Kdo zavítal v sobotu 22. října večer do pražského divadla Komedie, jistě nemohl litovat. Vystoupili zde přední čeští neslyšící umělci, aby divákům nabídli to nejlepší, co umí. Ano, řeč je o populárním festivalu Mluvící ruce. Česká unie neslyšících jej letos u příležitosti Mezinárodního dne neslyšících pořádala již poosmé. Tradiční zahraniční soubor neslyšících umělců tentokrát nahradili dva jednotlivci: herec Giuseppe Giuran na z Německa a Maja Vugrinec ze Slovinska.
Divadlo Komedie na rohu Vodičkovy a Jungmanovy ulice, v pasáži Vlasty Buriana, jenž tu byl ředitelem a majitelem v letech 1930 – 1945, se po 18. hodině zaplnilo nejen neslyšícími, ale povětšinou spíše slyšícími diváky, kteří byli zvědavi na kulturu neslyšících. Čekalo je zde celkem devět vystoupení.
Jako první vystoupilo pět dětí z brněnské školy pro žáky se sluchovým postižením v Řečkovicích. Vesele a svižně nám předvedly pohádku O kůzlátkách, kterou upravily do světa neslyšících zvířátek. Textem pro slyšící diváky ji doplnila Anna Jurášová.
Již nedílnou součástí Mluvících rukou se stal dívčí soubor neslyšících zpěvaček Tichá hudba. Ve dvou částech nám zazpívaly celkem 4 písně ve znakovém jazyce: píseň Co se o mně říká od Jiřího Korna, Peříčko holubí od Heleny Vondráčkové, Stín od skupiny Znouzectnost a Přátelství natřikrát z muzikálu Tři mušketýři. Vystoupily Andrea Kalců, Monika Zaoralová, Zuzana Hájková a Marie Basovníková.
Následovala po nich další žena - umělkyně. Ženy zde měly ostatně početnou převahu. Tentokrát Eliška Vyorálková. Známá zlínská básnířka nám procítěně přednesla tři básně: Nechoč a Zamilovaný (obě od Jiřího Wolkera) a Miluji, kterou napsala sama.
Po Elišce měla vystoupit tentokrát chlapecká skupina Deafboys3 s písní Dotyky od skupiny Lunetic. Bohužel se na poslední chvíli omluvila a situaci aspoň zachránil její člen Luboš Hykl s upravenou verzí státní hymny o klubech a kultuře neslyšících. O to více potěšilo vtipné vystoupení nazvané Krása. Daniela Pořízková a Michaela Kosiecová tu vtipně ztvárnily příběh dívky, která má problém najít muže svých snů. Jedné z nich totiž fungovala výrazná mimika v obličeji, ale měla nehybné ruce, druhá živé ruce ale mrtvý obličej. Kombinací obličeje a rukou pak vytvořily věrohodný obraz krasavice hledající toho pravého.
Vtipem rovněž bohaté bylo vystoupení sehraného tria Spilkových – Pavlíny, Markéty a jejich otce, populárního mima Ladislava. Původní pantomimu Babička a vnuk pozměnili na Dědečka a vnučku a diváci jejich svěží pantomimu odměnili zaslouženým potleskem.
Po přestávce vystoupili dva pozvaní zahraniční umělci, ve svém oboru na slovo vzatí. Nejprve mladá slovinská tanečnice z Ljublaně Maja Vugrinec, po ní německý herec italského původu Giuseppe Giuranna, který žije v Berlíně už šest let. Maja nám rychlým a svérázným tancem během vystoupení Skrivnosti (Tajnosti) předvedla celou stupnici emocí od tajnosti, života, lásky až po vzpomínku.
Závěrečnou tečku tohoto již osmého ročníku Mluvících rukou obstaral Giuseppe Giuranna. Tento herec berlínského divadla Kunst ist Rezital, který však většinou vystupuje sólově, nám předvedl čtyři několikaminutové výstupy: Strom a pták, Teddy, Autostráda a Kovboj. On sám své umění nazval kombinací poezie ve znakovém jazyce a vizuálního ztvárnění znakového jazyka.
Celým večerem velmi pěkně a vtipně moderovali Marie Basovníková a Miroslav Gavelčík, kteří si pro diváky připravili i vlastní umělecké vystoupení coby příchod Charlieho Chaplina z roku 1915 do roku 2005. Do mluvené češtiny je tlumočili Kateřina Červinková - Houšková a Jindřich Mareš.
Po skončení festivalu se konala příjemná zábava v klubovně České unie neslyšících Praha. Příští, devátý, ročník Mluvících rukou se uskuteční v sobotu 21. října 2006.
Již nyní jste na něj srdečně zváni!
Připojte se! 