Autor cyklu: Naďa Dingová, redaktorka Mirka Dámcová, host Naďa Dingová
Redaktorka (R): V minulém díle našeho seriálu, s pracovním názvem Slyšitelné ticho, jste se už milí posluchači mohli dozvědět i o tom faktu, že lze tlumočit i hudbu do znakového jazyka. O takové technické stránce věci už tedy máte jakous takous představu. Dnes vítám ve studiu paní Naďu Dingovou, tlumočníka oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a místopředsedu České komory tlumočníků znakového jazyka. Abychom si více řekli o konkrétní nabídce pravidelných hudebních událostí pro neslyšící. Dobrý den paní Dingová.
Naďa Dingová (ND): Dobrý den.
R: Tak pojďme rovnou k věci, kdybychom se tedy chtěli vydat na některou hudební událost, která je tlumočená do znakového jazyka pro neslyšící, tak kam se tedy vydat, co byste nám doporučila?
Naďa Dingová
ND: Ano takže "Podepsáno srdcem" už je tradiční hudební událost, na kterou se neslyšící, už pravidelně, mohou těšit. Nicméně v historii probíhalo tlumočení i jiných kulturních hudebních akcí. Jednou z nich byla třeba slavnost "Svátek hudby" což je také tradiční událost, ale bohužel byla tlumočena jenom po jeden ročník. Což bylo v roce 2003 a možná se někdy k té spolupráci vrátíme. Pravidelně bývá také tlumočen ještě koncert popové/populární hudby nazvaný "Večer tříkrálový" s Bárou Basicovou a to je událost, kterou pravidelně neslyšící diváci, posluchači mohou navštívit začátkem ledna v divadle ABC.
R: A jak vůbec na tlumočené koncerty reagují neslyšící? Vy jste tak hezky řekla "posluchači", což je tak trošku zvláštní označení ((smích)), ale musíme to tak brát.ND: No já myslím, že tím chápeme, co potřebujeme.
R: Ano, ano.ND: Samozřejmě neslyšící chápou tlumočení hudby různě. Jsou neslyšící, které to velmi oslovuje a kteří jsou rádi, že konečně mají příležitost poznat prostřednictvím tlumočníků hudbu. A to, jakým způsobem hudba může působit na lidi. A to vůbec neznamená, že hudbu ve znakovém jazyce musí milovat úplně všichni neslyšící. Je to stejné jako u slyšících. Ne každý je fanoušek hudby, ne každý potřebuje hudbu ke svému životu. Nicméně my jsme chtěli dát příležitost neslyšícím, aby se seznámili s hudbou, aby si rozšířili svůj kulturní obraz a já myslím, že mnozí z nich jsou nám za to hodně vděční. Třeba teďka mi můj kamarád, neslyšící, který je tedy z Prahy, vyprávěl o reakci své sestry, která bydlí mimo Prahu, na Moravě, a tedy nemá příležitost osobně se účastnit mnoha kulturních tlumočených akcí. A vyprávěl že ona poprvé mohla vidět v televizi právě zmiňovaný přenos koncertu "podepsáno srdcem" a on říkal "Víš, ona proplakala ten koncert, celou tu hodinu. Ona plakala u televize. A nebylo to proto, že by všechny ty písně, všechny ty symfonické skladby byly tak smutné, ale jí dojalo to, že ona jako neslyšící má v současné době příležitost, alespoň skrze tu televizi, když už nemůže osobně, nahlédnou do tlumočené hudby".
R: Určitě to musí být pro neslyšící silný zážitek, zvláště když se s tím setkají poprvé. Takže vyhledávají tyto kulturní programy? Někteří určitě.ND: Samozřejmě, už máme okruh fanoušků, kteří se dožadují termínů různých hudebních, ale i obecně tlumočených akcí, hodně hodně dopředu aby si tedy na ně udělali čas, aby si je zapsali do svých diářů, aby se tedy mohli zúčastnit. Takže hodně se těší a hodně s tím počítají.
R: A když se tyto tlumočené koncerty zaznamenávají, tak jakým způsobem?ND: Tak tady selhávají nosiče, jako je třeba kazeta, běžná, nebo jako je běžné cédéčko. Samozřejmě, když chceme si zaznamenat a uchovat si zážitek z tlumočené hudby, tak potom musíme sáhnout po nahrávce na VHS a nebo prostě na zpracování dívídíčka, protože tam je velmi důležitý ten obraz, nejde jen o zaznamenání zvuku.
R: Jistě.R: A jaký je vůbec rozdíl mezi záznamem a živým zážitkem z koncertu?
ND: Na to jsme se také ptali neslyšících, protože oni to mohou porovnat. Část neslyšících opravdu v tom sále, v tom hudebním sále je na živo a potom si ještě může shlédnout ze záznamu ten hudební zážitek. Oni říkají, že to je nesrovnatelné. Že i oni cítí jak jiná je atmosféra, když jsou přímo v tom sále, kde se to všechno odehrává, kdy mají vlastně na dosah toho tlumočníka, kterého vidí přímo na živo, jak se jim snaží předávat hudbu a to, co potom vidí na záznamu, ať už to je v televizi, nebo potom zprostředkovaně přes VHS kazety. Tak sice je to pěkné uchování vzpomínky, ale jenom té vzpomínky, krásné, kterou oni si nesou přímo z toho sálu. Většinou říkají, že by nechtěli být odkázáni jenom na ten záznam, že se to nedá srovnávat s tím skutečným zážitkem z toho sálu, takže všem doporučujem, aby si snažili si hlídat termíny takovýchto událostí. Aby si ten zážitek nenechali užít na život.
R: Takže tato Vaše slova potvrzují to, že i v tomto je shoda se slyšícími, protože i pro slyšícího člověka, i když jsou dokonalé záznamy a je to výborné, když má člověk možnost vidět třeba záznam, já nevím, z Metropolitní opery, nebo jiné unikátní záležitosti, ale přece jenom živý zážitek je živý zážitek a to jak vidno platí i pro neslyšící.ND: Je to tak .
R: Takže já moc děkuji za tyto informace o tlumočení hudby, o těchto hudebních událostech a pro dnešek se tedy loučím s paní Naďou Dingovou, tlumočníkem oboru Čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. A místopředsedou České komory tlumočníků znakového jazyka. Děkuji a těším se na shledanou.ND: Já také, děkuji a na shledanou
Tento cyklus vznikl za podpory ministerstva zdravotnictví ČR, v rámci plnění usnesení vlády číslo 256 ze 14. dubna 1998, tedy plnění Národního plánu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením.
seznam všech dílů slyšitelného ticha najdete na stránce http://ruce.cz/slysitelne-ticho