Poezie ve znakovém jazyce ve školním vyučování

Z časopisu Das Zeichen jsme pro vás tentokrát vybrali zajímavý článek, v němž se můžete dočíst o principech vytváření poezie ve znakovém jazyce a také o projektu výuky poezie, který realizovali v rámci hodin německého jazyka na druhém stupni základní školy pro sluchově postižené v Berlíně. V tomto čísle Info-Zpravodaje si můžete přečíst druhou část článku, v níž se mluví o didaktice poezie na obecnější rovině a také o samotném projektu. V příštím čísle Infa se pak můžete těšit na jeho úvodní část, spíše teoreticky zaměřenou, o struktuře poezie ve znakovém jazyce.

Tento článek by chtěl ukázat všem zájemcům o problematiku vyučování žáků se sluchovým postižením, že i ve velmi heterogenní skupině osob je možná dvojjazyčná práce s lyrickými texty, která žáky baví a motivuje je vypořádat se s obsahem těchto textů. V tomto případě jde o skupinu sluchově postižených žáků s poruchami učení deváté třídy ZŠ.

Znaková poezie ve školní výuce

V rámci didaktiky poezie byla vypracována celá řada metodických návodů, které by měly podporovat schopnost čtení básnických textů. Jednou z nabízejících se variant je v minulosti často favorizovaná analýza literárních forem a atributů. Tato analýza, která poté užívá pro přesné porozumění textu, ale bohužel není příliš vhodná pro žáky s malými poznávacími schopnostmi, v našem případě pro sluchově postižené (SP) žáky. Možnou alternativou je přenést báseň z písemné podoby do poetické formy znakového jazyka při bilingválním vyučování ve třídě. Překládání a přenášení textů vyvolává u žáků větší motivaci číst poezii, než když mají texty pouze číst a poté o nich hovořit.

Proces přenosu psaného textu do znaků je možný teprve tehdy, když jsou žákům vysvětleny všechny pojmy, kterým v textu nerozumí. Poté, co pochopí obsah textu, stojí žáci před výzvou: mají nejen znát základní význam vybraných slov, ale také umět ho převést do mnoha jiných přenesených významů a souvislostí. Konstrukce významu básně se rodí krok po krůčku ze čtenářských zkušeností jednotlivců a z debaty mezi spolužáky při probírání obsahu básně. Je proto nutné číst báseň opakovaně.

Když žáci překládají báseň do znakového jazyka, dělají vlastně to, co autor, když báseň psal: vybírají určitá slova či znaky, nebo také formy s určitým významem, obsahem, a jiné, které se nehodí, zavrhují. Mohou tak díky shodám nebo odlišnostem vztahujícím se k výchozímu textu poznat stylistické možnosti, všeobecnosti a rozdíly mezi oběma jazyky. Tím, že kladou obě řeči proti sobě, je tak vědomě podporována jejich dvojjazyčnost.

A-B-C A 1-2-3 básně

Žáci se seznámí se dvěma originálními způsoby tvorby básní ve znakovém jazyce, a to s cílem vyrovnat své nedostatečné zkušenosti:

• 1-2-3 básně popisují nějaký příběh nebo zobrazují nějaké jednání, které se vyvíjí tak, že první znak může být jakýkoliv, jediné omezení je, že musí být ve tvaru ruky polohy 1 (např. natažená dlaň, prsty u sebe). Druhý znak je tvar ruky v poloze 2, třetí v poloze 3 a tak dále. Fantazii se meze nekladou, není zde žádné tématické omezení, jen znaky musí mít dějovou souvislost.
• A-B-C básně fungují na základě stejného vzorce, kdy jsou tvary ruky jednotlivá písmena (prstové) abecedy v chronologickém pořadí.

Vytváření vlastních básní pokrývá celou řadu tvůrčích aspektů. Žáci si osvojují strukturální vzorec básní a hledají obsahové souvislosti pro své spontánní nápady. Jejich básně by měly pokud možno obsahovat jazykové prostředky, které jsou vlastní lyrickým textům, jako např. opakování a kontrasty, překvapení v textu, vlastní rytmus s důrazy i pauzami. Velký význam má také rozlišování mezi běžně užívaným znakovým jazykem a uměleckou formou znakové poezie.

Organizace projektu

Projekt probíhal v deváté třídě pro SP žáky s přidruženými vadami učení v průběhu jednoho celého týdne. Takto koncipovaná výuka se ukázala být mnohem vhodnější, než když byly tématu věnovány od sebe časově oddělené jednotlivé hodiny, protože byla intenzivnější a umožnila zaměřit zájem nepřerušovaně na jedno téma na delší dobu. Na začátku každého dne byla představena jasně formulovaná struktura, aby ji pochopili a dodržovali i žáci s poruchami učení, kteří na takové samostatné plánování práce nebyli zvyklí.

Organizace projektového týdne "Básně a znaková poezie" pondělí úterý Středa čtvrtek Pátek Úvod - začátek školního roku, uvedení do učiva třídním učitelem Báseň "Co je teplé a co studené?": ukázková analýza obsahu, struktury a stylistických prostředků Výběr vlastní básně k převodu do ZJ Vysvětlení obsahu textu osobně vybraných básní, volná diskuse o básni a převod básně do znakového jazyka, transkripty Cvičení přednesu a přednes básní ve znakovém jazyce, zdokonalování expresivní mimiky a básnického jazyka, zpětná kontrola pomocí videozáznamu Opakování a procvičování osobních A-B-C a 1-2-3 básní, cvičení synchronního přednesu básně, videozáznamy Aktivování znalostí (psaná, přednášená a znakovaná lyrika), uvedení do A-B-C a 1-2-3 básní Představení a další rozvíjení vlastních A-B-C a 1-2-3 básní Představení znakové podoby "TEPLÉ CO? STUDENÉ CO?", obsahové prohloubení, přednes s rozdělenými rolemi Videozáznam přednášených básní ve znakovém jazyce, zpětné hodnocení videonahrávek Pokračování srovnávání současných videozáznamů se staršími videonahrávkami z osmé třídy Vystoupení s přednesem básní ve znakovém jazyce na oslavě zahájení školního roku

Pracovali jsme tzv. týmovým vyučováním, tedy takovým, kdy v jedné skupině působí zároveň dva vyučující, jeden slyšící a jeden neslyšící, a pracují na shodném tématu výuky.Týmové vyučování je základním stavebním kamenem bilingvální výuky.

Během jednoho týdne, kdy se projekt odehrával, se žáci a žákyně zabývali hlasitě přednášenými i znakovanými básnickými díly, zvláště pak čtením a převáděním jednotlivých básní z typu "poezie všedního dne" z mluveného do znakového jazyka, a vytvářením vlastních originálních básnických A-B-C a 1-2-3 textů.

Skupinu tvořili čtyři těžce sluchově postižení žáci a jedna žákyně se středně těžkou sluchovou vadou. Třída byla sestavena kromě studentů ze dvou slyšících učitelů a dvou neslyšících docentů. Všichni žáci měli navíc poruchy učení a jejich komunikační schopnosti ve smyslu ovládání mluvené a znakové řeči se velmi lišily - v podstatě všichni vykazovali v oblasti mluvené řeči závažné vývojové poruchy. I jejich schopnosti znakovat byly omezené, i když u každého v jiné míře. Jen jedna žákyně vyrostla v neslyšící rodině, všichni ostatní se znakový jazyk naučili ve svých školních letech od spolužáků. Ve výuce byl kladen důraz na odezírání, maximálně na mluvený proslov doprovázený znaky.

Studenti se dosud během školy s poezií ve znakovém jazyce téměř nesetkali, proto se tento projekt nesnažil prohloubit jejich analytické dovednosti, ale sloužil jako ilustrace toho, že poetické vyjádření ve znakovém jazyce je možné, a docela odlišné od projevu v běžné komunikační situaci. Žáci se seznámili s metodou převádění psané nebo přednesené básně do znakové formy a vyzkoušeli si ji na několika textech. Výsledky byly dokumentovány na video a ukázaly velký vývojový posun od hlasitého přednesu básně, který byl doplněn doprovodnými znaky, přes interlineární překlad (tj. překlad slovo od slova) a přebásnění s rýmy využívajícími "rýmování" tvarů rukou až po scénické provedení s rekvizitami. U převáděných básní se bez výjimky jednalo o texty, jejichž jazyk je srozumitelný a není zašifrovaný. Žáci také nemuseli dělat žádné rozhodnutí týkající se volby znaků, které by byly pro obsah básně adekvátní.

Žáci měli málo odvahy svobodně se vyjadřovat a tvořit uvolněný překlad do znakového jazyka na základě psané předlohy. Při jejich hodnocení je však třeba brát v úvahu, že k jejich sluchové vadě jsou přidruženy i poruchy učení. Všichni žáci a žákyně měli také v psaném jazyce problémy se slovy s přeneseným významem. Neupravené básnické texty pro ně tedy představují velkou výzvu.

Výběr textů

Básně mají oproti jiným literárním textům tu výhodu, že jsou často krátké a tudíž přístupné i pro slabší čtenáře a jsou vizuálně členěny, což je činí zajímavé i pro osoby se sluchovým postižením. Vybrány byly texty poezie všedního dne, neboť používají témata známá z každodenního života i obvyklý nekomplikovaný jazyk. Protože neexistují žádné učebnice pro studenty s poruchami učení a sluchu, použili jsme různé učebnice pro osmou a devátou třídu běžných škol. Témata básní se týkala pro pubertální období typického hledání vlastní identity či příslušnosti k jazykové a kulturní menšině. Toto je jedna z nejoblíbenějších básní, které žáci vybrali:

Heike Hofmann (žákyně)
Cesta do života

1. fáze: Rozloučení se
Nic
co teč je
nemohu zachytit
a nic
co bylo dříve
vrátit zpět.
Vše plyne kolem
stává se minulostí
mění se.
Žij teč!

2. fáze: Odchod
Chci se probudit
a v životě tancovat
Volná a plná síly
pro hledání nového
a s pocitem
proměny
ve mně.

Výsledek: ukázky poetických textů

Následující texty jsou ukázkou výsledných prací studentů. První z nich představuje převod básnického textu vybrané básně z psaného do znakového jazyka a druhá popisuje postup při vytváření vlastních A-B-C a 1-2-3 básní.

1. ukázka: Převod básnického textu "Cesta do života"

Příprava (slyšící učitel):

• Spolupráce žáků nebo žákyň ve dvojicích
• Seznámení se s textem a jeho zpřístupnění (vysvětlení titulu a ilustrací, vyjasnění obtíží neznámých slov, čtení s porozuměním, volná diskuse o básni, v níž v kombinaci s návodnými otázkami týkajícími se formy a obsahu, rozvíjení subjektivních a konkrétních příběhů ze každodenní zkušenosti žáků)

Převádění básně (tým neslyšících a slyšících vyučujících):

• Práce ve skupině 3 žáků
• Specifické rozdělení úloh: neslyšící učitelé podporují žáky a žákyně při převádění básně z psaného jazyka do znakového jazyka; slyšící učitelé vypracovávají paralelní přepis s vysvětlivkami a poznámkami
• Cíl: hlavní důraz je při převodu kladen na obsahovou rovinu básně (za určité redukce v původním textu), a také na odpovídající převod lyrických obrazů výchozího textu do znakového jazyka
• Průběh: žáci si čtou potichu text pro zopakování, ptají se neslyšících učitelů, zdali dobře porozuměli textu; nedoslýchavá žákyně přímo přiřazuje ke každému slovu ekvivalent ve znakovém jazyce; neslyšící žáci a žákyně cíleně hledají znakových spojení s odpovídajícím smyslem
• Výběr různých návrhů na překlad a převádění ve spolupráci s učiteli, společné usnesení se na jedné, nejlepší, verzi
• Diktát přepisu pro slyšící učitele; žáci ověřují přepis
• Vštěpování výsledného převodu básně do znakového jazyka do paměti: opakování transkriptu básně do znakového jazyka
• Představení převedené básně před skupinou

Při první prezentaci převodu básně do znakového jazyka se ukázalo, že pro obsah a smysl básně důležité slovo "Odchod" (r Aufbruch) nebylo uspokojivě přeloženo. Obsahové a formální rozdělení básně do dvou fází a částí - "Rozloučení" a "Odchod" - bylo studenty pochopeno až poté, co byly oba pojmy vysvětleny ve smysluplných souvislostech. Báseň se vztahuje ke vzpomínkám z dětství, k rozloučení se s rodinou, které je nevyhnutelné k tomu, aby bylo možné rozvíjet vlastní životní cestu a své plány.

Neslyšící učitel se obrátil na slyšící vyučující, jakožto odbornici na německý jazyk, s otázkou, zda slovo "odchod" je možné v daném kontextu přeložit znakem "odchod/ odjezd". Na základě tohoto dotazu se pod vedením obou neslyšících vyučujících rozvinula v celé skupině diskuse k významu slova "odchod" pro kontext této básně.

Žáci v diskusi prokázali, že si jsou - každý v různé míře - vědomi napětí mezi "bezpečím, jistotou" a "osvobozením, odpoutáním se". Jejich výpovědi také potvrdily, že rozumějí obsahu básně a jsou nad ním schopni diskutovat.

Poté, co byla navržena a prodiskutována řada možností, vybrala skupina nakonec jednu variantu, velmi vzdálenou od původního návrhu, a sice "ROZVÁJENÁ - ZBAVIT SE - NOVÉ - ROZVÁJENÁ". Žáci a žákyně se přesvědčili, že přímý překlad básně často není možný, a že je důležité sledovat její význam a kontext.

Konečný přepis převodu básně do znakového jazyka; práce tří studentů a neslyšícího učitele (problémy s hledáním odpovídajících výrazů byly vyřešeny použitím grafických symbolů, např. šipek nebo smějících se obličejů, což umožnilo žákům a žákyním si báseň lépe zapamatovat):

CESTA-ŽIVOT

ROZLOUČENÁ SE
TÉŽ PAMATOVAT SI NEMŮŽU
MINULOST VRÁTIT NEMŮŽU
MINULOST ZMĚNIT
ŽÁT TÉŽ!

ROZVÁJENÁ ZBAVIT SE NOVÉ ROZVÁJENÁ
SPÁT > NAROVNAT SE
TANCOVAT > SVOBODNÁ SÁLA
POCIT TĚLA
ZMĚNIT!

2. ukázka: Rozvíjení vlastních A-B-C a 1-2-3 básní

Příprava (neslyšící učitel):

• Žáci a žákyně jsou na úvod hodiny poprvé seznámeni s A-B-C a 1-2-3 básněmi
• Žáci a žákyně dostanou za úkol vytvořit vlastní A-B-C a 1-2-3 básně
• Další rozvíjení znakové poezie: skupinová práce 3 studentů
• Směrem k cíli: těžiště práce leží především na formálních zvláštnostech a odlišnostech znakové poezie (posouzení pravidelného sledu rukou a jejich tvarů, případně navrhování oprav)
• Průběh: přednes jedné 1-2-3 básně neslyšícím učitelem, opakování žáky a žákyněmi, pojmenování formálních znaků, přednes vlastních básní a pokusů dětmi, komentáře a návrhy na zlepšení od spolužáků a neslyšících vyučujících, přepracování a zopakování.

Tuto úlohu řešili žáci značně rozdílně. Například Michael se rozhodl pro báseň typu A-B-C. Bylo mu navrženo, aby vytvořil vlastní dílo se znaky s tvary rukou od A do O. Část básně, kterou Michael vymyslel a představil, se ale zaměřila jen na užití znaků odpovídajících prvnímu písmeni slova a nikoli na tvary rukou z prstové abecedy (například pro písmeno L vytvořil znak "les", který byl později nahrazen znakem "pistole", jenž je znázorněn tvarem ruky právě ve tvaru písmene L.) Toho si Michael všiml až poté, co ho na to spolužáci upozornili. Bylo zřejmé, že má potíže oprostit se od namáhavě naučeného spojení SLOVO-ZNAK.

Skupina spolužáků a učitelů pomohla Michaelovi vyplnit zbývající díry u jednotlivých písmen. Nicméně v protikladu k předloze postrádaly Michaelovy znaky ještě rozeznatelné tematické souvislosti a také logickou časovou souslednost. Chybějící spojení mezi jednotlivými znaky bylo probráno ve skupině a neslyšící učitel rovněž navrhl a předvedl odpovídající možnosti, jak znaky propojit.

Závěr

Neočekávali jsme, že studenti podají výborné výkony v takových oblastech jako je řečová kreativita, zpracovávání předložených básní, převádění do znakového jazyka nebo dokonce vlastní vymýšlení básní. Výsledky žáků a žákyň v rámci tohoto týdne se dají proto označit za velice pozitivní. Na tvůrčí lyrické činnosti se podílejí stejnou měrou emocionalita, fantazie a intelekt. Během týdne se nám je podařilo propojit i s prohloubením znalostí mluveného a psaného jazyka. Projekt také přispěl ke kulturnímu rozvoji žáků. Všichni žáci byli velmi nadšení návštěvou berlínského festivalu znakového jazyka, který se konal krátce po našem výukovém týdnu.