Dnes odpoledne půjdeme s dětmi do divadla. Vezmeme si něco pěkného na sebe, holčičky si obléknou šaty s volánky a kluci bílé košile. Divadelní představení je přece společenská událost, a to platí i pro děti!(?) Ne, tak po této cestě se tvůrci netradiční inscenace známého pohádkového příběhu o Šípkové Růžence rozhodně nevydali.
Naopak. Vycházeli z toho, že divadelní představení je především hra a hrát si mohou všichni. Herci i diváci, dospělí i děti, slyšící i neslyšící a nejlépe všichni společně. A vyšlo to. Diváci, kteří zhlédli 23. května v Divadle Minor premiéru této pohádky, se o tom přesvědčili na vlastní oči.
Šípková Růženka v Divadle Minor má podobu příběhu, jenž oslovuje diváky především výtvarnými nápady, gesty a humorem. Mluvené slovo i písničky jsou doprovázeny znaky. Postavy hrají herci a loutky. Interaktivní představení zapojuje děti do hry, zvedá je ze sedadel a přesazuje je na jeviště, i scéna probíhá chvilku na jevišti, chvilku v hledišti.
Jak vlastně tato inscenace vznikla? Na to jsem se zeptala scénáristky a režisérky představení Hedy Bayer, rozené Čechové. Prozradila mi, že dlouho hledala způsob, jakým by přiblížila divadelní představení také neslyšícím dětem. Nejprve pečlivě vybírala herce. Chodila po divadle a pozorovala, kteří ze slyšících herců mají tzv. mluvící ruce. Po jisté době si však položila otázku, zda není příliš pyšné domnívat se, že by podobnou myšlenku bylo možné realizovat pouze s profesionálním souborem slyšících herců? Sbírala zkušenosti také v zahraničí. Během pobytu v Paříži měla možnost při představení vidět neslyšící francouzskou herečku Emannuelle Laboritovou. Ta na ni udělala velký dojem a ovlivnila nepřímo její rozhodnutí:
"Došlo mi," vzpomíná Heda Bayer, "že když chci vytvořit představení pro slyšící i neslyšící děti, je neslyšící herec nutný." Poté nastalo období hledání neslyšícího herce.
"Konkrétní kroky jsem konzultovala se Zojou Mikotovou. (Pozn. redakce: Prof. Mikotová působí na brněnské JAMU). Byla velmi ochotná a věnovala mi spoustu času," říká Heda Bayer.
Zmíněným neslyšícím hercem se nakonec stal František Půlpán, kterého čtenářům Gongu jistě nemusím představovat. Fratišek je jakýmsi průvodcem neslyších dětí v tomto představení a vystupuje v rolích zahradníka a zlé sudičky. Je jediným neslyším hercem v souboru. Jak se mu hraje, jedinému mezi slyšícími kolegy?
"Spolupráce byla perfektní," řekl mi František po představení. Přiznal však, že pro něj zkoušky nebyly jednoduché - naučit se vše "chytit", například trefit se správně do hudby a zvuků, dobře se orientovat, co se děje za ním apod. Zkoušky byly i časově náročné.
Inscenace Šípkové Růženky v Minoru je vzhledem k interaktivnímu charakteru představení určena pouze pro 60 diváků. Přesto pevně věřím, že se dočká mnoha uvedení. Zaslouží si to její tvůrci i děti.
Šípková Růženka aneb Cestou necestou, premiéra 23. 5. v Divadle Minor, režie: Heda Bayer, hudba a zvuk: Dalibor Mucha a Martin Mařák, výprava: Robert Smolík, hrají herci Divadla Minor a František Půlpán