Jak přibližuje V. Strnadová (1998, s. 157): "S neslyšícím člověkem se můžeme dorozumět jen tehdy, když na nás dobře vidí. Nejdříve jej však musíme upozornit, že se chystáme hovořit, aby se na nás mohl včas podívat. Musíme navázat a udržovat zrakový kontakt." K tomu je potřeba dobré osvětlení, stát k odezírajícímu člověku tváří v tvář a zvolit přiměřené tempo řeči. Úspěšnost odezírání a porozumění neslyšících vašemu hovoru závisí také na vzdálenosti při odezírání, téma rozhovoru, znalost způsoby mluvy člověka, neverbální komunikace.. N. Janotová uvádí: "Dalo by se říci, že sluchově postižený může teoreticky odezírat přibližně tak, jak ovládá jazyk, jímž komunikace probíhá." Znalost českého jazyka prelingválně neslyšících není taková jako u nedoslýchavých či ohluchlých. Slyšící mají větší slovní zásobu i kompetence v českém jazyce už jen proto, že jsou s jazykem prakticky od narození v denním kontaktu a neustále ho používají v každodenní komunikaci.
Předchozí řádky vás nemají v žádném případě odradit od komunikace s neslyšícími, ale jen upozornit že odezírání není dovednost kterou každý neslyšící automaticky a perfektně ovládá a že každému bez problémů porozumí.
Při této komunikaci s neslyšícími je třeba dodržet určitá pravidla:
- Pro komunikaci s neslyšícím je nutný vzájemný oční kontakt.
Tedy dříve než začnete mluvit, oční kontakt s neslyšícím navažte a to nejlépe tak, že mu poklepete na rameno. - Hovořte celou dobu tak, aby vám neslyšící dobře viděl na ústa - aby mohl dobře odezírat. Během hovoru se neotáčejte stranou, ale stále se dívejte na neslyšícího.
- Nehovořte na neslyšícího zády.
- Pokud jste v místnosti, nestůjte zády k oknu nebo zdroji světla, ale tak aby jste vy stáli ke zdroji světla stáli čelem (nebo bokem) a neslyšící zády (nebo bokem).
- Nehovořte příliš rychle, nesnažte se slabikovat a příliš výrazně artikulovat ani nekřičte. Přílišná artikulace naopak ztěžuje odezírání.
- Nesnažte se křičet, mluvte přirozeně.
Ve správné artikulaci vám pomůže i když budete mluvit bez hlasu, nebo velmi potichu. - Nezakrývejte si tvář ani ústa.
Hodně lidí má ve zvyku si při sezení u stolu podpírat hlavu a tím často nevědomky zakrývat ústa.
Pokud si zakryjete i jen z části ústa, neslyšící nemůže odezírat. - Používejte všeobecně známá slova, jednoduché věty, vyhněte se složitým výrazům, cizím slovům i ironii.
Cizí slova, která vy například denně používáte, neslyšící nemusí znát. - Vždy se ujistěte že vám neslyšící rozumí.
- Pamatujte na to, že čeština je pro Neslyšící cizí jazyk a že odezírání je poměrně náročné a nikdo to nevydrží příliš dlouho.
- Pokud umíte prstovou abecedu (a to libovolnou formu), můžete ji použít pro vyhláskování některých slov, které neslyšící neodezře.
- Pokud si nebudete rozumět použijte papír a tužku.
- Vždy mluvte na Neslyšícího a ne na tlumočníka.
- Nemluvte na Neslyšícího ve třetí osobě. (Nepoužívejte formulace tvaru: Řekněte mu, Co dělal..)
- Tlumočníci jsou povinni ctít etický kodex, který jim ukládá tlumočit vše co řeknete, včetně vaší poznámky "tohle mu neříkejte"
- Ani když je přítomen tlumočník, nepoužívejte ironii. Neslyšící říkají všechno naplno a i tak chápou co jim říkáte.