zobrazeno: 15834x

Neslyšící; jazyková a kulturní menšina vs. hluchota jako postižení

zdroj: ucjk 2003 publikováno: 22/03/2007

Tento text je součástí bakalářské práce Karla Redlicha "Neslyšící dítě hluchých rodičů", Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka a teorie komunikace, Čeština v komunikaci neslyšících, Praha 2003.

Hluchý člověk; prelingválně neslyšící člověk; neslyšící člověk

Termínem hluchý člověk označuji toho, kdo je prelingválně neslyšící. J. Hrubý rozumí termínem prelingválně neslyšící toho člověka, který se narodil neslyšící nebo úplně ztratil sluch ve zcela ranném věku před jakýmkoliv rozvojem řeči, a neslyšícího člověka definuje podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jako toho, kdo ani s největším zesílením neslyší zvuk. (Srov. Hrubý 1997, s. 35) Termín neslyšící člověk by se mohl zdát pro potřeby mé práce příhodný, ale vyvaruji se ho zde užívat ve spojitosti s označením pro rodiče slyšících dětí. Tento termín se používá mezi veřejností i v odborných kruzích (viz Zákon č. 155/1998 Sb. o znakové řeči, jako souhrnného označení lidí, kteří jsou ohluchlí, nedoslýchaví a prelingválně neslyšící.86 Domnívám se, že bych užíváním termínu neslyšící člověk  čtenáři nedal možnost soustředit se pouze na určitou skupinu lidí. To by vedlo k nepochopení obsahu této práce. Myslím si, že by tomu bylo stejně, kdy bych tento termín významově vymezil pro svou potřebu, např. neslyšící člověk = prelingválně neslyšící člověk.  Další důvod proč užívám ve své práci termín hluchý člověk je ten, že slovo hluchý skutečně označuje člověka který neslyší, tudíž člověka neslyšícího, a tak je pro termín neslyšící člověk synonymem, který má mé sympatie především v tomto kontrastu: slyšící dítě a hluchý rodič (namísto kontrastu slyšící dítě a neslyšící rodič). Tyto sympatie předčí i samotné konotace obou slov, ať už pozitivní tak i ty negativní.  Vedle tohoto slovního spojení se v celém textu vyskytují varianty spojení neslyšící rodič slyšícího dítěte, a to v citacích z rozhovorů s informanty a z použité literatury. Rovněž užívám termín neslyšící člověk (neslyšící lidé) v souvislosti s dalším termínem, Neslyšící.

Neslyšící; jazyková a kulturní menšina vs. hluchota jako postižení

O Neslyšících blíže V. Strnadová (1998, s. 53): "Velké písmeno symbolizuje, že hluchý člověk není posuzován podle stavu sluchu, ale jako příslušník menšinové společnosti. Nejde o etnickou, ale o jazykovou a kulturní menšinu."

Společné rysy menšiny Neslyšících s dalšími jazykovými a kulturními menšinami žijícími např. v USA přiblížil F. Grosjean (1982, s. 84-88), těmito rysy jsou: společný jazykový kód (v tomto případě americký znakový jazyk), neuznání jazykové přirozenosti (tedy diskriminace znakového jazyka), jednojazyčné vzdělávání (děti jsou vyučovány pouze většinovému jazyku, v tomto případě angličtině), omezené pracovní možnosti, uzavírání sňatků mezi členy menšiny, nahlížení sebe sama jako člena jazykové a kulturní menšiny. Vedle těchto aspektů Neslyšící vytvářejí mezinárodní, národní i lokální organizace sociálního i sportovního charakteru, mají vlastní publikační činnost apod. 87 O Neslyšících dále J. Hrubý (1997, s. 38-39): "Jazykovou a kulturní menšinu z nich dělá existence znakového jazyka, podobné osudy a problémy, historie a často i společní vnější nepřátelé. Neslyšící jsou navíc jednou z nejsoudržnějších menšin vůbec, protože je stmeluje velmi snadná vzájemná komunikace a naopak velmi nesnadná komunikace a tisíce každodenních nedorozumění s vnějším světem. (...) Členy těchto společenství jsou i nedoslýchaví a ohluchlí uživatelé znakového jazyka. Jsou jimi i některé slyšící děti neslyšících rodičů a někteří tlumočníci."

Slyšící lidé však jen velmi těžko dokáží posoudit, kdo patří do jazykové a kulturní menšiny Neslyšících a do určité míry i jaké jsou její rysy. Důležité však zůstává to, že neslyšící lidé mají společné hodnoty a shodný způsob komunikace mezi sebou, a jak přiblížil J. Hrubý, mají obdobné problémy s komunikací se slyšícími lidmi. O tom, zda člověk k takovému společenství patří, rozhoduje především "postojová hluchota". Takový postoj hluchého (popř. neslyšícího) člověka znamená, že se identifikuje s ostatními Neslyšícími. Stejně tak je důležité, aby takového člověka i ostatní Neslyšící přijali jako člena své komunity. (Srov. Kyle 1998, s. 143) S tím by mohlo souviset i to, že i slyšící lidé se stávají členy komunity Neslyšících. Především slyšící děti hluchých rodičů by mohly být členy této komunity na základě "práva narozením", tj. do komunity se přímo narodí. (Srov. Strnadová 1998, s. 53; Hejlová 1999, s. 50; Preston 1994; Padden, Humphries 1996, s. 3, 49, 50; Gavelčíková 2000) V jiné a trochu podobné situaci jsou slyšící lidé, kteří mají hluché děti, nebo hluché sourozence. (Srov. Hoffmeister 1985, s.113) Termínu Neslyšící užívám tehdy, potřebuji-li zdůraznit kulturní a jazykovou svébytnost člověka, tedy jeho identitu jakožto člena komunity Neslyšících.

Vedle jazykového a kulturního pohledu na hluché lidi existuje pohled "medicínský". Tento pohled přibližuje např. V. Strnadová (1998, s. 52): "Označení velkým písmenem, se u nás (dosud) plně nevžilo. V naší zemi dosud přetrvává medicínský postoj k neslyšícímu jedinci, při kterém je některými lidmi hluchota chápána jako stav, který je třeba nějakým způsobem odstranit, léčit a tam, kde to není možné, tak alespoň všemožně usilovat o to, aby z neslyšícího dítěte vyrostl jedinec, který se 'plně zapojí do normální společnosti'. Tou 'normální společností' je míněna populace slyšících." Medicínské hledisko na hluchotu lidí může být obzvlášť zavádějící. 88 My se s tímto smýšlením můžeme setkat například v některých skriptech speciální pedagogiky, která si kladou za cíl, mimo jiné, právě vzdělávat prelingválně neslyšící děti. Např. v úvodu do stran věnovaných včasné sluchově - řečové výchově malých sluchově postižených dětí od M. Puldy, který přeložil původní text od A. Löwe, se můžeme dočíst toto (Pulda 1996, s. 10): "Pro dospělého normálně slyšícího člověka je téměř nemožné pochopit rozsah ochuzení života dítěte, které se narodilo se sluchovou ztrátou nebo ji utrpělo v raném dětství. (...) Úkol, který má zvládnout především zcela hluché dítě, má zcela neobvyklý charakter. Musí se nejen obtížným způsobem učit mluvit, ale také osvojit řeč, kterou může jen zcela nedokonale vnímat."

A. Löwe vůbec nepojednává ve své práci o znakovém jazyku neslyšících lidí a pokud ano, popisuje jej jako pomocný systém pro rozvoj mluvené řeči nebo jako posunky. 89 Tento pomocný systém pro rozvoj mluvené řeči má však paradoxně podle A. Löwe v raném věku na osvojení a zvládnutí hlasité řeči brzdící negativní vliv, a proto nakonec A. Löwe tvrdí, že je cílem při výchově neslyšících dětí působit proti vzniku znakového jazyka. (Srov. Pulda 1996, s. 26, 42, 43) Toto tvrzení je však velmi zavádějící a tak i nebezpečné, což dokládá řada lingvistických výzkumů na poli znakových jazyků a také praktické zkušenosti učitelů neslyšících dětí z různých částí světa. 90 A. Löwe tak důsledně zpochybňuje přirozenost znakového jazyka Neslyšících a přirozenost neslyšících lidí vůbec. Ve svém díle vůbec nepřipouští, že nějaké prelingválně neslyšící děti jsou, a zdůrazňuje, že každé dítě alespoň trochu slyší a znakový jazyk proto nepotřebuje.

Domnívám se tedy, že metodika řečové výchovy A. Löwe je pro prelingválně neslyšící děti nepraktická, ba přímo trýznivá. Rovněž si myslím, že takto vytvořená metodika a jí podobné metodiky, které diskriminují znakový jazyk jsou nevhodné i pro vyučování nedoslýchavých či ohluchlých dětí. Sdílím názor s neslyšícím učitelem a lingvistou P. Vysučkem (2001, s. 226-227): "Společnost slyšících, většina, si vůbec neuvědomuje, že neslyšící svět má svůj mateřský jazyk - jazyk znakový. Děti se trápí, že nemají ve škole vlastní přirozený jazyk, český jazyk totiž není jejich mateřským jazykem, je to pro ně druhý jazyk. A jak můžou děti ihned rozumět druhému jazyku, když učitelé neumějí znakový jazyk? (...) Opravdu je moc důležité přizpůsobit se vlastnímu jazyku neslyšícího dítěte, jinak učení vůbec nemá smysl." V současnosti však většina učitelů v českých speciálních školách pro sluchově postižené preferuje v komunikaci s dětmi mluvenou češtinu doprovázenou znaky, někdy mylně označovanou jako znaková řeč. 91 Toto pojednání uzavřu slovy A. Macurové (2001a, s. 69): "Hluchotu postupně přestáváme považovat za 'postižení', které musíme napravit a dosáhnout tak toho, aby neslyšící jako my, slyšící většina, mluvili (a když už nemohou slyšet, aby mluvenou řeč aspoň odezírali). Postupně se učíme respektu ke kulturní a jazykové jinakosti neslyšících - a spíše než 'nápravu' máme na mysli vzájemné porozumění a dorozumění se."

Karel Redlich

poznámky

  1. Nedoslýchaví lidé jsou často nahlíženi jako neslyšící lidé z různých důvodů. Nedoslýchaví lidé sami sebe takto "označí" proto, aby se identifikovali s prostředím neslyšících lidí, v kterém se cítí lépe, např. z důvodu komunikační frustrace v prostředí slyšících lidí. Nedoslýchaví lidé mohou také v prostředí neslyšících lidí dosáhnout dobrého "výkonu" a získat uznání, např. ve sportu, vedení organizace apod. Mohou je k tomu však vést i zištné důvody: slyšící lidé na ně nahlížejí s větším soucitem nebo touto cestou získají vyšší finanční příspěvek od státní správy. Jiným důvodem může být přání učitele vzbudit pozornost svou "vynikající" vyučovací metodou, protože jeho "neslyšící" (ve skutečnosti nedoslýchavé) děti dosahují uspokojivých výsledků při rozvoji v jejich mluvené řeči. Srov. Hrubý (1997, s. 31, 37-38); Padden, Humphries (1998); Strnadová (1998, 2. kapitola,Zmatky v terminologii, s. 31-55)
  2. Srov. Kyle (1998), Hrubý (1997, s. 38-41) K tomu srov. možné označení této komunity malým písmenem, tedy neslyšící, kdy je i přes malé písmeno menšina neslyšících pro svou kulturu a jazyk autorem respektována. Viz Hejlová (1999, s. 49-52); Macurová, A.: Poznáváme český znakový jazyk. Speciální pedagogika, 11, 2001, č. 2, s. 69 - 75. K problematice velkého písmene např. Janeček, J.: Vozíčkář s velkým V? Gong, 29, 2002, č. 11, s. 290.
  3. Je nasnadě, že lékaři nahlížejí hluchotu jako smyslové postižení, které se musí léčit. Této skutečnosti se dotýká recenze A. Hudákové a M. Najmanové (Gong, 30, 2001, č. 9, s. 226) na 3. upravené vydání Defektologického slovníku (H&H, Praha 2000). Samotný název slovníku autorky recenze chápou takto: "Přestože autoři v úvodu vysvětlují, proč se nechtějí vzdát slova defektologický, nemůžeme se ubránit dojmu, že dnes (po půl století) by nikoho soudného ve světě ani u nás nenapadlo mluvit o defektním jedinci, smyslových či duševních defektech, defektivitě nebo defektologii. (...) Proč tedy dnes nepoužíváme slovo defektologie? Je eticky nepřijatelné a ponižující!"
  4. Srov. hesla v Defektologickém slovníku (viz předchozí pozn.). Znakový jazyk je zde charakterizován dostatečně, viz heslo jazyk znakový. Toto heslo však odkazuje na heslo posunky, kde se dočteme: "posunky jsou přirozený dorozumívací prostředek neslyšících (...) Ve srovnání s hláskovou řečí jsou však agramatické". Lze snad dodat, že posunky jsou přirozený dorozumívací prostředek i pro slyšící lidi! Co však dodat k následujícímu tvrzení? Znakový jazyk je podle lingvisty E. Lotky (2001, heslo jazyk znakový): "gestový jazyk hluchoněmých, jazyk užívající znaků, zvl. logogramů." Heslo logogram E. Lotko (2001) definuje takto: "grafický znak zaznamenávající zhruba slovo". Jistě lze dodat, že E. Lotko neuvažoval o znakovém jazyku jakožto přirozeném jazyku Neslyšících. K možnému výkladu znakového jazyka srov. Encyklopedický slovník češtiny (2000, heslo jazyk znakový).
  5. K tomu např. záznam přednášky D. Holzingera a E. Bortsche (konající se v Praze dne 16.6. 1999, zpracoval J. Jabůrek). Během přednášky první jmenovaný vyvrací negativní postoje k znakovému jazyku neslyšících a zdůrazňuje pak jeho důležitost při vyučování neslyšících dětí (viz Info zpravodaj FRPSP, 7, 1999, č. 2, s. 10-13). Nebo o efektivní a přirozené výuce neslyšících dětí prostřednictvím znakového jazyka také např. Baker (1996, s. 240) K tomu srov. Jabůrek, J.: Info zpravodaj FRPSP 6, 1998, č. 2, s. 16-17) nebo Mahshie (1995, s. 32) K tomu srov. Jabůrek, J.: Info zpravodaj FRPSP, 7, 1999, č. 1, s. 16 - 17) atp.
  6. K tomu srov. Potměšil, M., Hronová, A.: Pohledy na způsoby komunikace ve vzdělávání sluchově postižených. Speciální pedagogika, 11, 2001, č. 2, s. 76-90. K tomu jak lépe by mohl být znakový jazyk ve vzdělávání neslyšících dětí využit srov. Grosjean (2000, s. 17-18), dále Macurová, A.: Bilingvální vzdělávání neslyšících: pro a proti. Speciální pedagogika, 4, 1993/1994, č. 5, s. 12-19 a Hronová, A.: Jazyková politika školy (I.) Gong, 32, 2003, č. 11, s. 5. Dále srov. termín znaková řeč

 

sdílet na Facebooku      Google záložy           vybrali.sme.sk vybrali.sme.sk

Diskuze a názory k článku

Vložit příspěvek
kurz?vapodtr?en?Srtike ThroughGlowst?nov?n?Maqueeform?tovan? textzarovnat dolevavycentrovatzarovnat dopravaodkazEmail Linkhorn? indexdoln? indexuvozovkyListHelp


Pro vložení příspěvku k článku se musíte přihlásit. Nemáte login? Zaregistrujte se. Registrace je zdarma

Nové články a videa
HandsDance: hudební klipy pro neslyšící
10/02/2021 - Radka Kulichová
Dysfázie a autismus
02/02/2021 - Česká televize
Zlaté české ručičky
30/01/2021 - Česká televize
Ocenění ASNEP 2018
28/01/2021 - Česká televize
Kniha Odposlechnuto v Praze pomáhá neslyšícím
26/01/2021 - Česká televize
Původ znakových jazyků a jejich budoucnost
24/01/2021 - Česká televize
Raná péče
24/01/2021 - Česká televize
Lenka Matoušková
22/01/2021 - Česká televize
Studijní obor Čeština v komunikaci neslyšících
22/01/2021 - Česká televize
Vodníkova princezna
20/01/2021 - Česká televize
Vliv nových technologií na život neslyšících
18/01/2021 - Česká televize
Po stopách filmů sluchově postižených
18/01/2021 - Česká televize
Podpůrný spolek hluchoněmých svatého Františka Sáleského
16/01/2021 - Česká televize
Usherův syndrom
10/01/2021 - Česká televize
Divadlo beze slov
05/01/2021 - Česká televize
Pantomima a pohybové divadlo
01/01/2021 - Česká televize

Login 
Přihlašovací jméno:

Heslo:

zapamatovat Zaregistruj se, je to zdarma!
Zapomněl(a) jsi heslo?

nejnovější články z rubriky 
Letem tichým světem
Ošetřovatelská péče pro neslyšící a zdravotnictví v ČR
Kalendárium neslyšících /6/
Kalendárium neslyšících /5/
Kalendárium neslyšících /4/
Kalendárium neslyšících /3/
Kalendárium neslyšících /2/
Kalendárium neslyšících
Jak kontaktovat neslyšící
Deset lidových moudrostí o neslyšících a reakce na ně
« « « VÍCE « « « VÍCE « « «

nejčtenější články z rubriky 
Terminologie
Svět neslyšících
Slavné osobnosti v historii Neslyšících
Historie Neslyšících
Neslyšící; jazyková a kulturní menšina vs. hluchota jako postižení
Kalendárium neslyšících
Deset lidových moudrostí o neslyšících a reakce na ně
Svět neslyšících III.
Letem tichým světem
Ošetřovatelská péče pro neslyšící a zdravotnictví v ČR

uživatelé 
Online
registrovaní: 0
neregistrovaní: 20
celkem: 20
Přihlášení

ikonka 

aktuality 

RSS kanály 

[CNW:Counter]