Česká unie neslyšících v rámci Evropského roku jazyků a Mezinárodního dne neslyšících uspořádala 4. ročník přehlídky tvorby neslyšících ve znakovém jazyce s názvem "Mluvící ruce". Tato akce se letos poprvé představila v několika městech. Ve čtvrtek 11. října v Praze, v pátek 12. října v Hradci Králové a nakonec v sobotu 13. října v Brně. Spolupořadatelem bylo Ruské středisko vědy a kultury.
Velký sál Městské knihovny v Praze na Mariánském náměstí byl ve čtvrtek 11. října nabit k prasknutí. Není divu, komunita neslyšících očekávala největší kulturní událost letošního roku v Praze. Sluchově postižení konferenciéři Vendula Stará a Alan Ptáček moderovali ve znakovém jazyce a v temnu hlediště jejich slova překládali Naďa Dingová a Petr Pánek. Přítomní neslyšící se přesvědčili, že to byla přehlídka pro ně a slyšící diváci rovněž nepřišli zkrátka. Taková symbióza srozumitelnosti a také porozumění pro obě strany se v dnešní době stává potřebností, ba i nutností. Jediným kazem v tlumočení bylo opomenutí převodu ruského mluveného slova do češtiny. Při znakování to nevadilo, všichni diváci znalí znakového jazyka moskevskému souboru porozuměli perfektně. Jeho vystoupení bylo vyvrcholením přehlídky. Bylo to správné rozhodnutí, když organizátoři zařadili vystoupení Moskevského divadla mimiky a gest do druhé, závěrečné části večera.
První část večera byla věnována domácím tvůrcům a interpretům. V úvodu skupina Giborly předvedla ukázku české hymny ve znakovém jazyce. Na jedné straně nadchli poetičností naší hymny ve vizuální podobě, na druhé straně zůstaly rozpaky nad jejich oblečením. Moderní doba si sice žádá moderní oblečení, ale k české hymně by se mohl zvolit alespoň náznak společenského oděvu nebo národního kroje.
Dětská vystoupení by měla tvořit nedílnou součást přehlídek či kulturních festivalů sluchově postižených, vždyť s jejich komunitou jsou nedílně spjaty také tyto děti. Na přehlídce se představily sluchově postižení žáci a žákyně ze speciálních škol a školských zařízení pro sluchově postižené v Brně. Pod vedením Zuzany Pospíšilíkové, absolventy výchovné dramatiky neslyšících na JAMU, nastudovaly pohádku O kohoutkovi a slepičce.
Na jeviště opět přichází skupina Giborly s vystoupením Svět neslyšících. Na přípravě se podílely Petra Stroffová - Ostatková a Barbora Šálová. Byl to komorní příběh o tom, jak neslyšící lidé, rodiče, děti, přátelé, společnost - všichni pohromadě mohou vše prožívat, neplatí žádná omezení.
V polovině první části večera vystoupily dvě neslyšící básnířky z opačných generačních pólů. Eva Houdková - Tesárková recitovala své básně Řekni mi své ano, Znám hodinu, Marně toužím ve znakované češtině, zatímco Lucie Půlpánová - Červenková předvedla Svíčku a Hrníček ve znakovém jazyce. Opět tu byla symbióza dvou různých forem znakové řeči. Myslím, že to nikomu příliš nevadilo.
Skupina Tichá hudba pod vedením Kateřiny Červinkové - Houškové převedla některé známé písně "pop - music" do znaků. Znalci tuto formu překladu kladně oceňují, avšak neslyšícím divákům tato zajímavost zůstává poněkud skryta. Kdyby se na jevištní plátno promítaly originální videoklipy, které i sluchově postižený divák neustále vidí v televizi, snad by bylo dosaženo většího efektu.
Trojice absolventek výchovné dramatiky neslyšících Divadelní fakulty JAMU zopakovala svoje absolventské představení "Prostor duše". Baladické vyprávění o méně přátelském světě v každém přítomném divákovi vyvolaly asociace (spojení představ) s nedávným teroristickým útokem v USA. Kam ten svět spěje? I Bible vypráví o katastrofách. K tomu přistupuje zoufalství nad hluchotou dítěte, chmurné obavy nad tím, jak dítě prorazí do světa.
První část večera uzavřel neslyšící tanečník Karel Černý alias Michael Jackson, kterého za zvuků jeho písní napodoboval a parafrázoval. Není bez zajímavosti, že Karel Černý předvádí Michaela Jacksona také v různých kabaretech.
Po přestávce se diváci dočkali úsměvného pohledu na svět neslyšících i na svět slyšících v moskevských dimenzích. Neslyšící tu nenaříkají nad svým osudem, oproti slyšícím jsou někdy lepší, jindy horší. Nad vším se vznáší všechápající jemný - místy i hořký úsměv, žádné pocity křivdy či méněcennosti. K tomu, aby se diváci po celé vystoupení usmívali, smáli, chechtali, je přivedli profesionální herci Divadla gest a mimiky v Moskvě (Rusko), které má více než 40letou tradici. Sluchově postižení herci zahráli role neslyšících i slyšících. Jak uvedl jeden z představitelů hlavní role a jeden z uměleckých vedoucích divadla, takový je dnešní život v Rusku. Jejich představení bylo všem dobře srozumitelné, až vzniká podezření, že se členové souboru některým typicky českým znakům naučili až po příjezdu do Prahy. Nebo že by českou společnost trápily stejné neduhy jako ruskou?
České unii neslyšících patří uznání za přípravu a zorganizování této akce. Jen škoda, že se informace o chystané přehlídce včas nedostaly mezi širokou veřejnost a nebyla uspořádána žádná tisková konference či setkání s autory a herci mimo divadelní jeviště. Ostatně problém široké veřejné prezentace vlastní tvorby či výsledků se netýká jen pořadatelů této přehlídky, ale zasahuje téměř celou komunitu sluchově postižených. To už je ale jiná kapitola.
Připojte se! 