Kurz znakované češtiny a kurz odezírání

Česká komora tlumočníků znakového jazyka (Komora) v rámci projektu Vyškolení lektorů a vytvoření výukových materiálů pro tlumočníky znakového jazyka, transliterátory znakované češtiny a vizualizátory mluvené češtiny nabízí účast na kurzu znakované češtiny především studentům Certifikačního vzdělávacího programu – transliterátorům znakované češtiny, ale i zástupcům veřejnosti, kteří pochopili, jak je pro mnohé klienty důležitý opravdu kvalitní a profesionálně připravený transliterátor a vizualizátor.

Komora od říjná tohoto roku do ledna příštího roku pořádá dva mimořádné kurzy Kurz znakované češtiny a Kurz odezírání.

Kurz znakované češtiny je určen tlumočníkům znakového jazyka, kteří si chtějí rozšířit kvalifikaci, transliterátorům znakované češtiny, kteří již svou profesi vykonávají, ale chtějí si doplnit praktické dovednosti z tlumočení a etiky tlumočení, nebo studentům, kteří již absolvovali základy znakového jazyka, a vědí, že dráha tlumočníka znakového jazyka pro ně nebude ta pravá, a rádi by se věnovali neslyšícím v oblasti, kterou podle svého názoru lépe zvládnou.

Cílem kurzu je nejen napomoci zvýšit kvalifikaci tlumočníků, kteří provádí transliteraci znakované češtiny, a zlepšit povědomí o znakované češtině, ale také obohatit a rozšířit nabídku a doplnit mezery na trhu nabídky kurzů (Komora nabízí specializaci Transliterátor znakované češtiny, ale v současné době v celé České republice neexistuje praktický kurz znakované češtiny pro tlumočníky/transliterátory).

Kurz by měl probíhat po dobu jednoho semestru celkem v 16 lekcích, a to od začátku října 2007 do konce ledna 2008, vždy 1x týdně ve 3 vyučovacích hodinách, pravděpodobně v pátek nebo ve čtvrtek odpoledne (po konzultaci s přihlášenými frekventanty).

Každý kurz bude zaměřen na jedno z aktuálních tlumočnických témat – návštěva u lékaře, na úřadě apod. Budou procvičovány nejen jazykové dovednosti, ale v kurzu bude tlumočník uveden i do oblasti tlumočnické etiky – v praktických situacích bude vysvětlován správný postup z pohledu poučeného tlumočníka-transliterátora. Po určitém výukovém bloku bude vždy následovat souhrnné opakování probrané látky, kurz bude obohacen o možnost využít techniku. Na závěr tlumočníci absolvují zkoušku ze získaných znalostí a dostanou osvědčení o absolvování kurzu, které může potvrdit tlumočníkovu/transliterátorovu kvalifikaci..

Druhý kurz – Kurz odezírání (vizualizace mluvené češtiny) – je stejně jako kurz znakované češtiny určen tlumočníkům znakového jazyka a transliterátorům znakované češtiny, kteří si chtějí rozšířit kvalifikaci, ale i vizualizátorům mluvené češtiny, kteří již svou profesi vykonávají, ale chtějí si doplnit praktické dovednosti z vizualizace a etiky tlumočení, nebo studentům, kteří již absolvovali základy znakového jazyka, a vědí, že dráha tlumočníka znakového jazyka pro ně nebude ta pravá, a rádi by se věnovali neslyšícím v oblasti, kterou podle svého názoru zvládnou lépe.

Cílem kurzu je napomoci zvýšit kvalifikaci tlumočníků, kteří provádí vizualizaci mluvené češtiny, ale také obohatit a rozšířit nabídku a doplnit mezery na trhu nabídky kurzů (Komora nabízí specializaci Vizualizátor mluvené češtiny, ale v současné době v celé České republice neexistuje praktický kurz vizualizace pro tlumočníky/vizualizátory).

Kurz by měl probíhat také po dobu jednoho semestru celkem v 16 lekcích, a to od začátku října 2007 do konce ledna 2008, vždy 1x týdně ve 3 vyučovacích hodinách. Pravděpodobně v pátek nebo ve čtvrtek odpoledne (po konzultaci s přihlášenými frekventanty).

V kurzu bude prostor pro předání základních strategií, které vizualizátor při práci s klientem využívá. Budou procvičovány praktické “vizualizátorské” dovedností, řešení modelových situací z pohledu tlumočníka-vizualizátora, a průběžné bude ověřováno to, co si frekventanti z kurzů odnesli. Po určitém výukovém bloku bude vždy následovat souhrnné opakování probrané látky, kurz bude obohacen o možnost využít techniku. Na závěr tlumočníci absolvují zkoušku ze získaných znalostí a dostanou osvědčení o absolvování kurzu, které může potvrdit tlumočníkovu/vizualizátorovu kvalifikaci.

Jelikož oba kurzy vznikají a budou probíhat v rámci výše zmíněném projektu, je možné jej realizovat za minimální náklady pro tlumočníky, což je zcela jedinečná a unikátní situace. Jak kurz znakované češtiny, tak Kurz odezírání stojí 500 Kč. Tato částka pokryje náklady na výukový materiál.

Před zahájením kurzu bude zájemcům o kurz nabídnuta účast na workshopu, během něhož bude mít každý z účastníků prostor vyjádřit se k  zaměření kurzu a bude monitorováno, jaké představy by měl kurz naplňovat.

Zájemci o kurz se mohou přihlásit koordinátorce kurzu M. Kronusové, e-mail:martina.kronusova@cktzj.com.

Pro ilustraci problému přinášíme dva krátké rozhovory s klienty, kteří využívají služeb tlumočníků-transliterátorů.

Odpovídá Mgr. Věra Strnadová:

To je jak kdy. Já mohu v běžných situacích klidně sledovat i tlumočníka znakového jazyka, protože pasivně ten jazyk ovládám (aktivně jen velmi málo). Ale v případě, že jde o důležité jednání, kdy je potřeba znát i přesnou formulaci druhé strany (v češtině), pak volím automaticky tlumočníka znakované češtiny. To je pro mne nejlepší.

Jednak je čeština můj první a hlavní jazyk, protože jsem ohluchla v dětství. Přitom neslyším vůbec nic, žádné technické pomůcky mi nepomáhají a odezírání bez pomoci sluchu je dost únavné a někdy i riskantní. Odezírání člověku zabere 100 % mentálního času (slyšícím lidem poslech zabere jen 25 % času), a  já tedy nemám při odezírání prostor k přemýšlení o tom, co mi druhý člověk říká, natož abych měla možnost během jeho promluvy uvažovat o vhodné odpovědi. Když mi ale při odezírání pomáhají použité znaky (nevadí, že izolované), je to pro mne dobrá pomůcka pro rozpoznávání slov, a tím se porozumění usnadní a urychlí, protože už tolik netápu, jaké slovo bylo použito. Pak vydržím odezírat déle než bez použití znaků. Transliterátor znakované češtiny je v mém případě pro mě tedy opravdu to nejlepší, co v současné době existuje. Aspoň do doby, než se objeví “transkriptor”, který by mi v reálném čase všechno převáděl do psané podoby.

Pro mne tedy určitě. Nemohu mluvit za ostatní. Vím jenom, že moji přátelé, kteří jsou od narození neslyšící a neznají dobře češtinu, potřebují jiný způsob zprostředkování hovoru – tedy překlad do znakového jazyka, což je něco docela jiného. A lidé ohluchlí v dospělosti, kteří neznají znaky, také znakovanou češtinu nevyužijí. Proto si myslím, že se znakovaná čeština dobře uplatňuje jako pomůcka odezírání pro ty, kteří znají češtinu a mají také nějakou znakovou zásobu. Takových lidí je docela dost mezi těmi, kteří jako já ohluchli v dětství.

Dříve to bylo tak, že tlumočníci většinou používali znakovanou češtinu a sami o tom nevěděli. Mysleli si, že používají znakový jazyk. Vím, že se tento způsob znakování učili v kurzech tehdejšího Svazu invalidů a potom ještě v dalších organizacích. Na těch kurzech jsem také byla. Tehdy jsem nad tím ani moc nebádala. Teprve po letech, když jsem absolvovala pár semestrů lingvistiky, pochopila jsem jazykové rozdíly. Dnes mají tlumočníci možnost tréninku přímo ve znakovém jazyce, uvědomují si jazykové rozdíly a dodržují čistotu českého znakového jazyka. Takže nyní při objednávání tlumočníka musím předem hlásit, že potřebuji tlumočníka, který je schopen použít i znakovanou češtinu. Když moji oblíbení tlumočníci nejsou volní, je to někdy docela problém. Kvalitních tlumočníků znakované češtiny není dostatek.

Tomu věřím. Měla jsem možnost vidět nové výukové materiály a jsou skvělé. Zatím u nás nic podobného na této úrovni nebylo. “Případní zájemci”? Já myslím, že zájemců bude dostatek. Ti, kteří už zvládli znakový jazyk, si mohou rozšířit kvalifikaci o tuto další dovednost, aby mohli uspokojit i klienty, kteří nutně potřebují znakovanou češtinu. Jsem totiž přesvědčena o tom, že každý skutečný profesionál se stále snaží o svůj odborný růst. To se vztahuje snad na všechny druhy lidské činnosti a není to nic nového. Vždyť už v základní škole jsme se učili citát K. Havlíčka Borovského: “Kdo si myslí, že se učí, bude vlasti chlouba, kdo si myslí, že dost umí, začíná být trouba.”

Těch přání, co změnit, by bylo hodně, ale musela bych to dlouho sepisovat. Tak tedy aspoň několik z nich. Zvýšení počtu kvalitních a vzdělaných tlumočníků, což by asi vyžadovalo i zvýšení odměny za práci, aby nám tlumočníci neutíkali jinam. Například v Liberci máme skvělého tlumočníka, který však musí dělat jinou práci, aby se vůbec uživil. Dále bych chtěla, aby bylo možné poskytovat tlumočnické služby všude, kde je to potřeba, a třeba i tlumočení pro děti, jako to mají například ve Švédsku. Byla jsme se tam podívat a líbilo se mi, že se tam děti učí používat tlumočníka už odmalička. U nás to často pořádně nezvládají ani dospělí lidé, i já v tom dosud chybuji. Taky by se mi líbilo, kdyby o tom, kdo, kdy a zda potřebuje či nepotřebuje k jaké příležitosti tlumočníka rozhodoval sám člověk, který tlumočníka potřebuje, a ne slyšící lidi na úřadech. A líbilo by se mi zavedení služeb transkripce, tedy převodu mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase. To pro lidi, kteří ohluchli v pozdějším věku a nedovedou odezírat ani znakovat. Ostatně i já bych těchto služeb ráda využívala. Jsem dost neskromná, že?

Věře Strnadové děkujeme za rozhovor a na ostatní se těšíme v našich kurzech znakované češtiny pro transliterátory.

Odpovídá Šimon Sedláček:

Využil jsem za svůj život už třikrát služeb vizualizátora mluvené češtiny. Znakový jazyk ovládám jen částečně.

Ano, jak jsem psal, využil jsem ji zatím třikrát. Zkušenost je to pozitivní.

Celkem ano. Ale je to trochu složitější. Navrhl jsem vizualizátorům (nebo oni se o tom zmínili, nevím přesně, vyplynulo to přirozeně ze situace), že by při vizualizaci klidně mohli používat znaky (věděl jsem o nich, že ovládají český znakový jazyk, popř. znakovanou češtinu). Šlo o situaci, ve které se tlumočilo celý den, a člověk se při odezíráni unaví již po půl hodině či hodině bez ohledu na úroveň vizualizátora. A přidané znakování mně osobně pomohlo v recepci, zmenšilo trochu tu námahu. Takže nakonec z toho byla možná spíš znakovaná čeština, ale když jsem měl pocit, že se sdělení příliš zjednodušuje, tak jsem vždy požádal vizualizátora, aby dával pozor na úplnost sdělení.

Nevím. Když jsem potřeboval, byli k dispozici. Je pravda, že jsem je většinou objednával delší dobu předem, jednou cca 2 měsíce předem, podruhé asi měsíc, přesně si to nepamatuji.

Pokud je o čem vzdělávat (předpokládám, že ano, nemám o tom představu, co a zda je něco dlouhodobě potřeba), tak jsem samozřejmě pro.

Korektní, neutrální. Klidný, uvolněný obličej při artikulaci – to je pro mne velice důležité. Celý je vůbec klidný. Dle potřeby a situace přidá v mimice trochu potřebné emoce, pocitu, nálady. Dle potřeby klienta je také připraven a schopen pozměnit svůj projev – já jsem někdy potřeboval přesnost (když jsem měl energii, popřípadě když mě daná pasáž obzvlášť zajímala), jindy zase jen to podstatné (když jsem byl unavenější). Měl by také vědět, že je zcela normální, když klient začne být unavený, nedělat si z toho hlavu a přizpůsobit se mu. Někdo asi bude potřebovat více mimiky, někdo klidnou tvář atp. Projev vizualizátora by neměl být striktně předepsaný, měl by být schopen přizpůsobit se různým situacím. Samozřejmě, přesné předání obsahu je základ, vizualizovat co možná nejsrozumitelněji všechna řečená slova. Je otázka, zda je to vždy možné. Když se občas nějaké slovo pro zachování srozumitelnosti vizualizace vypustí, tak mi to rozhodně nebude vadit, bude-li zachován význam sdělení. Další zjednodušování sdělení je na klientovi – měl by o této možnosti vědět, nebude tak případně stresovaný, že nestíhá, neví, jak se zachovat v téhle situaci. Říká si například: “Mám dobrého vizualizátora, ale nějak teď přestávám rozumět. Co mám dělat? Předtím jsem mu rozuměl...” apod. Klient by měl být informován, že se může unavit a že je možno požádat vizualizátora o úpravu jeho projevu. Je to značně individuální.

Také si myslím, že pokud vizualizátor ovládá český znakový jazyk nebo znakovanou češtinu, tak je to výhoda, třeba v mém případě. Může na žádost klienta znaky do mluvy použít. Ale jako podmínku pro jeho činnost bych to nebral. Možná míchám dvě neslučitelné věci dohromady, možná se mýlím, možná už to do vizualizace nepatří, nevím. Píšu to tak, jak to vnímám.

Myslím, že ano. Všichni vizualizátoři, které jsem měl, byli dobří. Jeden z nich na mě působil velice dobře. Vizualizátor se podle mne bude vždy potýkat s tím, že příjemce (klient) v případě dlouhého projevu, řeči apod. bude brzy unavený. V takovém případě docela pomůže střídat osoby vizualizátora, je to dobré i pro něj samotného.

Šimonu Sedláčkovi děkujeme za rozhovor a na ostatní se těšíme v našich kurzech pro vizualizátory mluvené češtiny.