Letošní již 5. ročník přehlídky ve znakovém jazyce Mluvící ruce 2002 proběhl v sobotu 19. října v Kongresovém centru. Akce se měla původně konat v Městské knihovně v Praze na Mariánském náměstí, která uspořádáním sedadel vyhovuje účelu této přehlídky asi lépe, ale s ohledem na srpnové záplavy musela Česká unie neslyšících zajistit náhradní prostory v Kongresovém centru.
Další změnou bylo vystoupení slovinského souboru Tihe Stopinje, který nahradil původně plánovaný chorvatský soubor Dlan a předvedl klasický pohádkový příběh Kráska a zvíře ve druhé části programu.
Program přehlídky byl velmi pestrý a dobře uspořádaný. V první polovině vystoupily a svými výkony si mne zcela získaly dva dětské soubory. Děti ze Speciálních a školských zařízení pro sluchově postižené z Brna okouzlily diváky půvabnou Pošťáckou pohádkou (na motivy pohádky Karla Čapka o tom, co může způsobit jedno zatoulané psaní), kterou s nimi na internátu nastudovala jejich vychovatelka Zuzana Pospíšilíková
Později účinkovaly děti z dramatického kroužku pod vedením Anny Jurášové s vystoupením Motýl. Ten, kdo nahlédl do obdrženého programu, se v něm o "Motýlovi" mohl dočíst, že "základem tohoto vystoupení je hravá forma využívající prostředky znakového jazyka, pohybu, tance a improvizace." A přesně tak tomu bylo - děti na jevišti hrály a zároveň si hrály. Motýlci se líhli i poletovali velmi radostně a housenky se hádaly natolik náruživě, že jsem v jednu chvíli pojala podezření, zda děti nevypadly z role a nepoperou se na jevišti doopravdy. Jejich vystoupení bylo jedním slovem potěšením pro moje oči i duši.
Totéž lze říci i o představení studentů 2. a 4. ročníku oboru výchovná dramatika neslyšících na JAMU v Brně s názvem Dead Can Dance - Deaf Can Dance. Autorsky se na něm podíleli sami studenti pod vedením PhD. Ivety Pavlovičové. Z vizuálně i emocionálně bohatého vystoupení si každý divák mohl odnést mnoho dojmů. Mě asi nejvíce oslovilo pohybové vyjádření myšlenky, která je skryta již v samotném názvu, že každý může tančit (i mrtvý, i hluchý). Tanec se ukrývá v každém znás, stejně jako naše pocity - touha, bolest, radost. Je jen třeba je objevit a pustit ven. (Jako hudební doprovod byly mimo jiné použity i skladby skupiny Dead Can Dance.)
Dramatická a taneční vystoupení byla proložena recitací Zuzany Hájkové (Říkají, že jsem hluchý od S. N. Kesslera), zpěvem ve znakovém jazyce, který předvedl Alan Ptáček (Heal the World od Michaela Jacksona a další) a chlapci a dívky ze skupiny Tichá hudba pod vedením Kateřiny Červinkové-Houškové. Zazněly například skladby Stín (kapela Znouzectnost), Čaroděj Dobroděj (píseň Václava Neckáře) a samozřejmě Good Morning Sunshine (v originále Good Morning Starshine, píseň z muzikálu Hair). U této skladby bych se ráda zastavila. O přestávce si diváci sdělovali své dojmy z jednotlivých vystoupení a já jsem se setkala i s názorem, že už by Tichá hudba mohla změnit repertoár, že už tuhle písničku viděli mockrát. A já si myslím pravý opak! Jen tak dál, kluci a holky, jde vám to čím dál tím lépe a ta písnička je ve vašem podání stále více přitažlivá. Je to hit!
Přehlídkou provázeli neslyšící moderátoři Lucie Kastnerová a David Wagner. Do mluveného slova tlumočila Naďa Dingová a Martin Štěpánek.
Připojte se! 