Nová slova já neznám

ilustrační obrázek

Každý soukromý dopis, nejen ten od významné osobnosti, samozřejmě a vždycky vypovídá leccos o svém pisateli. Mezi jiným podává svědectví o "stavu" jeho jazyka: už tím, že každý dopis je nějakým jazykem nějak napsán. Vypovídá také o postojích k jazyku: co si pisatel o jazyce myslí - a zda o něm vůbec přemýšlí, zda ho považuje za důležitý, jakou hodnotu připisuje jednotlivým jeho útvarům a prostředkům atd. Své názory a soudy tohoto druhu přitom nemusí pisatel vyslovovat přímo - o jeho postojích čte adresát často mezi řádky. Takovou schopnost vypovídat jazykem o jazyce mají i dopisy psané Čechy, kteří neslyší.

Jeden uvedu na ukázku:

Milá Reno! Pozdrav ze Kojeckach Ti zasílá
Anča

Předem mého dopisu Tě velmi zdravím pěkný pozdrav z Kojecka. Jak se máš? Já se mám docela dobře. Já byla v minulý čas šla spala tři dní u babičky. Já nemá dopis ale, že mně byla nakupovat říkám dopis ale, že prodavačka povídá nemá dopis papír. Nebilo já kupovat ne pohledu. Protože ošklivo pohled. Já už dlouho smutno ty vzpomínám. Pozdravujeme tvoje rodiče. Já říkám pozdravuj maminku, marku a Renu. Janička jsem maluj také mně obraz a pohádku. Maminka byla včera maluj bílou do školy. Tak maminka jsem byla pracuje. Byla podívat do Český dubě asi 9 km 1,50 korun. Dnes byli babička, dědu, Lídu, Já, Jaroušku a Honzu jsme při do Mnichovo Hradiště. Víš pes bílou chlapec středí jeden zemřel do Havlovicích. Renčo byla viděla tři pes bílou a maminku pes - jeden pes zemřel. Udělal dedeček protože nevíš vůbec nekoukat pes utíka dedeček nohy tobě pes kde nos nebo nohy, Lída nevím pes zemřel. Dnes ráno jeden zemřel k tobě psu. Radka byla do Luhačovice. Protože vůbec opalujeme ty Radku. Ahoj a Ahoj a Ahoj a Ahoj a Ahoj a Ahoj! Pozdravujeme tvoje rodiče do Svitav. U nás je polojasno. Psala jsem Ti dopis a čekám, že vím bylo pohled ti protože nemám dopis. Já byla už mám vzala dopis ty Radku. Ta rok bude prázdniny vzpomínám ty Renčo tak asi kámoška ty Anču. Já ti tvoje dopis došel. Nazdar a Nazdar a Nazdar. Nokončila
Ahoj a Čauvejs
Anča

Po přečtení dopisu je na první pohled zřejmé, že neslyšící Češi užívají češtinu jinak než Češi slyšící. Jinak také o češtině přemýšlejí. V čem je jejich reflexe češtiny (a možná jazyka vůbec) jiná?

Především v tom, že ústřední postavení má v jejich konceptu jazyka slovo, nebo lépe: jazyk bývá ztotožněn právě (jen) se slovy. Znát, resp. umět jazyk znamená znát, resp. umět "slova", neznalost jazyka = neznalost slov, nikdy ne např. neznalost způsobů, jak slova spojovat ve vyšší celky. (Jen na okraj, v závorce, je třeba uvést, že obdobný "koncept" jazyka, tj. jazyk = slova, lze vysoudit i z výroků učitelů neslyšících: když mluví o tom, že čeština jejich žáků není na kýžené úrovni, spojují to právě jen s "malou slovní zásobou").

Jiný je u neslyšících i sám koncept slova. Slovem povětšinou rozumí slovo už v "užití", vlastně pouze jeden tvar slova, ten, který je jim v procesu řízeného učení předkládán k namemorování v už hotových strukturách češtiny (jako "jít na návštěvu", "žít ve městě"). Tento tvar pak neslyšící pravidelně užívají i jinde, jakoby bez ponětí o citátovém, "reprezentativním" tvaru slova, o tvarech slov a gramatických významech vůbec a bez ohledu na kontext. Tvar "návštěvu" pak vlastně zastupuje celou flexi slova "návštěva", podobně zástupné poslání mají tvary "městě", "dovolenou" a podobně. V dopisech různých pisatelů čteme např.:

Ne jen tím je ale pojetí slova u neslyšících jiné než naše. O dalších zvláštnostech může něco napovědět třeba náznak "slovníčku", který jedna neslyšící pisatelka přikládá ke svému dopisu a po slyšící mamince své kamarádky se dožaduje vysvětlení významu nových, neznámých "slov". Tato Nová slova já neznám (tak k svému seznamu odkazuje v dopise) uvádí pisatelka na zvláštním listě a člení je do 14 sloupců. Ocituji alespoň dva (jednotlivá hesla odděluji pomlčkou):

Zajímavé by bylo srovnat tento slovníček se slovníčky školními, jejichž vedení se neslyšícím žákům doporučuje (např. v Metodickém průvodci k učebnici Základy řeči pro 5. ročník ZŠ pro neslyšící a ZŠ pro žáky se zbytky sluchu). Lze snad doufat, že školní slovníčky postupují přece jen trochu jinak než naše pisatelka: že oddělí české od cizího (zde ve sloupci 2 viz slovenština), že rozlišují slovo od slovního spojení, že slova uvádějí - jde-li o slovní významy - v jejich citátových tvarech (např. slovesa v infinitivu, podstatná jména v 1. pádu jedn. čísla) atd. Není to ale úplně jisté. Stejně není úplně jisté, že neslyšícím Čechům někdo někdy uspokojivě vysvětlí, co je slovo vlastně zač: že např. vy- ve slovech "vylézt" a "vyskočit" může mít stejný význam, že proti němu je možné postavit obdobně stejné s-/se- a "slézt" a "seskočit atd., a vůbec, že česká slova jsou tvořena podle nějakých pravidel, že existuje nějaký slovotvorný systém. A že v jeho rámci je i to, co stojí obvykle "pohromadě", nějak rozložitelné a že taková analýza slova může být k něčemu dobrá. Žádná z těchto samozřejmostí není samozřejmá: ve speciálních učebnicích českého jazyka pro ZŠ je slovotvorba (ukázala to Iva Červinková v seminární práci věnované těmto otázkám) pojednána velmi zvláštním způsobem (význam jednotlivých předpon není např. vyložen vůbec).

Slovo, které je pro neslyšící tak důležité a které často ztotožňují s jazykem vůbec, tedy není slovo v "našem" smyslu. Je to "slovo" (nějak) petrifikované, neměnný, neproměnitelný a nerozložitelný celek. Do pojetí slova nevstupuje ani vědomí o možnosti jeho tvarových proměn (gramatické potence slova), ani vědomí o tom, že i jen části slov mohou něco napovědět o jejich významu (slovotvorná struktura slova); obecně, i tady, ale zdaleka nejen zde, chybí zřetel k systému a jeho vztahům: vnějším i vnitřním.

Není to myslím chyba neslyšících samých - ti svůj koncept slova "pro" češtinu, tj. jazyk, který neslyší, budují na základě řízeného učení. V jeho průběhu se jim ale z cílového jazyka předkládají, bojím se, jen nahodilé útržky, zlomky, "echa" existujícího systému. Ne vždy navíc útržky dost kvalitní: v 8. ročníku se v jednom ze cvičení, které bez předchozího výkladu vpadá rovnýma nohama do oblasti tvoření slov, uvádí také králíček.