studenty JAMU, k ní se vyjadřovat nebudu. Ale osobně si myslím, že pro ty, kterým divadlo není cizí a rozumí uměleckému projevu na prknech, by neměl být problém to pochopit. Každý jsme originální a každý máme jiné vnímání. Někdo to pochopí tak, jiný tak, hlavní je, aby se divák uměl do toho vcítit. Divadlo není o konkrétní věci, je to abstrakce, fantazie, představy, sny. Co se týče těch snů, každý máme nějaké zvláštní sny, které se naprosto liší od reality a o tomto byly naše Sny o létání i Sen o životě. Ovšem pro ty, kteří se přišli podívat do divadla jen tak nebo na své známé, kteří zde hráli, to jistě nemuselo být srozumitelné, což chápu."

Kristina Kratochvílová

Loutková pohádka se líbilamalým i velkým divákům

Názory diváků

Zde se můžete i vy seznámit s dojmy sluchově postižených diváků.

Radka Vodenková
"Někdy jsem nerozuměla, protože jsem neviděla dobře na herce a tlumočníky. Uvítala bych plátno, na kterém by se promítalo zblízka. Jinak to bylo super! Úžasná byla Loutková pohádka, to bylo úplné mistrovské dílo, působilo to na mě jako opravdové loutkové divadlo. A ty krásné barvy! Přeji hercům vše nejlepší a ať se jim stále daří! Škoda, že nepřišlo více slyšících diváků, kultura a divadlo neslyšících by měly být veřejností přijímány jako samozřejmost."

Roman Lupoměský
"Byl to příjemný večer, neslyšící poprvé hráli v ND. I já jsem byl dnes v Národním divadle poprvé v životě. Je to vrchol tvorby neslyšících herců. Nejlepší bylo podle mě vystoupení Zlaty Kurcové - Kouzelný cylindr. Celkově jsem hrám rozuměl tak napůl. Jsem rád, že bylo neslyšícím umožněno vystupovat v ND."

Andrea Kalců
"Představení v ND se mi moc líbilo, i když jsem to neviděla poprvé. Všemu jsem rozuměla, jen v představení brněnského JAMU (Doteky snění) hodně znakovali a používali moravské znaky, které jsem neznala."

Václav Ptáček
"Viděl jsem tu skupiny dětí ze škol pro sluchově postižené, pro ně musely být některé hry těžké a nesrozumitelné. Děti se většinou nudily. I pro slyšící diváky byly některé hry asi dost náročné. Vstupné do Národního divadla od 20 korun, to je hodně levné. Byl jsem příjemně překvapen, že sem dnes přišlo tolik neslyšících."

Kristina Kratochvílová
"Chybou bylo, že jsem si včas neobstarala kukátko a nestačila si předem přečíst program. Že ve hře Pohanský rok jde o rituály dávných pohanských kmenů, jsem pochopila až po přečtení programu. Kouzelný cylindr je oblíbená klasika, ve které i tentokrát excelovala Zlatuše Kurcová. Surrealistická hra Valerie mě osobně moc neoslovila, sice uznávám, že herecké výkony neměly chybu, ale mně tu trochu chyběl děj. Tento typ her prostě není moje kafe. Loutková pohádka se musela líbit každému, malým i velkým. Většinu diváků, se kterými jsem mluvila, nadchly loutky nejvíce z celého večera. "Super, úžasné, skvělé!", shodovali se. Doteky snění pantomimu moc nepřipomínaly, ale pro oči i uši to byl příjemný zážitek. Svým výkonem vynikla především Michaela Kosiecová, jedna z nejtalentovanějších sluchově postižených hereček a tanečnic u nás. Jinak mě překvapilo, že některé účinkující studentky JAMU nebyly neslyšící. Když se celý večer prezentuje jako Pantomima neslyšících, měli by vystupovat pouze sluchově postižení! Vůbec, název Pantomima neslyšících nebyl moc vhodný. Nedá se říct, že se hrála jen pantomima. Pod pantomimou si člověk představuje hru beze slov a zvuků, vyjádřenou pouze tělem a mimikou. Ale tady se i mluvilo a znakovalo (např. ve hře Valerie), hrála hudba, tancovalo se. Nic proti hudbě, ta představení dodala ten správný říz. Obzvlášť se mi líbila rytmická hudba v Pohanském roce. Chybělo mi tu brněnské Divadlo Neslyším, určitě by oživilo program. Možná neodcházeli všichni diváci domů úplně spokojení, ale umělecká hodnota večera byla na úrovni, hodna Národního divadla. Všechna čest hercům, odvedli jste všichni dobrý výkon! "

Martin Novák
"Myslel jsem, že to celkově bude veselejší. A také jsem očekával víc pantomimy, občas mi to jako pantomima už nepřipadalo. Někdy mi připadal děj trochu pomalý. Myslím, že je lepší jednodušší děj, aby tomu všichni rozuměli. Nejvíc se mi líbila Loutková pohádka, pak Kouzelný cylindr a Sen o létání. To ostatní už bylo na mě trochu smutné."

Kristina Kratochvílová, foto Ivo Mičkal

 

sdílet na Facebooku      Google záložy           vybrali.sme.sk vybrali.sme.sk

Diskuze a názory k článku

Vložit příspěvek
tu?n?kurz?vapodtr?en?Srtike ThroughGlowst?nov?n?Maqueeform?tovan? textzarovnat dolevavycentrovatzarovnat dopravaodkazEmail Linkhorn? indexdoln? indexuvozovkyListHelp


Pro vložení příspěvku k článku se musíte přihlásit. Nemáte login? Zaregistrujte se. Registrace je zdarma

Nové články a videa
Celostátní sportovní hry sluchově postižené mládeže a dětí — Aplikace Záchranka /2/
08/04/2018 - Česká televize
Celostátní sportovní hry sluchově postižené mládeže a dětí — Aplikace Záchranka
08/04/2018 - Česká televize
Týden diverzity
12/04/2018 - Česká televize
Mezinárodní festival pantomimy Otevřeno 2017
04/04/2018 - Česká televize
Bobista Jakub Nosek
30/03/2018 - Česká televize
Problémy s otěhotněním
24/03/2018 - Česká televize
Centra služeb pro neslyšící a nedoslýchavé
18/03/2018 - Česká televize
Středisko Augustin na Univerzitě Hradec Králové
10/03/2018 - Česká televize
Vícegenerační neslyšící rodiny
01/03/2018 - Česká televize
Tichý svět
12/02/2018 - Česká televize
I neslyšící chtějí pracovat
16/11/2017 - Jaroslava Fuksová
Škola pro sluchově postižené v Holečkově ulici slaví 230 let — Cena Hieronyma Lorma
05/11/2017 - Česká televize
Domácí porody
25/10/2017 - Česká televize
Rezoluce EP o znakovém jazyce
20/10/2017 - Česká televize
Neslyšící řidiči a taxikáři
15/10/2017 - Česká televize
Speciální škola pro sluchově postižené v Radlicích
10/10/2017 - Česká televize

Login 
Přihlašovací jméno:

Heslo:

zapamatovat Zaregistruj se, je to zdarma!
Zapomněl(a) jsi heslo?

nejnovější články z rubriky 
Pohybové divadlo a pantomima
Divadlo Aréna v Bratislave ponúká predstavenie s titulky + Noví členovia športovej federácie
Tiché iskry pripravuje predstavenie Rómeo a Zuzana
Populárný mím ponúka svoj pohľad na Andyho Warhola
Největší poklad
Být sám
U výčepu - divadelní zkouška a rozhovory
O divadelní hře „U výčepu“
U výčepu aneb Zveme vás do divadla
Mluvící ruce 2009
« « « VÍCE « « « VÍCE « « «

nejčtenější články z rubriky 
Mluvící ruce podeváté
Mluvící ruce poosmé
Divadlo Neslyším v Remeši
Dům hluchého
Národní divadlo otevřelo náruč neslyšícím
Reportáž z divadelního představení Racek
Mluvící ruce 2004
Porušení tabu
O divadelní hře „U výčepu“
Rok s ČernoBílou

uživatelé 
Online
registrovaní: 0
neregistrovaní: 15
celkem: 15
Přihlášení

ikonka 

aktuality 
Královská cesta pro neslyšící
Pražský výběr zpřístupňuje hudbu i neslyš
Hledáme přednášející na konferenci INSPO 201
14.ročník Praha Open v tenise neslyšících mu
Jak se stát úspěšným neslyšícím
Jak připravit neslyšící na budoucnost?
Manželské vraždění - tlumočené představen
Pražská muzejní noc - přihláška
Aplikace Pexeso – dárek pro neslyšící děti
Chvála sběratelství

RSS kanály 

[CNW:Counter]