Neslyšící a současná legislativa v ČR II.

Nedávno začal na frekvenci rozhlasové stanice Classic FM cyklus, který jsme nazvali tak, jak jste slyšeli ve znělce "Slyšet je snad právo?" a v této fázi tohoto cyklu, tedy na jeho počátku si povídáme o neslyšících a současné legislativě v České republice. V této souvislosti teď přivítám ve studiu dalšího hosta – pana Petra Vysučka, který je předsedou organizace Pevnost - českého centra znakového jazyka, je neslyšící a ještě na něj prozradím, že vyučuje na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Já Vám přeji dobrý den.

Petr Vysuček (PV): Také Vám přeji dobrý den.

R: Mohu tedy položit první otázku: Jak vnímají neslyšící současnou legislativu, jaksi obecně?

PV: No, to je velmi těžká otázka, protože kdybyste se neslyšících zeptali, tak vám řeknou: „My nejsme spokojení se současnou legislativou“. Je to kulturní menšina, a s tím tedy souvisí problémy mezi menšinou a většinou. To znamená, že neslyšící vám řeknou, že ně právo nemyslí, na ně legislativa nemyslí. Jen si uvědomte třeba takovou běžnou věc, jakou je městská hromadná doprava. Když pojedete tramvají, nebo autobusem, nebo si vůbec přestavíte situaci, že pojedete z Prahy někam ven a tak jako slyšící člověk budete zvyklý na to, poslouchat z reproduktoru názvy zastávek. Ale neslyšící je v téhle chvíli ztracený. On vnímá tělem, že tam probíhá nějaká zvuková informace, ale vlastně neví, co se říká. Takže velmi často se stává, že přejedou tu zastávku, nebo že vystoupí brzy, ale to je spojené spíše s tou stresovou situací, protože si nejsou jistí tím, co se děje.

Nebo další věc, která se mi stala třeba v České spořitelně, což souvisí vlastně s právy ochrany osobních údajů: já jsem vyřizoval nějaké záležitosti a vyřizoval jsem mimo jiné také heslo k účtu. Stalo se prostě, že jsem si účet zablokoval. V takovém doporučení, co v té chvíli dělat bylo napsáno: zavolejte operátorovi. Říkal jsem si: já jako neslyšící nemůžu volat, tak využiju tedy možnosti zavolat přes tlumočníka. A tohle byla neřešitelná situace. Protože mi na druhé straně ten operátor řekl: "Takhle s Vámi nemůžeme komunikovat, musíme s Vámi komunikovat přímo, ne tedy přes tlumočníka". Takže mně prostě nezbylo nic jiného, než vlastně celý ten účet zrušit, protože mi ty jejich podmínky nevyhovovaly.

R: Tak to je asi jenom několik z těch problémů, se kterými se neslyšící člověk tady u nás v České republice setkává, ale přeci jenom, když byste to srovnal nějak s dobou minulou, je tam pokrok? Abychom jen nehanili.

PV: Tak myslím, že je zřejmé, že ten vývoj pokračuje směrem dopředu, že po maličkých krůčcích jdeme tedy snad k lepší situaci. Ale není to tak, že by si legislativa řekla: Tak teď budeme řešit problémy neslyšících tak, aby legislativa byla pro ně úplně ideální. To ne. My teďka řešíme situaci nějakých deseti let, kam jsme se za deset let třeba posunuli. Tak dejme tomu, že bychom to mohli vyjádřit číselně, tedy že 40% těch problémů se nějakým způsobem řeší. Ale 60% velmi palčivých problémů zatím ani nepřišlo na řadu na to řešení. Takže pořád je tedy co zlepšovat, pořád co projednávat.

R: Já už řadu let připravuji na této rozhlasové stanici Classic FM seriály, které se týkají různých handicapů. A mimo jiné jsem se třeba na nejrůznějších úřadech už setkal a také tito lidé se mnou také natáčeli ve studiu, třeba lidé z ministerstva, zval jsem třeba i lidi se zbytky zraku. Existují takoví zástupci neslyšících, třeba v politických stranách, nebo ve výkonných orgánech?

PV: Bohužel, bojím se, že Vám budu muset říct, že ne. Nevím jestli je to dáno tím, že jsem zatím neměl štěstí se s takovým člověkem setkat, a nebo opravdu takoví lidé nejsou. Ale když se nad tím zamyslíte víc, tak ono je to pochopitelné. Tady existuje obrovská jazyková bariéra. Takže, pokud by takový člověk chtěl fungovat v politice, tak se budou řešit obrovské finanční náklady, které jsou spojené s tlumočníkem. A do toho se nikomu moc nechce. Neslyšící dneska nemá to štěstí, že by se na něj hledělo jako na svéprávného člověka, na rovnoprávného komunikačního partnera. Většinou je vnímán jako někdo, kdo je níže postavený, kdo je neschopný. Znám mnoho lidí, kteří mají ty schopnosti a kteří by se v politice uplatnili, ale naráží to na tyhle organizační problémy.

R: To znamená, že třeba ty politické organizace nejsou ochotny, aby tam byl s tím člověkem tlumočník? Můžou se třeba obávat, že netlumočí správně, ty názory toho neslyšícího člověka?

PV: Na to se nedá jednoznačně odpovědět, jestli je to jenom z těch finančních důvodů, proč ta politická strana třeba není ochotna přijmout neslyšícího zástupce. Možná je tam nějaká obava z té komunikace s člověkem, jehož jazyk neumí, nerozumí mu. Možná je to také dáno tím, že znakový jazyk vypadá jinak, než mluvený jazyk, takže u mnoha lidí to může vyvolat obavu natolik velkou, že prostě raději se úplně vyhne jakékoliv komunikaci s takovým člověkem.

Já si na druhou stranu myslím, že i kdybychom sehnali dostatečné množství finančních prostředků na tlumočníky, tak jich nemáme dost v současné době, opravdu kvalitních tlumočníků, kteří by v takové situaci obstáli. Takže to je další problém, který tomu brání.

R: My si budeme na téma tlumočníků povídat v jiném díle našeho cyklu, také s panem Petrem Vysučkem, předsedou organizace Pevnost – českého centra znakového jazyka. Takže se s Vámi těším ve studiu opět na shledanou a dnes děkuji za odpovědi na moje otázky.

PV: Také děkuji.