Jak si čtenáři "Světa ticha" (Świat Ciszy - časopis vydávaný Polským svazem neslyšících, pozn. překl.) zajisté pamatují, konal se první mezinárodní evropský workshop o SignWritingu v roce 2005 v rámci I. evropské konference o SignWritingu v Bruselu. Několi účastníků této konference se tehdy rozhodlo založit organizaci uživatelů SignWritingu (česky znakopisu). Taková organizace by se snažila o rozšiřování tohoto písma po Evropě, pořádala by školení, workshopy a konference a byla by jakýmsi fórem výměny zkušeností, jak prakticky využít SignWriting ve vzdělávání a při vědeckých výzkumech znakových jazyků.
Organizaci jsme nejprve dali název European SignWriters Organisation (Evropská organizace uživatelů SignWritingu). Později se vedení organizace, po vzájemné domuvě, rozhodlo název změnit na European SignWriting Organisation (Evropská organizace pro SignWriting, zkratkou ESWO). Prezidentem se stal neslyšící Ir Shane Gilchrist oh'Eorpa, který každý den vyučuje severoirský znakový jazyk a také propaguje evropský model vzdělávání neslyšících v rozvojových zemích. Jeho zástupkyní - předsedkyně ESWO - je dr. Ingvild Roald, slyšící učitelka fyziky ve škole pro neslyšící v Bergenu (Norsko), badatelka norského znakového jazyka, která využívá SignWriting při své didaktické i výzkumné práci již dvacet let. Sekretářkou je níže podepsaná (Lucyna Długołecka), členem rady Trevor Jenkins, slyšící Angličan, učitel a tlumočník britského znakového jazyka a Jan Fikejs, slyšící Čech, tlumočník českého znakového jazyka. ESWO zorganizovala tento podzim dva workshopy o SignWritingu - v Praze a v Londýně.
SignWriting workshop Praha 2006
Workshop o SignWritingu v Praze se skutečně vydařil. Zorganizoval ho Jan Fikejs, tlumočník českého znakového jazyka (ČZJ), který je též členem rady ESWO, s níže podepsanou (Lucynou Długołeckou) a také ve spolupráci s Českou unií neslyšících (ČUN). Velkou podporou byla Valerie Sutton, která nám zaslala tištěné materiály i videozáznamy na DVD. Termín workshopu nebyl náhodný: 17. - 18. září, tedy ihned po mezinárodní konferenci tlumočníků znakových jazyků (EFSLI), která se v té době konala v Praze.
Pronajali jsme si v ČUN sál s dataprojektorem, počítačem a přístupem na internet. Sál nebyl příliš velký, proto jsme omezili počet účastníků na 25. Přihlásilo se přes 30 účastníků z Evropy a Afriky, ale nakonec dorazilo 24 účastníků z různých zemí: z Česka, Slovenska, Slovinska, Rumunska, Moldávie a Irska. Účastníci platili pouze 3,5€ (100Kč pozn. red.) na úhradu nákladů za pronájem sálu a zařízení. Byl to skutečně velmi "slovanský workshop", což považuji za důležité, protože na Slovensku, v Rumunsku i v Moldávii se do té doby nikdo nezabýval SignWritingem a obecně tam SignWriting neznají.
První den workshopu jsme začali referátem o historii a rozvoji SignWritingu. Měla jsem připravenou prezentaci v angličtině, ale protože zpočátku nastaly technické problémy s dataprojektorem, tak byl referát pouze odznakován. I přestože většina účastníků neznala mezinárodní znakový systém (International Sign), znakovala jsem v něm, a Honza tlumočil do ČZJ. Honza také již dříve přeložil moji prezentaci do češtiny a vytiskl ji, díky čemuž měli účastníci také všechno v tištěné podobě - anglicky nebo česky.
Po tomto teoretickém úvodu jsem seznámila účastníky workshopu se základními symboly SW. Několik hodin (samozřejmě s pauzami) jsme pak cvičili psaní a čtení symbolů. Pomáhaly nám s tím speciální, bílo-červené rukavice. Atmosféra byla velmi příjemná a účastníky to velmi zaujalo, obzvlášť slyšící učitele pracující ve školách pro neslyšící. Učili jsme se psát nejen ručně, ale i na počítači za pomocí programu SignPuddle. Závěrem dne již byli účastníci schopni zapsat ručně svoje "znakové jméno". S psaním na počítači měli ještě značné problémy, proto jsme se na to zaměřili ve cvičeních druhý den workshopu. Honza přesně popsal strukturu programu SignPuddle a na jakých principech pracuje. Později jsme se společně učili, jakým způsobem lze v tomto programu zapisovat znaky, a nakonec jsme pracovali individuálně s každým účastníkem - já jsem učila psát v programu SignPuddle a Honza učil psát ručně.
K dispozici jsme měli mnoho materiálu: tištěné materiály a videozáznamy od Valerie Sutton, tištěné materiály a materiály na internetu v ASL, a také mnou připravený překlad do polského znakového jazyka (pohádka "Mášenka a tři medvědi", na které jsme se učili číst v ASL). Ukázka rychlého čtení textu udělala na účastníky největší dojem, protože pochopili, že SignWriting je možné číst a psát stejně "svobodně" jako latinku a že stačí znakopis jen trochu procvičit, aby se nemuseli trápit s "rozluštěním" v něm zapsaných znaků. Účastníci také mohli vidět, že znakopis je možné využívat v různých znakových jazycích a že je možné překládat z jednoho znakového jazyka do druhého. Pražský workshop se účastníkům tak líbil, že jsme byli pozváni na Slovensko i do Slovinska, abychom tam uskutečnili podobnou výuku.
SignWriting workshop Londýn 2006
Workshop o SignWritingu v Londýně měl mít podobný charakter jako ten v Praze, ale plánovali jsme rozdělení účastníků do dvou skupin: začátečníci a pokročilí. Počítali jsme s velkým zájmem, protože znakopis je v Západní Evropě známý už několik let. Bohužel, cena workshopu 25 liber za účast asi mnoho zájemců odradila. Londýn je jedním z nejdražších měst světa, drahý byl i pronájem menšího sálu knihovny ve výzkumném středisku Deafness, Cognition and Language Research Center (DCAL - jazykové výzkumné a poznávací centrum, zaměřené na hluchotu - pozn. překl.) na Londýnské univerzitě (University College London). Přihlásilo se 15 zájemců, ale přijela pouze polovina. Protože většina účastníků byli začátečníci, nemohli jsme vytvořit dvě skupiny, a tak jsme přizpůsobili program začátečníkům.
Celý workshop vedla dr. Ingvild Roald z Norska. S ohledem na mezinárodní charakter workshopu jsme připravili na jeho začátku "minikurz" mezinárodního znakového systému, abychom se všichni snadno dorozuměli a aby předávání informací během workshopu bylo maximálně přínosné. Vstupní slovo měla přednést námi pozvaná badatelka znakových jazyků profesorka Bencie Woll, která v DCAL pracuje. Bohužel, s ohledem na jiné důležité setkaní se na náš workshop nedostavila. Objevil se ovšem televizní štáb z BBC, který získává materiály do programu o neslyšících SEE HEAR. Štáb natočil rozhovor s Shanem a Ingvild a zaznamenal část workshopu. Štáb nám imponoval svým profesionálním přístupem: viděli jsme, jak pracuje neslyšící kameraman, neslyšící novinářka a jejich tlumočnice!
Protože jsem pokročilá v SignWritingu, nedozvěděla jsem se na workshopu mnoho nového. Hodně mi ovšem přinesla individuální lekce SW na úrovni pokročilých, kterou mi dávala Ingvild po skončení programu workshopu. Uchvátila mě také literatura shromážděná v knihovně DCAL: všechny knížky jsou zaměřené na neslyšící, na různé znakové jazyky, na lingvistiku obecně i na lingvistiku znakových jazyků, na notační systémy znakových jazyků (jsou zde i knihy o SignWritingu),atd... bylo co prohlížet a číst! Zajímavé byly také rozhovory s pracovníky DCAL a účastníky workshopu. Díky nim jsem se mohla zorientovat v tom, jaké jsou současné tendence ve vzdělávání neslyšících a ve výzkumech znakových jazyků.
Na závěr workshopu jsme hovořili v kruhu členů rady ESWO o nápadu zorganizovat v příštím roce velkou konferenci věnovanou SignWritingu, která by se konala někde, kde je levněji, nejlépe ve... Varšavě! Chceme poprosit zkušené učitele ze škol pro neslyšící, ve kterých se používá znakopis. Plánujeme také v rámci konference ESWO dát této organizaci konečný statut a učinit formálně-právní kroky, které by nám umožnily registraci organizace v Bruselu.
Ve Varšavě jsme se na podzim také věnovali SignWritingu. V rámci varšavského Festivalu vědy na Varšavské univerzitě se konala lekce SignWritingu pro studenty lycea pro neslyšící (lyceum je polská obdoba našeho českého gymnázia, studium je zakončeno maturitou, ale trvá pouze tři roky - pozn. překl.), kterou vedl Romuald Szurik. Lekci předcházel referát na téma historie SignWritingu, který přednesla níže podepsaná. Oboje sklidilo velký úspěch, mládež byla nadšená tím, že jejich jazyk je možné zapsat i číst a že to vůbec není tak těžké!