To je neslýchané!

Vlaštovky s Jindrou Marešem
a Maruškou Basovníkovou

Po oficiálním vydání alba započala skupina Traband své turné, které čítá více než 30 koncertů v různých částech České republiky (výčet jednotlivých míst najdete na: www.traband.net). 26. května proběhl v brněnském Metro Music Baru první v řadě koncertů spojený s křtem DVD. O týden později – 2. června následoval křest v pražském hudebním klubu Futurum Music Bar. Obou akcí se zúčastnilo velké množství fanoušků a zavítali sem i neslyšící lidé, kteří byli z tlumočených písniček nadšeni. Mohli si tak naplno užít uvolněnou koncertní atmosféru a konečně rozuměli tomu, o čem Traband zpívá.

Návštěvníci festivalu Mezi ploty sledují
vystoupení Trabandu

Kromě toho skupina vystoupila 29. května v Praze na oblíbeném festivalu Mezi ploty v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Ani tady nechyběli tlumočníci českého znakového jazyka. Mnozí návštěvníci tak měli vůbec poprvé možnost zhlédnout písně „zpívané“ ve znakovém jazyce. Početná skupinka neslyšících účastníků festivalu odměnila snahu všech účinkujících svým typickým potleskem, spokojenými úsměvy a rozzářenými pohledy. Aspoň jeden den, jednu chvíli se stali plnohodnotnými návštěvníky festivalu.

Položila jsem pár otázek tlumočnici Naďě Dingové:

Vyšlo nové DVD s tlumočenými písničkami. Jak se ti líbí?

Skladbu Co se v mládí naučíš tlumočí
Katka Červinková Houšková a Naďa Dingová

S výsledným DVD jsem moc spokojená a to hned z několika důvodů. Jednak se na tom podílel celkem velký tým tlumočníků Komory – slyšících i neslyšících. Spolupráce s nimi byla velmi profesionální. Také proto, se báječně spolupracovalo také se skupinou Traband. Dali nám hodně volnou ruku ve výběru písniček, byli nám k dispozici pro obsahové konzultace a vůbec jejich přístup k celému projektu byl velmi respektující. Dále na výrobě klipů spolupracoval také velký tým kameramanů, režisér, osvětlovač, kostymérka, scénografka, maskérka, zvukař, střihač, atd. Pro mnohé z nich to byla první příležitost s kontaktem s českým znakovým jazykem a myslím, že na výsledku práce to není vůbec znát. Drobné chyby se najdou na všech pracech a v případě tak rozsáhlého projektu je to skoro samozřejmostí, snad nám tedy diváci odpustí. Myslím, že rozsahem je to absolutně jedinečný projekt v Evropě. Jsem moc ráda, že právě naše Komora se na tom mohla spolupodílet.

Jak tato spolupráce s Trabandem vznikla?

Křest v Praze - Alan Ptáček

S Trabandem jsme se setkali náhodou v roce 2007. Bylo to zprostředkováno jinou naší členkou, Tamarou Kováčovou. To první setkání v nás zanechalo tak silný dojem, že jsme oslovili přímo Jardu Svobodu, lídra skupiny traband, jestli bychom nedali dohromady nějaký větší projekt, který by byl ve výsledku formou atraktivní formou osvěty o českém znakovém jazyce a komunitě českých neslyšících a jejich kultuře. Navrhla jsem u příležitosti vydání nového CD vytvořit sesterský produkt klipů s DVD a napojit na to šňůru koncertů po České republice. Traband se pro to nadchl úplně stejně jako my, tak jsme se mohli pustit do práce a výsledek už jsme nedávno pokřtili.

Na tyto otázky by nejlépe odpověděla supervizorka a „umělecká šéfová“ celého projektu Kateřina Červinková Houšková, která se jako zkušená tlumočnice a překladatelka uměleckých textů ujala vedení projektu velmi zodpovědně. Vybrala písničky a oslovila tlumočníky, kteří splňovali její nároky. S nimi intenzivně spolupracovala nejen na překladech, ale i uměleckém dojmu znakovaného projevu, komunikovala s režisérem o výtvarném řešení klipů, se střihačem o úpravách střihů a podobně. Bylo toho opravdu hodně.

Andrea Kalců

Vznik takového projektu je velmi náročnou záležitostí pro všechny zúčastněné, ale naši tlumočníci a další spolupracovníci jen potvrdili svou profesionalitu, když spolupráce s nimi probíhala bez problémů. Celkové jsme na přípravách pracovali bezmála tři čtvrtě roku. Pro mě osobně bylo natáčení velmi náročné, protože jsem musela skoro dvacetkrát opakovat každou z písniček. Navíc na natáčení nebyl neomezený čas, tak se přidával ještě stres z toho, abych celý projekt nezdržela nebo jinak nepokazila. Práce v tlumočnickém týmu, kterou jsem absolvovala v rámci přípravy druhé písničky, pro mě byla velmi přínosnou a příjemnou zkušeností.

Na natáčení všech 12 klipů jsme měli jen jeden jediný týden. To je čas, který je v mnoha případech vyčleněný na vytvoření třeba jednoho klipu. Naštěstí jsme do studia vstupovali ve chvíli, kdy už jsme měli „vymazlené“ překlady, které prošly i připomínkováním neslyšících diváků. Bylo neuvěřitelné, že všechno klaplo. Sestavení natáčecího týmu měl na starosti režisér klipů pan Zeno Václavík a myslím, že měl velmi šťastnou ruku. O tom svědčí příjemná atmosféra i v tak časově a pracovně vypjaté situaci a především samotný fakt, že se všechno podařilo více méně podle plánovaného harmonogramu.

Budete s Trabandem dál spolupracovat?

Písnička O malém rytíři

Rádi bychom s Trabandem spolupracovali i nadále. Jednak na šňůře koncertů plánované na podzim, jednak na hudebních festivalech, které bychom společně naplánovali na příští rok. Uvidíme, kam nás spolupráce posune, možná vznikne další nevšední projekt.

Kde si mohou zájemci koupit DVD „neslyšené!“?

Myslím, že k DVD se všichni zájemci dostanou velmi jednoduše. Nejspolehlivější je kontaktovat přímo tlumočníky písniček, mají DVD k prodeji přímo u sebe. Cena tohoto DVD je 190 Kč. Další cesta vede přes e-shop Komory na www.cktzj.com.

O krátký rozhovor jsem požádala také zpěváka kapely Jardu Svobodu:

Jardo, jak začala vaše spolupráce s Komorou? Našli si tlumočníci vás nebo vy jako kapela jste oslovili Komoru?

Bylo to někdy v roce 2007, kdy jsme byli osloveni, abychom společně s tlumočníky naživo předvedli asi šest písniček. Ta iniciativa nevycházela přímo od nás, ani od Komory, ale jedna dobrá duše nás dala dohromady a tak začala naše spolupráce. Koncert se odehrál v pražském domě U Kaštanu a pro mě osobně to byl veliký zážitek, bylo to jako vstoupit do nějakého jiného světa, dosud neprobádaného, nepopsaného. A to je přesně to, co v muzice hledám: dobrodružství, objevování nového.

Jak vznikl nápad natočit DVD s vašimi tlumočenými písničkami? Jak se vám DVD líbí?

Když jsem později viděl záznam z toho večera (i dnes je k vidění na YouTube), uvědomil jsem si, jak krásné a ladné jsou pohyby tlumočníků. I pro člověka, který nezná znakový jazyk, může být tlumočení velkým zážitkem, je to jako sledovat výrazový tanec nebo pohybové divadlo, krásně se to pojí s naší muzikou. Tehdy mě napadlo, že by stálo za to zachytit tlumočené písně na DVD. Myslím, že režisérovi Václavovíkovi se to v rámci technických a finančních možností povedlo velice pěkně.

Jaké je to pro vaši kapelu vystupovat na koncertech zároveň s tlumočníky?

Jakkoli jsem z DVD nadšený, největší radost mi působí, když spolu s tlumočníky vystupujeme živě na koncertech. Pro mě je strašně důležitý kontakt s publikem a jsem štěstím bez sebe, když vidím, jak i slyšící posluchači s očima navrch hlavy sledují každý pohyb, každý výraz tlumočníků.  Byl bych moc rád, kdyby naše spolupráce s Komorou pokračovala i nadále.

Také režisér a kameraman DVD Zeno Václavík mi odpověděl na pár otázek:

Jak jste se dostal k natáčení tohoto DVD?

Celý projekt DVD Neslýchané se vyvinul na základě spolupráce tlumočníků z Komory tlumočníků českého znakového jazyka se skupinou Traband při živých vystoupeních. Původně nás napadlo připravit jeden videoklip. Nicméně proč si klást malé cíle. V průběhu příprav se projekt rozrostl do podoby celého DVD a dokončen byl v rozsahu a formě, kterou nyní diváci dostávají do rukou.

Jak dlouho práce trvala?

Práce na DVD trvaly od první schůzky mezi mnou, Naďou Dingovou a Jardou Svobodou do odevzdání hotového DVD vydavateli celých čtrnáct měsíců. Celkem se na výrobě tohoto DVD přímo či nepřímo podílelo asi sedmdesát lidí, nutno podotknout, že s ohledem na nekomerčnost projektu pracovali téměř všichni bez nároku na honorář. Vize byla šílená – natočit čtrnáct videoklipů (což byl původní plán) během sedmi dnů – tedy dvě písně denně. To je zhola nemožné. Ale kdo se o to nepokusí, nemá srdce. Natáčení navíc nepřipomínalo běžnou filmařskou práci. Díky specifiku znakového jazyka a práce s tlumočníky se jednalo o něco na hraně mezi televizním záznamem, filmařinou a divadlem. Každou píseň jsme museli z různých úhlů a v různých šířkách záběrů natočit přibližně patnáctkrát, což bylo únavné především pro tlumočníky. Díky jim za tu odvahu, se kterou se projektu zúčastnili. A nebýt některých zásadních podporovatelů, jako například střihačky Alice Nussbergerové, produkčního Vaška Beznosky nebo vynikajícího pomocníka Tomáše Königa, asi by DVD nevzniklo. Provázely nás technické, termínové, finanční i materiální problémy, ale doufám, že na výsledném DVD to není znát. To však musí posoudit divák.

Jaké bylo natáčení? Proběhlo vše podle plánu?

Nutno říct, že žádné natáčení nikdy neprobíhá přesně podle plánu, což je koneckonců asi to, proč filmaři svou práci milují. Filmař je jako žena – potřebuje problém. Když by neměl co řešit, byl by velmi nesvůj. Natáčení pro neslyšící mělo zásadní specifika, pracovali jsme sice s filmovou technikou, ale použitou v téměř divadelním prostoru a za použití divadelní formy svícení. To byla cesta, kterou jsme zvolili, aby bylo stále znakovému jazyku rozumět a přitom aby obraz diváka nenudil. Scény pro jednotlivé písně musely být dostatečně realizačně jednoduché a přitom působit ve prospěch písně, stejně tak kostýmy a líčení. Zásadní díl práce poté proběhl ve střižně, kdy jsme pod dohledem supervize Nadi Dingové a Kateřiny Červinkové-Houškové museli vybalancovat výsledný tvar písní na jemném pomezí mezi filmovou skladbou a srozumitelností pro neslyšící. Zda jsem s výsledkem spokojen, to je zavádějící otázka. Až budu někdy stoprocentně spokojen s tím, co právě vytvořím, poznám, že je nejvyšší čas pověsit svou profesi na hřebík. Spokojený tedy stoprocentně nejsem, ale jsem tuze rád, že DVD Neslýchané vzniklo.

Co vám z natáčení nejvíc utkvělo v paměti? Nebál byste se pustit do dalšího podobného projektu, nebo to bylo tak náročné, že potřebujete určitě několik let pauzu?

Při přípravách a natáčení jsem nahlédl do fascinujícího světa neslyšících. Fascinujícího především tím, že to není žádný uzavřený svět a že znakový jazyk má tolik výhod, že se vyplatí se ho naučit i slyšícímu člověku. Naučil jsem se několik znaků, poznal příjemné lidi, natočil sérii klipů, které mají smysl. Teď už nechci podobně náročný projekt několik let vůbec vidět. I když, jak si ze mne utahují přátelé, takový celovečerní film pro slepce… (smích).