Začátkem března proběhl v kanadském Torontu dosud nevídaný, ba přímo revoluční koncert pro neslyšící. Nešlo o písně tlumočené do znakového jazyka ani o písně přímo ve znakovém jazyce zpívané. Neslyšící, který sem zavítal, se jednoduše posadil do křesla a pak už si jen užíval atmosféru pravého rockového koncertu se vším, co k tomu patří… Ptáte se, jak je tohle možné? Trochu vám napovíme. Za vším hledejte křeslo!
Jak už asi mnohé z vás napadlo, nepůjde o křeslo ledajaké. Toto se nazývá se Emoti-chair a má v sobě zabudovaný počítač, který dokáže v reálném čase analyzovat zvukové frekvence. Ty následně převádí na mechanické procesy: křeslo se pohybuje a na různých částech vibruje. Neslyšící tak mohou vnímat hudbu jinak, než byli doposud zvyklí – mnohem komplexněji, byť za cenu polohy pro rockové koncerty poněkud netypické: polohy vsedě.
Zatím se jedná o pouhý prototyp tohoto vynálezu, který ještě čeká řada úprav a vylepšení, než se vůbec dostane na trh. Jeho zdokonalování má na starosti početný tým odborníků, vědců a studentů různých oborů. Hlavou celého projektu je Deborah Felsová, ředitelka Střediska vědeckých technologií na univerzitě Ryerson v Torontu. Před dvěma lety společně se svým kolegou Grahamem Smithem začali testovat schopnosti neslyšících vnímat hudbu pomocí ostatních smyslů – právě pro účely tohoto výzkumu bylo křeslo zkonstruováno. Na stejné univerzitě byl vyvinut rovněž softwarový nástroj Music Viz – program pro vizualizaci hudby, který jednotlivým tónům přisuzuje určité tvary v rozličných barvách a ty pak promítá na obrazovku.
Jednou z prvních, kdo mohl Emoti-chair vyzkoušet na vlastní kůži, byla neslyšící doktorandka tamější univerzity Ellen Hibbardová, podílející se na projektu coby konzultantka. Podle jejích slov se jí otevřel úplně nový svět: „Celý život jsem věděla, že lidé při poslechu hudby zažívají emoce, ale nedokázala jsem si tyto emoce představit. Nyní se mohu k takovýmto pocitům konečně přiblížit. Emoti-chair mi pomáhá odhalit bohatství a hloubku hudby.“ David Fourney, Ellenin kolega s vrozenou těžkou nedoslýchavostí, byl mnohem bezprostřednější: nazval svůj zážitek s Emoti-chair „pořádnou jízdou“.
Když Ellen s Davidem úspěšně vyzkoušeli křeslo během tiskové konference na univerzitní půdě, mohli se o pár týdnů později přesunout přímo do terénu – do torontského klubu Clinton´s Tavern, kde proběhl výše zmiňovaný koncert. Také zde, při živém vystoupení hudebních skupin Hollywood Swank, The Dufraines, Fox Jaws, ill. Gates a dalších, se ověřila funkčnost Emoti-chair – neslyšící návštěvníci si křeslo vesměs pochvalovali. Navíc poznatky získané během této hudební show budou dále zpracovávány a měly by sloužit jako zdroj dalších inovací prozatímní podoby tohoto speciálního křesla. Doufejme, že vědci brzy dokončí finální verzi a s Emoti-chair se budeme moci setkat také v našich koncertních a tanečních sálech.