Jak kontaktovat neslyšící

R: Po dlouho dobu několik týdnů, jsme se v našem seriálu, milí posluchači, setkávali a společně si povídali o problematice neslyšících. Dnes tedy už máme před sebou závěrečný díl a tak bude určitě užitečný pro ty, kteří se budou chtít kontaktovat s neslyšícími a neumí třeba znakový jazyk. Ostatně, co všechno jsme si odnesli z tohoto seriálu, s názvem "Slyšitelné ticho", my všichni o tom si dnes ještě v závěru popovídám s paní. Mgr. Naďou Dingovou, která je tlumočníkem oboru ČNES na FF UK v Praze a místopředsedkyní ČKTZJ. Dobrý den

Naďa Dingová (ND): Dobrý den

R: Vítám Vás u nás, dnes tedy naposledy ale pojďme rovnou k tomu povídání. Začala bych znakovým jazykem, o kterém už tady bylo už poměrně hodně řečeno. Připomeňme ještě kde se můžeme naučit znakový jazyk, pokud v někom náš seriál vzbudil zájem?

ND: Tak samozřejmě je několik organizací, které pořádají kurzy znakového jazyka, nebo kurzy "znakové řeči". Já je všechny neznám, ale určitě mohu doporučit kurzy, které organizuje České centrum znakového jazyka - Pevnost. Tyto kurzy já znám osobně, proto je mohu doporučit. Jsou to kurzy, ve kterých vyučují čistě neslyšící lektoři. A ve kterých se vyučuje tak zvanou přímou metodou. To znamená že slyšící se učí jazyk přímo od neslyšícího lektora, není to formou nějakých překladů, je to přirozený průběhem. Může přímo rovnýma nohama skočit do světa neslyšících.

R: To je asi jako když se někdo, dejme tomu, bude učit angličtinu s rodilým mluvčím. Dá se to k tomu přirovnat?

ND: Dá se to k tomu přirovnat, určitě.

R: Tak to je taková užitečná informace tohoto charakteru. Případné kontakty samozřejmě posluchačům rádi dodáme, když by byl nějaký konkrétní zájem, tím snad ani nebudeme v tuto chvíli zdržovat. Kde se můžeme setkat s neslyšícími, když bychom chtěli poznat více jejich komunikaci a obecně jejich kulturu?

ND: Tak neslyšící mají hned několik takových tradičních událostí. Jedna z nich je třeba Pálení čarodějnic, kdy pravidelně 30. dubna se všichni neslyšící sejdou na Císařské louce - tady v Praze, takže to je jedna událost, která opravdu je velmi důležitá pro komunitu neslyšících a vždycky se na té Císařské louce sejde mnoho mnoho neslyšících, ale zároveň tam není zakázaný vstup slyšícím. Takže kdo by chtěl se alespoň na chvilku ocitnout uvnitř té komunity, tak může využít právě této příležitosti. Pravidelně se skonají také společenské plesy neslyšících - většinou je to buď v období května a nebo naopak v termínu mezinárodního dne neslyšících, což tedy je v září. Takže to jsou dva měsíce, kdy by si případní zájemci měli tedy hlídat to, co se děje v komunitě neslyšících.

R: A když už tedy někdo navštíví, ať třeba 30. dubna slavné pálení čarodějnic, nebo jakoukoli jinou akci, tak určitě by měl být dopředu vybaven alespoň základními znalostmi. Jaká jsou tedy ta základní pravidla pro komunikaci s neslyšícími, to bychom asi tady měli trošku zdůraznit.

ND: Samozřejmě nebudeme žít ve snu, ve kterém by všichni uměli znakový jazyk, taková situaci asi nikdy nebude, protože přeci jenom znakový jazyk je menšinový jazyk, takže ho nikdy nebudeme znát úplně všichni. Což ale neznamená, že bychom se nemohli s neslyšícími domluvit. Že bychom neměli možnost s nimi nějakým způsobem komunikovat. Když neslyšícího potkáme někde na ulici a víme, že znakový jazyk neumíme, tak musíme myslet na to, že při zjištění, že jde o neslyšícího bychom neměli podléhat panice, není problém se s ním domluvit, když: Nám bude vidět dobře do obličeje, když si nestoupneme někam před nějakou lampu nebo nějaké velké osvětlení, které by ho oslňovalo, když nám uvidí nejenom do obličeje, ale i na rty - protože pravděpodobně pro něj bude velmi důležité odezírání ze rtů. Velmi důležité aby když se sním budeme bavit, abychom zbytečně nekřičeli, nebo nezvyšovali hlas - protože jemu to nepomůže a pro nás to také nebude pohodlné. A zároveň se vyhneme tomu, že bychom se stali středem pozornosti dění veškerého na ulici, protože to vypadá divně asi když dva lidi, kteří jsou od sebe půl metru na sebe křičí.

R: To určitě.

ND: A navíc opravdu ten efekt by to nepřineslo. Zároveň bychom měli myslet na to, že po celou dobu té komunikace na nás musí ten neslyšící vidět, my kolikrát dělám úplně bezděky to, že se tak různě otáčíme a k nebi a nebo za sebe a vůbec si neuvědomíme, že v momentě, kdy ten člověk na nás nevidí, tak nám nemůže rozumět i když by strašně moc chtěl. A ještě jedna taková jedna rada, vždy je důležité na toho člověka pohlížet jako na svého komunikačního partnera i když jde o neslyšícího. V momentě kdy vy před sebou místo tohoto komunikačního partnera uvidíte nějakého méněcenného popřípadě snad mentálně postiženého jedince, tak pravděpodobně ta komunikace nebude úspěšná, protože bude velmi nevyvážená. A určitě se odrazí spíše v neochotě spolu komunikovat.

R: Já si teď představuji dvě rozdílné situace, buď to tu, že já někoho náhodně oslovím, protože se třeba chci zeptat na cestu a teď zjistím, že ten člověk je neslyšící tak jak tedy reagovat. A nebo druhá situace, obrácená , kdy ten neslyšící bude chtít nějakým způsobem oslovit mně, jako slyšícího a jak to vůbec takový neslyšící udělá? Dá se předpokládat, co takový neslyšící jak v těhle situacích reaguje?

ND: Tak když bychom postupně, tedy začali tyhle dvě situace, tak v té první kdy vy tedy se obrátíte na neslyšícího aniž byste tedy věděla, nebo tušila, že neslyšící je. Tak on vám naznačí, gestem, že neslyší. On bude tedy vědět že vy neumíte znakový jazyk, bude s tím počítat a naznačí vám vlastně pohybem ruky u ucha, že neslyší. Ale od něj to nebude gesto, nebo náznak toho, že s vámi nechce komunikovat. A bylo by hodně jako nedobrá reakce kdybyste se sebrali a odešli jako, to v tom případě nemá smysl, když jste hluchej, tak já teda jdu. To ne. V ten moment vám musí naskočit přesně ty pravidla o kterých jsme před chviličkou mluvili, začnete tedy se tedy věnovat tomu, abyste se dívali na toho neslyšícího, abyste se neodvraceli od něj, abyste dobře artikulovali, aby vám viděl na ústa a on se bude po celou dobu snažit odezírat a bude se snažit při odpovědi na váš dotaz používat hlas. Vy musíte být připraveni na to, že ten hlas, který on použije on neslyší, on nemá kontrolu nad tím, jak mluví. Takže se nenechat z míry, když ten hlas vám nebude příjemný. A může se stát, že ten neslyšící vám něco napíše. Třeba že, on je na to připravený a vždycky má po ruce kus papíru a pero takže by vám tu cestu, nebo tu adresu třeba napsal nebo namaloval.

V případě, že by se to stalo obráceně, že by neslyšící vás kontaktoval, tak asi on na to bude připravený, že vy mu nebudete rozumět a využije buď toho papíru a tužky, že vám napíše, nebo použije hlas a potom podle vaší reakce se přizpůsobí dál a nebo, což teďka velmi často neslyšící dělají, využijí mobilního telefonu, že na displej mobilního telefonu vlastně napíší otázku, nebo dotaz, nebo prosbu, co zrovna potřebují a vlastně vám ukáží ten displej. Vy si to budete moci přečíst a vlastně na to zareagovat a buď, že mu zase napíšete něco na displej a nebo mu odepíšete na nějaký papír.

R: Mně totiž napadlo, spíše jestli nemůže nastat taková situace aby na to člověk správně reagoval, že neslyšící využijí dotek. Což je pro ně určitě úplně přirozené a pak se může třeba stát, že budu stát v tramvaji a najednou na mně někdo sáhne a já budu mít pocit, že mně někdo obtěžuje a on to v podstatě může být neslyšící, který chce jenom na sebe upozornit a chce získat mojí pozornost, abych se na něj podívala.

ND: Určitě, když se budeme bavit o té druhé situaci, když vás bude chtít kontaktovat neslyšící, třeba tím mobilním telefonem, tak vás musí nějaký způsobem, že vás musí nějakým způsobem zavolat, přivolat. A je pravda že v tomhle momentě funguje dotyk, takže on se vás dotkne. My bychom to mohli přeložit jako "Dobrý den prosím Vás, můžete se mi chvilku věnovat, nebo můžete mi odpovědět na tento dotaz?" A vlastně potom by vám předložil ten mobilní telefon, nebo displej toho telefonu a ta komunikace by se rozběhla. Je pravda, že ten slyšící, komu by se toto přihodilo, by si měl být vědomý, toho, že dotyk v ten moment nebyl náznak nějakého fyzického obtěžování, ale že to je forma přivolání, nebo nějakým způsobem oslovení ze strany toho neslyšícího.

R: Zcela logická reakce jiná totiž asi jiná není. Pojďme si ještě říci v závěru, čeho by se tedy měl slyšící člověk naprosto vyvarovat, aby předešel nedorozumění s neslyšícím, protože to je docela asi důležitá kapitola.

ND: Tak ono to trošku souvisí s těmi pravidly, o kterých jsme tady mluvily a já bych znovu velmi ráda zdůraznila to, že mi bychom k neslyšícím neměli vzhlížet jako k lidem, kteří jsou nějakým způsobem postižení, méněcenní, nedokonalí nebo snad prostě neplnohodnotní. My bychom jim měli stále mít na paměti, jako lidi, kteří jsou stejní jako my, jen přemýšlí a komunikují v jiném jazyce. A takhle bychom k nim měli přistupovat. A v momentě, kdy tento přístup budeme mít, tak uvidíme že veškerá další komunikace s nimi pro nás už bude mnohem snazší jednodušší a přirozenější.

R: Já to mohu nakonec potvrdit. Pravda je, že posluchači tu zkušenost neměli, protože neměli možnost vidět, ale já jsem tady měla hosty, v seriálu byli to neslyšící, ať už to byl pan Vysuček nebo paní Nováková, ostatně vy jste tady byla tady jako tlumočník a byla to skutečně velmi příjemné setkání a byly to lidé velmi milí, velmi vzdělaní a velmi vstřícní. Takže to co jste řekla, mohu jen potvrdit a vyzvat naše všechny slyšící spoluobčany, aby tento postoj, pokud možno, přijali za ten nejsprávnější a nejzákladnější.

Tímto bych asi ukončila naše povídání, nebo měla jste ještě něco na srdci, co byste posluchačům na závěr sdělila?

ND: Já se budu těšit už jenom na to, že situace, která nastane jednou v budoucnu bude mnohem přijatelnější a příjemnější pro oba světy a že už nebudou tak odděleny hlubokým příkopem. Ale na opak že dojde k propojení, ať již k propojení skrze tlumočníka, nebo propojení díky informacím, které jsme třeba skrze tento seriál dostali.

R: Já jsem právě chtěla dodat, že tento 21 dílný cyklus k tomu svým dílem přispěl a vám moc děkuji za spolupráci, za návštěvy tady u nás ve studiu, které byly velmi milé a příjemné.

Takže pro dnešek se už skutečně definitivně loučím s paní Mgr. Naďou Dingovou, která je tlumočníkem oboru ČNES na FF UK v Praze a místopředsedkyni ČKTZJ, ještě jednou moc vám děkuji a nashledanou.

ND: Na shledanou

seznam všech dílů slyšitelného ticha najdete na stránce http://ruce.cz/slysitelne-ticho