Humor neslyšících

Humor neslyšících ve všech jeho podobách se stal tématem zajímavého semináře, prvního svého druhu u nás. Tento seminář byl součástí Certifikačního vzdělávacího programu, který pro tlumočníky znakového jazyka připravuje Česká komora tlumočníků znakového jazyka. Seminář o humoru neslyšících se konal v pražském ateliéru Komory v sobotu 31. března a ujala se ho osoba nad jiné povolaná - Alan Ptáček.

Zkuste uhodnout, kdo měl většinu ve zcela zaplněné místnosti? Ano, byli to především neslyšící:-). Také slyšící se během semináře hodně zasmáli, ale jak Alan Ptáček sdělil hned na začátku, předpokladem porozumění humoru neslyšících je výborná znalost znakového jazyka a kultury komunity Neslyšících. Je nutné si rovněž uvědomit, že pro humor ve znakovém jazyce neplatí žádná psaná pravidla.

Umění neslyšících se projevuje především v pantomimě, divadle, zpěvu ve znakovém jazyce, poezii, humoru, storytellingu, 123 story a ABC story.

Mezi nejznámější české neslyšící básnířky patří v českém jazyce například Eva Houdková-Tesárková, Ladislava Buberlová, Eliška Vyorálková, Lucie Půlpánová a další. Ve znakovém jazyce přednáší básně například soubor Tichá hudba, Němci Jürgen Endress a Giuseppe Giuranna, Japonec Yoshitoshi Amimoto a mnoho dalších. Mimochodem, všechny výše uvedené zahraniční umělce jste mohli shlédnout na jejich vystoupeních i v Praze.

Dále nám Alan Ptáček uvedl hlavní rozdíly mezi humorem neslyšících a slyšících.

Typickými prvky v humoru neslyšících jsou zveličování, přehnané zobrazení, maximální využití "znakovacího" prostoru, střídavé tempo, vhodné načasování pauz, zastavení mimiky, přestože znakování rukou pokračuje či naopak zastavení znakujících rukou, přestože mimika obličeje pokračuje, dále úmyslné "znakované koktání", znakování pozpátku apod. Humor slyšících je mnohem více založen na slovních hříčkách, změnách v intonaci, metaforách, sarkasmu, ironii.

Tématem vtipů ve znakovém jazyce jsou nejčastěji situace "neslyšící a doktor", "neslyšící a slyšící", "neslyšící a nedoslýchaví" a "neslyšící a kochleární implantát".

Zcela ojedinělým projevem humoru neslyšících jsou storytelling, 123 story a ABC story.

Storytelling je vtipné vyprávění příběhů ve znakovém jazyce. Tato vyprávění, která trvají zpravidla 3 - 7 minut, obsahují velké množství výrazných nemanuálních a manuálních komponentů. K nejznámějším světovým mistrům storytellingu patří Američané Bernard Bragg, Peter Cook, Manny Hernandez, Němec Jürgen Endress a Australan Rob Roy Farmer.

V Česku se neslyšící mohli s českými vypravěči příběhů setkat zatím jen na dvou ročnících českého storytellingu. Byli to Příběhy z rukávu, které pro Českou unii neslyšících připravil právě Alan Ptáček. První ročník v roce 2003 vyhrál v Praze Kamil Panský, druhý o rok později v Brně Miroslav Gavelčík.

123 story jsou básně, které popisují nějaký příběh pomocí znaků, které obsahují čísla buč vzestupně nebo sestupně. Fantazii se meze nekladou, není zde žádné tematické omezení, jen znaky musí mít dějovou souvislost.

ABC story jsou také básně, které fungují podobně. Jen místo číslic se ve znacích objevují písmena jednoroční prstové abecedy. Také tady se musí dodržovat podmínka posloupnosti.

Pokud byste se o humor neslyšících chtěli zajímat více, určitě navštivte nějakou větší akci neslyšících, například ples nebo kulturní přehlídku. Ve světě se dokonce pořádají pravidelné festivaly zcela a jen věnované humoru neslyšících. K nejznámějším patří německý Festival Golden Hands v Berlíně, francouzský Clin d'Oeil Festival v Remeši, švédský Deaf Arts NOW festival ve Stockholmu, British Sign Language Haiku Festival v anglickém Bristolu, DaDa-Fest v anglickém Liverpoolu nebo International Deaf Film and Arts Festival v kanadském Torontu.