Určitě zásadněji než třeba čeština a angličtina se od sebe liší čeština a znakový jazyk. A nejen tím, že "mluvidly" znakového jazyka jsou převážně ruce, nejen tím, že jazyk neslyšících nemá psanou podobu... Čím vším dalším (a jaké to má příčiny a důsledky) - to dennodenně, a nejen teoreticky, zjišťují slyšící i neslyšící studenti oboru čeština v komunikaci neslyšících. A zjišťují to spolu s nimi i jejich učitelé.
Společné semináře a přednášky nejsou (zatím?) pro nikoho ze zúčastněných komunikačními situacemi běžnými a snadno zvládnutelnými. Ale je-li podstatou komunikace "sejít se u společné věci", pak se tu opravdu komunikuje.
Ona "společná věc" je tu dokonce jaksi zdvojená. Nejde nikdy jen o téma právě probírané v rámci daného semináře či přednášky, třeba z psycholingvistiky nebo z filosofie. V dalším plánu se tu totiž neustále vede řeč ještě o něčem jiném. O jinakosti slyšících a neslyšících: o jinakosti jejich prožívání, vidění světa, jejich myslí - která se ukazuje zcela zásadně právě na rovině jazyků: mateřského (tj. českého) jazyka slyšících - a mateřského (tj. znakového) jazyka neslyšících. A vede se tu tedy řeč i o možnostech a mezích porozumění.
V souvislosti jakési debaty třeba někdo ze skupiny slyšících řekne: "To by bylo něco jako rouhání!" - A je to zase tady. Rouhání? - Tlumočnice nezná znak a neslyšící neznají slovo. A ukazuje se, že to není jen slovo, co neznají.
"Když se někdo staví na úroveň Boha," začíná naše objasňování. Rozumíte? - Nechápavý výraz.
Pokouší se někdo jiný - a odjinud: "Třeba když řekneš, že stejně brzo umřeš a že nic nemá cenu!"
"Aha," ukazuje Martin, "když mám zítra zkoušku a dneska už budu říkat, že ji neudělám? To je rouhat se?"
"Ne, to ne," jsme teč rozpačití zase my. Nikdy bychom si byli nepomysleli, že je to tak těžké. Zkoušíme to ještě jinak.
"Znáte Polednici?" - Znají. Ukazují krásný znak, v němž tu "malou, hnědou, tváře divé" všichni poznáváme. Jsme rádi, že spolu něco sdílíme. "Ta matka přece nemohla ve skutečnosti chtít, aby si pro její dítě přišla Polednice. Řekla to jen tak, ve zlosti, nebo aby to dítě postrašila. A víme, co se potom stalo. Říkat něco tak hrozného se zkrátka nemá, aby se to třeba nesplnilo. Člověk se má bát některé věci vyslovit. A když od někoho něco takového slyšíme, řekneme mu, aby se nerouhal." Víme všichni, že to není přesné, ale snažíme se...
Zda je ovšem naše snaha úspěšná - těžko říct. Neslyšící sice kývají, ale kdoví? Kdoví, zdali to není jen ze slušnosti nebo ze strachu, aby nevypadali hloupě... A třeba si i myslí, že pochopili, a zatím je to všechno jinak...
V mnoha ohledech to mají neslyšící s češtinou těžší než "klasičtí" cizinci. Ti si totiž ve výše uvedeném případě vypomůžou ekvivalentem, nalezeným ve slovníku. Ale co tam, kde ekvivalent neexistuje? Když prostě v oněch hlavách (v "kolektivním vědomí") není pojem odpovídající našemu "rouhání"? Když tam "rouhání" není vyňato ze skutečnosti lidského prožívání, uchopeno myslí, pojmenováno? - Co není, nedá se přeložit.
("Smutně jsem poznal nakonec: / Kde chybí slovo, není věc," vzpomeneme si maně na německého básníka Georga a jeho vykladače Heideggera.)
Situace je o to složitější, že "neexistenci" daného pojmu vlastně nemáme potvrzenu. Nerealizuje se - tak jak to někdy bývá při srovnání jazyků "verbálně-vokálních" - přece jenom nějak jinak, na jiné úrovni, již nejsme třeba s to nahlédnout? A již nejsou s to (zatím?) vidět jako podstatnou ani sami neslyšící?
A vůbec: jak myslí tito "cizinci"? Jak prožívají svět (a jazyk), jak ho reflektují? A: uvažují také oni někdy o tom, jak myslíme (na rozdíl od nich) "my"?
Nic nevíme, můžeme se jen domnívat. Jsme v tomto případě trochu jako nejvyšší řecký bůh Zeus, když byl se svou manželkou Herou ve sporu o to, kdo prožívá větší potěšení z lásky: žena, nebo muž? - Nelze kvalifikovaně odpovědět, neboť každý z nás má autenticky vždy jen jednu zkušenost. Při setkání s jinakostí se tedy musíme smířit s tím, že ji nikdy nepochopíme úplně. To je ostatně podstatou jinakosti.
Jediné, co můžeme, jsou ustavičné pokusy o dialog. Mezi lidmi (tolik jinými!) i mezi jejich jazyky.