V nové Prievidzské kavárně se komunikuje hlavně rukama

Neslyšící lidé mají i na Slovensku problém s hledáním zaměstnání. Lucie, která má oboustrannou praktickou hluchotu, se rozhodla postavit na vlastní nohy.

Kavárna U šálku, která byla nedávno otevřena v centru Prievidzy, se svým vzhledem od podobných zařízení nijak neliší. Přesto je v rámci Slovenska jedinečná. Poprvé totiž v kavárně obsluhují jen neslyšící číšnice. Jednou z nich je Lucie Ďurkovičová, která je i majitelkou kavárny. V nevelkém provozu je příjemně, ticho. Číšnice se dorozumívají znakovým jazykem. Každá z nich vystudovala něco úplně jiného, proto absolvovali kurzy obsluhy zákazníků, ale i přípravy kávy. "Nie je pre nás ľahké nájsť si robotu," znakuje Lucia, která je vystudovaná kadeřnice, ale pro kožní problémy se této práci nemůže věnovat. Její nevlastní otec Miroslav Bošnovič potvrzuje slova dcery, protože jí při hledání práce a vyřizování na úřadech pomáhá. "Zamestnávatelia majú obavy zamestnať sluchovo postihnutých, pritom sú profesie, v ktorých sa môžu uplatniť. Mrzí má, že ani úrady práce takýmto ľuďom nevychádzajú dostatočne v ústrety (vstříc), "postěžoval si Bošnovič. Lucka o vlastní kavárně snila. Od první myšlenky až k otevření však vedla dlouhá a trnitá cesta. Od nezbytných povolení, přes hledání vhodných prostor až po získání peněz. Našli se sponzoři, pomocnou roku podala nadace Pontis a pomohl i fakt, že kavárna mohla být otevřena jako chráněná dílna.

Komunikace přes monitor

Obavy z komunikace s neslyšícími číšnice jsou zbytečné. U stolů jsou dotykové monitory, přes které si každý může vybrat a objednat ze sortimentu kavárny. "Komunikovať však môže zákazník s čašníčkou aj priamo. Stačí, aby sa na ňu pozeral, dobre artikuloval, hovoril pomaly, zrozumiteľne a ona už všetko odčíta z pier (odezírá ze rtů). Navyše na stoloch sú ponukové lístky, takže môže hosť ukázať na to, čo si chce objednať, "vysvětlil Bošnovič. Za několik dní provozu mají jen pozitivní ohlasy. Starší zákaznice si sama dala v kavárně kávu. Líbilo se jí tak, že o hodinu se vrátila is přítelkyní a na druhý den už U šálku seděli čtyři kamarádky. Spokojený po návštěvě kavárny byl i mladý návštěvník Oto lůžek. "Je to niečo nové, netradičné, cítil som sa veľmi príjemne. Som nadmieru spokojný."

Na vlastních nohou

Lucia má oboustrannou praktickou hluchotu odmalička. V Kremnici chodila do internátní mateřské i základní školy. V učení se jí dařilo, doma však znaky komunikovat nechtěla a snažila se mluvit. Přestože neslyší, domluví se. Ve studiu pokračovala na klasické střední škole. Neměla to vždy jednoduché, zejména na matematice při slovních příkladech, kterým často nerozuměla. Tři roky pracovala jako operátorka kamerového systému na Městské policii v Prievidzi. Později se zaměstnala v organizačním výboru, který připravoval na Slovensku celosvětovou olympiádu pro sluchově postižené. Skončila však fiaskem. Zklamaní byly nejen sportovci, ale i Lucie. Nedostávala mzdu, a tak se ocitla na úřadu práce. Rozhodla se postavit na vlastní nohy. Spolu s mámou si jednou podívala televizní reportáž z Česka o kavárně s neslyšícími číšnice. Díky velké pomoci mámy a jejího nevlastního otce se inspirace z televize proměnila ve skutečnost. Lucie věří, že její kavárna U šálku pomůže zdravým lidem blíže poznat svět neslyšících a lépe je pochopit.