Procházka: Situace ve školství je znepokojující

Rozhovor s Jiřím Procházkou probíhal po tiskové konferenci Suverenity. Neměli jsme mnoho času, nicméně jsme se zkusili zeptat Jiřího Procházky na vše, co by nás a neslyšící čtenáře zajímalo. Při čtení následujícího rozhovoru si, prosím, uvědomte, že jde o historicky prvního českého neslyšícího kandidáta na poslance. Pokud Suverenita ve volbách uspěje, Česká republika bude mít svého prvního neslyšícího politika v parlamentu!

Proč Jiří Procházka kandiduje za Suverenitu?

• nesouhlasí s Lisabonskou smlouvou
  
  
• chce dosáhnout rovnoprávnosti zdravotně postižených a žen
  
  
• chce změnit situaci lidí se zdravotním postižením
  
  
• považuje rodinu za důležitou „jednotku“, stát by měl o rodinu pečovat, ta je základem budoucnosti a státu
  
  
• souhlasí s reorganizací všech ministerstev, dosavadní počet ministerstev by chtěl zmenšit a přeorganizovat, považuje je za neproniknutelné molochy, ve kterých mizí hodně peněz
  
  
• souhlasí s prosazováním žen v politice

Proč nesouhlasíte s lisabonskou smlouvou?

Jsem občan České republiky a rád bych zachoval suverenitu našeho státu. Nemyslím si, že Lisabonská smlouva je pro náš stát přínosem. Já sám jsem se snažil získat informace. Nejen z přednášky paní Jany Bobošíkové, ale také z internetu. Snažil jsem se získat nestranný pohled, ale i přesto dle dostupných informací s Lisabonskou smlouvou nesouhlasím. Předně se mi nelíbí, že bychom neměli možnost rozhodovat ve věcech našeho státu. Naše názory ani práva by nebyly tím hlavním vodítkem při rozhodování. Museli bychom jen přijímat informace z Bruselu a čekat na to, jak rozhodnou jiní.

Proč souhlasíte s myšlenkou reorganizace všech ministerstev a zmenšení jejich počtu?

Souhlasím z toho důvodu, že by se ušetřily finance. Ministerstva by se ve skutečnosti nerušila. Jen reorganizovala a slučovala. Například agenda Ministerstva na ochranu lidských práv by spadala pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Méně byrokracie, více spolupráce.

Před Vaší kandidaturou do Suverenity jste se již o politiku zajímal?

Ne tak docela, měl jsem jakýsi přehled, ale žádná politická strana mě neoslovila, nebyla mi sympatická. Bylo to pořád to samé, politikům se nedalo věřit. Teprve teď mě zaujala Suverenita.

Takže nemáte žádné zkušenosti s politikou?

Nyní již ano.

Pokud se Suverenitě podaří získat hlasy potřebné pro získání křesel v Parlamentu ČR, tak vy jako lídr Královéhradeckého kraje budete fungovat především pro zdravotně postižené. Sám jste neslyšící – nemůže dojít k tomu, že budete prosazovat jen neslyšící?

Ano, jsem neslyšící. A mám osobní zkušenost s bojem o identitu, neporozuměním a pocitem bezmoci. Tyto pocity nezažívám často, ale sám se pohybuji mezi lidmi v prostředí, kde jsou tyto pocity na denním pořádku. Myslím si, že to nejsou pocity jen neslyšících osob, ale také osob s jiným typem postižení. To máme společné a díky diskuzím a komunikaci s lidmi si myslím, že mohu zastupovat všechny osoby s různými typy postižení. Toto prostředí mi není zas tak vzdálené. Na vysoké škole v Olomouci jsem se v rámci svého studia setkával s osobami nevidomými, tělesně a jinak postiženými. Také jsem se několik let účastnil integrovaných táborů, kde nebyly jen osoby neslyšící.

Bc. Jiří Procházka, 27 let

Narozen ve znamení raka.
Základní školu vychodil v Olomouci
– svatém Kopečku, střední školu
zakončil maturitou na Biskupském
gymnáziu v Brně. Vystudoval
bakalářské studium v oboru aplikovaná
tělesná výchova na Univerzitě Palackého
v Olomouci, nyní pokračuje ve studiu
speciální pedagogiky v Brně.

Co se budete snažit nejvíce prosadit?

Především kvalitnější podmínky vzdělávání osob s hendikepem a jejich následné uplatnění na trhu práce. Mohu dát příklad: nevidomá dívka, absolventka VŠ, dostala nakonec nabídku pouze do chráněné dílny. V tom nevidím význam. Pokud tyto osoby mohou studovat na VŠ a studium zdárně ukončí, pak by měly dostat šanci získat kvalitní pracovní místo.

Čím to je?

Samozřejmě vím, že to mnohdy souvisí s informovaností zaměstnavatelů. Vím, že s neslyšícími je to obdobné. Pokud se jim již podaří jít k nějakému pracovnímu pohovoru, ale zúčastní se jej s tlumočníkem, mnohdy to zaměstnavatele může odradit. Neumí si představit komunikaci s neslyšícím. Znám přitom mnoho neslyšících a jejich slyšící zaměstnavatele, kteří se v dobré snaze v pracovním provozu bez tlumočníka domluví. Velkým příkladem je naše škola, kde učím. Samozřejmě je to o lidech a informacích. Tlumočník je v našem světě velmi podstatný, ale není to jen o tlumočení. Záleží na tom, zda dvě strany komunikovat chtějí, či nechtějí.

Ale jak to změnit, vždyť kvalitních tlumočníků je málo… nebo ne?!

Myslím si, že se doba mění, a vidím, že se tlumočníci snaží. Chtěl bych je tímto podpořit ke vzdělávání. Já sám jsem se zúčastnil dvou seminářů, kde byli přítomni tlumočníci. Bylo pro mě radostné vidět, že se vzdělávají, získávají nové informace o světě neslyšících a snaží se svou profesi zvládat lépe. Čím dál více tlumočníků se snaží být tlumočníkem-profesionálem, a to podporuji. Mrzí mě však lidé, kteří si myslí, že k tlumočení stačí ovládat znakový jazyk. Není tomu tak.

Jaký by měl být podle Vás „kvalitní tlumočník“?

Jak jsem již řekl. Kvalitní tlumočník je pro mne člověk, který se ve svém oboru snaží stále vzdělávat. Dodržuje kodex tlumočníka a je stále myslícím a cítícím člověkem. Každé tlumočení je jiné a neexistují dvě stejné situace, proto tlumočník musí stále přemýšlet o tom, co dělá. Tlumočení není lehká profese a vážím si všech, kteří se ji snaží dělat dobře.

Vypadá to, že současnou úroveň tlumočnických služeb považujete za… špatnou?!

To jsem neřekl. Rád bych však zmínil, že situace kolem tlumočení ve školství je neuspokojující. S tím, myslím, souvisí samozřejmě podpora finanční a legislativní. Mnohdy cítím ze strany ministerstva snahu stále integrovat neslyšící do škol pro slyšící…

Proč?

Neumím si představit, že ve škole pro slyšící bude neslyšící žák, který bude mít stále po svém boku tlumočníka. Ani deset tlumočníků, kteří by se pro něj střídali a tlumočili mu vše, co by mohl slyšet, by nenahradilo přirozené prostředí školy pro neslyšící, ve které je již dnes znakový jazyk uznán za plnohodnotný komunikační prostředek.

Neslyšící v přirozeném prostředí má tak šanci vnímat informace bezděčně, a to je důležité. Díky informacím získává také zkušenosti.

Tyto informace přijme a učí se z nich. Nemluvě o tom, že je tato integrace finančně náročnější než investice do škol pro neslyšící a hromadné zajištění kvalitních podmínek.

Ve škole pro slyšící je neslyšící žák „izolován” a je pouze odkázán na to, zda je tam tlumočník a co ten tlumočník přeloží. Neslyšící si nemůže vybrat, že se teď bude dívat na znakujícího spolužáka a povídat si s ním, protože ten spolužák ve slyšící škole neznakuje.

Neslyšícímu nezbývá nic jiného, než se jen dívat na tlumočníka. Myslím si, že je zde riziko. Dítě se může stát závislé na tlumočníkovi a samo si nikdy neporadí a nic nevyřídí.

Pro nedoslýchavé a neslyšící je však možnost integrace velkou šancí. Stále však zastávám názor, že tyto integrované děti by měly mít povinně výuku znakového jazyka.

Zmínil jste se, že chcete klást důraz nejen na lidi se zdravotním postižením, ale především na jejich vzdělávání… V současnosti panuje taková situace, že neslyšící mají povětšinou malý výběr vysokoškolských oborů, kde by měli zajištěny kvalitní podmínky?

Myslím si, že je velká škoda, že osoby s postižením mají obecně omezenou možnost výběru vysokoškolského oboru. Samozřejmě to ale vyžaduje kvalitní přípravu na středních školách.

Studenti by se měli snažit studovat a nehledat příčiny, proč to nejde. Ale také sám vím, že je to někdy opravdu obtížné. Nikdy nebudete mít záruku, že po celou dobu výuky budete mít k dispozici kvalitní tlumočníky, protože na ně nejsou finance.

Já naštěstí pracuji ve škole, která si umí poradit díky projektům, a tak máme většinu výuky tlumočenou do znakového jazyka. Není to ale správné. Na tyto věci by se měly vyčlenit finance stejně tak jako na speciálního pedagoga, sociálního pracovníka atd. Možnost zaměstnat kvalifko-vaného tlumočníka by měla být samozřejmá. Pokud tomu tak není, pak se stává to, že ve výuce tlumočí někdo jen proto, že dobře znakuje. Tento člověk však nemá mnohdy ponětí o tom, jak studenty a žáky poškozuje tím, že informace převádí špatně. Myslím si, že tento člověk ani neví, jakou zodpovědnost tím na sebe bere. Tento fakt je známý a děje se to po celé ČR.

Kdysi se jedna neslyšící žena veřejně vyslovila proti tomu, aby neslyšící byli bráni jako „občané s invalidním důchodem“. Že je to prý diskriminace neslyšících. Souhlasíte s tím?

Ne, protože celá situace se odvíjí od toho, že neslyšící nejsou jako zaměstnanci dostatečně finančně ohodnoceni a respektováni. Pokud se změní podmínky pro jejich zaměstnávání, pokud je bude většinová společnost brát jako rovnocenné a schopné zaměstnance a pokud se nebude bát komunikace s nimi, tak pak můžeme mluvit o jakémsi zrušení důchodů, nebo o zrušení termínu plný/částečný invalidní důchod pro neslyšící.

V současné nelehké situaci bych jim důchody ponechal, protože jiné východisko nevidím.

Co budete dělat, pokud Suverenita neuspěje ve volbách?

Rád bych byl stále v kontaktu se stranou Suverenita a snažil se bojovat.

Chcete něco vzkázat čtenářům, či případným neslyšícím voličům? Proč by vás měli podpořit?

Myslím si, že neslyšící jsou inteligentní lidé a že se sami při volbách rozhodnou dobře.

Rád bych vaše čtenáře pozdravil a popřál jen to dobré.

Děkuji za rozhovor. Redakce UNIE Vám přeje hodně úspěchů v nadcházejících volbách.