Středisko rané péče pro rodiny dětí se sluchovým nebo kombinovaným postižením, které je činné při bilingvální mateřské škole Pipan v Praze 5, Holečkově ulici, uspořádalo začátkem ledna benefiční koncert. Jak uvedla ředitelka střediska Mgr. Jana Fenclová, finanční prostředky budou využity na nákup speciálních pomůcek, které středisko půjčuje rodinám neslyšících dětí a dětí s kombinovanými vadami.
Tříkrálové benefiční setkání s Bárou Basikovou a jejími hosty se uskutečnilo v pražském Divadle ABC. Přítomné diváky v hledišti přivítaly znakující loutky, které vedly studentky 3. ročníku oboru výchovná dramatika neslyšících Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Čtyři studentky ve znakovém jazyce zazpívaly písničku Pec nám spadla a další. Škoda, že se divákům předem neoznámily názvy písniček. Snad by byl jejich prožitek větší.
Konferenciér, herec Jaroslav Dušek, v doprovodu tlumočníka znakového jazyka Jaroslava Švagra na začátku požádal, aby diváci během představení odměnili jevištní výkony "tleskáním" po způsobu neslyšících - máváním rukou. Většina diváků tuto výzvu přijala, jen občas některým "ujely" ruce ke klasickému tleskání. Jaroslav Dušek vysvětlil účel benefičního večera, který proběhl při příležitosti 1. výročí založení Střediska rané péče. Diváci se dozvěděli, že prostředky ze státního rozpočtu kryjí činnost střediska jen ze 60 až 70 procent, takže zhruba jednu třetinu financí musí pracovníci střediska shánět vlastními silami.
Po oficiálním proslovu náměstka primátora hlavního města Prahy Otty Kechnera přišla na jeviště Bára Basiková, která uvedla, že každý normální člověk musí uznat, že mezi námi žijí i zdravotně postižení lidé, nad kterými už nevládnou rozpaky jako v minulosti.
Bára Basiková nejprve vystoupila společně se skupinou Tichá hudba Kateřiny Červinkové. Pak v sólu zazpívala několik písní z Nové Gregoriany a z muzikálu Johanka z Arku. Tlumočníci se snažili nejen tlumočit slova, ale také do znaků převést charakter hudby. Šlo o novinku a neslyšící diváci o přestávce debatovali nad tímto způsobem tlumočení. Nebylo přijato zcela bez výhrad. Některým se zdálo, že charakter hudby byl příliš zdůrazňován. Nutno však podotknout, že šlo o jevištní formu znakového jazyka ve smyslu výraznějšího projevu, nikoliv o pouhé "automatické" přetlumočení.
Po přestávce překvapila brněnská studentka výchovné dramatiky neslyšících Zuzana Daubnerová jevištní dramatizací balady Karla Jaromíra Erbena "Vodník". Konečně byl vybrán skvost české literatury, jakým je bezesporu Kytice. Velmi dobře zpracované vystoupení by měly zhlédnout všechny české neslyšící děti školou povinné a nejen ony. Závěr balady ("Dvě věci tu v krvi leží, mráz po těle hrůzou běží: Dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy.") by mohl být po vizuální stránce více zvýrazněn pro ty, kteří tuto baladu neznají.
Připojte se! 