Deset lidových moudrostí o neslyšících a reakce na ně

Redaktorka (R) Dnes opět vítám u nás ve studiu paní Andreu Hudákovou, odbornou asistentku oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Dobrý den paní Hudáková.

AH: Dobrý den.

R: Už jsme si spolu leccos pověděli a snad jsme posluchačům také leccos prozradili o znakovém jazyce, o kulturní menšině, tedy jazykové a kulturní menšině Neslyšících. A dnes máme tady takové zajímavé povídání před sebou. Můžeme ho nazvat jako "Deset lidových moudrostí o znakovém jazyce" a odpovědi na ně. Tak ty odpovědi samozřejmě přijdou od Vás. A je to myslím docela logické, protože nejen mezi slyšícími, ale i přímo mezi neslyšícími existuje mnoho předsudků, které se váží k jejich jazyku a jeho kvalitě a postavení. Tak tedy alespoň některé dnes představíme a doufám, že se tedy dočkáme té správné odpovědi.

"Neslyšící se mezi sebou dorozumívají pomocí gest a pantomimy. Nemůže být ani řeč o jazyce." Tak, co k tomu povíte?

AH: V jednom z minulých dílů jsme si vysvětlovali jaký je rozdíl mezi gesty, pantomimou a českým znakovým jazykem. Já myslím, že k tomu už není víc co dodat. Důležité je vědět, že když jsme my zvyklí na mluvený jazyk, tak to ještě neznamená, že každý člověk mluví mluveným jazykem. A když si myslíme, že nějaký jazyk je primitivní jenom kvůli tomu, že nepoužívá mluvení a slyšení, tak je to podobný názor, jako si myslíme, že primitivními jazyky mluví někdo v buši, v Austrálii. Ale není tomu tak. Ten jazyk vždycky vyjadřuje všechny funkce, které potřebuje. A když ti lidé ...

R: ... jsou schopni tím jazykem komunikovat ...

AH: ... tím jazykem komunikují o všech věcech, o všech jevech a ve všech oblastech ve kterých žijí, tak ten jazyk nemůže být považován za primitivní, nebo nějaký nedostatečný. O primitivních jazycích můžeme mluvit třeba u takových Homo Erectus před půl miliónem let, ale v současnosti ne. (smích)

R: Je znakový jazyk mezinárodní? To je otázka, zároveň jeden z těch předsudků.

AH: Znakový jazyk není mezinárodní. Tak, jako neexistuje jeden mluvený jazyk pro lidi, kteří mluví a slyší, tak nemůže existovat jeden znakový jazyk pro všechny lidi, kteří neslyší - a proto jejich komunikace je vizuálně motorická. Existují národní znakové jazyky, ale i v rámci jednoho státu existují rozdíly. Rozdíly jsou dané regionem, rozdíly jsou dané vzděláním, rozdíly jsou dané pohlavím, rozdíly jsou dané zájmy. Tak, jako je to v mluvených jazycích, tak to samé je ve znakových jazycích.

R: Znakový jazyk nemá gramatiku - další z předsudků. Co k němu řekneme?

AH: Každý ze znakových jazyků má gramatiku. Je pravda, že znakové jazyky si jsou možná trošičku blíž než mluvené jazyky, protože ten repertoár toho, co můžeme ukázat a vidět, je možná tím faktorem, který určuje to, že ty jazyky mají často, alespoň do určité míry, analogickou gramatiku. Nedá se říct, že bychom rozuměli gramatice všech znakových jazyků, když umíme český znakový jazyk. Možná by se to dalo přirovnat k tomu, že když umíme česky, tak trošičku rozumíme gramatice ruštiny, nebo jakéhokoliv slovanského jazyka. Ale každý ze znakových jazyků má gramatiku, velmi složitou gramatiku. Nedá se říci, že třeba čeština má lehčí, nebo složitější gramatiku než angličtina a stejně to nemůžeme porovnávat se znakovými jazyky, ani znakové jazyky mezi sebou.

R: A teď se posuňme k dalšímu bodu: "Znakový jazyk má malou slovní zásobu - se tvrdí - protože pro každé české slovo neexistuje jeden znak v českém znakovém jazyce. Český znakový jazyk je méně hodnotný než čeština a nelze ho tedy využít ve vyučovacím procesu." Tak je psáno, tak je dáno, ale co Vy k tomu řeknete?

AH: To je jeden z velmi častých omylů, stejně jako všechno, co jsme dosud četli a ještě číst budeme, tak všechno to není pravda. Je to dáno neznalostí jazyka. Mohli bysme říct, že i čeština má malou slovní zásobu, protože česky řekneme "jet autem", nebo "jet vlakem". Anglicky řekneme "go by train". Česky řekneme jet autobusem, anglicky řekneme "take a bus" a česky řekneme "jet na koni" a anglicky řekneme "ride a horse". Angličtina má tři slova, my máme jedno slovo. Je čeština proto méněcenná? Má ...

R: ... malou slovní zásobu ...

AH: ... má malou slovní zásobu? Stejně tak Francouzi říkají "kakao" tomu, co my říkáme kakao i čokoláda. Je francouzština horší než čeština? (smích) Tak se to... Ekvivalence jedno slovo v jednom jazyce a jedno slovo v druhém jazyce není možná.

R: Já se tedy posunu k dalšímu bodu, myslím že toto bylo dostatečně vysvětleno. "Český znakový jazyk je vizualizovaná čeština - tedy čeština převedená do znaků." Co k tomu říci?

AH: Myslím si, že bychom měli upozornit na to, že existuje něco, čemu by se dalo říci "vizualizovaná čeština" - a to čeština převedená do znaků. Je to pomůcka, kterou někdy s úspěchem používají lidé ohluchlí. To znamená lidé, kteří umí česky a čeština je jejich mateřským jazykem. A je to takový způsob komunikace, kdy mluvíme - většinou mluvíme nahlas - a k tomu českému projevu přidáváme znaky vypůjčené z českého znakového jazyka. Ale jenom znaky, ne gramatiku. Jenom konkrétní znaky, někdy přidáváme ještě prstovou abecedou ukázané koncovky, nebo předpony, předložky, spojky. Ale taková komunikace je velmi pomalá, protože ukázat písmeno, nebo dokonce celou skupinu písmen je mnohem pomalejší, než je vyslovit. A v žádném případě to není český znakový jazyk. Český znakový jazyk má svojí gramatiku, která s češtinou nemá nic společného.

R: Takže ten znakový jazyk, jako takový, není vizualizovaná čeština. Tam v tom případě se dá mluvit o ... dejme tomu, jakési znakované češtině ...

AH: ... dalo...

R: ... ale to je pro, tedy jak jste říkala, spíše to používají ohluchlí, ti, co byli zvyklí používat češtinu, jako mateřský jazyk.

AH: A ještě se to používá poměrně málo, protože to není moc pohodlné.

R: (souhlasné přitakání). "Český znakový jazyk není na celém území České republiky stejný, což dokazuje, že je méně hodnotný, než čeština." To asi trošku souvisí s tím, o čem jsme mluvili před chviličkou.

AH: Čeština také není na celém území stejná. Žádný jazyk nemůže být stejný, protože lidí, kteří ho používají je tolik, že každý ho musí používat tak, aby vyhovoval jeho potřebám. To je právě znak přirozenosti jazyka.

R: Ano.

AH: Takže v principu nemůže být úplně stejná všude.

R: Když se posuneme dále k jedné z těch "lidových moudrostí", tak ta říká, že: "Naučit se český znakový jazyk je pro slyšícího Čecha lehčí, než naučit se jiný mluvený, tedy cizí jazyk. Stačí si koupit slovník."

AH: Když si koupíme slovník, tak možná, že z toho slovníku pochopíme znaky. Říkám možná, protože tím, jak je vizuálně-motorický (znakový jazyk, pozn. red.), a když ho zachycujeme do tištěné podoby, tak buď používáme kresby, nebo fotografie, k tomu různé šipky, popisy. Ne vždy se dá pochopit, jak to vlastně má vypadat. V současnosti můžeme používat i video, nebo internet s videonahrávkami. Ale i tak není vždy jasné, že pochopíme úplně přesně. A pořád umíme jenom jednotlivá slova. Takže když se chceme naučit anglicky tak, že si koupíme anglický slovník a naučíme se všechna slova, a myslíme si, že pak umíme anglicky, tak to je stejný přístup, jako když si koupíme slovník ...

R: znakového jazyka ...

AH: ...a myslíme si že umíme český znakový jazyk. Ale ještě jedna důležitá připomínka k těm slovníkům: nikdy nemůže existovat slovník znakového jazyka, nebo českého znakového jazyka, protože stejně nikdy nemůže existovat slovník anglického jazyka. Vždycky existuje nějaký typ slovníku - třeba překladový slovník angličtina - francouzština, nebo francouzština - čeština. Tak stejně musí existovat překladový slovník český znakový jazyk - čeština, nebo čeština - český znakový jazyk. Nebo výkladový slovník v českém znakovém jazyce, nebo nějaký jiný speciální slovník..

R: (souhlasné přitakání)

AH: ... ale slovník znakového jazyka, nebo slovník znakové řeči, to je nesmysl...

R: To v podstatě neexistuje.

AH: Nic takového nemůže existovat.

R: A poslední z těch bodů. Možná má leckdo představu, že všichni neslyšící v České republice ovládají naprosto bez problémů český znakový jazyk a že si tedy budou s námi povídat, nebo komunikovat, když k tomu dostanou podnět.

AH: Tak už z toho, co jsme si tu říkali, vyplývá, že každý člověk, který je označován za neslyšícího člověka, ještě nemusí používat ke své komunikaci český znakový jazyk - to je jedna věc. Druhá věc je, že je mnoho lidí, kteří by ho i chtěli používat, ale neumí ho. A to z toho důvodu, že ve školách český znakový jazyk byl potlačován. V posledních, zhruba patnácti letech, v některých školách potlačován není, v některých školách je tolerován k tomu, aby se děti s ním bavily o přestávkách.

R: (souhlasné přitakání)

AH: V některých školách se používá při vyučování, ale těch škol je minimum ze všech škol, které vzdělávají žáky s vadami sluchu. To je jedna věc. Druhá věc je, že mnozí neslyšící lidé nevěří tomu, že ten jejich jazyk je plnohodnotný jazyk, jako všechny ostatní, a jsou vychováváni k tomu, že ten, kdo chce vypadat vzdělaně a chce se bavit na úrovni, tak ho nesmí používat. Takže jedna skupina lidí s námi nebude používat znakový jazyk, ikdyž my ho budeme umět, právě kvůli tomu, že se "nechtějí shodit" ...

R: (souhlasné přitakání)

AH: ...v našich očích. Druhá skupina lidí jsou takoví lidé, kteří si myslí, že sice možná umíme český znakový jazyk, ale ne tak dobře jako oni umí češtinu. Oni vědí, že umí češtinu špatně, ale přesto si myslí že...

R: pořád lépe

AH: ... pořád lépe, než my ten znakový jazyk ...

R: ano (přitakání)

AH: ... taky, že tím dojde k méně nedorozuměním, při té komunikaci. A pak může být skupina lidí, se kterými se v současné době asi u nás nesetkáme, ale v cizině už se s nimi setkat můžeme - kteří jsou na ten svůj jazyk tak hrdí a na svoji kulturu, která se na ten jazyk váže, jsou tak hrdí, že tím, že s námi nechtějí komunikovat v tom jazyce můžou dávat najevo, že chtějí si od nás udržovat odstup. Ale s tím jsem se u nás ještě nesetkala. Ale z ciziny takové případy jsou popsány, takže ...

R: (souhlasné přitakání)

AH: ... je možné, že v budoucnu i u nás.

R: To je možná zase ten druhý extrém, že když třeba i občas ještě i mezi profesionály lékaři, učiteli, jaksi není uznáván, ten znakový jazyk jako plnohodnotný, tak na druhou stranu toto možná je ten druhý extrém.

AH: Může to být i reakce ...

R: ... reakce, ano ...

AH: ... na to permanentní utlačování, na permanentní výsměch - tak to může být reakce.

R: Zcela pochopitelná, ano.

Dobře, takže snad jsme nějakým způsobem vysvětlili ty předsudky, které pořád ještě panují, o znakovém jazyce a já děkuji za návštěvu paní magistře Andreje Hudákové, odborné asistentce oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Děkuju

AH: Není zač, na shledanou.

R: Na shledanou

seznam všech dílů slyšitelného ticha najdete na stránce http://ruce.cz/slysitelne-ticho