Marschark, M. - Siple, P. - Martin, D.L. - Campbell, R.: - Everhart, V.S.: Vztahy jazyka a myšlení. Hledisko znakového jazyka a neslyšících dětí
New York - Oxford 1997, 189s.
"Liší se nějak kognitivní vývoj neslyšícího dítěte, jehož prvním jazykem je znakový jazyk, od vývoje dítěte slyšícího, jehož prvním jazykem je jazyk mluvený?" - to je "střechová" otázka, kterou si klade soubor studií amerických a britských znalců problematiky neslyšících. Vzhledem k zájmu o jazyk a komunikaci neslyšících, který v různých vědních disciplínách postupně narůstá, to není otázka neaktuální. A zvl. v takto specifikované podobě (hluchota - jazyk - myšlení) je zajímavá nejen pro lingvistiku a psychologii, ale i pro širokou oblast aplikace poznatků obou těchto disciplín, především pro rodinu a školu.
Soubor studií v lecčems navazuje na starší známou publikaci M. Marschacka o psychologickém vývoji neslyšícího dítěte (Psychological Development of Deaf Children, New York - Oxford, 1993, 275s.). Tam se otázky školy, nebo šíře - otázky výchovy a vzdělávání neslyšících, probírají i přímo (připomněla bych jen např. kapitolu věnovanou čtení a psaní). Přitom se zdůrazňuje, že zdaleka nejde jen o problém schopnosti neslyšících dětí vnímat mluvené slovo, mluvit a číst, ale o problém zásadnější povahy, totiž o kompetence neslyšících vyznat se ve světě.
Tuto kompetenci přímo podmiňují tři základní faktory. V první řadě je to (1) raná jazyková zkušenost, efektivní časná komunikace, užívání přirozeného jazyka (samozřejmě i znakového) pro symbolickou, lingvistickou interakci. Prostřednictvím této interakce dítě získává nejen fakta, ale také kognitivní a sociální strategie, uvědomuje si sebe sama a "jiné", usouvztažňuje své "já" s okolním světem. Druhý faktor je vymezen jako (2) různorodost zkušenosti. Dítě získává orientaci ve světě (vědomosti, dovednosti, návyky, včetně např. schopnosti učit se) prostřednictvím aktivního "výzkumu" svého okolí, prostřednictvím zkušenosti s lidmi, věcmi a jazykem. Třetím činitelem, který ovlivňuje uspokojivý vývoj neslyšícího dítěte, je (3) sociální interakce (těsně propojená s interakcí lingvistickou). Jejím prostřednictvím se dítě včleňuje do různorodých sociálních skupin; od toho se pak odvíjí jeho sebehodnocení, formulace cílů, jichž chce dosáhnout, rozvoj morálky.
Otázky vývoje neslyšícího dítěte a jeho výchovných a vzdělávacích potřeb je ovšem možné uspokojivě řešit jen na širším teoretickém pozadí a s hlubším vhledem do obecnějších problémů. Za klíčový je možné považovat - jak titul publikace naznačuje - problém vztahu jazyka a myšlení (kognitivních procesů). Ten je zde osvětlen z různých úhlů pohledu. V osmi kapitolách podávají autoři podrobný přehled o různých možných přístupech ke vztahu jazyka a myšlení, zabývají se problematikou osvojování jazyka a v souvislosti s tím lingvistickými a kognitivními univerzáliemi, specifikou osvojování jazyků existujících v různých "způsobech" (audioorální vs. vizuálněmotorický jazyk), úlohou, kterou nese v kognitivním vývoji neslyšícího dítěte odezírání.
Ne vždy jsou poznatky formulovány jako definitivní, ne vždy se jednotliví autoři ve svých dílčích tvrzeních úplně shodují. Shodná jsou ale jejich východiska a jejich závěry formulované na nejvyšší rovině zobecnění: jazyk jako systematický a arbitrární symbolický systém komunikace a mentální reprezentace umožňuje lidskému jedinci přesáhnout jeho "zde" a "nyní", vykročit za (jen) konkrétní a lineární. To je vlastnost jakéhokoliv jazyka - a to, jaký jazyk si dítě osvojuje jako první (mluvený nebo znakový), nemá na průběh jeho jazykového vývoje žádný trvalý dopad. Za předpokladu ovšem, že další faktory, které tento vývoj ovlivňují (např. sdílenost jazyka s rodiči nebo podnětuplné jazykové okolí), jsou shodné. Podstatu problému hluchoty je tak třeba odvozovat nikoli od typu jazyka (žádný jazyk není ani lepší, ani horší než jazyk jiný), ale spíše od komunikační a sociální izolace neslyšícího člověka.
Řadu svých zjištění autoři dokládají výzkumy, všechny své soudy formulují na širokém pozadí poznatků moderní lingvistiky, psychologie (a jejich "průniku" - psycholingvistiky), všechny své závěry cílí k specifické problematice hluchoty.
Publikace Vztahy jazyka a myšlení dokládá, že tato specifická problematika - dávajíc k dispozici nový, jiný než "tradiční" materiál (totiž materiál znakového jazyka) - pomáhá prohloubit pohled na řadu tradičních lingvistických otázek (např. na tzv. jazykové univerzálie). Dokládá také, že k poznání, resp. poznávání různorodých aspektů hluchoty mohou přispět i disciplíny, které se jí věnují relativně krátkou historickou dobu.
Připojte se! 