Kdo si našel čas v pátek 20. října večer a přišel do pražského divadla Komedie, určitě nelitoval. Konal se zde oblíbený festival neslyšících umělců: MLUVÁCÍ RUCE. Česká unie neslyšících, která je jeho pořadatelem, připravila již jeho devátý ročník. A opět jste tu mohli vidět nejlepší české neslyšící umělce - děti, studenty i dospělé. Ze zahraničí přijel opět herec Giuseppe Giuranna z Německa a dvojice komiků ze slovinského profesionálního divadla ONA-ON.
Divadlo Komedie na rohu Vodičkovy a Jungmanovy ulice má bohatou historii. V letech 1930 – 1945 tu býval ředitel populární král komiků Vlasta Burian. A snad i proto se ten večer proměnilo na dům smíchu a zábavy. A porozumění. Už od půl šesté se předsálí divadla začalo plnit návštěvníky - neslyšícími i slyšícími, kteří byli zvědavi na kulturu neslyšících. Čekalo je zde - stejně jako v loňském roce - celkem devět vystoupení. A rozhodně se bylo na co dívat.
Nejprve opět vystoupily děti. Vloni to byly děti z Brna - Řečkovic, letos žáci základní školy v Praze - Ječné. V první vtipné hře, nazvané výstižně Bourák, nám zahráli, co se – třeba i vám - může stát, když se vám porouchá auto a vy si k němu pozvete "šikovného" opraváře. Po klucích hrála děvčata - Anička Černá a Martina Rozehnalová. Ve známém příběhu jménem Zrcadlo předvedly, co se naopak může stát dívkám a ženám. Těm se totiž asi častěji bude v noci zdát o zrcadle a o tom, koho v tom zrcadle vlastně vidí. A když je takový sen navíc trochu strašidelný, je o napínavou podívanou, byť v podání žáků základní školy, postaráno.
Obě dvě hry režíroval František Půlpán, vedoucí souboru kroužku pohybového divadla ve škole v Praze - Ječné ulici.
Po děvčatech vystoupily další slečny. Ano, přišla populární skupina Tichá hudba. Zazpívaly nám dvě známé písně, samozřejmě ve znakovém jazyce. Píseň Vítr od kapely Yellow sisters zazpívaly Andrea Kalců, Zuzana Hájková a Lucie Šůchová. Druhá píseň se jmenovala Krok za krokem a zazpívaly ji Marie Basovníková, Monika Zaoralová a Zuzana Hájková.
Po vtipných scénkách a dvou písních ve ZJ přišlo na řadu třetí vystoupení, a opět zábavné. Hra se jmenovala Pěšinka fotografie a vystupovali v ní František Půlpán, Sandra Eichlerová a Lenka Králíková. Souboru NEPANTO má již více než třicetiletou tradici. Režisérem této hry je Antonín Zralý.
Následovala další úsměvná scéna, tentokrát v podání studentů Střední pedagogické školy v Hradci Králové. Scénka se jmenovala Déšť a byla o tom, jak to může třeba někde v Africe vypadat, když si vyvolávači deště uspořádají svůj rituál. Mezi sedmi herci jste mohli vidět i jednoho "skutečného" herce:-). Student Lukáš Baborský už má zkušenosti z jednoho celovečerního filmu, v němž hrál syna Bolka Polívky. Víte, o jaký film jde?
Následující páté vystoupení už vtipné nebylo, ale zajímavé ano. Dva mladí muži, Kamil Panský a Josef Sergej Bovkun ze skupiny Deafboys3 zahráli a zazpívali ve ZJ scénu nazvanou 11. září 2001.
Nejdelší a možná nejzajímavější vystoupení první poloviny večera se jmenovalo Jabloňová panna. V této hře, inspirované pohádkou Karla Jaromíra Erbena, hráli profesionální neslyšící herci z Divadla Neslyším Dalibor Přecechtěl (mladý král), Monika Kurincová (jeho pohádková princezna čili Jabloňová panna) a Petra Vaňurová v roli nepřející čarodějnice.
Ještě před přestávkou opět vystoupila dívčí skupina Tichá hudba. Ve ZJ nám zazpívala další dvě písně: Sweetman od kapely Yellow sisters a Stěžuješ si?
Po patnáctiminutové přestávce přišli na řadu už jen zahraniční hosté. Nejprve nám dvojice slovinských profesionálních neslyšících herců z divadla ONA-ON zahráli zábavnou pantomimickou hru Putování do světa. S oběma herci jsme během krátké doby mohli procestovat celý svět a pobavit se na tím, jak vtipně lze zahrát některé národní vlastnosti.
Říká se, že to nejlepší je vždy na konec. Posledním vystupujícím na letošních Mluvících rukách tak byl německý herec italského původu Giuseppe Giuranna. Se svou poezií ve znakovém jazyce vystoupil už na loňské přehlídce této tvorby ve znakovém jazyce a sklidil velký úspěch. Na letošní rok si pro české diváky tento herec divadla Kunst ist Recital připravil tři vystoupení s jednoznačnými názvy: Zničené... je to pěkné?, Automuzika a Tlumočník.
Tlumočníky dnešního večera byli Kateřina Červinková Houšková a Jindřich Mareš. A koho tlumočili? Opět neslyšící moderátory, kteří diváky provázeli celým kulturním večerem. Letos to byli Daniela Pořízková a Luboš Hykl.
Po skončení festivalu se konala, jak již je dobrým zvykem, příjemná volná zábava v klubovně České unie neslyšících Praha, v Dlouhé třídě. Příští, už jubilejní desátý ročník Mluvících rukou má předběžný termín 19. října 2007.
Již nyní jste na něj srdečně zváni!
Připojte se! 