Poezie ve znakovém jazyce ve školním vyučování

V minulém čísle Info-Zpravodaje jste si mohli přečíst první část pojednání o poezii ve znakovém jazyce. V tomto čísle na něj navážeme - další část původního článku, který pochází z časopisu Das Zeichen, popisuje strukturální základy znakové poezie. Náš článek je volným zpracováním německého originálu.

Vnitřní struktura poezie ve znakovém jazyce

V poetických projevech ve znakovém jazyce se vyskytují podobné typologické znaky jako v hlasitě přednášených poetických projevech. Specifické znaky poezie ve znakovém jazyce ale nelze popisovat termíny, které se vztahují na mluvené slovo. Je to patrné např. na pojmu "řádek, verš". Identifikovat řádky či jednotlivé verše v znakované básni je velmi obtížné. Ve znakovém jazyce oko vnímá a rozpoznává pohyb jako vizuální signál. Tento vizuální signál se odvíjí od pohybu těla, který se skládá ze strukturovaných a po sobě následujících komponentů, které lze ještě dále dělit (jde zřejmě o nemanuální a manuální prvky znaku; o tom viz níže - pozn. red.). Pokud tedy použijeme pojem řádek či verš u znakované poezie, musíme ho vztahovat na vnitřně vymezené a vizuálně vnímatelné struktury básně.

Znakový jazyk je komplexem jednotlivých znaků, které se podle určitých pravidel skládají z manuálních a nemanuálních elementů. Každý znak se skládá z těchto prvků: tvar ruky, její postavení vůči tělu, výchozí bod pohybu a pohyb samotný - to jsou manuální prvky znaku. K nemanuálním elementům pak patří držení a pohyb horní části těla, směřování pohledu, (expresivní) mimika, mimika, která nese gramatický význam, a pohyby úst.

Poezie ve znakovém jazyce se vyznačuje tím, že jednotlivé parametry, manuální prvky znaku, mohou být zaměňovány, a to jak v protikladu k podobě znaku, uváděné ve slovnících (tzv. citátové formě znaku - pozn. red.), tak i k podobě znaku, jak se užívá v běžné komunikaci. Znaková poezie oproti tomu vykazuje nové prvky, které vznikají skrze tvořivé kombinace jednotlivých uvedených prvků, jak manuálních, tak nemanuálních.

Rým ve znakovém jazyce

Básně v mluvených jazycích působí na lidi tím, že využívají opakování a harmonii rýmů. V poezii ve znakovém jazyce (v rámci její vnitřní struktury) můžeme také rozlišit rým, a to následující typy rýmů:

• Rým založený na tvaru ruky: opakovaní stejného nebo podobného tvaru ruky (souhra tvaru rukou a jejich postavení) ve dvou nebo více znakových úsecích v rámci jednoho "verše", nebo v rozsahu, který vymezení jednoho verše přesahuje;
  měnící se použití stejných tvarů a postavení ruky - ve spojení s různými výchozími místy při tvorbě znaku
• Rým založený na stejném pohybu: opakování stejných nebo podobných pohybů v řadě znaků vytvářených jednou rukou nebo oběma rukama;
  opakování výchozího místa při tvorbě znaku v jednom významově ohraničeném úseku;
• Nemanuální rým: opakování nemanuálních signálů ve stejném nebo podobném pořadí v po sobě navazujících sekvencích (např. zvedání a klesání obočí, změna směru pohledu od diváka na vlastní ruce a zpět, změna směřování hlavy, ramen nebo celého těla v prostoru)
• Rým oddělující řádky: opakování rytmického vzoru;
  poslední části dvou nebo více veršů si odpovídají v několika ohledech (např. opakování jak tvarů ruky, tak pohybů a nemanuálních signálů)

Dosažené efekty jsou obdobné jako u zvukomalebných prostředků mluvené řeči, jako je aliterace (opakování shodných hlásek na začátku po sobě následujících veršů - pozn. red.) a asonance (zvuková shoda v koncových slabikách veršů - pozn. red.).

vnější poetická struktura

Vnější poetická struktura se odráží v následujících atributech znaků:

• Rovnováha mezi oběma rukama v protikladu k promluvě ve znakovém jazyce v běžné komunikaci, kdy je dominující ruka používána přednostně a ta nedominující je užita jen v případě dvouručních znaků.
• Střídavé užití obou rukou: nedominantní ruka sama vede znaky, které by jinak tvořila ruka dominantní, nebo jsou původně jednoruční znaky vytvářeny oběma rukama.
• Tok pohybu se souvislými přechody mezi jednotlivými znaky, kterých je dosaženo hlavně skrze proměny pozic rukou a pohybů. Navazuje se na jednotlivé formální prvky předchozího nebo následujícího znaku.
• Shoda závěrečné pozice ruky na konci znaku s počáteční pozicí ruky znaku následujícího.

Označení "vnější struktura" je použito proto, že zde obsahuje projev ve znakovém jazyce proměny, které přesahují rovinu změn ve vnitřní struktuře znakového projevu. Zasahují totiž také rovinu syntaktickou (spojování jednotlivých znaků ve vyšší celky). Tyto změny najdeme zpravidla jen u poetických znaků. Znaková poezie se vyznačuje také speciálními prostorově-rytmickými vlastnostmi: Vytváření znaků v poezii ve znakovém jazyce je většinou pomalejší a přesnější než v běžném projevu, v běžné komunikaci. Prostor pro znakování je větší, a dovoluje tak vytvářet znaky či zvláštní tvary znaků, které vyžadují více prostoru.

Mezi další, ale nikoliv poslední, rysy poezie ve znakovém jazyce patří např. způsob, jakým se vyjadřují harmonie, rezonance či disonance. Jsou vyjádřeny změnou pohybu během jednoho znaku nebo opakováním znaků vytvářených změněným pohybem. Rytmické variace jsou umožněny proměňováním tempa pohybů, jejich zdůrazňováním nebo pauzami.